Americký krajan – humpolecký rodák Jan Rosický.

autor: prof. Jiří Rychetský

Humpolec je sice menší město naší republiky, ale jeho dobré jméno je známo již dávno nejen uvnitř hranic našeho
státu, ale také i daleko za hranicemi.
Zásluhu o to má nejen starobylý průmysl
soukenický, ale také jména některých humpoleckých rodáků, jež šíří
daleko široko jeho známost nejen mezi krajany, ale též v celém kulturním
světě, i v daleké cizině.
Vedle proslulého našeho krajana dr. Aleše Hrdličky v Americe, sluší
vzpomenout také zasloužilého života Jana Rosického, českého publicisty,
novináře, redaktora, česko-amerického a člena Česko-americké tiskové
kanceláře, jenž se narodil v Humpolci dne 17. prosince 1845.
Jan Rosický byl synem nezámožného humpoleckého pekaře Jana Rosického a
jeho manželky Josefy, rozené Malátové, kteří vedle něho měli ještě dvě
dcerky a syna. Mladý Rosický, jako příslušník církve evangelické, chodil
v Humpolci nejprve do tehdejší evangelické školy k známému
vynikajícímu učiteli Janu Sluníčkovi, jenž ho
připravoval zároveň i ke zkoušce do střední školy v Pelhřimově,
kde Rosický chodil do 1. třídy. Jan Sluníčko patřil k zakladatelům
českého národního školství a vydával také v Humpolci první český
dětský časopis Včelku. Druhou třídu reálky vychodil Jan Rosický
s dobrým prospěchem v Praze, ale pro neutěšené finanční poměry
otcovy musel již po druhé třídě studia opustiti. Zůstal doma a stal se
později praktikantem důchodního úřadu ve svém rodišti, kde pobyl dva
roky. Na jeho pozdější veřejnou činnost měl v té
době nepochybně vliv i jeho drahý strýc Josef Alex. Malát, jenž se v roce
1873 stal předsedou prvního vzdělávacího dělnického spolku v jihovýchodních
Čechách, a to humpolecké Školky. Ale touha po lepším životě a neblahé
poměry rodinné se staly příčinou, že
již z jara 1861 opustil domov a provázen svým strýcem vystěhoval se do
Ameriky, ještě ne zcela šestnáct let stár.
Asi po roce se přistěhovali za ním do Ameriky i jeho rodiče, kterým mezitím
ke vší bídě shořela chalupa nad hlavou. Zakoupili si ze zbytku svého
skrovného jmění malou farmu v okresu Grant (Wisconsin), na které mladý
Rosický s rodiči společně pracoval až do svého dvacátého roku.
Po tříletém pobytu na farmě odešel Jan Rosický do Milwaukee, kde se ihned
účastnil českého národního ruchu, stal se členem Slovanské lípy a učitelem
české nedělní školy. Byl zaměstnán v obchodě, ale s nepatrným
platem, a proto odešel brzy do Chicaga, kde strávil skoro sedm let byl zaměstnán
jednak v obchodě s moukou, později jako zástupce pojišťovací a přeplavní
společnosti.
Později však se věnoval zcela obchodu a byl při
tom činným v Sokole, Hlaholu, Slovanské lípě, a ve spolku divadelním.
Při tom již tehdy dopisoval do Národních novin ve St. Louis a později za
redakce Josefa Václava Sládka (českého básníka) stal se i spolupracovníkem
Národních novin v Chicagu. Když však v roce 1871 vypukl v Chicagu
velký požár, přišel Rosický skoro o všechen majetek a i o obchod.
Rozmrzen neštěstím odešel do San Francisca a později do Oregonu hledaje zaměstnání
, ale po 14-ti měsících se vrátil zpět “na západ”.
Na zpáteční cestě se usadil v Grete (Nebrasca) a založil tu roku 1873
nový obchod se zbožím smíšeným. Téhož roku se oženil s manželkou Marií
Bayerovou z Chicaga, narozenou však v Klatovech v Čechách.
Koncem roku 1875 obchodování zanechal a
stal se cestujícím jednatelem českého časopisu Pokrok západu, později
jeho redaktorem a konečně i jeho majitelem. Od roku 1876 bydlel již v Omaze.
Pokrok západu vydával Rosický až do roku 1889, kdy založil společně s několika
krajany společnost, jež časopis Pokrok západu a nově založenou Národní
tiskárnu v Omaze převzala. Rosický se stal předsedou společnosti a ředitelem
celého závodu a zůstal jím až do své smrti.
V roce 1884 založil časopis Květy americké, jenž svým obsahem se stal
nejvýmluvnějším dokladem, jak Rosický toužil a pracoval o povznesení a zušlechtění
česko-amerického národního života. Po několika letech učinil i pokus o pěstování
lepší a ušlechtilé četby amerických Čechů. Založil Knihovnu americkou,
