Snad každý pojídač téhle lahůdky zná obyčejnou pizzu Margheritu. Ale kdo ví, jak vůbec přišla ke svému jménu?
Podle zachované legendy se vše událo 11.června 1889. Do Neapole přijel na svůj zámek král Umberto a jeho manželka Margherita. Vladařčini osobní kuchaři připravovali ty nejjemnější francouzské speciality, jen aby byl královnin jazýček co nejdokonaleji uctěn. Nikdo ale nepočítal s přáním královny, které zaznělo – královna si přeje ochutnat pizzu, typické jídlo chudiny.
Přání královny je rozkazem, ale královští kuchaři neznali recept. Uměli uvařit vynikající pochoutky z ryb a mořských plodů, pikantní paštiky ze zvěřiny, nadívané pávy, ale nedokázali připravit obyčejný placatý chléb.
A tak hlavní kuchař rozeslal své pomocníky, aby se vyptali na tu nejlepší pekárnu ve městě. V té době jich v Neapoli bylo nepočítaně. Až se nakonec služebníci dostali k pekařskému mistrovi ve věhlasné pizzerii se zvláštním názvem „Pietro … a basta cosi“ (Petr – a dost). Šikovný kuchař si nechal ke královně přivézt svou pec a upekl tři pizzy: jednu s rybičkami, druhou s olivami a sýrem a třetí s rajčaty, mozzarellou a bazalkou.
A právě ta Jejímu Veličenstvu zachutnala nejvíce. Ještě ten den dostal kuchař povolení říkat si královský dvorní dodavatel.
A když se královna zeptala, jak že se ta nejchutnější pizza jmenuje, pekař pohotově odpověděl: „Margherita, Vaše Veličenstvo, na Vaši počest.“
Dodnes je Margherita považována za typickou italskou specialitu, protože její přísady mají barvu italské vlajky: červená rajčata, zelená bazalka, bílý sýr.
A jak už to tak bývá, lidská ruka dokáže časem pokazit každé mistrovské dílo. Tak se od roku 1957 začínají v USA vyrábět první mražené pizzy a od roku 1970 je mražená pizza známá i v Evropě.
Jenže my milovníci tohoto slaného koláče si nenecháme kazit žaludky těmi zpotvořenými náhražkami, a proto apeluji na všechny čtenáře tohoto příspěvku, aby se s ostatními podělili o informaci, kde a jakou jedli zaručeně tu nejlepší pizzu, případně předložili nějaký originální recept. Já přikládám první:
