Fotky z prvního dne dovolené v Německu. Norimberk, 18. září. Kvetou třešně. Krásné město, krásné počasí, krásné staré domy. Město žije. Na náměstí je podzimní trh a v restauraci u vody skvělé jídlo (řízek s žampionovou omáčkou). A nejkrásnější je stará nemocnice! (to je ten dům, co stojí na mostě)
Špitál sv. Ducha v Norimberku (Heilig-Geist-Spital) – založil ho v letech 1332–1339 bohatý norimberský patricij Konrad Groß a od roku 1423 byly po celá staletí ve špitálním kostele uloženy Říšské korunovační klenoty. Stojí nad oblouky, které se klenou nad řekou Pegnitz a částečně i na ostrůvku. Za války byl – podobně jako velká část Norimberka – vybombardován a později znovu složen dohromady. Stavba přežila vcelku bez úhony několik stoletých vod i bleskovou povodeň v únoru 1909, kdy za dvě hodiny voda v centru města stoupla o víc než dva metry a později ještě o další dva a půl metru.
Hrad
Vřele doporučuju prozkoumat věže kostela na širokoúhlé fotce. To není záměr, AI ani dílo pošahaného architekta, to se jen legračně ve fotáku poskládalo panorama.
Jakkoli je hrad krásnej, největší dojem na mě udělalo asi hooodně staré „pouliční osvětlení”, které jsem tady viděla poprvé v životě.
Zmínila jsem, že hrad byl na kopci? Ne? No jo. Kopec jako kráva. Ale stálo to za to!
Kostel sv. Vavřince
Překrásná katedrála sv. Vavřince z 13. století. Prý tam zazdili mnicha, ale soucitná služka mu nosila tajně jídlo. Kousek klobásy ale ukradla krysa a někdo ji viděl, odkud vyběhla. Bylo to bráno jako „znamení”, mnich byl „odezděn” a omilostněn. Na památku legendy byla krysa s klobásou zhotovena z kamene a patří k výzdobě kostela. (já ji neviděla)
V katedrále je na zdech velké množství všelijakých štítů, to mě zaujalo. Jedná se o „umrlčí štíty”, něco jako dnešní desky na náhrobcích (epitafy; obsahují erby, jména a data). V katedrále je 278 kusů štítů, které sem byly umístěny během pěti století a patří pouze 33 rodinám. Nejstarší je z roku 1274.
Zdroje: