Padesát let na scéně. DJ Václav Háva je na Pelhřimovsku pojem, lidi baví od sedmdesátých let. Zažil začátky fenoménu jménem diskotéky i jejich zlatou éru v osmdesátkách a devadesátkách. Jak sám říká, svou káru se zábavou pro ty, kteří mají rádi muziku, táhne dál.
Všechno to začalo o Vánocích roku 1974 v Hříběcí na Pelhřimovsku, kde parta kamarádů uspořádala diskotéku v sále místního pohostinství. Jako diskžokej, nebo přesněji uvaděč diskotékových programů, se tam na Boží hod poprvé představil Václav Háva, který měl potřebné vybavení a už dříve zajišťoval muziku na různých mejdanech v místní klubovně. „Diskotéky byly novým druhem zábavy, o které se začínalo mluvit. Muzika se pouštěla z gramofonových desek a lidé na ní tančili. U mnohých, hlavně dříve narozených, vzbuzoval tento druh zábavy obavy, co to je zase za novotu,“ začal své vyprávění Václav Háva.
Sehnat oblíbenou hudbu, která se pouštěla na diskotékách, nebylo úplně jednoduché. Tehdejší světové hity tak Václav Háva přes mikrofon nahrával na magnetofonový pásek z hudebního Rádia Luxembourg, lidově zvaného Laxík. Nahrávky měly poměrně příšernou kvalitu, z reproduktorů bylo slyšet praskání a šumění, občas dokonce i nějaká hudba.
DJ Václav Háva působí na scéně padesát let.
Na podzim roku 1975 Václava Hávu čekala dvouletá povinná vojenská služba. Poté jako vysloužilý voják dostal nabídku v podobě vojenské mise v Libyi. Neodnesl si pouze vzpomínky na vojenskou službu. „Po roce jsem se vrátil nejenom s nabytými zkušenostmi, ale hlavně s plným kufrem gramofonových desek od světových renomovaných kapel a zpěváků,“ zmínil bonus z vojenské mise Háva s tím, že na žádost kamarádů vznikla o této životní etapě i kniha.
Začátek osmdesátek přinesl velký boom diskoték a hudebních klubů, kde se začali prosazovat diskžokejové. Do této zábavy se pustil i Václav Háva. Velmi brzy zapracovala úřední moc, která nemohla dopustit, aby se mladí bavili hudbou převzatou ze západní kultury. Pro diskžokeje podobně jako pro kapely proto úředníci připravili přehrávky. To znamenalo vytvořit dvouhodinový scénář s mluveným slovem a přesným seznamem skladeb, které splňovaly požadavky tehdejšího režimu. S tímto seznamem pak musel dotyčný jít před komisi i s praktickou ukázkou a vše obhájit. Potom obdržel povolení.
DJ Václav Háva působí na scéně padesát let.
Šlo o zájmovou uměleckou činnost bez nároku na honorář, diskžokejové si mohli napočítat pouze nějaké drobné, například na cestovní výdaje. „To byly poněkud kruté začátky, ale i tak do toho všichni šli. Ani já jsem u toho nesměl chybět,“ zavzpomínal na tehdejší dobu oblíbený diskžokej.
Jak to potom vypadalo v praxi? Oficiálně schválený scénář šel automaticky stranou. Z reproduktorů se řinula muzika v podání světových kapel jako Abba, Boney M, byli slyšel i Deep Purple, Nazareth a podobně. „Lidé na parketě přímo toužili zapařit na muziku, kterou znali jenom ze západních hudebních rádií. Tuto hudbu československá média v žádném případě nenabízela, snad proto byl po ní v té době takový hlad,“ přiblížil pravou tvář diskoték Háva.
Drobná komplikace pro Václava Hávu nastala v době, kdy se oženil. Manžela nebyla koníčku nakloněna a dala muži ultimátum, že ve třiceti s pouštěním muziky na veřejných akcích skončí. Václav Háva se postupně stal oblíbeným tvůrcem diskotékové zábavy na Pelhřimovsku. Začal hrát ve větších sálech, například v Horní Cerekvi, Dolní Cerekvi, Veselé, Častrově a podobně.
Stanovený manželčin limit se blížil. Nastala zapeklitá situace, přestat v nejlepším se Hávovi ani trochu nezamlouvalo. Naštěstí přišel na spásnou myšlenku. „Manželce jsem nadhodil, že bych se mohl stát profíkem. A tím pádem bych se zkusil přihlásit na uměleckou agenturu. Řekl jsem, že pokud zkoušku neudělám, tak skončím. Manželka s touto variantou souhlasila,“ popsal své další směřování Háva.
Prvním krokem byla přijímací zkouška v Českých Budějovicích, na kterou se poctivě připravoval. V den D ale nastalo obrovské překvapení, které nelze slovy popsat. První zcela neočekávaná otázka u zkoušky totiž zněla Jaký vliv měla Velká říjnová revoluce v roce 1917 na dění u nás. „Naštěstí jsem byl v té době zaměstnán u armády a politické školení jsem musel pravidelně absolvovat, takže mě ta otázka nezaskočila. Naučenou frázi jsem odblekotal a byl jsem přijat, z hudebního tématu nepadlo ani slovo,“ dodal Háva.
Václav Háva se po úspěšně složené zkoušce stal profesionálním dýdžejem. V druhé polovině osmdesátých let se mu velmi dařilo, nabídky na vystoupení se hrnuly a oblíbený diskžokej jezdil po Pelhřimovsku i po celých jižních Čechách. I tak se nejvíce jeho vystoupení uskutečnilo v rodném Pelhřimově, dodnes jsou legendární pravidelné pátky ve vinárně hotelu Rekrea nebo v pověstném nočním podniku Žába. „I dneska řada pamětníku nostalgicky vzpomíná, kde prožili své mládí, první lásky ale i rozchody. Je to již historie,“ přidal další střípek ze svého bohatého profesního života známý DJ.
Velké změny přinesl rok 1990. Václav Háva a jeho pelhřimovští kolegové Jiří Kváš, Vladimír Ježek a Josef Rod společně začali podnikat v hudebním oboru. V létě roku 1990 otevřeli v Pelhřimově na Svatovítském náměstí první soukromý obchod s názvem Discoshop, který provozovali až do roku 1994. Poté ho měl jen Václav Háva, pod názvem H – Music. Na podzim roku 1998 si pelhřimovský diskžokej splnil svůj celoživotní sen a otevřel v Pelhřimově první stálou diskotéku s názvem Atlantic, ta se časem přejmenovala na Starou tiskárnu. Nejprve vystupovaly místní kapely, později začal majitel zvát i renomované kapely jako Arakain, Debustrol, Doga a mnohé další.
Legendy diskoték v roce 2023.
Někdy kolem roku 2020 Václav Háva oprášil staré přátelství a s kolegy vytvořili hudební projekt Legendy diskoték. Vrcholem měla být velkolepá akce k výročí čtyřiceti let diskoték na Pelhřimovsku v pelhřimovském hudebním stánku Máj. Tuto akci zhatila pandemie a show musela počkat na příhodnější dobu. Když se to povedlo, Máj praskal díky obrovské návštěvnosti ve švech. Legendy se dočkaly několika repríz v Pelhřimově a v Horní Cerekvi. Nabídly reprodukovanou hudbu napříč desetiletími i vystoupení známých osobností. Nechyběla Heidi Janků, Holki, Ilona Czáková nebo Michael Malý s písněmi Karla Gotta.
„My jsme začínali s neskonalou vervou něco lidem dát. Podmínky byly spartánské, zvuková a světelná aparatura díky českému kutilství vznikala doslova na koleně. Západní muziku jsme pouštěli z gramofonových desek nakupovaných pokoutně na tajných burzách. Všichni se bavili a byli za to neskutečně vděční. S dneškem nelze ty podmínky v žádném případě srovnávat,“ uzavřel své vyprávění Václav Háva s tím, že káru s dýdžejským haraburdím táhne dál, aby stále rozdávala dobrou náladu a radost z muziky, kterou lidé mají rádi.
