Zámecká zahrada Brunka hostí v sobotu 19. září setkání bývalých zaměstnanců textilního podniku SUKNO, pamětníků a zájemců o textilní historii. Součástí je prohlídka funkcionalistické Motejlovy vily a sběr fotografií a předmětů pro připravovanou výstavu. Předprodej za sníženou cenu končí ve středu 16. září.
Setkání je otevřené bývalým zaměstnancům všech závodů SUKNO i veřejnosti. Zahradní slavnost začíná v 15:00, slavnostní zahájení je na programu v 16:30, od 17:15 do 19:00 zahraje živá hudba. Mezi 15:00 a 18:00 bude přístupná Motejlova vila s historickou expozicí, od 20:00 do 23:00 pak volné hraní u ohně.
Součástí akce je sběr fotografií a předmětů pro výstavu. Kdo doma má snímky z provozů, dokumenty nebo předměty spojené s humpoleckou textilkou, může je na místě nabídnout pořadateli k okopírování či je darovat o expozice.
Místo s vlastní historií
Areál Brunka není pro takové setkání náhodné místo. Na místě textilní továrny stával Brůnův mlýn, který po sporech s městskými radními skončil a byl prodán humpoleckému cechu soukeníků; zavedl zde provoz cechovní valchy. Brunku koupil od cechu v roce 1874 František Jokl, zřídil zde soukenickou dílnu a roku 1880 postavil první tovární halu. Jeho čtyři synové v roce 1904 založili veřejnou obchodní společnost „Bratři Joklové, továrna na vlněné látky“. V roce 1926 provdal nejstarší z bratrů Ferdinand svou jedinou dceru za pražského stavitele Ing. Prokopa Motejla, který postupně převzal řízení společnosti. Únor 1948 znamenal konec – dosazený národní správce převzal továrnu, bývalí majitelé dostali zákaz vstupu do závodu a museli opustit i vilu naproti.
V červenci 1949 vznikl z humpoleckých textilek samostatný národní podnik SUKNO n.p. Humpolec. Podle podkladů provozovatele areálu byly humpolecké textilky v roce 1948 zařízeny na výrobu pánských oblekových a svrchníkových vlněných látek v objemu zhruba 1,5 milionu metrů ročně, s velkým počtem druhů a barev v malých sériích. SUKNO bylo následně zařazeno mezi závody zásobující trh RVHP, kde nerozhodovala prodejnost sortimentu, ale objem. Současně velký podíl výroby šel na export do celého světa, takže látky si držely i velmi slušnou kvalitu.
Pověst humpoleckého sukna i samotného města, přezdívaného „český Manchester“, tím upadala. Národní podnik byl rozhodnutím ministra průmyslu z 26. listopadu 1990 transformován na akciovou společnost SUKNO Humpolec. Privatizačním projektem schváleným vládou v červnu 1991 byly vyčleněny závody 04–11 a předány restituentům jako naturální náhrady; ve zbytku podniku zůstaly závody 01 Primatex, 02 Brunka a 03 Lužická.
Výroba na Brunce pokračovala do roku 2003. V roce 2005 areál koupila na veřejné dražbě společnost Riverich, která ho postupně rekonstruuje.
Motejlova vila
Vila stojí naproti areálu bývalé továrny na adrese Brunka 65 a byla navržena podle zadání Ing. Prokopa Motejla, spolumajitele firmy Bratři Joklové. Na projektu se podílel slavný brněnský architekt Jan Vaněk, stavbu realizoval humpolecký projektant Ing. Vilém Jenč. Dům z roku 1932 se zachoval v původním charakteru. Prohlídky vily se konaly už loni a letos, setkání 19. září na ně navazuje.
Praktické informace
Vstupenka stojí 100 Kč v předprodeji do středy 16. září, od čtvrtka 17. září a na místě 200 Kč. Prodej běží online na smsticket.cz a osobně v Infocentru Humpolec.
Bývalí zaměstnanci SUKNO mají občerstvení zdarma. Podmínkou je vyplnění formuláře a nákup vstupenky do středy 16. září; formulář přijde e-mailem spolu se vstupenkou nebo je k vyzvednutí v Infocentru.
Pořadatel zajišťuje bezplatnou dopravu. Svoz od pošty jede mezi 14:40 a 15:20 v desetiminutových intervalech, odvoz zpět je zajištěn po celý průběh akce. V případě deště se akce koná pod zastřešením.
Dotazy zodpoví pořadatel: motejlovavila@gmail.com.
Přijde Láďa Racků?
Pokud zrovna nesedí v base, tak může přijít. Určitě se najde pár lidí co si pamatují co provedl
Už jsem ho potkal v Humpolci.Asi Už nesedí, tak se zúčastní.
pan Janeček si zaslouží uznání
Kvůli panu Rackovi
jsem malem byla bezdomovec. Jelikož jsem chodila 3 měsíce do práce bez výplaty. Chtěla jsem mu ublížit! Po 31letech u Sukna s náma pěkně zametly. Na to se nezapomíná! Jana Komrsová Humpolec.
