O židovské obci humpolecké

Několik informací o židovké obci v Humpolci. Historie, rozhovor se správcem židovského hřbitova a další.

Desátky ze synagogy mířily na faru

Pobyt prvních židů v Humpolci není znám. Listina ze dne 15. května
1385, která byla uložena v klášterním archivu v Želivě, uvádí, že zde
bydlelo několik židovských rodin. Další zmínky však už o nich nejsou a
při sčítání lidu v roce 1618 se v listině nenachází žádný obyvatel
židovské víry. Počátkem 18. století je zde evidováno deset rodin o
celkovém počtu 49 židů, kteří si dle ústní tradice v roce 1719
zakoupili pozemek, kde vznikl židovský hřbitov. V roce 1760 začala
stavba synagogy, která byla dokončena o dva roky později. Paradoxem je,
že pozemek byl původně křesťanského majitele, proto židé odváděli faře
desátky. Na přelomu 19. a 20. století měla židovská obec 63 rodin s 320
příslušníky. Jsou zde zahrnuti i lidé z okolních obcí. Židé ve městě
založili množství spolků, mezi které patřil například pohřební spolek
nebo spolky ku podpoře chudých žen nebo děvčat. Milovníci zpěvu se také
pravidelně scházeli ve zpěváckém spolku s názvem Šir Zion.

Humpolečtí neunikli koncentračnímu táboru

Náhrobky zdobí položené kamínky. Oproti křesťanskému hřbitovu, kam
věřící nosí na hroby květiny, se na náhrobky židovských hřbitovů
pokládají kamínky. Také se říká, že kdo položí na náhrobek kamínek, tak
bude mít štěstí. "Důvod je prostý. Kámen je trvanlivější a zůstává tam
řádku let. Židé často jezdí navštěvovat hroby svých předků z velké
dálky a vozí odtud kamínky,"vysvětluje Vladimír Staněk. Pohřbívání na
židovském a křesťanském hřbitově má určité odlišnosti. Na křesťanském
hřbitově je možné do jednoho hrobu uložit více osob, což je na
židovském přísně zakázáno. Židé nesměli přijít do stejného hrobu. Také
nikdy nelikvidují náhrobky, proto lze narazit na 200 až 300 let staré
unikáty. Na hřbitově stojí, pokud se zcela nerozpadnou, teprve potom je
možné do tohoto hrobu uložit zemřelého. "V současné době zpracovávám
jmenný seznam, kde je kdo pohřbený. Jsou zde uloženi také lidé z mnoha
okolních obcí, protože pod humpoleckou židovskou obec spadal celý
bývalý humpolecký okres včetně Lipnice a Věže na
Havlíčkobrodsku,"informuje Vladimír Staněk. Židovská víra přikazuje do
24 hodin pohřbít, proto jsou na hřbitově uloženy ostatky cestovatelů,
například z Vídně, Prahy nebo Haliče, kteří právě projížděli Humpolcem
a zemřeli zde. Dříve nebylo myslitelné pohřbívat smíšená křesťanská a
židovská manželství na jednom hřbitově, proto nezbývalo, než aby se
jedna zdejší rodina po smrti rozdělila. Manžel našel místo odpočinku na
křesťanském a manželka Marie Maršíková – Eislerová na židovském
hřbitově. Dodnes o oba hroby pečuje vnuk. Prastaré náhrobky jsou
unikáty Židé rozhodovali v zastupitelstvu Soužití židů s občany města
bylo na dobré úrovni. K drobným neshodám občas docházelo především z
hospodářských důvodů, například při dohadech o pozemky. Ve dvacátých
letech 19. století se zase jednalo o poplatky z košerování masa mezi
řezníky. Po revolučním roce 1848 do zastupitelstva města poprvé usedl
žid. V roce 1861, kdy se uskutečnily volby, úřadovali v orgánu města už
dva židé a jeden náhradník.

Střípky z židovské obce

Český císař přispěl na škody po požáru

Roku 1886 postihla židovskou obec krutá rána. V jednom z domů
vypukl požár, který roznesl prudký vítr na šestnáct domů a synagogu.
Bez přístřeší zůstalo devět židovských rodin. Ukázalo se, jak si umí
židé vzájemně pomoci. Ještě týž den po uhašení požáru mezi sebou
vybrali vysokou finanční částku. Později přispěl i císař a král
František Josef I.

První zvolený rabín neznal češtinu

Humpolecká židovská obec na základě zákona z roku 1890 vypsala
konkurz na rabína. V roce 1894 jím byl zvolen Moric Wohl. Množily se
však stížnosti židů na jeho neznalost českého jazyka. Proto byl odvolán
a na jeho místo nastoupil nový rabín Marek Jedlinský.