jež měla čeliti tehdy oblíbené četbě
krvavé literatury.
V březnu roku 1890 založil odborný časopis Hospodář, který se stal
vrcholným dílem jeho života a jenž vychází dodnes. Je to časopis
prakticky – odborný, jehož spoluredaktorkou po smrti zakladatelově se stala
jeho dcera Růžena a jenž se tiskne v Národní tiskárně ve vlastní
budově obchodní části města Omahy.
V roce 1903 koupil Rosický týdeník Osvětu a spojil jej se svými Květy
americkými v týdeník Osvěta americká, list z části obchodní, z části
literární.
Rosický byl spíše novinářem než spisovatelem, ačkoliv vydal také překlad
školských zákonů v Nebrasce a menší knížku “Jak je v Americe”.
Redakční, dopisovatelská a organizační činnost jeho je však obrovská a
neocenitelná. U svých krajanů požíval lásky a důvěry neomezené.
Rosický je nazýván v Americe také
otcem Západní Českobratrské jednoty, kde byl horlivě činný jako řečník
a organizátor.
S vydavatelským závodem Národní tiskárny vedl i české knihkupectví
a svým vlivem založil mnoho českých spolků a knihoven ve větších českých
osadách amerických.
Jeho zásluhou byla založena velká kočovní
knihovna v Lincolnu, jakož i obsáhlá knihovna při stolici českého
jazyka na universitě tamtéž.
Ještě rok před smrtí usiloval o založení spolku, jenž měl umožňovati nákup
a pravidelné dodávky všech českých tiskopisů a kulturních památek v Americe,
vydaných Národním a Náprstkovým museem v Praze. V témž roce
(1909) byl zvolen předsedou Česko – americké tiskové kanceláře, založené
českým mecenášem Františkem Korbelem, jejímž účelem bylo dodávati
americkému tisku zprávy o Češích v Americe
i ve staré vlasti.
Rosický plnil věrně své povinnosti jako občan americký, ale nikdy nepřestal
býti ryzím českým příslušníkem a vlastencem.
Měl celkem devět dítek, z nichž dosud žijí dva synové a dcera Růžena,
spisovatelka, spoluredaktorka Hospodáře a překladatelka do češtiny a angličtiny,
do které přeložila četné práce Raisovy, Kunětické, Svobodové a Preissové
a z jejíž knihy “A History of Czechs (Bohemians) in Nebraska” (Dějiny
Čechů v Nebrasce) jsou čerpána i data tohoto článku.
Jedna z dcer Rosických Emma – byla dvacet let učitelkou školy v Omaze.
Jan Rosický zemřel dne 2. dubna 1910 a byl pohřben za obrovské účasti na
český národní hřbitov v Omaze v hrobě, nad nímž byl postaven vkusný
pomník s jeho kamenným poprsím, umělecky provedeným a s českým
nápisem.
Jan Rosický patří mezi největší průkopníky českého uvědomělého národního
života v Americe.
Také v Humpolci nebude jeho jméno nikdy zapomenuto. V humpoleckém
museu visí jeho zdařilá podobizna, věnovaná museu roku 1937 jeho dcerou Růženou.
Rodný dům Jana Rosického č.p. 34 na Dolním náměstí (později opět pekařství
J. Nikolaua, rodičů čs. zeměpisce a autora středoškolských učebnic) vyhořel
22.2.1863.
V Humpolci po odjezdu rodičů do Ameriky zůstal pouze Janův nezletilý
bratr Ignác, a to u příbuzných. Později se stal valchářem v jedné
soukenické valše nedaleko Humpolce. Oženil se s Marií Vondrejsovou. To
byla stará evangelická rodina a vlastnila domek č.p. 470 na Zichpili – tedy
bývalou první evangelickou školu.
Tři děti (Ignác, František, Adolfína)zemřely a domek zdědil jediný syn
Josef Rosický, textilní dělník s manželkou Marií.
Po jeho smrti (1955) stala se majitelkou domku č.p. 470 jediná dcera Marie
Rosická. To byla také poslední nositelka jména Rosický v Humpolci.
V roce 1960 se provdala za textilního
mistra Bohuslava Vaňkáta z Plačkova. Dva synové: Pavel Vaňkát je
profesorem, Vladimír Vaňkát je technik – po smrti rodičů prodali v roce
1989 domek jako rekreační Ing. Bučkovi z Prahy. Ten jej podstatně
opravil a restauroval.

olaf

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Kamenné kříže Humpolecka

Čt Kvě 3 , 2001
autor: prof. Jiří Rychetský Humpolec je sice menší město naší republiky, ale jeho dobré jméno je známo již dávno nejen uvnitř hranic našeho státu, ale také i daleko za hranicemi. Zásluhu o to má nejen starobylý průmysl soukenický, ale také jména některých humpoleckých rodáků, jež šíří daleko široko jeho známost […]

Témata