„A zítra půjdeme na výlet do Jiřic, víš, co tam je?“ zeptala se maminka tajemně. Oliver pokrčil rameny. „Něco kouzelného?“ „Přesně tak,“ usmála se.
Jednoho slunečného víkendu se Oliver s maminkou, tatínkem a pejskem Kiki ubytovali v krásném penzionu Fann v Humpolci. Měli útulný apartmán s terasou, odkud byl vidět kousek města i kousek lesa. Večer si na terase dali večeři, Kiki si hověla v pelíšku a Oliver sledoval hvězdy. „Tady se mi líbí!“ zajásal.
„A zítra půjdeme na výlet do Jiřic, víš, co tam je?“ zeptala se maminka tajemně. Oliver pokrčil rameny. „Něco kouzelného?“
„Přesně tak,“ usmála se.
🌳 Tajemná lípa v Jiřicích
Na návsi v Jiřicích stála tajuplná stará lípa, tak vysoká a silná, že vypadala spíš jako strom z pohádky.
„Tohle je Jiřická lípa, nebo také lípa Jana Želivského,“ řekla maminka.
Tatínek dodal: „Vědci odhadují, že má víc než šest set let, možná až osm set!“ Oliver překvapeně vydechl. „To je skoro dřív než draci!“
Pod lípou byla připevněna malá lavička před dřevěným zábradlím, které chránilo rozlehlý dutý kmen. Podle pověsti se tam kdysi uchyloval ponocný, který z otvoru pozoroval spící vesnici. Odtud tu strom místní učili, že pod ochranou lípy lidé bdí nad světem.
🐾 Kouzelný okamžik
Oliver máchl pažičkou a zavolal: „Kiki, pojď sem!“
Pejsek vesele zavrtěl ocáskem a přiběhl. Z hladiny lípy se ozvalo šustění a otevřela se dutina — a vyšla z ní drobounká víla Lípaška, s květinovými křehkými křídly.
„Těší mě, Oliverku a Kiki,“ zašeptala lípaška. „Jsem duch této lípy. Přeju si připomínat lidem, co je důležité: chránit přírodu, starat se o kořeny a ctít místo, kde rosteme.“
Oliver se zamyslel: „A co můžeme udělat my?“
Lípaška pokývala hlavou: „Ticho. Naslouchat. A potom lidské činy: nešlapat na kořeny stromu, neodhazovat odpadky, dělat dobré skutky — třeba zasadit květinu nebo pohladit starého ponocného v srdci pomyslně.“
Kiki štěkla, jako by rozuměla.
🌼 Poselství lípy
Lípaška jim darovala malý lísteček jako talisman a řekla: „Až ho podržíte na dlani, vzpomeňte si — i když stromy neumí mluvit, jejich příběhy žijí v nás.“ Pak zmizela, jak přišla — tichounce, jako vítr.
Oliver, maminka, tatínek i Kiki se rozloučili s duší stromu a šli zpět do Humpolce. Na terase penzionu Fann si dali čaj a koláč a povídali si o tom, co viděli.
„Víš co?“ řekl Oliver s úsměvem. „Já bych chtěl být taky jako lípa. Silný a hodný.“
„A krásný a voňavý,“ dodala maminka a všichni se rozesmáli.
Oliver si lísteček opatrně vložil do kapsy batůžku. A když večer usínal v postýlce v penzionu, slyšel jemné „ššššš…“, jako by stará lípa šeptala: „Děkuji, že mi nasloucháš.“
🍃 Co se Oliver naučil?
| Co znamená lípa | Proč je výjimečná |
|---|---|
| Památný strom ve vsi Jiřice | Je stará až 800 let a obří dutý kmen má obvod přes 8 metrů |
| Symbol bdělosti a bezpečí | Ponocný z ní dohlížel na ves, když všichni spali |
| Správné zacházení s přírodou | Kořeny jsou chráněné, přidala se zemina, aby omládla |
💤 Tak dobrou noc, Oliverku a Kiki. Až půjdeš zase kolem té velké lípy, zastav se a představ si, jak ti lípa šeptá: „Děkuji, že mě chráníš.“
Předchozí pohádka: https://www.humpolak.cz/pohadka-oliver-a-pivo-bernard-ve-zline/
