ŠAMANOVO DOUPĚ: Zdravotnický příběh s cirkulárkou

Psal jsem tu minule o takzvaných jistotách minulosti, mezi něž patřila i jistota zdravotnictví. Dnes nebudu psát o zdravotnictví za komunismu, ale popíšu příběh ze svobodné doby.

Stalo se uprostřed civilizace v Praze: Jeden hoch pracoval na cirkulárce. Skončil už práci, vypnul motor a začal sklízet odřezky. Ale kotouč pily má přece jen nějakou setrvačnost – ještě se točil. Líznul toho hocha po levé ruce a rozřízl mu zápěstí. Už mu neuřízl ruku, ani se nezakousl do kostí, ani nerozřízl šlachy. Jen kůži – a žíly. Hoch začal silně krvácet.

Zavázal si ruku ručníkem, a než by volal sanitku, vydal se do nemocnice sám. Nejdřív autem na K. Tam proběhl následující dialog:

„Prosímvás, já jsem se řízl cirkulárkou, dost to krvácí, kam mám jít?“

„Tady pohotovost nemáme – to musíte na V.“

Jel na V. Od přední vrátnice ho vyhnali: „Tudy nesmíte, pro pacienty je vjezd zadem!“

„Ale prosímvás, já jsem se řízl cirkulárkou a dost to krvácí!“

„Jen si zajeďte dozadu!“

Objel tedy nemocnici, zajel dovnitř zadním vchodem, podařilo se mu zaparkovat a pospíchal na chirurgii:

„Prosímvás, já jsem se řízl cirkulárkou, dost to krvácí a už poměrně dlouho.“

„Jó, to je končetina, žejo. Tak to u nás neděláme, to musíte na ortopedii!“

Hoch došel na ortopedii, kam jim strčil svou ruku s už dost nechutně zakrváceným ručníkem pod nos. „Poslali mě sem z chirurgie, řízl jsem se cirkulárkou, dost to krvácí…“

„Ále cirkule, tak to bude řezná rána, viďte? To my neděláme, musí vám to sešít na chirurgii!“

Hoch se dopotácel na chirurgii: „Prosímvás, na ortopedii mě poslali zpátky, prý patřím sem. Sešijte mi už tu ruku, nebo snad vykrvácím.“

Čtěte dále:   FOODMANIA 2023

„Ruku? RUKU?!!! Ruce přece patří na ortopedii, tam vám to musí sešít.“

„Nikam nepůjdu, já už nemůžu, asi umřu.“

A tak mu tu ruku vyjímečně sešili na chirurgii.

Poučení 1: Po úraze nebo při jakékoli náhlé zdravotní příhodě se raději nechte odvézt záchrankou. V ní dostanete i rychlou první pomoc. Ostatně záchranky jsou dnes vybaveny stejně dobře, jako samy nemocnice.

Poučení 2: Často záleží více na lidech, nežli na režimu.

Poučení 3: Na mnoha zdravotnických pracovištích (a ve mnoha školských zařízeních (a ve většině státních podniků)) máme stále reálný socialismus.

Poučení 4: Nejen cirkulárka má děsnou setrvačnost, to neviditelné kolo komunismu v nás se ještě točí!

Psáno v Praze dne 18. prosince 2001

PS: Sám mám to štěstí, že se o mé (zatím drobné) neduhy starají ve vynikajícím zdravotnickém zařízení Na Homolce. Věřte mi – nejde (jen) o moderní přístroje, ale hlavně o přístup k pacientovi, který tu je jednak (ošklivě kapitalisticky) „náš zákazník – náš pán“ (ačkoli téměř vše (vše nezbytné) platí zdravotní pojišťovna, nikoli přímo pacient), jednak je stále člověk, a ne kus flákoty…

Správce webu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Next Post

VÁNOČNÍ POVZDECHNUTÍ: Prázdné místo.

So Pro 22 , 2001
Spěchala s vánočním nákupem, aby se mohla jít podívat na Johnyho tenisový zápas. Nehraje to nijak světově, ale na desetiletého předpuberťáka to jde. Čtěte dále:   Putování za rodáky - duben

You May Like

Témata