Hrad Orlík je svým způsobem nezastupitelný, říká Durdík

5

Zajisté nebudeme lhát, řekneme – li, že profesor Tomáš Durdík je archeolog a kasteolog evropského formátu. Přední odborník z Archeologického ústavu Akademie věd ČR při svých výzkumech nevynechal jediný hrad u nás.

Do hledáčku badatelského zájmu se mu tak dříve nebo později musel dostat i humpolecký Orlík. V této souvislosti výrazně přispěl i do nedávno vydané knihy Hrad Orlík nad Humpolcem.

Jak jste s hradem nad Humpolcem přišel do styku?
Jsem badatel z povolání zkoumající hrady. Svým
způsobem mám, mimo jiné coby autor velké encyklopedie českých hradů,
něco společného se všemi českými hrady. S Orlíkem jsem přišel do styku
poměrně záhy v rámci svých badatelských aktivit, protože některé aspekty
tohoto hradu jsou nezastupitelné a věci, které se dají studovat tady,
se nedají studovat jinde. Hrad jsem nemohl pominout. Od doby iniciativy
města Humpolce provádím v souvislosti se stavebními prácemi ve
spolupráci s kolegou Dragounem archeologický výzkum. Je možno říci, že
můj vztah k Orlíku je velmi blízký.

Zmínil jste specifika Orlíku, které při zkoumání hradů v Čechách nejdou pominout. Které to jsou?
Je jich
několik. Orlík je v některých aspektech dost zvláštní. Velice zajímavá
je už jeho úplně nejstarší fáze, kterou stále známe přes všechny výzkumy
jen částečně, ale zase na tolik, abychom ji dokázali charakterizovat.
Patrně šlo o nějaký strážný hrádek nad kutacími pokusy, který měl
chránit dobývání drahých kovů. Takové věci u nás byly, ale známe je
velmi málo.

A co ta mladší fáze?
Druhé specifikum je podoba hradu ve 14. století a zejména jeho
jádra, které doslova připomíná, budiž mi to dovoleno říci, domeček pro
panenky. Je to ten nejmódnější
hradní typ, který se tehdy stavěl. To znamená, že byl znakem postavení
jeho majitele a který už naznačoval, kam on si myslí, že patří. Jenomže
tento člověk, který to stavěl, sebevědomí a představu měl, ale s těmi
prostředky to bylo poněkud slabší. To znamená, že jedním z prostředků,
jak splnit zadání, byla miniaturizace. Majitel si postavil hrad kapesní.
Má vše, co má mít, jenom je to tak maličké, že některé věci jsou takřka
nepoužitelné. Nejvíc to odnesla věž, která připomíná spíše tovární
komín.

Obrannou fuknci asi neplnila.
Plnila funkci zejména hlásky, když tam někdo vylezl. Maximálně
mohl vystřelit, ale tím ty možnosti končily. Hrála tak roli zejména
statutárního symbolu.

Čím ještě je hrad výjimečný?
Třetí orlické specifikum spadá do závěrečných fází jeho života
do 16. století. Tehdy se vlastně poprvé, byť ve velice rozmělněné
podobě, projevily ohlasy v té době nejvyspělejšího, tedy italského
pevnostního stavitelství. V době, kdy v Čechách už v rámci habsburské
monarchie bylo zakázáno stavět nová opevnění, se posouvaly všechny peníze
a aktivity na tureckou hranici, protože tam bylo ouvej. Takových věcí z
této doby je v Čechách velmi málo. Shodou okolností se právě v těchto
končinách opevňovaly hrady Orlík a Lipnice, kde nějaké ohlasy a náznaky
tohoto stavitelství jsou. To je velice špatně zastupitelné, protože to
nikde jinde není. To jsou minimálně tři špičkové důvody ke studiu, kromě
řady dalších, které Orlík poskytuje.

Čím si tento vliv Itálie vysvětlujete? Byl hradní pán nad poměry movitý?
Movitý být musel, protože takové stavení vždycky něco stojí.
Ale všechno se měnilo, bylo to za pochodu. Bylo to v době, kdy hradům
odzvánělo. I pro největší magnáty znamenalo postavit hrad, který by byl
plnohodnotnou pevností v dobovém vojenství, neřešitelným problémem.
Jediný, kdo v té době byl schopen takové věci stavět, byl stát. V tomto
případě král, potažmo císař. Byl to zřejmě jeden z pokusů držet krok.
Netroufnu si soudit, jak moc fakticky, nebo jak moc vizuálně, ale rozhodně to na tom bylo vidět. Cosi z toho v té době nejmodernějšího to má.

Byla to tedy určitá móda?
Móda na jedné straně, na druhé beznaděj. Když se podíváme, jak
jsou tyto nejmladší opevnění provedena, vypadá to půdorysně dobře. Jsou
zde však tenké zdi, nemá to obvykle velikánské hradní násypy, a kdyby se
do toho dobová děla opravdu opřela, tak z hradu létaly třísky.

