Založit účet
 
Menu
· Domů
· Ankety
· Archív článků
· Časté otázky
· Doporučte nás
· Galerie Sukna
· Hledat
· Humpolec Info
· Humpolec na UTube
· Kalendář
· Mapa Humpolce
· Odkazy
· Osobní zprávy
· Seznam členů
· Soubory
· Soutěže!!!
· Témata
· Top 10
· Váš účet

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

Kalendář akcí
listopad 2017
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30  

Divadlo
Kino
Koncerty
Městský úřad
Ostatní
Přednášky
Setkání
Slavnosti
Sport
Výstavy

O redakci
Server Humpolák je vydáván občanským sdružením Humpolák.

Kontaktovat redakci můžete přes e-mail na adrese redakce@humpolak.cz.

Adresa redakce:
sdružení Humpolák
Lnářská 113
396 01 Humpolec

Bankovní spojení:
eBanka
č.ú.: 1393129001/2400

Třídení odpadů v kraji Vysočina

Procházka městem






Josefínská mapa, datovaná roku 1769, uvádí, že město Humpolec je tvořeno zástavbou domů podél dvou náměstí a jejich spojnice. První náměstí je zřejmě vytvořeno jako zástavba podél cesty  (protáhle obdélné), na volném prostranství v horní části stojí kostel (sv. Mikuláš), na spodní straně je zakreslena kaple. Druhým náměstím je bývalé velké čtvercové náměstí  (tzv. České město, tvořené dnes ulicemi Komenského, Husova a Havlíčkovým náměstím). Na náměstí je zaznačena vodní nádrž. Z mapy výrazně vystupuje areál pivovaru nedaleko Horního náměstí a Panský dvůr u rybníka Dvorák. Zástavba je rozšířena i na Židovské město a starobylou čtvrť Zichpil nad Horním náměstím.

Ve městě v minulosti (především po Josefínských náboženských reformách v 18. stol.) žili pospolu katolíci, evangelíci i židé. Každá komunita obývala určitou část města a stavěla si svoje vlastní svatostánky a další světské budovy. Dělení na náboženské komunity ve městě odpovídá i rozmístění památek, které se vyskytují na bývalém „katolickém“ Horním a Dolním náměstí, na evangelickém Českém městě a bývalém židovském městě na Zichpili.

Moderní tvář města vznikla za první republiky, kdy zde byla upravena čtyři humpolecká náměstí a na nejnovějším  z nich – Tyršově – byl postaven moderní Gočárův dům.

 

 

radnice

 

Městská radnice:

Hornímu náměstí vévodí secesní budova radnice z r. 1914. Uprostřed náměstí je postaven pomník obětem 1. světové války, barokní fara z r. 1732, v níž sídlí děkanský úřad, a Muzeum Dr. Aleše Hrdličky (bývalá škola). Nedaleko odtud cestou k židovskému městu Zichpili se nachází humpolecký pivovar. V r. 1910 zde bylo zřízeno samostatné hejtmanství. Na 4 roky bylo provizorně umístěno do školní budovy v Hradské ulici (dnes SOU Obchodní), ale brzy byla zahájena stavba „Okresního domu“, tedy i hejtmanství. Budova byla kolaudována 24.3.1914. Stavba je architektonicky cenná. Do zdí byl zazděn kamenný portál z hradu Orlíka, který nese vytesaný letopočet 1548. na souměrně rozvrženém průčelí vynikají výrazné secesní prvky (dekorativní výzdoba meziokenních ploch, maskaron nad vchodem), které převládají v přízemí a v prvním patře. Druhé podlaží nese prvky pseudobarokního slohu. Výtvarnou hodnotu umocňují bělostné sochy sochaře Františka Fialy, zvaného Ferenc Futurista, jenž byl také vynikajícím pražským komikem a jedním z protagonistů slavného kabaretu Červená sedma. Sochy byly pojmenovány symbolicky Spravedlnost, Práce, Vlast a Samospráva. Do štítu umístil akademický sochař Milan Knobloch k osmistému výročí založení města plastický barevný znak. V přízemí budovy je umístěna pamětní deska Josefa Dygrýna – válečného pilota z druhé světové války. Pomník uprostřed náměstí je dílem táborského sochaře Rudolfa Kabeše a připomíná utrpení a oběti obou světových válek a období komunismu. Dříve stával na Zichpili a po sametové revoluci vystřídal na náměstí sochu Antonína Zápotockého.

 

kostel sv. Mikuláše

 

zvony ve věži kostela

 

Kostel sv. Mikuláše:

První zmínka o farním kostelu sv. Mikuláše se vztahuje k r. 1233. Je to tedy nejstarší stavební památka města. V průběhu staletí prošla několika stavebními proměnami a chrám je v odborné literatuře uváděn jako ukázka vývoje českého stavitelského umění. Ve svých základech ze 13. stol. Byl založen jako gotický trojlodní s křížovou lodí. Hlavní břevno kříže tvoří prodloužené kněžiště. Stavba nebyla dokončena celá a přes středověk stálo patrně kněžiště, na které navazovala křížová loď. Kolem r. 1600 bylo přistavěno podvěží s malou vížkou. V roce 1601 byl na této vížce umístěn nejstarší známý zvon Jiří, který vážil 7 centů a byl ulit zvonařem Janem z Kostelce. V l. 1722 –29, tedy v době,kdy Želivská kanonie prováděla několik staveb včetně přestavby samotného kláštera, byla provedena i přestavba humpoleckého kostela. Na všechny tyto stavby pozval želivský opat významného stavitele vlašského původu, Jana Santiniho, který původně gotické stavby barokizoval. Chrám sv. Mikuláše rozšířil zhruba do dnešního půdorysu, přestavěl střechu kněžiště i lodi, přistavěl sakristii a boční kaple, stěny rozčlenil barokně gotickými okny, poněkud zvýšil  věž a přikryl ji střechou – bání. Byla to taková věž, jakou má dodnes kostel ve Vojslavicích, který je také dílem J. Santiniho. Vnitřní výzdoba chrámu byla zcela barokní. Po dalších 150 let chrám nedoznal žádné změny a opravy a postupně chátral. Teprve ke konci 19. stol., když zejména vnitřní stav byl již neudržitelný, se sešlo několik významných dárců,takže mohl být alespoň vnitřek postupně opravován, ovšem v tehdy již pseudogotickém slohu. Původní barokní oltář nahradil nový, podle gotického oltáře v Ústí nad Labem. Byly zakoupeny nové varhany, opraveny vnitřní malby a obrazy. Největší náklad si ovšem vyžádaly venkovní opravy, celková přestavba do pseudogotického slohu včetně změny střešní konstrukce, klenby a stavby nové věže. Dosavadní barokní věž opravdu nebyla žádnou dominantou chrámu ani města. Přestavba byla svěřena arch. J. Blehovi z Prahy a dokončil ji v listopadu 1895 místní stavitel J. Martin. Věž byla značně zvýšena a před podvěžím byl zřízen pseudogotický portál. Závěr věže tvoří  helmice s okénky a čtyřmi arkýři (věžičkami). Před portálem je umístěno schodiště do chámu. Chrám byl poté ještě restaurován v letech 1936 – 1937 místním stavitelem F.X.Lhotákem, zbaven posledních zbytků vnějších omítek a bylo obnaženo původní kamenné zdivo. Další opravy následovaly až v 80. letech, kdy péčí děkana R. Vosmíka byl chrám pokryt měděnou krytinou. V roce 1993 blesk zničil jednu věžičku a vyžádal si následnou nákladnou opravu celé věžní krytiny. V roce 2004 věnoval humpolecký rodák, v současné době žijící v USA, Stanislav Kotyza do kostela nové varhany a na popud tohoto činu byla také z finančních prostředků humpoleckých podnikatelů, Města Humpolec, Kraje Vysočina a církve kompletně opravena věž kostela.

 

Muzeum Dr.Aleše Hrdličky

 

Muzeum Dr.Aleše Hrdličky:

Dříve tvořil celé okolí chrámu hřbitov. Teprve po založení nového hřbitova v r. 1785 začala zástavba v okolí kostela (pojišťovna, galanterie, klenoty…), ale již od nepaměti se v rohu hřbitova naproti faře krčila malá dřevěná škola, dnešní muzeum. Stavba první skutečně důstojné školy byla zahájena až v r. 1851 – výkopem základů. Teprve později se začaly ozývat hlasy, že škola nemá ani hřiště ani zahradu. Škola se postupem času změnila v hlavní, později i v měšťanskou. Navštěvoval ji Aleš Hrdlička. Bývala tu i knihovna, čítárna, a od r. 1935 muzeum.  V r. 1969, v rámci oslav UNESCO, ke 100. výročí narození Aleše Hrdličky, se budova dočkala generální opravy. Prohýbající se stropy, které držely na staletých trámech, musely být zbourány a nově zavěšeny na ocelová lana. Arch.J. Maršál pozměnil i fasádu budovy. Do středu  průčelí usadil tzv. francouzská balkónová okna a původní románská okna z přízemí přemístil do druhého patra, takže hmota budovy se opticky zmenšila. V interiéru muzea jsou v současnosti tři stálé expozice, stálá výstavka minerálů a výstavní sál pro pravidelně se obměňující výstavy

 

budova Městské knihovny

 

Městská knihovna

V roce 1873 si město postavilo na Dolním náměstí novou radnici (dnešní knihovna) V čele města stál tenkrát vynikající organizátor starosta Jakub Hruška, který byl v r. 1872 zvolen za poslance Českého sněmu, a seznámil se v Praze s již uznávaným architektem a profesorem polytechniky Josefem Zítkem, který právě dokončoval Karlovarskou promenádu a pracoval na projektu Národního divadla. Městská rada mu zadala projekt zdejší radnice, a tak vznikla reprezentativní budova v novorenesančním slohu, která je dodnes ozdobou města. Jako radnice sloužila vlastně ještě i po druhé světové válce, dnes je tu umístěna moderní městská knihovna.

 

budova spořitelny

 

Spořitelna:

Stará soudní budova, určená k demolici, sehrála v historii města významnou úlohu. Od propuštění města z poddanství v ní sídlila radnice. V r. 1848, po prvních svobodných volbách, tu promluvil z okna radnice K.H.Borovský jako právě zvolený humpolecký poslanec do říšského sněmu. Od r. 1850 se muselo město dělit o svoji radnici s okresním soudem. Ten měl dokonce v zadním traktu budovy i šatlavu (vězení). Když byla postavena radnice nová, sídlil v budově ještě okresní soud, dále finanční úřady, ale také muzeum. Na počátku 20. let bylo rozhodnuto o její demolici a stavbě nové moderní budovy. Projektováním stavby byl pověřen ing. arch. Čeněk Musil z Jičína a prováděla ji humpolecká firma Jar. Kytýr. V závěru roku 1928 byla stavba nové spořitelny dokončena. Dne 30.7. 1929 byla konečně nová budova Městské spořitelny otevřena pro veřejnost a zahájila svoji činnost.

V roce 1906 k uctění památky 50. výročí úmrtí zde o K.H.Borovském přednášel dr.Karel Kramář, pozdější předseda čs. Vlády a 4.11.1906 přijel i T.G.Masaryk. U příležitosti 100.výročí od doby, kdy zde K.H.B. pronášel svůj projev, byla na této budově odhalena pamětní deska s reliéfem od sochaře J. Šejnosty. Po 70 letech byly úřadovny České spořitelny a.s. dočasně přestěhovány do sousedního muzea v č.p. 253 a ve vlastní budově po dva roky probíhala rekonstrukce. 3.8.1998 byla náročná a nákladná rekonstrukce dokončena.

 

výstavní

a koncertní  sál

muzea

 

Výstavní sál muzea:

Původně středověký měšťanský dům s dvouposchoďovými sklepy svědčí o tom, že jeho majitel vařil pivo. Již jako zděný, velký dům s barokní střechou,jej lze rozpoznat na kresbě města z toleranční doby. Na konci 18. století jej koupil Jan Hering a jeho syn Antonín ho přestavěl v tehdy módním empírovém slohu. Vzácnost jednopatrového domu tvoří zejména střední vystupující část zdi, zvaná rizalit. Uprostřed  střední části rizalitu, ještě v přízemí, je portál se segmentovým štítem. Obojí stojí na dvou volných kamenných sloupech. Nad prvním patrem se pak nachází ozdobený segmentový štít. Z domu se stal v průběhu 19. století zájezdní hostinec s řeznictvím, se stájemi a stodolou ve dvoře, kam se projíždělo průjezdem. Později byly v přízemí zřízeny dva menší obchody a přes zákaz památkové péče z nich byly otevřeny vchody přímo na náměstí, čímž byla porušena architektura velmi cenné památky. Objekt, vyžadující stálou údržbu, kterou majitelé nezajišťovali, tak chátral, což vedlo d dlouhodobým sporům mezi majiteli, nájemníky, správou města a památkovým úřadem. Tyto spory nakonec nepřinesly nic jiného než havarijní stav objektu. Když v roce 1962 požádali majitelé, aby celý objekt převzalo město, vyvstal nový problém: buď provést demolici nebo opravu památky. Naštěstí se podařilo získat finanční prostředky a v r. 1981 byla provedena kolaudace zcela zrekonstruovaného domu pro muzeum a kulturní potřeby města. V současné době slouží jeho přízemí Městskému úřadu a v prvním patře se nachází výstavní a koncertní sál Muzea Dr. Aleše Hrdličky.

