V rámci objektivity se dnes podíváme na pracovní den
jednoho fiktivního nám naprosto neznámého muže.
(Omlouvám se za veškeré vulgární výrazy – byly použity
z důvodu autentičnosti.)
V 920 přicházím do zaměstnání. Pravda, trochu s časovým posunem, ale můžu za to, že mě moje drahá polovička ráno nevzbudila a já jsem o hodinu zaspal? Navíc mi ještě k snídani přichystala jogurt s vločkama a s cedulkou „Dodržuj správnou životosprávu“.
To by jednoho vážně otrávilo, copak jsem slepice, abych žral zrní namočený v mlíce?
Ale to si holčička odskáče, ty poslední prémie jí teda nedám! Stejně by je utratila akorát za blbosti.
Náladu mi totálně pokazilo zjištění, že šéf přijel do práce v novym AUDI A6. Pánové, to je teda třída. Kde ten chlap na to bere? No kde asi – vždyť mu na to vydělávám já. On jen sklízí plody.
Požádal jsem kolegyni, aby mi na vzpamatování uvařila kafíčko. Nechápu, proč se vždycky, když mi má vařit kafe, tváří tak kysele. Copak je to nějaká těžká práce? Ty ženský by dneska nejradši akorát ležely a lakovaly si nehty.
Zapínám počítač a projíždím poštu. Ty vole, to se zase nasbíralo pitomců, co chtějí udělat cenový nabídky. Ach jo, tenhle stereotyp fakt miluju.
A hele – šéf někam odjíždí. Že bych se mrknul na nějaký ero-stránky?
Hmmm – „mušličky“, to nezní špatně…. Wau, to je teda dílo!
…………………………….
Do prčic! Kterej kokot zrovna teď musí volat?
Je to moje stará. Zapomněla mi říct, že jde odpoledne ke kadeřnici, tak mám ze školky vyzvednout Martinku. Kurňa, to je pech. Zrovna jsem si plánoval, že po práci zajdem s Frantou na jedno. No tak holt budu muset jít večer, to si to drahunka měla rozmyslet něco po mně chtít. Ježiš, to zas bude keců.
Konečně si budu moct odpočinout po tom nevydařenym ránu – máme školení bezpečnosti práce. Při výkladu, který neposlouchám, si prohlížím šéfovu sekretářku.
Ta „je“ teda má, to se musí nechat. Člověku by se snad ani nevešly do dlaně. No, to by se muselo vyzkoušet.
Začíná mi kručet v břiše. Aby ne, když jsem díky mý starý nesnídal a místo oběda poslouchal nějaký tlachy, jak se v práci nemá chlastat. Asi si budu muset skočit do bufítku na nějaký gáblíček. Předávám zpracování nabídek kolegyni Jarče s odůvodněním, že musím dát dohromady bilanci o měsíčních zakázkách. Jarča se toho ochotně ujímá, asi po mně jede. Ale to má holka smůlu, stařenky neobšťastňuju. Kolik jí může být – čtyřicet, pětačtyřicet? No to je jedno, v každym případě pamatuje Hradčana, když byly ještě dřevěný. Nemusím mít všechno, že jo.
Panečku, to jsem si narval bachor – uzený koleno, knedlíček, zelíčko, kdepak jogurt. Já a můj pajšl moc dobře víme, co je pro nás zdravý. Uááááách, chtělo by to dát si dvacet, takhle se nedá zažívat. Proboha, zase telefon!
Právě mi volala třídní učitelka našeho kluka. Prý ukazoval spolužačce pornografický časopis a nutil ji, aby mu předvedla to samé v reálu. Učitelka mě výrazně nabádala, abychom se více zaměřili na synovu mravní výchovu. Navíc mu hrozí dvojka z chování.
No to je den. Ale to si s chlapečkem vyřídím, takhle tedy ne! Po kom ten parchant vůbec je? A kde přišel k pornočasopisu, vždyť se to snad nesmí dětem prodávat, ne? …..
Že by našel to Leo, co jsem měl schovaný pod matrací? ….. A do prdele!! Já ho zabiju!!!
Jdu do vedlejší kanceláře za kolegou, vím, že má vždycky po ruce lahvinku becherovky.
Školení – neškolení, tohle si prostě zasluhuje panáka. Kolega má pochopení, to se hned pozná chlap. Po čtyřech panáčcích společně usuzujeme, že učitelka je kráva a měla by vychovávat jeptišky a ne naše syny. Jó, to se mi ulevilo.
Volá mi matka. Chce po mně, abych jí pomohl na zahradě otrhat jabka. Ty ženský jsou někdy fakt jak pijavice. Ona prostě nemůže normálně vylízt na strom a ty zasraný jabka otrhat sama. Ona prostě potřebuje nějakýho mužskýho, aby ho mohla buzerovat a libovat si, jak ho ovládá. Ale proč k tomu mám sloužit zrovna já? Kdy už konečně přestřihne tu pupeční šňůru?
Vysvětluju jí, že dnes na trhání jablek rozhodně nemám čas, protože musím být až do večera v práci. Lituje mě, jak se chudák nadřu, a to ještě za tak mizerný peníze. No aspoň někdo si to uvědomuje.
Asi bych měl začít něco dělat, ale chytil jsem nějakou slinu. Mířím znovu za kolegou. Ani on není proti vzpružit si trochu náladu.
Ukazuju mu na počítači „mušličky“. Taky se mu líbí. Jak já mám tohodle kluka rád…
Je to fakt dobrej kámoš.
A jeje, za chvíli máme padla. V hlavě mi bliká nějaký výstražný světýlko. Měl jsem něco udělat, až půjdu z práce. Ale co to bylo? Natrhat hrušky? Ne, z toho jsem se vykroutil.
Vyzvednout kluka ze školy? Blbost, vždyť už mu je dvanáct. Co to jen sakra bylo???
No nic, dám si ještě jednoho bechera, třeba si pak vzpomenu… A kdo ví, jestli dnes vůbec půjdu domů, když je v práci tak hezky.
Hezke, zrovna pisu jemnou praci na tema „Feminismus – stesti nebo hrozba“, mozna bychom si mohli rozumet 🙂 P.K.
Ty brďo, asi jsem natvrdlá, ale fakt mi nedochází, zda jsi žena příklánějící se k možnosti, že feminismus je štěstí, anebo chlap, který vidí ve feminismu hrozbu. Takže opravdu netuším, zda bychom si mohli rozumět.
Možná mi měly napovědět iniciály P.K., ale nenapověděly – klidně to mohlo být „Pracovitá Krasavice“ anebo taky „Pitomý Kluk“. 🙂 Tak ahoj!
Iniciály P.K. jsou pro normálního průměrného českého muže alespoň občas sledujícího humpoláka naprosto jednoznačné . Jde o skutečné iniciály jména a příjmení a pokud by autorka četla články svých kolegů z redakce , tak by nemusela vymýšlet podivné výrazy viz výše .
Hele, ty normální průměrný český muži – aby jsi mě náhodou nepokousal …..
To by pochopil i náš pes, že P.K. jsou skutečné iniciály jména a příjmení, o tom jsi mě nemusel zrovna poučovat.
(Jen tak mezi námi – nedal ti Miro kopačky, že jsi tak nervní?) 🙂
Charlesi, respektive jeho hezčí polovičko, až dokončíš svoji práci o feminismu, zpracuj, prosím tě, ještě téma „Pierre = štěstí nebo hrozba?“. Dík
Co dodat ? :-)))))))))))))))))))))))