Tomáš Rastislav Höger je původem slovenský kněz, který ale dlouho působí na Vysočině. V Havlíčkově Brodě dokonce kdysi provozoval i pirátské rádio. Před několika lety ale odešel studovat kněžství do Říma, kde potom působil jako správce a ekonom. Ve Vatikánu se setkal hned s třemi hlavami katolické církve. Teď je Höger zpátky v Česku a v Humpolci vede farnost.
Zhruba před rokem jste se vrátil z Vatikánu. Jaká to byla cesta zpátky do Česka?
Z Vatikánu se mi nechtělo. Říkal jsem si: Co tady budu dělat? Odjížděl jsem s pocitem, že musím do Humpolce povinně. Dnes už bych se do Říma nevrátil. Tady se mi líbí víc.
Je to malé městečko, kde je všechno pohromadě. Městský úřad mám padesát metrů, obchod stejně, do kostela zrovna tak. Řím tak kompaktní není. Další věc je čistý vzduch a ticho, což je něco, co si neuvědomíte. Popeláři v Římě jezdí zásadně v noci, aby nezdržovali dopravu, takže přijedou ve tři hodiny ráno. Přidejte k tomu sanitky, hasiče a policii s houkačkami.
Přes den je doprava šílená, z okna koukáte jen na auta. V Humpolci otevřu oknu a mám před sebou kopce Vysočiny, čistý vzduch a ticho.
Jak dlouho jste ve Vatikánu byl?
Dvanáct let, vrátil jsem se loni.
KNĚZ Tomáš Rastislav Höger působil ve Vatikánu dvanáct let
Co přesně jste tam dělal?
Studoval jsem na kněze a bydlel jsem na koleji u premonstrátů v generálním domě, kde sídlí i celosvětový představitel toho řádu. Tehdy mě oslovili, jestli nechci domu dělat správce a ekonoma.
Já jim na to řekl, že nejsem ani ekonom, ani správce, takové věci neumím. Oni na to, že mi stačí tabulka v excelu, tak jsem to vzal. Měl jsem na starost materiální věci a chod domu.
Co kdyby přišla nabídka, abyste se do Vatikánu vrátil?
Kdyby příležitost byla, pak bych se asi vrátil, ale z Humpolce bych odcházel s těžkým srdcem.
Co teď děláte?
Jsem knězem, mám na starost farnost Humpolec a přilehlé vesnice. K tomu spravuji Mladé Bříště a Skálu. Mým hlavním úkolem je dávat lidem duchovní podporu.
Nejenom mše svaté, ale také setkání s lidmi, mladými nebo staršími, návštěva nemocných a nemohoucích lidí, co chtějí kněze. Každý má to svoje já, o které je potřeba se starat po duchovní stránce.
Ve Vatikánu jste se setkal s papežem Františkem, jaké to bylo?
Bylo to v roce 2018, v půlce jeho pontifikátu. Byl to srdečný člověk, zajímal se, odkud jsem a jak to vypadá u nás v církvi, kladl různé otázky.
S každým z padesáti kněží, kteří tam byli se mnou, si podal ruku a pár minut si s nimi popovídal. Někdo si může říct, že to je málo, ale s někým, jako je papež, je to celá věčnost.
Takže byl zvídavý, jak si vede církev v různých koutech světa?
Ano, neptal se jen na Česko, ale také na Slovensko, odkud pocházím. Zajímal se, kolik chodí lidí do kostela, jestli vše funguje, nebo co bych změnil.
Stejné to bylo s Janem Pavlem II. koncem devadesátých let, tehdy ještě stál. Podal mi ruku a zeptal se, odkud jsem. Bylo to hezké, vzpomněl si na Vysoké Tatry. