“Projekt“

Co se honí hlavou studentům na gymnáziu? Jak je také možné začít školní rok a vplout do něho bez problémů, dokonce s nadšením?


V době, kdy se mí spolužáci těšili na multikulturní dny, jsem neměla ani ponětí, co vlastně budu podnikat já s údernou skupinkou lidí zvanou Projekt.
Středeční ráno, které ještě nebylo poznamenáno tradičním zvukem zvonku, proběhlo tak rychle, že jsem si ani neuvědomila, co vlastně dělám. Stála jsem před třídou tercie a dívala se na patnáct trošičku ospalých studentů…
„Proč nejdete dál? Copak ještě není otevřeno?“ ptá se nás ještě za chůze pan profesor Dalík, po jehož boku přichází dívka, která příliš nevypadá jako budoucí učitelka, ale zdání klame. Posadím se vedle Tomáše a čekám, co se bude dít… Když dorazí poslední učitel a s omluvou za sebou zavírá dveře, představuje se mám menší tmavovlasá Martina, která patří stejně jako její kolega Bob do občanského sdružení Tereza. Jelikož se vzájemně neznáme, zkoušíme se sblížit pomocí různých her. Se zájmem zjišťuji, že lidé, kteří jsou okolo mne, mají spoustu různých originálních nápadů a tato zábava se mi začíná líbit…
Právě v nejlepším přestáváme se seznamovacími hrami a zjišťujeme, proč zde vlastně jsme. Naši lektoři mají těžký úkol – ukázat nám, jak se řídí projekty.Každý z nás má určité obavy, ale každý si také od dalších třech dnů něco slibuje, proto sepisujeme společný seznam s dvěma kolonkami: Obavy – Očekávání.
Naší další dnešní aktivitou má být vybírání tématu projektu. Shodli jsme se na tom, že se chceme podílet na něčem smysluplném, co má význam nejen pro nás, ale i pro široké okolí. Návrhy jako krytý bazén, zdravá jídelna či útulek pro zvířata jsme po dlouhé době diskusí zavrhli a jednohlasně jsme se shodli na projektu s tématem Studovna. Nyní jsme mohli podrobněji probírat veškeré aktivity, které se projektu týkají…
Během následujících dvou dnů jsme dokázali zrealizovat základ projektu. Zasadili jsme studovnu do školního prostředí, vybavili ji nábytkem, knihami, ale i dalšími vymoženostmi moderní doby. Hledali jsme sponzory, kteří by byli ochotni a schopni financovat naši aktivitu, pořádali jsme tiskovou konferenci, učili jsme se přesvědčovat i získávat podporu za všech stran. Vyráběli jsme propagační materiály, zkoumali letáky i plakáty, psali zprávu o otevření studovny. Mnozí z nás sjednávali sponzorskou pomoc ve výtahu, další navštívili starostu, jiným patřila minuta živého televizního vysílání, někdo sjednával sponzory osobně a tři odvážlivci dokonce i telefonicky, načež se dozvěděli, že majitelky firem hrála po celou dobu jakási figurantka. Ačkoli probíhaly naše aktivity vesměs fiktivně, občas bylo vše až moc opravdové… Mnozí z nás si vyzkoušeli něco nového, odnesli si důležité poznatky do budoucího života a naučili se o něco lépe komunikovat s lidmi.
Kdybych měla vyprávět to, co jsem v prvních zářijových dnech prožívala v jedné zcela obyčejné třídě, asi by mi nestačila další a natož tato stránka, protože plánování projektu je věcí dlouhodobou, v níž spočívá tolik různorodé práce, že se ani nestačíte divit. Asi nikdo z nás nebude mít tolik síly, trpělivosti a odvahy, aby se pustil do tak ohromného projektu, ale myslím, že podobné zkušenosti se mohou hodit i do budoucího života. Kdo z nás ví, kudy se vydá a co bude dělat za několik let?
Mám pro vás tři rady, které nám závěrem dával Bob. Týkají se především finančního zabezpečení projektu:
1. Jen přesvědčený může přesvědčit druhé!
2. Musíte požádat!
3. Nezískáváte peníze, ale lidi!
Pokud se přeci jen jednou pustíte do řízení projektu, mohou vám množství informací poskytnout internetové stránky, které hovoří o podobných aktivitách: www.neziskovky.cz.
Ať už se pustíte do jakékoli činnosti, věřte, že mnohdy výsledek nebude zdaleka odpovídat původním plánům,všechno se obrátí úplně jiným směrem a snad budete chtít vše vrátit a tam na začátku, v momentě, kdy přišel ten nápad, rychle na všechno zapomenout…
Nedávno jsem měla podobný problém…
Vlastně ještě včera jsem si říkala, že něco je lepší občas vzdát a že bláznovství je jít do něčeho, i když vím, že na to nemám…
Ale včera bylo včera a dnes už vidím problém zase z jiného úhlu pohledu…
I když to občas hodně mrzí, nejde vrátit věci zpátky…
Víte, když plánujete projekt a uděláte si i sebelepší bilanci všeho, nikdy nevíte, do čeho jdete, a když se nedaří, máte chuť do všechno vzdát. Občas vás projekt zklame, často to ale není jenom ten projekt, ale i lidé, kterým jste věřili a kteří se vám dříve zdáli být jiní, mnohdy zklamete i sami sebe…Nejtěžší je asi opravdu, vyrovnat se s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami…
Dnes je 9. září a já vím, že když jsem si na konci minulého školního roku dávala dohromady myšlenky a nakonec se po hlavě vrhla do „projektu“ s podtitulem školní časopis, absolutně jsem nevěděla, do čeho jdu…
Ještě včera jsem to všechno chtěla vrátit…
Dnes jsem viděla fotku z dovolené, sedím u splavu a lížu zmrzlinu… Vidím tak holku, co tu byla na začátku léta, měla spoustu iluzí a snů, ale možná opravdu chtěla něco jiného nebo snad doufala, že něčeho jiného dosáhne…Víte, když na mne kouká ta slečna z obrázku, tak vím, co to doopravdy znamená být přesvědčený, taky vím, že ta dívka dokázala přesvědčit druhé a celkem obstojně zorganizovala celý projekt. Někdy si říkám, že bych tím děvčetem chtěla být, ale pak si uvědomuji, že to jsem vlastně já…
Projekt je mnohdy ušlechtilý cíl, jednotná myšlenka, hodně chuti i spolupráce, mnoho sil a především PŘESVĚDČENÍ!


– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –


Pamatujte, že každý dobrý nápad stojí za realizaci! Projekt dokáže dávat i brát, každý si musí vytvořit svou vlastní bilanci toho, co mu přinesl, i toho, o co ho připravil. Věřím, že se budete plánovat, vymýšlet i snít a zároveň realizovat!
Projekty jsou střípky naděje, kterými prokládáme životy druhých!



Autor: Vladimíra Váňová


Gymnázium dr. A. Hrdličky
Komenského 147
396 01 Humpolec

olaf

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Zelené srdce pokračuje v obnově studánek

Út Zář 16 , 2003
Co se honí hlavou studentům na gymnáziu? Jak je také možné začít školní rok a vplout do něho bez problémů, dokonce s nadšením? V době, kdy se mí spolužáci těšili na multikulturní dny, jsem neměla ani ponětí, co vlastně budu podnikat já s údernou skupinkou lidí zvanou Projekt.Středeční ráno, které […]

Témata