A proč jste také nenapsaly, jak Sukno naložilo se svými zaměstnanci? Jak jim měsíce neplatily mzdy a lidi v naději že dostanou peníze za odvedenou dřinu čekali?! A byli z toho zoufalí! To že se vše rozkradlo atd. To už se vám psát nechce, že?
Uvědomte si fakt, že nikdo z redakce humpoláka nebyl zaměstnán v Suknu.
Pokud redakci zašlete článek o tom jak to bylo, určitě vám dají šanci to publikovat.
A proč to nenapíšeš ty? Proč to za tebe má zas někdo řešit?
Nestáhli si onoho výše jmenovaného pana sami restituenti,kteří po převratu podíly v Sukni dostali?
Pana Racka doporučil restituentům pan Motejl ti mu zbaštili jeho vychvalování jak je ,dobrej,. Poté si sebou přivedl pana Patáka a na černou práci-rozuměj na propouštění,ing Duškovou z H.B.
Zajímavá diskuse a určitě nechci rozporovat vzpomínky bývalých zaměstnanců. Ti, kteří v Suknu pracovali, samozřejmě vědí mnohem lépe než my, co se dělo uvnitř podniku a jaká rozhodnutí vedení byla dobrá nebo špatná.
Myslím ale, že při hodnocení konce Sukna je fér podívat se také na to, co se v té době dělo s textilním průmyslem jako celkem. A tam jsou čísla poměrně výmluvná.
Po roce 1989 se českým textilkám během velmi krátké doby rozpadly tradiční trhy RVHP, otevřel se domácí trh dovozu a firmy, které byly desítky let nastavené především na výrobu pro předem známý odbyt, musely začít bojovat o zákazníka na světovém trhu. Podle oborových materiálů přitom před změnou režimu směřovalo na vyspělé západní trhy pouze asi 15–20 % československé textilní produkce.
Současně probíhala celosvětová liberalizace obchodu s textilem a prudce rostla asijská konkurence. Pro představu: čínský vývoz textilu vzrostl mezi lety 1990 a 2004 z přibližně 7 na 33 miliard dolarů a vývoz oděvů z necelých 10 na téměř 62 miliard dolarů.
A následný vývoj v České republice ukazuje, že problém rozhodně nebyl jen v Humpolci. Ještě mezi roky 2000 a 2006 spadl počet zaměstnanců českého textilního a oděvního průmyslu ze zhruba 129 tisíc na 76 tisíc, tedy o více než 40 %. Přitom zaměstnanost celého českého zpracovatelského průmyslu zůstala ve stejném období prakticky beze změny. Celému průmyslu navíc za těch šest let vzrostly tržby téměř o 68 %, zatímco textilu a oděvům naopak klesly.
Podobný proces probíhal v celé Evropě. Po úplném odstranění světových textilních kvót v roce 2005 klesla během jediného roku zaměstnanost textilního průmyslu EU o 7 %, produkce o 4,7 % a tržby o 6 %, zatímco čínská textilní výroba rostla o více než 20 %.
Tím určitě netvrdím, že v Suknu nebyly chyby vedení, špatná rozhodnutí nebo že se všechno udělalo správně. To mohou nejlépe posoudit právě lidé, kteří tam tehdy byli. Jen si myslím, že není možné konec tak velkého podniku vysvětlovat pouze několika konkrétními lidmi. Sukno se nacházelo v odvětví, které v té době procházelo obrovským celosvětovým přesunem výroby a v následujících letech podobně dopadla řada dalších tradičních českých i evropských textilek.
Možná tedy nebyla otázka jen v tom, kdo Sukno vedl, ale také jestli vůbec bylo možné klasickou velkou výrobu v tehdejší podobě dlouhodobě udržet. Některé evropské textilky přežily, ale většinou za cenu výrazného zeštíhlení, modernizace a přechodu ke specializované produkci s vysokou přidanou hodnotou.
Chápu, že je jednodušší celý konec Sukna spojit s jedním člověkem nebo několika konkrétními jmény. Jenže když se člověk podívá na vývoj celého textilního průmyslu v Česku i Evropě, vychází z toho mnohem širší a složitější příběh.
tak je fakt že třeba Textilana v Liberci zmizela úplně, snad jen Mosilana se jako asi jediná z vlnařů zachránila
Přes noc se vystěhovala celá tkalcovna,převezla se za hranice a tam pracuje dodnes.Závod 01 měl možnost vyrábět potahy do aut pro Škodovky a WV proč to nedopadlo netuším.Když jsem si přečetl výše uvedený příspěvek tak jakobych slyšel pana Motejla jak uklidňoval své spolu bývalé majitele restituenty, aby jim za několik měsíců bez uzardění řekl přímo do očí na Valné hromadě,že už jim tam nepatří ani dlažební kostka.