Dneska se v pohádce Oliverek seznámí se zebrou Zulou.
Jednoho rána, když se Oliver chystal čistit zuby, zaslechl zvuky ze zahrady.
Ale nebylo to ptáček. Ani auto. Ani Kiki.
Bylo to:
„Iíííhííí… kde to jsem?!“
Oliver vyběhl ven a tam – na trávníku – stála zebra. Opravdová zebra. Se svými nádhernými černobílými pruhy!
„Jmenuju se Zula. A myslím… že jsem omylem zabloudila až sem ze savany!“
Oliver zamrkal. „Z Afriky?“
Zebra kývla. „Přesně tak! Ale neboj, umím cestovat kouzelným pruhovaným portálem.“
Zula byla trochu vystrašená, a tak si spolu sedli na lavičku. Kiki donesla jablko (a snědla ho sama). A Zula začala vyprávět:
„Víš, zebry patří do Afriky. Žijeme na savanách – to jsou takové velké travnaté pláně, kde je teplo, sucho a hodně místa k běhání.“
„A proč máš pruhy?“
Zula se usmála. „To je právě to zajímavé! Vědci si pořád nejsou jistí, proč máme pruhy. Ale možná:
-
Abychom zmátly mouchy,
-
Abychom splynuly s ostatními zebrami,
-
Nebo prostě protože vypadáme skvěle!“
Oliver se zasmál: „To teda vypadáš! Trochu jako koník v pyžamu!“
Zula se rozchechtala: „To mi ještě nikdo neřekl!“
Ale v tom… přestalo fungovat kouzlo pruhovaného portálu!
„Ach ne!“ zvolala zebra. „Pokud mi nepomůžete do západu slunce, zůstanu navždy tady!“
Oliver se nedal. Vzal pastelky, namaloval obrovskou duhově pruhovanou bránu, maminka přinesla africký čaj a tatínek pustil bubny na YouTube.
A když se spojily čaj, rytmus a barvy – šššwooop! – zjevil se portál ve tvaru zebří hlavy.
„Děkuju! Opravdu děkuju!“ zvolala Zula. „Za odměnu ti nechám pruh…“
A opravdu – na trávníku zůstala tráva ustřižená do zebřího pruhu.
A od té doby Oliver ví, že:
-
Zebra není bílá s černými pruhy, ani černá s bílými – prostě zebra!
-
Žije v Africe na savaně.
-
A umí být hodně rychlá – ale taky hodně vtipná.
Dobrou noc, Oliverku. A kdyby ses jednou probudil se šálou plnou pruhů… možná tě přišla pozdravit Zula. 🦓✨
Předchozí pohádka: https://www.humpolak.cz/pohadka-oliver-tatinek-a-humpolecky-poklad/