Při pohřbu nikdo nehleděl za průvod

Také humpolečtí židé založili pohřební bratrstvo Chevra kadiša,
kam si každý přispíval určitou částkou. Když zemřel, tak mu vystrojili
slavný pohřeb. Mrtví nebyli vystaveni veřejnosti, jako tomu bývalo
zvykem v kostelech, pouze je čekalo rituální omytí. Doposud se
například v márnici v Hořepníku zachoval vývod do komína, protože zde
byla pro tato účely ohřívána voda. Průvod vycházel z domu smutku na
hřbitov a židé neustále vykřikovali "neotáčejte se, neotáčejte se". Kdo
se otočil za pohřebním průvodem, tak jej stihla smůla.

Břečťan dělá neplechu

Židovské hřbitovy se řadí mezi významné kulturní památky. Ten
humpolecký je jedním z nejzachovalejších, i přesto je třeba neustále o
hřbitov pečovat. Čtvrtým rokem zde správcuje Vladimír Staněk.

Odlišuje se humpolecký židovský hřbitov od ostatních?

Atypický rozhodně není. Rozlohu vždy určovala velikost židovské
obce. Na Pelhřimovsku patří k největším, nachází se zde přibližně tisíc
náhrobků. Byl dvakrát rozšiřován, protože původní místo nedostačovalo.
Do dnešní doby se zachoval celkem v dobrém stavu, včetně márnice a
studny ve spodní části hřbitova. Nejstarší náhrobky jsou bez obrubníků,
ty novější jsou už s obrubníky a poslední pohřbení měli pomníky podobné
těm, s kterými se setkáváme na křesťanském hřbitově. Židé pohřbívají za
náhrobkem, ale ve dvacátých a třicátých letech 20. století začali
pohřbívat před náhrobek.

Máte hlubší vztah k židovské kultuře, když jste se stal správcem hřbitova? A jaké povinnosti v rámci své funkce plníte?

O památky se zajímám celý život. Zprvu jsem prováděl soupisy
kamenných křížů, božích muk nebo kapliček. Později jsem na židovském
hřbitově převzal správcovství po zemřelém Lubomíru Vejvodovi. Nejvíce
práce mám na podzim a na jaře, kdy je nutné shrabat spadané listí a
přes rok seču trávu. Po zimě zvedám spadané náhrobky. Stromy porostlé
břečťanem dávají hřbitovu zajímavou atmosféru, ale působením
cizopasníka usychají a často z nich padají větve. Zároveň pracuji jako
průvodce.

Které setkání s návštěvníky bylo to nejzajímavější?

V loňském roce se v Humpolci setkali turisté z celé republiky.
Jedním bodem programu byla návštěva židovského hřbitova. Jednalo se
prozatím o nejpočetnější návštěvu.

Před dvěma týdny sem zavítal zájezd turistů z Prahy, kteří se
pod hlavičkou cestovní agentury vydali po stopách významného hudebního
skladatele Gustava Mahlera. Má tu pohřbeny předky. Zavítají sem i
zahraniční návštěvy z Kanady, USA, Izraele, Švýcarska nebo Rakouska,
kteří hledají své předky. Prozatím se z nich ještě nikomu nepodařilo
nalézt hledanou osobu. Častými návštěvníky jsou luštitelé hebrejských
nápisů na pomnících.

Pokoušel jste se i vy proniknout do tajů hebrejského písma?

Zkoušel jsem to, ale potřeboval bych poradit. Zvláště ve staré
části hřbitova, kde jsou náhrobky popsány celými texty, v nichž je
zakomponováno jméno zemřelého. Židé se nespokojili s pouhým
konstatováním, že zemřelý byl učitel, ale popisovali jeho činnost slovy
například: "ten, který dítkám otevíral obzory". Zní to poeticky a text
je uváděn ve verších. V novější části už jsou nápisy hebrejsko- české a
dá se už něco odvodit. Doposud se mi podařilo podle jmen na náhrobcích
sestavit abecedu.

Židovské hřbitovy, protože jsou umístěny za městy a obcemi, často podléhají zkáze řáděním vandalů.

Prozatím jsme nezaznamenali případ, že by zde někdo rozkopal
náhrobky. Občas nevítaní návštěvníci přelezou zeď, což poznám podle
odhozených odpadků nebo prázdných láhví od alkoholu. Také kdosi před
časem přehodil pytle naplněné odpadky přes zeď. Jinak je tu klid.

Sezbíráno z oblastního tisku

Bývalá židovský synagoga
Bývalá židovská synagoga

Židovský hřbitov
Židovský hřbitov

Axl

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Boj o autodrom u Jihlavy pokračuje

Pá Zář 16 , 2005
Zastupitelé města Jihlavy v reakci na tlak veřejného mínění drtivou většinou hlasů zrušili svá červnová usnesení, kterými se zavázali investorovi prodat některé své pozemky a také další pozemky, pokud by je město získalo od armády. Společnost Jihlava Ring se ovšem nevzdává.

Témata