 

pomník TGM,

v pozadí Gočárův dům

 

Tyršovo náměstí:

Vzniklo za období první republiky, kdy muselo být řešeno při stavbě domu č.p. 800 (Gočárův dům) složité napojení všech tří silnic, které ústí do Tyršova náměstí a jsou nestejné výšky terénu a chodníků. V souvislosti s tím věnoval stavebník bezplatně část svého pozemku městu jako veřejný statek – dnešní prostor kolem pomníku TGM, který zde byl poprvé vztyčen v roce 1937.

Dům č.p. 800:

Tato stavba je zapsána v ústředním seznamu  kulturních památek. Za zařazení vděčí své zcela ojedinělé architektuře, jejímž autorem je Ing.Arch. Josef Gočár. Při stavbě tohoto domu použil Gočár všech základních prvků moderní konstruktivistické a funkcionalistické architektury bez jakýchkoliv ozdob. Základním stavebním materiálem byl železobeton. Je tu použit i nový typ průběžných oken, systém ploché střechy z Le  Curbusierovy Francie, kryté a nekryté terasy, odlehčená a jen barevně zdobená fasáda, vnitřní prostory jsou spojeny v jeden celek. Součástí stavby je i její začlenění do okrasné zahrady. Budova se skládá ze suterénu, přízemí, 1. patra a podkroví. Stavebník Otakar Med, obchodník v Humpolci, předložil ke schválení městské stavební komisi dne 22.6.1933 kompletní projekt budovy od Ing. J.Gočára a projekt úpravy zahrady od zahradního architekta J. Hány. Stavby se ujímá firma Ing. V. Jenč a Jos. Dubín, která 11.7. zahajuje stavbu a o rok později ji kolaudační komise schvaluje s menšími úpravami oproti projektu. V průběhu let se využití stavby jako rodinné vily a obchodní kanceláře měnilo. Již v roce 1940 povolil MÚ zřízení textilní provozovny a po  r. 1948 až do začátku 90. let přízemí budovy využívalo zdravotnictví.

Pomník TGM:

Pomník je dílem Vincence Makovského, urbanistické řešení se od arch. J. Gočára. Socha je odlita z bronzu o výšce 3,5 m a k ní patří 2,9 m vysoký žulový podstavec. Pomník byl slavnostně odhalen na Tyršově náměstí 0.7.1937. V noci z 26. na 27. 6. 1940 byl sňat, aby bylo zabráněno jeho zničení okupanty. K opětovnému postavení  došlo 27.5. 1945. Počátkem 50. let byl ovšem opět odstraněn a potřetí byl pomník umístěn na své místo na jaře 1968. Vydržel zde 4 roky do  srpna 1972. K zatím k poslednímu postavení pomníku došlo na jaře roku 1990. Pomník se tak stal symbolem boje demokracie s totalitou.

 

varna v současném pivovaru

 

Humpolecký pivovar:

Ve středověku, kdy právo vařit pivo měli všichni právovárečtí měšťané, byly ve městě tři malé pivovárky. V r. 1597, když panství koupil nový majitel Kryštof z Roupova, zrušil měšťanům právo vařit pivo a od té doby zde byl vrchnostenský pivovar. Podnikavý baron Jakub Neffzern postavil v r. 1756 zcela nový pivovar,který je uváděn jako jeden z nejmodernějších na svou dobu. V době číslování patřil pivovar k nejvýstavnějším budovám města, byl již patrový a dobře reprezentoval své majitele herálecko-humpoleckou vrchnost. Není tedy divu, že byl vzat za počátek číslování, které pokračovalo domy na Horním a pak Dolním náměstí. Za dalších 250 let změnil pivovar několikrát své majitele a několikrát byl přestavován. Největší modernizaci na konci 19. století provedl vynikající český sládek Fr. Satran. Z jeho éry pochází 26 m hluboká studně ve skále a zřízení gravitačního vodovodu s kvalitní vodou z Cípku. V posledním půlstoletí byl pivovar znárodněn a na sklonku r. 1991 byl koupen ve dražbě trojicí podnikatelů jako první soukromý rodinný pivovar. Musel být však nejdříve přebudován, značné investice pohltila i nejnovější technologie výroby, kotelna na plyn, atd. Brzy se objevily úspěchy v podobě zlatých pohárů a cen v nejrůznějších  soutěžích, a proto je dnes Humpolec mimo jiné známý i pivem Bernard.