Nejstarší doklady hradu, nebo strážní tvrze se datují od kdy?
Zde jsme odkázáni pouze na vyhodnocení archeologických nálezů,
což má všelijaká specifika. Prohlásíme – li, že jsme někde okolo přelomu
13. a 14. století, nepochybíme. V té době tady ten nejstarší jednoduchý
hrad vznikl.

Co se týká archeologických artefaktů, našli jste něco zajímavého?
Jako při všech hradních výzkumech jsme objevili obrovské
množství nálezů. Jsou-li dobře přečteny, a to bych zdůraznil, protože
pokud získá takové věci vytržené ze souvislostí nějaký amatér nebo
vykradač, je to jenom věc, která nic jiného neřekne. Není to věta v
příběhu. Musíme říci, že nejsme hledači pokladů, i když i ty takzvané
poklady někdy nacházíme. Hlavně však hledáme informace. Zajímá nás, co
nálezy vypráví a jak vypovídají o tom, jak tam ti lidé žili, na jaké to
bylo sociální úrovni, jak plynula hradní každodennost a čím se lišila od
jiných sociálních prostředí. Tímto směrem jsme na Orlíku získali velké
množství zcela neocenitelných svědectví. Samozřejmě převažují v
uvozovkách běžné archeologické nálezy jako rozbité nádobí, rozbitá
kachlová kamna – na Orlíku byla nesmírně hezká, kuchyňský odpad a
zejména kostičky, které doslova umožňují podívat se lidem do talíře.

Jak tedy takový talíř na Orlíku vypadal, že vám skáču do řeči?
Talíře zrovna středověk neznal. Jedlo se z různých misek, ať už
dřevěných nebo keramických. Středověký člověk jedl značné množství
masa. Základní potravinou bylo třeba pivo. To bylo chápáno ne jako něco
dobrého na pití, ale jako základní potravina. Jedly se chlebové placky a
spousta zeleniny, luštěnin a podobně. Co je malým překvapením nejen z
Orlíka, ale z naprosté většiny hradů, jejichž výzkum jsme prováděli, je
relativně malý objem kostí lovné zvěře. Říká se a je to tak, že lov byl
jedna z mála zábav,
které příslušely urozenci, a že by se ve velkém měla tato zvěř i
konzumovat. Ale hodnotíme – li ty kostičky, tak dospíváme k názoru, že
lovná zvěř i ryby, které středověk jedl ve velkém, i drobné ptactvo, tak
je to takových šest až osm procent nálezů.


Co ještě ukazují nálezy z Orlíku?
Nalezené věci skutečně odpovídají vyššímu sociálnímu prostředí.
To například znamená, že zvířata, která se na Orlíku konzumovala, se
porážela jinde a na hrad se vozilo jenom lepší maso.

Tomáš Durdík
– narozen v roce 1951 v Praze
– významný český archeolog a kasteolog, specialista na hradní architekturu
– vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově, dnes přednáší na třech školách
– představitel či člen řady mezinárodních vědeckých společností
– autor řady odborných knih či scénářů k filmům o pamětihodnostech

 

Přední český archeolog Tomáš Durdík by dokázal poutavě vyprávět o humpoleckém hradu Orlík celé hodiny.
Přední český archeolog Tomáš Durdík by dokázal poutavě vyprávět o humpoleckém hradu Orlík celé hodiny.

Autor: DENÍK

Axl

5 thoughts on “Hrad Orlík je svým způsobem nezastupitelný, říká Durdík

  1. Zajímavé,ale doporučoval bych dostavět hradní věž a udělat tam nějakou vyhlídku a zejména pak vytěžit nálezy z hradebních příkopů,ty jsou ještě netknuté.Snad k tomu někdy dojde.

    1. A já zase doufám, že k dostavbě věže nikdy nedojde. Když rozhlednu tak raději zcela jinde a hlavně odpovídající 21. století.

      frrrr

      1. Souhlasím. Hrad Orlík je v dobrých rukou a jeho další změny bych ponechal na názoru lidí ze společnosti Castrum, kteří hradu věnovali za posledních dvacet let spousty času. Ti mají největší zásluhy na tom, jak dnes Orlík vypadá. Proto by měli mít i rozhodující slovo k dalšímun vývoji. Jinak díky za skvělou knihu o hradě která vyšla v prosinci. Byl to úžasný dárek pod stromečkem 🙂

  2. Rozhlednu postavit na Havlově kopci u Hněvkovic. Je to neprávem zapomínaná turistická zajímavost.

    1. Já bych ji udělal nad „Rumuňákem“. Je to blíže městu a je zde větší šance, že se turisté zastaví i tam.

      frrrr

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Z deníku Policie

Út Pro 28 , 2010
Krádeže a karamboly na silnicích

Témata