Adrenalinové sporty

Není možno se nezmínit na tomto místě o tvz.nebezpečných,moderních nebo také „adrenalinových“ sportech.

Je celá řada cestovních kanceláří,které se na tyto sporty jako je např.sjíždění divokých řek na gumových člunech,lety na padáku apod.specializují.Za zcela zásadní považuji to,být, chci-li provozovat některý z těchto sportů, odpovídajícím způsobem pojištěn. Běžná turistická pojistka nehradí náklady na zdravotní péči vyvolanou úrazem při těchto sportech.Je třeba mít uzavřenu pojistku zvláštní,pochopitelně dražší.Ovšem je lépe zaplatit o několik korun dražší pojistku,než být postaven před nutnost platit veškeré náklady na zdravotní péči při úrazu z nebezpečného sportu sám.Věřte ,že v těchto případech se jedná často o statisíce korun.Agentury v místě pobytu nebo i cestovní kanceláře nabízejí někdy dokoupení některých atraktivních akcí.Je to např.jízda na koni,let na padáku za člunem,zapůjčení vodního skůtru,sportovní potápění a.j. Je třeba si uvědomit, že i na tyto „atrakce“ je pohlíženo jako na nebezpečný druh sportu a svodům agentů tyto záležitosti nabízejícím s tím,že se přece nemůže nic stát ,raději nepodlehnout, pokud ovšem nejsme vlastníky odpovídající pojistky.

Velmi časté jsou i úrazy turistů vzniklých při běžných sportech.Odbíjená nebo volejbal v hlubším písku na pláži pod žhnoucími paprsky slunce jsou velmi náročné na fyzické síly.Zvláště provozují-li tyto a další sporty lidé zvyklí sedavému způsobu života s nadváhou a nedostatečně adaptovaní na prostředí a nerozcvičení,hrozí zejména svalová zranění,přetržení Achilovy šlachy,úrazy kolena,zlomeniny.Aby k těmto úrazům nedocházelo,je nutné se postupně adaptovat na tělesnou námahu,rozcvičit se a mít na mysli to,že co tělo snadno zvládlo ve 20ti letech,když jsme ještě hráli ten který sport závodně již zcela určitě nezvládne v 50ti letech,když máme nejen o 30 let ,ale i o 30kg více.

Samostatnou kapitolu tvoří zimní sporty.Mnoho lyžařů dnes dává přednost pobytu a lyžování v dobře vybavených alpských střediscích a ani zájezdy do asijských velehor zejména Himalájí,ale i do jihoamerických And nejsou žádnou výjimkou.Úrazy mnohdy tragické,které nejsou bohužel u těchto zájezdů nijak výjímečné, mají v podstatě společné příčiny.Jsou to nedostatečná fyzická připravenost,podceňovaní nebezpečí,přecenění vlastních sil,špatná životospráva a pitný režim a nedostatečná výbava.Je třeba si uvědomit,že v ČR neexistují hory,které by se svými přírodními podmínkami mohli jen přiblížit náročnosti lyžování na alpských sjezdovkách .Podmínky panující ve velehorách nad 5000 m si běžný turista jen těžko může představit, pokud je nepozná na vlastní kůži.V ČR nenajdeme sjezdové tratě,které by se mohly svou náročností a zejména délkou srovnávat s tratěmi v alpské oblasti.Náročná je sama nadmořská výška,protože lyžovat je možno i ve výškách nad 3000 m.n.m.! U málo trénovaných osob zde nastupuje velmi rychle únava,násobená často nedostatečným přísunem tekutin,intenzitou slunečního záření a již v těchto výškách nižším obsahem O2 ve vdechovaném vzduchu.Málo se ví,že u citlivých lidí se mohou objevit známky nebezpečné horské nemoci již ve výškách nad 2500 m n.m.,zvláště je-li výstup proveden velmi rychle bez dostatečně dlouhé adaptace.Bohužel celá řada našich turistů chce využít zájezdu, za který zaplatili vysokou cenu co nejvíce a snaží se absolvovat za den co největší počet sjezdů,aby se jim pobyt tvz.vyplatil.To vede k ještě větší únavě zejména v odpoledních hodinách,kdy se také prohlubuje skrytá dehydratace způsobená již zmíněným nedostatkem tekutin,která je o to zákeřnější,že ve vysokohorském prostředí téměř zcela mizí pocit žízně.Výsledkem je snížení nebo ztráta pohybové koordinace,poruchy orientace a odhadu vzdálenosti a to vše často končí velmi závažnými úrazy.V poslední době jsou nejčastější úrazy kolenního kloubu,zlomeniny kostí bérce,ale i komplikované zlomeniny stehenní kosti a pánve.Množí se rovněž zlomeniny obličejových kostí a úrazy hlavy od otřesů mozku až k těžkým smrtelným úrazům .Velmi závažné následky mají také srážky lyžařů během jízdy a to zejména při zastavení a odpočinku na sjezdovkách,které jsou,jak jsme se zmínili v úvodu, pro naše lyžaře nezvykle dlouhé,kdy dochází k nájezdu do odpočívající osoby.Ve velkému nebezpečí u tohoto typu úrazu jsou zejména děti .Není ani zcela výjímečné,že zde dochází u starších osob k prvním projevům dosud nepoznané ischemické choroby srdeční,která se může projevit i akutním infarktem myocardu.

Abychom snížili ryziko úrazu při lyžování ve vysokohorských oblastech je třeba zejména předcházet nástupu vyčerpání dostatečným příjmem tekutin (až několik l za den!),nepřeceňováním vlastních sil (i v tuzemsku „zdatní lyžaři“ mohou mít v Alpách nečekané problémy).Nutno mít dokonalé vybavení,být správně oblečen,protože hrozí prochlazení,ale i přehřátí a charakter počasí se mění velice rychle.Je naprosto nezbytné se postupně adaptovat jak na nadmořskou výšku,tak na délku a náročnost sjezdových tratí.Při prvních známkách únavy,které se mohou začít projevovat třeba technickými problémy při lyžování a neočekávanými pády,lyžování raději přerušit a urychleně sestoupit do nižší nadmořské výšky nebo se vrátit do hotelu.

Zvýšené nebezpečí horské nemoci hrozí zejména ve výškách nad 5000 m n.m.,kam se naši turisté dostávají při tvz.“trekkingu“(od angl.trek což doslova přeloženo znamená cestu od jedné zastávky ke druhé).Jedná se o turistické cesty do velehorských oblastí spojené s přesuny ve výškách až nad 5000 m.n.m,kde některé úseky mají horolezecký charakter,někdy se mluví také o vysokohorské turistice.Hned v úvodu musím upozornit na to,že běžná turistická pojistka nekryje náklady na pojistné události vzniklé při tomto typu turistiky a že je třeba vždy uzavřít zvláštní typ pojištění,které je pochopitelně s ohledem na stupeň rizika dražší.

Horská nemoc vzniká na základě komplexníxh příčin ve výškách nad 3000 m n. m.,ale může vznikat ,jak můžeme potvrdit z vlastní zkušenosti již od 2500 m n.m.Z těchto příčin jsou nejdůležitější dehydratace,snížený obsah kyslíku ve vdechovaném vzduchu,působení slunečního záření,vyčerpání energetických rezerv organismu a nedostatečná adaptace organismu na vysoku nadmořskou výšku. Projevuje se nejprve únavou,posléze dušností,kašlem,který je stále intenzivnější a vede k vykašlávání zarůžovělého hlenu,dušnost se prohlubuje,dostavují se příznaky postižení mozku se ztrátou orientace,halucinacemi a křečemi a pokud postižený nesestoupí do nižší polohy a nedostane se mu odborné pomoci neodvratně umírá na otok plic a mozku.Již počínající příznaky horské nemoci,zejména poruchy psychomotorické koordinace,halucinace a únava mohou vést k pádu,který v těchto podmínkách bývá skoro vždy smrtelný nebo ke zbloudění.Horské nemoci je možno předcházet zejména dostatečně pozvolnou adaptací na nadmořskou výšku.Uvádí se,že ve vysokohorských podmínkách by výstup neměl být rychlejší než 500m za den.Zájezdy,kdy je v několika dnech někdy i za pomoci vrtulníku překonávána výška několika tisíc m je nutno považovat z hlediska vzniku vysokohorské nemoci za velmi rizikové.Naprosto nezbytný je neustálý přísun velkého množství tekutin.Při známkách stupňující se únavy nebo dalších příznacích nastupující horské nemoci je třeba výstup okamžitě přerušit a sestoupit do nižší polohy a to minimálně o 500m spíše více,nejlépe do tábora vybaveného k léčení horské nemoci.Není možné brát ohled na případnou nelibost ostatních členů zájezdu,kteří by třeba chtěli pokračovat ve výstupu.Každá trekkingová výprava do himalajské nebo andské oblasti by měla být vybavena možností inhalace kyslíku.Pro osoby,které trpí ischemickou chorobou srdeční nebo mozkovou,rozedmou plic,cukrovkou,epilepsií nebo jiným chronickým onemocněním jsou trekkingové zájezdy naprosto nevhodné,byť by tyto osoby byly v ČR zcela bez obtíží.Riziko úmrtí je pro tyto chronicky nemocné během trekkingu opravdu velmi vysoké.Velmi nevhodné jsou tyto zájezdy i pro osoby,které byly léčeny psychiatrem.

Při výběru trekkingového zájezdu je pro vlastní bezpečnost klienta důležité,aby si zjistil,zda CK má dostatečné zkušenosti s těmito typy zájezdu,zda je dostatečně materiálně technicky vybavena. Dále zda disponuje zkušenými vedoucími,je-li trasa dostatečně zabezpečena a vedoucímu známa tak,aby nedocházelo na místě k nebezpečným improvizacím.Důležité je i to zda bude přítomen místní vůdce,zda CK disponuje všemi povoleními např.vlády Nepálu ke vstupu do oblasti.Zástupce CK by měl být schopen odpovědět na otázku do jaké max výše bude výstup proveden,jaké je v k datu zájezdu očekáváno počasí (monzun apod.),zda bude vyžadováno pro vstup do země očkování a jaké,zda bude nutná antimalarická prevence nebo ne atd.
Účastník zájezdu by měl dobře znát svůj zdravotní stav (nejlépe před odjezdem navštívit oš.lékaře) a zhodnotit zda má dostatek fyzických a psychických sil a je dostatečně trénován.Lidé bez náležité fyzické průpravy a zejména osoby nad 50 let věku pokud nemají zkušenosti s trekkingem by měly volit zájezdy méně náročné.Je třeba upozornit také na to,že úroveň zdravotnických zařízení v Nepálu,Indii,Pákistánu nebo Bhútánu je pro Evropana téměř nepředstavitelná.Účast na zájezdu do vysokohorské oblasti by se nikdy neměla stát výrazem společenské prestiže a demonstrací solventnosti.

Naši občané jsou zvyklí na českou medicinu s její vysokou úrovní,kdy zdravotníci v ČR s velkou dávkou altruismu vykonávají svoji povinnost tak, jak jim velí Hippokratova přísaha bez ohledu na svůj čas i plat.Zdaleka tomu tak není v jiných zemích za našimi hranicemi a to i v těch,kde by to naši občané ani neočekávali vzhledem k jejich vysoké ekonomické úrovni.Cestovatelé z České republiky jsou někdy nepříjemně překvapeni,je-li často větším předmětem zájmu zahraničních zdravotnických zařízení název jejich pojišťovny nebo jejich solventnost než jejich zdravotní potíže.Zejména v jihovýchodních evropských turisticky jinak velmi atraktivních zemích je tato praxe dosti běžná,hluboce zakořeněná a je třeba být na tento přístup k pacientům připraven a počítat s ním.

Účelem mého článku rozhodně není odradit naše občany od turistických cest.Chtěl jsem,ale varovat turisty a naše pojištěnce před nejzávažnějšími zdravotními riziky,které je nutno vždy před cestou zvážit a zvolit takovou lokalitu a typ pojištění,aby dovolená proběhla příjemně a v případě onemocnění nebo úrazu s co nejmenšími komplikacemi.

MUDr.Milan Raba
vedoucí odd.likvidace pojistných událostí
odbor smluvního pojištění a připojištění ÚP VZP

Správce webu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Humpolec (I, II, III)

Ne Říj 7 , 2001
od Vladimíra Staňka

Témata