Pohádka: Noc na Zřícenině Hrůzov

V dnešní pohádce pro Oliverka se konečně vydáme taky na hrad.

Jednoho krásného sobotního rána se Oliver, jeho maminka, tatínek a pejsek Kiki vypravili na výlet.

„Dneska jedeme na zříceninu Hrůzov!“ oznámil tatínek hrdě. „Říká se, že tam straší… ale to jsou určitě jen povídačky.“

Maminka přibalila termosku s čajem, obrovské množství svačin a náhradní ponožky. Oliver si sbalil baterku, dalekohled a protizombie klacek (pro jistotu). A Kiki si sbalila… no, jen se vrtěla radostí a ušima.

Cesta vedla lesem, přes kameny, kolem zpívajícího potoka a pak nahoru do kopce, až stanuli před starou, mechem porostlou zříceninou.

Hrad Hrůzov. Věže bez střech, rozpadlé zdi, brána s panty, co kňučely jako hladový duch.

„Je to tu kouzelné!“ řekla maminka.
„Je to tu rozbité,“ zabručel tatínek, když se mu ulomil schod pod botou.

Procházeli hradní nádvoří, objevili starou studnu, pavoučí šachovnici a něco, co vypadalo jako zrezlý trůn pro čaroděje.

Ale pak se stalo to nejhorší: začalo pršet! A nejen tak ledajak – lilo jako z kotle.

„Musíme přespat tady,“ řekla maminka a schoulili se do staré hradní síně pod klenbou.

Kiki se třásla, Oliver mžoural do tmy, a tatínek si začal připravovat čelovku, stan a „bojovou deku proti chladu a duchům“.

V noci… se to stalo.

Oliver se probudil, protože slyšel klepání.
Ťuk. Ťuk. ŤUK.
Znělo to jako z podlahy. Pak… z truhly. A pak… z kamenné zdi.

„To bude jen vítr,“ šeptal si tatínek, ale už měl na hlavě helmu z ešusu.
Maminka zalezla do spacáku až po uši.
Kiki zavrčela, ale pak si zakryla oči packou.
A Oliver? Ten rozsvítil baterku a řekl: „Jdu to prozkoumat.“

A v rohu staré síně objevil ducha rytíře. Ale nebyl děsivý. Měl brnění, plášť a… pyžamo s medvídky.

„Promiň, že vás budím,“ zašeptal rytíř. „Jsem Oskar z Hrůzova. Každý rok touhle dobou straším turisty, ale letos se mi nějak nedaří. Mám příšernou rýmu.“

Oliver mu podal kapesník. „Možná nepotřebuješ strašit. Možná bys mohl být hlídač hradu… nebo třeba průvodce!“

Rytíř se rozzářil. „To je nápad! Mohli bychom dělat i noční prohlídky s bubákem, co hraje na harmoniku!“

Ráno už bylo jasno a slunečno. Duch byl pryč, ale na zdi byl vzkaz:

„Díky, Oliverku. Přijďte zas. A příště vezměte i harmoniku.“ – Rytíř Oskar

A tak skončila jejich strašidelná noc na Hrůzově.
Maminka si zapsala „Už nikdy nepodceňovat počasí“, tatínek vyvěsil ponožky na anténu, a Kiki… no, ta spala celý den.

Dobrou noc, Oliverku. A kdybys jednou slyšel klepání ze zdi… možná je to jen rytíř v pyžamu, co hledá kapesník. 🏰👻

Předchozí pohádka: https://www.humpolak.cz/pohadka-oliver-a-upiri-netopyri-z-knihovny-pod-posteli/