O tomto víkendu v sobotu a neděli 29. a 30. června je v humpoleckém kině promítán film Libertin s v současné době velice populárním Johny Deppem v roli ďábelského Johna Wilmota, známého též jako Hrabě z Rochesteru. Jak se s rolí zpustlého anglického básníka popral hrdina filmů Střihoruký Edward, Karlík a továrna na čokoládu a Piráti z Karibiku? Přinášíme vám malou pozvánku do kina.
Nebudu vám tvrdit, že jsem před uvedením tohoto filmu do kin věděl, kdo to
byl John
Wilmot z Rochesteru. Po samostudiu na Internetu ale už vím, že to byl
přítel Karla II., libertin (volnomyšlenkář), ateista, prasák a vynálezce
pornografie, který zemřel ve 33 letech na syfilis, alkoholismus a podobné
radostné věci. Protože se v 17. století nevydávaly časopisy, Wilmot psal
pornografické básničky a inscenoval pornografické divadelní hry (o čemž se
nechci podrobněji rozepisovat, protože to patří k nejlepším scénám filmu).
Samozřejmě neustále souložil (i s chlapci, což ve filmu moc rozvedeno
není), řešil své životní problémy velmi svérázně a nestyděl se za to: Například
se finančně zaopatřil tak, že unesl krásnou mladou šlechtičnu z bohaté
rodiny, zneuctil ji, načež si ho musela vzít a on přišel k penězům její
rodiny. Také se vydával za doktora a věnoval se "léčbě neplodnosti",
což spočívalo převážně v tom, že byl dárcem spermatu (bez použití
lahvičky).
LIBERTIN patří k těm filmům, ze kterých se nenásilně dozvíte něco málo
z historie – nebo si to aspoň myslíte. I když Wilmotův život sestával
pouze ze skandálů, občasné politické kličky a nesmělého pokusu o lásku, je
zajímavé dívat se na film, který byl podle toho natočen – protože ve vás
rezonuje tušení, že takhle nějak to opravdu bylo a děj na plátně není svazován
klasickými filmovými berličkami.
I když tohle v případě LIBERTINa není až tak úplně pravda: Celá
dějová linie "prostopášník se doopravdy zamiluje do čisté ženy" je
filmová až moc a s chutí bych ji nahradil dalšími politickými pletkami a
sexuálními skandály. A ta "čistá žena" není až tak úplně čistá, protože
jednou ze zajímavých informací, které si z filmu odnesete, je skutečnost,
že v 17. století byla většina hereček současně i prostitutkami.
Osud Johna Wilmota je podobný osudu markýze De Sade nebo Casanovy a možná
pro vás bude užitečné, když film LIBERTIN srovnám s filmy QUILLS – PEREM
MARKÝZE DE SADE a CASANOVA (poslední verze s Heathem Ledgerem). LIBERTIN z
nich asi bude nejlepší. QUILLS bylo až příliš filosofické a bylo vidět, že jeho
tvůrcům nešlo ani tak o pohled na markýzův život, ale chtěli filmem říct
něco nadčasového (což se jim ne zcela povedlo). CASANOVA je LIBERTINovi dějově
velmi podobný (i v něm jde o příliš emancipovanou ženu, která
svůdníkovi odolává), ale je natočený jako nezávadná žertovná podívaná, vhodná
i pro dětičky. LIBERTIN je oproti tomu závadná nežertovná podívaná pro
hodně otrlé.
Nejde jen o to, že se v něm sprostě mluví a vidíme nějakou tu
nahotu (film byl prý ještě odvážnější, ale ledacos je vystříháno, aby mohl být
vůbec promítán v kinech). LIBERTIN je také velmi zručně natočen tak, aby
v něm téměř všechno bylo odpudivé. I krásné dámy jsou nalíčené
příliš moc, upocené a i bez čichových vjemů je jasné, že skoro všechno, co
vidíme na plátně, doprovází nepříjemný zápach.
Titulní roli hraje Johnny Depp a i když můžeme mít
k filmu lecjaké výhrady, Depp opět září. Když to tak beru kolem a kolem,
Depp vlastně září skoro v každém svém filmu, i když jde
o diametrálně odlišné role. Že dokázal stejný člověk dobře zahrát Ichaboda
Cranea v OSPALÉ DÍŘE i Johna Wilmota v LIBERTINOVI, to je
doslova omračující. Teprve s ním dostává příběh slavného potížisty a génia
smysl. Nevyjadřuje svou postavu ani tak slovy, jako spíše svými pohyby, tónem
hlasu nebo jen letmým pohledem, a hlavně – působí natolik uvolněně a přirozeně,
jako kdyby byl Hrabě z Rochesteru on sám. Prostě paráda! A nedává najevo
pouze jeho špatné vlastnosti a temná zákoutí jeho mysli, ale zároveň nám ukazuje,
že i on je člověk; že i on dokáže cítit, milovat a nenávidět. Přičemž
skutečnost je vlastně opačná, než si ostatní myslí, neboť on si neužívá života.
Není šťastný, kdepak, on ve skrytu hloubi své duše trpí. On nesnáší a pohrdá
lidmi okolo, protože mu připadají hloupí a bezvýznamní. Nezná lásku, a proto
poznává něco nového, co dosud neznal, když se zamiluje do nebojácné a střízlivé
představuje utrpení, z kterého není úniku, a právě proto je pro něj ze
všeho nejsladší sklenka dobře vychlazeného vína…
Zatímco Johnny Depp tedy sbírá ovace, druzí už na tom tak
dobře nejsou. Tradičně zajímavý je tak akorát John Malkovich v roli Karla
II., ale ostatní výkony jsou nanejvýše průměrné. Nevyvolávají takřka žádné
emoce, natož aby probudili v divákovi jakýkoliv zájem; naprosto nestíhají
držet s Deppem krok.
Libertine
není pro každého. Jedná se o chmurný a depresivní příběh, v němž si nikoho
nezamilujete; spíše naopak. Pro fanoušky Johnnyho Deppa je však naprostou
nutností. Z kina si pak odnesete úžasný zážitek
z Johnnyho Deppa a poučení do budoucna, že pít se nemá… Někomu to stačí,
někomu ne.
Režie: Laurence
Dunmore
Hrají: Johnny Depp, Samantha Morton,
John Malkovich
Scénář: Stephen Jeffreys
Kamera: Alexander Melman
Hudba: Michael Nyman
Žánr: drama
Přístupno od 15 let
Formát: 35 mm
Délka: 114 min.
Zvuk: Dolby digital, Titulky
ODKAZY:
|
|
|
|
|
