Sonet bílého křemínku a Vyznání na strunách větru

od Františka Brzoně

Sonet bílého křemínku

Cože je radost dnes
v srdci tak mém
voní tu bílý bez
anebo rmen?

Není to bez či rmen
kopretina
hraji si s kamínkem
duše zpívá.

Tak voní moje zem
rodná hlína
Vysočina …

Jsem krásou okouzlen
Ve žluti divizen
jde se mnou bílý sen …

Vyznání na strunách větru

Miluji tě, lásko moje,
vítr fouká do závoje
mlh a já zřím tě, zřím,
tobě patří verš můj, rým …
Co můj verš ti drahá říká?
Letí z dálky od Orlíka:
v pokoře se k tobě kloní,
tebou, lásko, krása voní …

Vyznávám se z lásky dnes
kamením a břízkám.
Rozkvetlá je celá mez …
Na fujaru pískám
já, špatný hráč i milenec,
skřivan, jehož tísní mraků klec,
věčný poutník s tornou svatou,
přehozenou přes svalnatou plec.

Můj zpěv patří tobě, moje země.
Vítr fouká do mlh tónů jemně:
struny větru vyzpívají nakonec:
Miluji tě, kraji – tebe i svůj Humpolec …

Autor: František Brzoň
ze sbírky Pod perutěmi času, Humpolec 1998

olaf

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Kamenné kříže - pamětní kameny 1.

Ne Zář 16 , 2001
od Františka Brzoně Sonet bílého křemínku Cože je radost dnes v srdci tak mém voní tu bílý bez anebo rmen? Není to bez či rmen kopretina hraji si s kamínkem duše zpívá. Tak voní moje zem rodná hlína Vysočina … Jsem krásou okouzlen Ve žluti divizen jde se mnou bílý […]

Témata