Premužićova stezka v pohoří Velebit

Včera jsme si zde povídali o národním parku Velebit v Chorvatsku. Dnes si budeme povídat o Premužiæově stáze, která protíná národní park Velebit napíč a z které máte největší možnost poznat jeho krásy.

Pro většinu návštěvníků Jadranu, mnohdy i těch sportovněji
zaměřených, je pohoří Velebit, tyčící se v bezprostřední blízkosti nad
jadranským pobřežím, opravdová "terra incognita", která zatím
stojí úplně mimo jejich zájem. Je to však velká škoda, protože Velebit,
největší a nejdelší chorvatské horstvo, patří svou podivuhodnou
nedotčenou přírodou, konfigurací svého terénu, bohatstvím svého
rostlinného i živočišného světa k nejpřitažlivějším horským cílům v
Chorvatsku. Na výhledy, které se návštěvníkovi Velebitu naskýtají na
modrou hladinu Jadranu, na jeho ostrovy i na vnitrozemská horská pásma,
se nezapomíná.

Moře je odtud opravdu na dohled, či spíše na dosah. Do nejvyšších
poloh Velebitu šplhají silnice i lokální silničky, které jednak ušetří
námahu výstupu na hlavní hřeben, což není ve zdejším klimatu
zanedbatelné, jednak umožní kdykoli horské putování přerušit nebo
ukončit a užívat plnými doušky moře.

Již sama skutečnost, že se na území Velebitu rozkládají dva národní parky, a to národní park Severní Velebit a národní park Paklenica (točila se tu většina scén pro slavné filmy s Vinettouem),
a že je Velebit od roku 1978 začleněn organizací UNESCO do světové
biosferické sítě, svědčí o výjimečných hodnotách velebitské přírody.

Jen málokteré horstvo v Evropě umožňuje svým návštěvníkům tak
pohodlný přístup. Např. z přímořské obce a skromného letoviska Sveti
Jure (dřívější název Jurjevo) vede místní silnička (i pro
automobilisty) až na hlavní hřeben do sedla Oltari do sedla
1018 m. Zde se spojuje se silnicí, která umožňuje nástup na Velebit z
chorvatského vnitrozemí, z města Otočac. Kromě osobním autem se sem
však turista může dostat i linkovým autobusem (z obce Sveti Jure, ze
Senje, a z města Otočac). Dobrý přístup je automobily i autobusy z
přímořského města Senj, z něhož vede silnice do průsmyku Vratnik a odtud do obce Krasno již v hřebenové oblasti Velebitu. Z vnitrozemí je též přístup od města Gospiæ (autem i autobusem).

Pravověrní sportovci, kteří pokládají za nesportovní nechat se
vyvézt do nejvyšších partií horstva a dávají přednost pěšímu výstupu po
značené stezce z přímořské obce Gornja Klada (severně od Starigradu) do
sedla Oltari, nebo z obce Jablanac do oblasti velebitského vrcholu Veliki Alan. Právě u Jablance mají jednu kuriozitu: v nadmořské výšce pouhých 20 m stojí nejníže položená horská chata na světě, Dom M. Hirtza, východisko pěších výstupů na Velebit. Výstup z G. Klady trvá asi 5 hodin, Z Jablance 4 hodiny.

Sedlo Oltari však ještě není konečnou stanicí pro automobily, autem se může ještě pokračovat až po sám vrchol Zavižan, k horské chatě Planinarski dom na Zavižanu
(1594 m). Chata je i součástí evropské sítě meteorologických stanic.
Ještě než se odtud vydáme na túru po Velebitu, stojí za to navštívit
nedalekou velebitskou botanickou zahradu. Najdeme ji v nadmořské výšce
1480 m, pod chatou Zavižan v údolí Modriæ, pod Velkým Zavižanem
(15 min. od chaty Zavižan). Profesor Fr. Kušan, který ji v 60. letech
minulého století založil na ploše 30 ha, tu soustředil většinu z 2700
zástupců velebitské flóry, včetně jejích endemitů (těch je 78). Zdejší
kotlina má zvláštní mikroklima, kde se rostlinám výborně daří. Zahradou
vede okružní stezka, informační tabule poskytují základní informace.