 

toleranční kostelík na Zichpili

 

Toleranční kostelík:

Dne 18.5.1785 byl položen základní kámen kostela na Zichpili a v říjnu téhož roku byla stavba prvního tolerančního kostela v Čechách v barokním slohu hotová. Toleranční kostely nesměly mít navenek ráz kostela, nesměly mít zvony, vchod nesměl být z hlavní ulice, okna musela být čtyřhranná a kostel nesměl mít věž. Humpolečtí zakončili obdélníkovou loď půlkruhovou apsidou a zaklenutím okna. Avšak během stavby (26.8.1785) přišlo nařízení hospodářského úřadu a okenní tabulky musely být dodatečně zarovnány zdivem, aby okna byla čtyřhranná. Teprve při opravě koncem 40. let 19. stolení mohla být zazdívka odstraněna a obnoveno zaklenutí oken, kolem nichž byly udělány šambrány. Při této opravě byl také proražen nový vchod v průčelní zdi a stal se tak vchodem hlavním, původní vchod, jak přikazovaly toleranční předpisy, z boční strany od fary, zůstal jako vedlejší. Celá průčelní stěna byla nově upravena. Byla členěna dvojicemi plastrů s čabrakovými hlavicemi, uprostřed byl umístěn hrotitě uzavřený portál a nad ním okno s šambránou. Nad oknem pod štítem byl napsán citát z Bible a pod ním vepsány chronografické nápisy: „Pod berlou císaře Josefa II. Zaskvělo se světlo z nebe vysokého, že i staré skály přinášely ovoce svěcené Kristu Spasiteli“. Trojúhelníkový štít,jímž bylo průčelí zakončeno, byl rozdělen další římsou a jeho dolní část byla rovněž rozčleněna dvojicemi pilastrů s čabrakovými hlavicemi. Uprostřed nich bylo oválné okno s šambránou. V této podobě zůstal kostel dodnes. Střecha byla původně zřejmě kryta došky, které byly při opravě koncem 40. let 19. stol. nahrazeny štípaným šindelem. Vnitřek kostela byl prostý – plochý tmavý dřevěný strop, cihlová podlaha, u průčelní stěny dřevěná kruchta, u východní stěny mezi apsidou a lodí kazatelna, v apsidě oltář, v lodi na  kruchtě lavice. Původní prozatímní oltář byl r. 1814 nahrazen oltářem s postranními brankami, který se zachoval dodnes. V r. 1810 byly zakoupeny od třešťského varhanáře Pohana varhany a umístěny na kruchtě. Kostel byl slavnostně vysvěcen v neděli 9.10.1785. Postavení kostela sbor značně posílilo – přistoupilo k němu 53 nových členů. Poté, co byl na Českém městě postaven nový chrám, sloužil toleranční kostel převážně jako kostel pohřební. Po vzniku sboru Církve československé v Humpolci mu propůjčil evangelický sbor toleranční kostel k používání. Českoslovenští v něm konávali bohoslužby až do r. 1961, kdy si koupili a pro své bohoslužebné potřeby upravili synagogu. Potom opět až do r. 1975 sloužil jen pro pohřební shromáždění a to jak církve českobratrské evangelické tak i československé husitské. Od r. 1976 se konaly pohřby v nově postavené smuteční síni u hřbitova a kostel zůstal od té doby nevyužit.

 

evangelický kostel

 

Evangelický kostel:

Po dokončení evangelické školy v roce 1852 a evangelické fary v roce 1854 došlo i ke stavbě nového evangelického chrámu na Českém městě, která probíhala v letech 1861 –62 dle plánů stavitele J.Martina, a později k němu byla přistavěna i věž J. Blechou z Karlína. Zařízení kostela je od truhláře Zlámala a sochaře Votočky z Prahy ze 60. let 19. století.

Až v roce 1891 se podařilo dokončit kostelní věž. Je postavena v pseudogotickém slohu a stojí na čtyřech mohutných pilířích pojených kruhovými oblouky. Ve střední části ji zdobí rozetová okna a trojúhelníkový tympanon. V horní části jsou čtyři podvojná okna, v horizontálním směru věž rozdělují římsy. Zakončuje ji jehlancová střecha, kombinovaná čtyřmi štíty a malou vížkou a je vysoká 36 metrů. V roce 1996 byla provedena rekonstrukce vnější fasády.

