Z cyklu Cesty Olivera a Kiki. Dneska se vypravili až na daleké Východní Slovensko. Nešlo ale o ledajaký výlet.
Jednoho krásného dne se malý Oliver, jeho psí sestřička Kiki, maminka a tatínek vydali na velkou cestu až na Východní Slovensko, do města Moldava nad Bodvou. Nešlo ale o ledajaký výlet — jeli totiž na křtiny samotného Olivera!
V Moldavě bydleli u babičky a dědečka, kteří je vítali s otevřenou náručí a talíři plnými koláčků, škvarkových pagáčů a domácí limonády. Kiki si hned zabrala houpačku na dvoře a Oliver okukoval stropní světlo, které vypadalo jako slunce s brýlemi.
✨ Den křtin
Slavnost se konala v místním kostele. Kněz si spletl stránku a místo modlitby o křtu začal číst úvod k svatbě. „Je to dneska nějaký zamotaný,“ zasmála se babička, „ale hlavně, že nekřtíme kněze.“
Oliver se během obřadu spokojeně vrtěl, a když mu farář polil hlavičku svěcenou vodou, zazubil se tak, že se rozněžnila i teta Margita, která jinak slzy roní jen při krájení cibule. Kiki mezitím usilovně štěkala před kostelem, až ji musel dědeček tiše vzít na procházku.
🍽️ Hostina a překvapení
Po křtinách se všichni přesunuli do Medzevu, do útulné restaurace Gasthof Levanda, kde na ně čekala voňavá hostina. Halušky se sýrem, kuřecí pečínka, makovník, třešňový koláč… Kiki si poručila vařené kuřátko.
V tu chvíli se k nim připojil milý starší pán s širokým kloboukem a dřevěnou holí. Jmenoval se pan profesor Kurt a byl to slavný archeolog — a hlavně rodák z Medzeva. Vyprávěl, že kdysi v Medzevu stála zlatá soška medvěda, která měla chránit nejmenší děti ve vesnici. Zmizela ale před lety během bouře a od té doby se ztrácely poklice od hrnců a lžičky.
„Co když ji najdeme?“ vyhrkl Oliver. Ač byl ještě miminko, jeho výraz to říkal jasně.
„Já vím, kde je medvěd!“ zaštěkala Kiki a ukázala směrem k lesu za restaurací.
🐾 Dobrodružství medvědí stezkou
Celá výprava se vydala podél potoka, kam je Kiki vedla. Prošli kolem staré kovárny, kde kdysi dávno kovali horníci meče, a zastavili se u kamenné studánky.
Najednou Oliver začal smát tak nahlas, až spadl jeho plyšový králíček pod keř. Když ho tatínek zvedl, všichni uviděli… malou zlatou sošku medvěda, schovanou mezi listy a mechem!
„To je ona!“ zvolal profesor Kurt. „Zlatý medvěd z Medzevu — ochrana pro všechny děti, a teď hlavně pro Olivera!“
🎉 Šťastný konec
V restauraci jim na počest nálezu i křtin připravili speciální dezert: zmrzlinu ve tvaru medvídka. Kiki dostala jedno kuře navíc a pan profesor podepsal Oliverovi plyšového králíčka.
Oliver spokojeně usnul v kočárku, zatímco zlatý medvěd odpočíval na poličce nad jeho postýlkou. A všichni byli plní v srdci štěstím, že to byla ta nejkrásnější křtící výprava, jakou si kdo mohl přát.
Předchozí pohádka: https://www.humpolak.cz/pohadka-noc-v-humpoleckem-muzeu/