U chaty na Zavižanu začíná nejkrásnější a nejatraktivnější velebitská horská stezka, Premužiæova (Premužiæeva staza). Tato stezka dlouhá 50 km byla vybudována zač. 30. let minulého století podle projektu a pod vedením ing. A. Premužiæe,
který byl v té době ředitlem lesního závodu v jugoslávském Sušaku a byl
velkým propagátorem krás Velebitu. Stezka, částečně vylámaná ve
skalách, pak končí v průsmyku Baške Oštarije, který vzájemně
odděluje severní a jižní Velebit. Vede turisty nejkrásnějšími partiemi
horstva, především přísně chráněnou oblastí Hajduckých a Rožanských
skal (Hajdučki i Rožanski kukovi). Na celkem malé ploše 1175 ha
se tu tyčí mezi neprůchodným lesním porostem (smrky, jedle, buky) na 50
fantastických, zářivě bílých rozeklaných stěn, věží a obelisků,
oddělených neprostupným terénem s ponory, propastmi a závrty.

Do vybudování Premužiæovy stezky byla tato lokalita prakticky
nepřístupná. Její vybudování umožnilo i intenzivnější geologický a
speleologický průzkum této části Velebitu. Pro turistu patří právě tato
část stezky a výhledy na zdejší skalní labyrint k nejimpresivnějším.
Jako v učebnici geologie je možné se tady setkávat s celou škálou
krasových jevů (škrapů, závrtů aj.), a to v jejich nejrozvinutější
podobě. Na tomto neprostupném území došlo v posledním desetiletí k
několika zajímavým speleologickým objevům, z nichž nejvýznamnější byl v
r. 1994 -95 objev a prozkoumání nejhlubší propasti v Chorvatsku,
hluboké 1436 m, což znamená, že je tato propast 9. nejhlubší na světě.
Byla nazvána Lukovou propastí (Lukina jama) na počest chorvatského speleologa I. Lukiæe, který na Velebitu zahynul v bojích se Srby začátkem 90. let minulého století.


Velebit

Podél stezky rostou mnohé vzácné rostliny, endemity, s nimiž se můžeme setkat jen na Velebitu.

Pro mnohé turisty patří k největším přednostem Premužiæovy stezky
výhledy z ní. Tato hřebenová vysokohorská cesta s minimálními terénními
výkyvy umožňuje téměř po celou túru pohodlně sledovat jak stále se
měnící obraz bizarní krasové vysočiny směrem na východ, do vnitrozemí,
tak i panorama Jadranu. Jako na dlani se rozkládá pod Velebitem
Kvarnerský záliv a jeho ostrovy: Ráb, Sveti Grgur, Goli, Krk, Cres,
Lošinj a směrem Pag. Tyto ostrovy bičované z velebitské strany
obávanou bórou poskytují právě z velebitské strany neobvyklou divokou
podívanou. Za příznivého počasí se však nasýtá pohled daleko širší, a
to až k břehům Itálie. K nejkrásnějším a nejkomplexnějším vyhlídkovým
bodům patří vrcholek Gromovači (1676 m) a Crikveni (1641 m). Krátce za touto partií se odrývá výhled na mimořádně malebný velebitský vrchol Veliki Kozjak (1629 m), rozkládající se v dominantní poloze východně od stezky.

Mírný sestup k sedlu Veliki Alan (1412 m) s turistickou
chatou avizuje na západní straně výhled na romantický zářez mořského
zálivu Zavratnica u obce Jablanac, na východní straně pak začátek
obrovského komplexu lesů v oblasti Štirovače. Právě pro své
ohromné lesní bohatství si Velebit získal už od začátku 20. století
velkou proslulost i mezi evropskými botaniky – vždyť je to největší
souvislý lesní komplex v přímoří východního Jadranu a zároveň domov
četných vzácných druhů fauny, včetně medvědů (těch tu žije na 80
exemplářů).