 

kostel

sv. Jana Nepomuckého

na humpoleckém hřbitově

 

Humpolecký hřbitov

Od nepaměti se v Humpolci pochovávalo na starém hřbitově kolem kostela sv.Mikuláše. Hygienické důvody si vyžádaly reformu císaře Josefa II. – hřbitov musel být přeložen za město. V Humpolci byl založen nový hřbitov v r. 1785. Řádnou kamennou zdí byl ovšem obehnán až v r. 1849, kdy byly i vysázeny stromy. Teprve o pět let později, v r. 1854, byly zdi přikryty kamennými deskami, které zde slouží dodnes.  Katolíci zprvu odmítali sdílet s evangelíky společný hřbitov, považovali jej za své „svaté pole“. Při pohřbech docházelo k výtržnostem, takže první evangelíci museli být pochováni na své zahradě. Aby se sporům předešlo, byl v r. 1856 hřbitov rozdělen zdí na dvě části, se zvláštními vchody. V 70. letech 20. stol. došlo k rozšíření hřbitova o urnový háj, rozptylovou loučku a k výstavbě moderní smuteční obřadní síně. Na hřbitově je několik náhrobků s mimořádnou uměleckou hodnotou. Např. náhrobek P. Jana Černého, kněze, dobrodince a učitele Aleše Hrdličky, se sochou Krista – pastýře od O. Sandthera (1884), náhrobek rodiny Vosmíků se sochou Krista od Čeňka Vosmíka, náhrobek rodiny Joklovy se sochou ležící ženy od K. Dvořáka (1939) a Chalupova hrobka podle návrhu architekta Josefa Gočára. Odpočívá zde celá řada vynikajících osobností, zaslouživších se o město, i s významem celonárodním.

Hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého:

Po dokončení stavebních úprav hřbitova tu stále více bylo postrádáno místo pro důstojné rozloučení. Zatímco evangelíci se mohli se svými zemřelými rozloučit v nedalekém tolerančním kostelíku, katolické pohřební průvody začínaly až v chrámu sv. Mikuláše na náměstí. V r. 1861 vyšlo tiskem provolání ke všem farníkům a ke všem humpoleckým rodákům. Musely být uspořádány dvě sbírky, až konečně v dubnu 1869 byla zahájena vlastní stavba a do podzimu byl již holý kostel pod střechou. Ale teprve další „krejcarové“ sbírky umožnily v následujících letech postavit věž a upravit kostel i uvnitř. Zvony byly pořízeny v r. 1876, hlavní oltář 1878 a konečně varhany v r. 1900. Stavba kostela vzešlého z milodarů a budovaného většinou zdarma a svépomocí, včetně práce architekta a stavitele J. Martina, trvala tedy 40 let. Jedinou odměnou hlavním organizátorům stavby bylo pozdější umístění jejich hrobů při západní stěně kostela. Kostel je postaven v pseudogotickém slohu jako jednolodní se štíhlou věží, má tři oltáře, kruchta leží na dvou kamenných sloupech a celá chrámová loď je zevně podepřena opěráky.

 

zachovalé hebrejské fresky v synagoze

 

bývalá židovská synagoga, dnes kostel čs.církve husitské

 

 

Židovské město

První písemný záznam o malé židovské komunitě v Humpolci se nacházel v archivu Želivského kláštera z roku 1385. Ve druhé polovině 14. století v Humpolci bydlelo několik židovských rodin, které však byly z města neznámo kdy vypovězeny a roku 1618 zde údajně znovu žilo několik židovských rodin. Při úředním sčítání Židů z roku 1719 tu bylo asi 10 rodin, celkem 52 osob, které žily v židovské čtvrti na Zichpili. Židé spadali pod přímou jurisdikci herálecké vrchnosti, které také platili za ochranu (tzv. Schutzgeld). V tomtéž soupisu se již uvádí, že v Humpolci byl i židovský hřbitov a modlitebna v soukromém bytě. V první čtvrtině 18. století se pravděpodobně ustavila i židovská obec. Roku 1787 žilo v Humpolci 24 rodin, roku 1850 to již bylo 61 rodin (280 osob), tj. celkem 6% všech obyvatel. Roku 1890 bydlelo v Humpolci 324 osob židovského vyznání, roku 1930 již jen 89 osob, po II. světové válce židovská obec obnovena nebyla.

Humpolci se narodil významný americký dirigent Josef Stránský (1872 - 1936 New York) a malíř a spisovatel Ernst Mandler (1886 - 1964 Francie), v Kalištích, vesničce ležící asi 10 km od Humpolce se narodil další významný umělec - dirigent a muzikant Gustav Mahler (1860 - 1911 Vídeň). Z Humpolce pochází také dědeček známého spisovatele Franze Kafky.

 

Synagoga

V roce 1760 majitel herálecko - humpoleckého panství Jakub Nefferzern povolil Židům stavbu synagogy. Byla postavena z prostředků místních i cizích souvěrců a nesla barokní stavební prvky. Její rekonstrukce a podstatné zvětšení z roku 1860 převzalo již pseudogotický ráz. Na západní straně byla přistavěna židovská škola, ve které bylo povoleno roku 1862 vyučovat. Až do té doby se židovské děti střídaly ve vyučování s dětmi v katolické škole. V přístavbě synagogy se též nacházel byt rabína, ženská galerie rituální lázeň "mikve". Kolem roku 1870 byla na východní straně přistavěna apsida pro zpěvácký spolek Šir Zion.

