Když v předvánoční době ve všech výkladních skříních svítí a září nesčetné vánoční stromky, vracím se ve vzpomínkách do svého dětství, kdy nejkrásnější stromečky byly ty od tety Andělky.

Dříve si lidé strojili stromeček jednoduše – červenými jablíčky, medovým pečivem, ořechovými skořápkami, perníčky, cukrovím, sušenými švestkami a podobně. Hojně využívali i slámu, šišky, papír, hobliny. Postupně přidávali barevné papírové řetězy slepované kváskem a obrázky s namalovanými vánočními motivy. Teprve 20.století přineslo skleněné a čokoládové ozdoby.

Vánoce se slaví už nějaké to století, takže není zcela zřejmé, které zvyky, tradice a pověry jsou původní a které se objevily později nebo byly v tomto období pozměněny.

Vánoce jsou neoddělitelně spojeny s betlémem, kde svatá rodina pod velikánskou vlasaticí s pokorou přijímá dary od ovčáků i královských potentátů na počest zrození božského dítěte. A protože nikdy není na škodu dozvědět se něco, co ještě nevíme (nebo nevíme přesně), zaskočíme si trochu do minulosti.

Byl den před Štědrým večerem. Téměř vše bylo nachystané. Všichni slíbili, že nebudou nervózní. Všichni se měli starat o dobrou náladu.

O darech a dávání, kdo a kdy dárky nosí a jak to s těmi dary vlastně je … od P. Mariana Sokola – faráře humpoleckého

Témata