Krátké zamyšlení od Lydie Junkové
Motto: Rozumná budiž duše má, je-li možná
Média, jednotlivci, politici a další věru obdivuhodní odvážlivci nabízejí
nejroztodivnější výklady toho, co se v září 2001 stalo.
Jest však vůbec někdo s to podat již nyní reálnou výpověď o ovoci,
které jsme právě sklidili jako ránu do vazu?
Zkusme se zamyslet.
Lze především poměrně snadno usoudit, že nejde výlučně ani o ryze náboženské
či ideologické, ani pouze o mocensko-politické cíle: nelze ignorovat pozůstatky
archaické nenávisti, která tkví v lidském genomu, nenávisti organicky
spojené se snahou přežít: nenávisti k cizímu kmeni, který ohrožuje
mé území, mé zdroje potravy atd.
Toto pralidské předznamenání nacházíme v některých světových náboženstvích,
v křesťanství i v islámu.
Kdo není se mnou, je proti mně, oznamuje Ježíš Nazaretský. Islám tuto myšlenku
přejímá do koránu , ač bez Ježíše, kterého neakceptuje. Není ho
ani třeba. Mohamed, chudý člověk, zakladatel islámu, považuje za své předchůdce
židovské a křesťanské proroky . Vytyčuje pět pravidel pro život dobrého
muslima, pět pilířů islámu: víru v to, že není jiného boha kromě
Alláha; věřící mají konat modlitbu pětkrát denně; povinností je odevzdávání
almužen státu, čímž očišťujeme svůj majetek (což se arci nehodilo
bohatým); dodržování půstu a konečně pouť do Mekky. Žádná proklamace
násilí, naopak.
Bojovnost, rovněž převzatá z biblických textů, které však vyžadovaly
hlásání skutečné víry v míru, je tu něčím navíc a postupně se
prosazuje u některých skupin radikálních vyznavačů islámu. V praxi však
tento rozdíl nehrál roli, vzpomeneme-li způsobů zavádění křesťanství a
podmaňování si jiných národů.
Leč vraťme se k archaickým tradicím. Připomeňme si, že na území
dnešního Afganistánu žily kmeny, které uplatňovaly krevní mstu, které
samy zabíjely své děti, jež by nebyly mohly uživit
Z těchto kořenů, na
tomto podhoubí se rodily náboženské představy a zásady. .Jejich fatálním
projevem byl v určité fázi příslib Mohameda, že za smrt v boji
čeká muslima – což mělo být jakousi útěchou pro chudé – ráj. (Dlužno
podotknout, že boj za prosazení islámu nebyl o nic krvavější, než
prosazování tzv.křesťanských tradic.)
Nelze předpojatě vylučovat, že mnozí bojovníci za islám neměli a nemají
dosud na mysli i ušlechtilé cíle (viz korán.) Možná, že někteří skutečně
věří na svatou válku proti Americe. (Přitom vůbec nejde pouze o
Ameriku., je otázkou, zda jde hlavně o ni.)
Podstatné je, že ušlechtilého cíle NIKDY nedosáhneš špatnými prostředky,
neboť samy prostředky do cíle postupně a nevyhnutelně vstupují, stávají
se jeho součástí. (Což zdaleka neplatí jen pro politiku některých muslimů,
ale pro politiku obecně. )
A v tomto smyslu sklízíme dnes více než trpké OVOCE svých činů: oné
nelítostné, egoistické honby za ziskem, za prosazením moci, vedoucí až k k prodeji
zbraní těm, kterým prodány , z hlediska nejen míru, ale zájmu
lidstva, být neměly, k podpoře těch nepravých, kteří mohli zneškodnit
či oslabit konkurenty v nejširším slova smyslu (např.podpora, kterou
USA poskytovaly těm, kdo bojovali proti ruským snahám pokořit Afghanistán,
tedy i tehdy těch bojů se účastnivšího bin Ladena , který je idolem
fanatických muslimů), k prosazování hrubé komerce včetně většiny médií,
k pardonování rasismu a divokého nacionalismu, k slepému
technokratismu, podceňujícímu morálku, právo a vzdělání. Konkrétních případů
tohoto druhu je až příliš. Nelze uvést všechno to sebezáhubné konání,
provázející lidstvo až do dnešních dnů.
Poučení?
Žádné nemám.
Snad jenom: memento mori.
17.září 2001
Autor: Lydie Junková