Zde se dostává stezka do oblasti středního Velebitu, který již není
tak bohatý ani reliéfem ani floristicky. Náhradou za to však poskytuje
nové pohledy na moře a ostrovy, zejména ty, které se rozkládají západně
od Pagu. Zajímavou odbočkou může být značený výstup na vrchol Šatorin (1623 m) patřící pro svou vysunutou polohu k nejvděčnějším vyhlídkovým bodům této části Velebitu.

Jižní část Premužiæovy stezky doprovází řada vápencových skal,
trčících téměř pravidelně jako zuby ze zeleného podkladu okolních lesů
a luk v délce téměř 10 km. Začínají Bačiæ kukem (1304 m) a konči Ljubičkým kukem. A to už se stezka blíží ke svému závěru, k horskému středisku Baške Oštarije,
rozjkládající se na nejvyšším bodě silnice z přímořského Karlobagu do
vnitrozemského Gospiæe. Odtud se zájemci o odpočinek u moře mohou
dostat linkovým autobusem k moři.

Kdo si však chce ještě užít hor, může pokračovat jižním směrem po hřebeni tzv. Velebitskou vysokohorskou stezkou (Velebeitski planinarski put). K jihu směřuje k soutěsce Velka Paklenica (národní park Paklenica), která je jejím působivým zakončením. Tato vysokohorská stezka dlouhá 50 km (od Baškých Oštarijí) byla otevřena v r. 1969.

Túru je možné přerušit nebo ukončit před závěrem a sejít po cestách nebo silnicí k moři či do vnitrozemí.

Na Velebitu je poměrně velký počet horských chat a ubytoven, v
současné době je jich celkem 14, tak že se dá vždycky najít celkem
slušný nocleh. Zejména v jižní části je i možnost přenocovat ve
zdejších hájovnách. Složitější je to s možností doplnit si v průběhu
dne zásoby vody. Vzhledem k tomu, že celý Velebit je tvořen vápencem,
dešťová voda se tu neudrží a pramenů je jen velmi málo. Horstvo je v
letním období téměř bezvodé. Je třeba se ráno dostatečně zásobit v
chatách vodou na celý den a dobře s ní hospodařit.V celém parku je zakázáno táboření a stanování.

Většina turistů, kteří absolvovali velebitské horské stezky, neodolá
v závěru své túry odpočinout si na pobřeží. Navštěvuje se Karlobag,
Starigrad-Paklenica, někteří využíjí blízkost Zadaru a jeho
prázdninových městeček, lákavé jsou i cesty na ostrovy – Pag a Ráb. Navštívit můžete také nedaleký medvědí útulek – velice zajímavá zálžitost. Zato návštěva Plitvických jezerech pro Vás po prázdném Velebitu bude s největší pravděpodobností kulturní šok – i když pravda, příroda je to taky moc pěkná.

Některé sportovně zaměřené cestovní kanceláře pořádají turistické
zájezdy na Velebit s absolvováním Premužiæovy stezky, spojené v závěru
s kratším rekreačním pobytem u moře. Doporučuji ale všem, aby sem vyrazili na vlastní pěst. Stojí to za to. Budete zde sami a jako v pohádce.

Příště si něco povíme o našich zážitcích z Premužičovy stezky a národního parku Severní Velebit.

O národním parku
Velebit a Premužičovy stezce jste mohli slyšet zmínku v pořadu Objektiv České televize. Na
pořad se můžete dodatečně podívat na webu České Televize na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1096911352-objektiv/31600.html

Zajímavé odkazy:

http://www.chorvatsko24.cz/istrie-kvarner-dalmacie/chorvatsko-pocasi-aktualni-pocasi-v-chorvatsku.asp – aktuální počasí v Chorvatsku
http://www.velebit.hr/ – Národní park Velebit
http://www.lickosenjska.com/?page=grad&mjesto=6 – Aktuální teplota ve Velebitu – ten Zavižan pořád nějak ulítává :))

Axl

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Jantarové pivo Free

St Dub 18 , 2007
Humpolecký pivovar Bernard vyrábí polotmavé nealkoholické pivo jako jediný v Čechách.

Témata