V roce 1886 bylo židovské město postiženo a částečně zničeno požárem, při kterém vyhořela i synagoga. Ta byla poté znovu obnovena v nynější podobě na původním půdorysu.

Synagoga je orientována svatostánkem k východu a do jejího interiéru se sestupovalo po několika schodech, aby byla naplněna slova žalmu "Z hlubin volám Tě, Pane". V průčelí synagogy bylo kamenné desatero. Hlavní sál byl určen pouze pro muže, přičemž každý měl své sedadlo, za které platil. Před přestavbou synagogy bylo řečniště (bima) umístěno uprostřed modlitebního sálu a sedadla byla po jeho obvodu, později se z Tóry (tj. ze svitků pěti Mojžíšových knih) předčítalo před svatostánkem, kde byl umístěn předčítací pult (amud) a věřící sedávali v lavicích čelem ke svatostánku. Tóra byla uložena ve svatostánku (aron ha - kodeš), který byl v humpolecké synagoze zakryt stříbrem vyšívanou oponou (parochetem). Humpolecká obec vlastnila tři drahocenné Tóry a četné stříbrné obřadní náčiní. Za nacistické okupace bylo vše odvezeno do Prahy a dnes je součástí světově proslulých sbírek Židovského muzea.

Humpolečtí židé byli oddávání pod baldachýnem - symbolem domova. Vnitřní výzdoba synagogy byla prostá, bez obrazů a bez maleb.

Za 2. světové války, po odsunu židů, byla budova vandalsky zpustošena, omítka otlučena, zdivo poškozeno, vytlučená okna, podlahy vytrhány, nábytek zmizel. Do budovy se nastěhovaly různé dílny, z hlavní modlitebny bylo učiněno skladiště. Byl tam dokonce přechováván i dobytek.V roce 1952 zakoupila zpustošenou budovu od židovské náboženské obce v Kolíně Církev československá husitská v Humpolci a v dalším roce začala za velmi ztížených finančních i pracovních podmínek přestavba. 21.5.1961 byl dobudovaný stánek slavnostně otevřen. Tehdy nebylo povoleno jeho pojmenování, to se uskutečnilo jako rehabilitační počin až v nedávné době.

Budova je sice umístěna na kopci, ale vzhledem ke kamennému zdivu trpí vlhkostí. V letech 1987 - 1989 byla provedena generální oprava exteriéru i interiéru, v hlavní bohoslužebné síni byly odkryty barevné fragmenty původní výzdoby i hebrejských nápisů, dosud čitelných. Plánovaná plynofikace by měla účinně zabránit vnitřní vlhkosti zdiva.

Synagoga stojí uprostřed židovské čtvrti, která je dodnes zvaná Židovské město. Ghetto se nachází na jižním okraji městského jádra. Původně se jednalo o kompaktní ghetto tvořené asi třiceti domy, s malým náměstím a několika uličkami. Severovýchodní část ghetta byla zbořena, ale většina domů je v přestavbách dochována.

 

 

vstup (beit tahara)

 na židovský hřbitov

 

Židovský hřbitov

Nachází se za městem v areálu dnešního lesoparku pod hradem Orlíkem a je součástí tamní naučné stezky. Byl založen v letech 1710 - 19 (horní část) a později dvakrát terasovitě rozšířen, nejstarší náhrobky se nacházejí v horní části hřbitova.

Do prostoru hřbitova se vstupuje obřadní síní, kde byl zemřelý rituálně očištěn před pohřbem (bejt tahara). U vstupu na hřbitov bylo umyvadlo, sloužící k omytí rukou (kijor) a v severozápadním rohu hřbitova stála studna. Od vstupu vede napříč starou částí hřbitova cesta, z níž odbočují dvě schodiště do spodní, novější části hřbitova. Na hřbitově je přibližně 1000 náhrobních kamenů, z nichž mnohé jsou velmi cenné, barokního a klasicistního typu. Hřbitov sloužil i pro široké okolí (Lipnice, Kaliště, Senožaty, Želiv, Věž i Havlíčkův Brod). Je zde pohřbeno několik příbuzných Gustava Mahlera, jeho prarodiče, první studentská láska Mahlerova ze Želiva, ale i děd a strýcové Franze Kafky. Rozloučení se zemřelým se nekonalo v synagoze, a ani mu nebyl přítomen rabín, péči o nemocné a umírající a především zajišťování pohřbů a péči o hřbitov měl na starost spolek Chevra Kadiša (Pohřební bratrstvo). Pohřební vůz byl uložen v domě poblíž synagogy. Pohřeb se konal hned v den úmrtí a zemřelý byl po rituálním očištění pochován do země v jednoduchém rubáši a v jednoduché rakvi. Židovské hroby nemají obrubníky a pozůstalí jako vzpomínku na zemřelého přinášejí místo květin drobné kameny. Nápisy na náhrobcích humpoleckého židovského hřbitova byly psány nejprve hebrejsky, německy a později česky a byly stavěny vždy až po roce od smrti pochovaného.

Historické židovské náhrobky jsou nápadné používanými symboly a výzdobou (zjednodušené rostlinné motivy, zdrobněliny architektonických článků i jiné ozdobné prvky), která se od středověku vyvíjela spolu s uměleckými slohy a její výskyt a charakter souvisí s místními zvyklostmi. Za náhrobní symboliku považujeme především malá plastická vyobrazení v horní části náhrobku. Nejčastěji to bývají symboly potomků jednotlivých židovských rodů (žehnající ruce na hrobech kohanitů, konvice s mísou na hrobech levitů), Davidova hvězda, koruna, podoby zvířat symbolizující jméno zemřelého (lev, jelen, ryba, medvěd, lev, liška, vlk), rostlinné motivy (vinný hrozen, palma, piniová šiška) nebo předměty symbolizující profesi zemřelého (obřízkový nůž, lékařská pinzeta, kniha).

K poslední velké opravě židovského hřbitova a navýšení zdí došlo v roce 1922, poslední pohřeb se zde konal v roce 1942, tedy tři měsíce před transportem zdejších Židů do Terezína. Zemřelého doprovodili jeho souvěrci již s hvězdou na oděvu. Po druhé světové válce byla na některé náhrobky doplněna jména obětí holocaustu a byly též ukládány urny s popelem osob zemřelých v zahraničí.

Nejvíce utrpěl hřbitov za 2. světové války. V té době byl ve škole v Podhradí umístěn ústav pro německé učitelky z Hannoveru. Pro ně a pro frekventanty německého vojenského učiliště v Havlíčkově Brodě se stal židovský hřbitov místem zábavy a ničení. Po 50. letech dostává pak hřbitov nežádoucí návštěvy vykradačských kamenických part, pro které jsou náhrobky ze švédské žuly cenným materiálem pro jejich další "podnikání".

U příležitosti mezinárodních antropologických kongresů Dr. Aleše Hrdličky, konaných každých deset let v Humpolci, byl židovský hřbitov a obřadní síň nákladem města Humpolec opraven, studenti místních škol provedli výřez náletových dřevin.

Nyní je židovský hřbitov ve vlastnictví Židovské obce v Praze, která jej udržuje prostřednictvím akciové společnosti Matana a o hřbitov systematicky pečuje správce.

Náhrobky významných osob:

Simon a Marie Mahlerovi, prarodiče G. Mahlera

Josef Mahler, strýc G.Mahlera

Bernard a Anna Mahlerovi, humpolečtí příbuzní G. Mahlera

Leopold Löwy, strýc Julie Kafkové, matky Franze Kafky

Hrob rodiny Bauerů - příbuzní Otto Bauera, rakouského sociálně demokratického politika, členové rodiny zastupovali židovskou komunitu v městském zastupitelstvu.

Hrob rodiny Mandlerů (mj. rodiče Arnošta Mandlera, malíře a překladatele z francouzského jazyka

Hrob rodiny Freundů ze Želiva (Emil Freund, Mahlerův spolužák a později právní zástupce, Marie Freundová, Mahlerova první láska).

Hroby rodiny Kummermanů (příbuzní Daniela Kummermana, velvyslance ČR v Izraeli









Copyright © Humpolák
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 06.05. 2003 (6585 čtenářů)

[ Zpět ]
Všechny obchodní známky, názvy a články patří jejich právoplatným vlastníkům, komentáře patří jejich odesílatelům. Komentáře jsou moderovány, pravidla jsou uvedena v záhlaví formuláře pro odeslání. Upozornění na závadný obsah zasílejte na adresu redakce@humpolak.cz.

(c) 1999 - 2008 Občanské sdružení Humpolák


Powered by Copyright © UNITED-NUKE - upravil a implementoval AXL Systems
Všechna práva vyhrazena.

Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.113 sekund

Tvoje Účetní     Petra Plast     Knihkupectví Jana Zábrany      Maryška Elektrocentrum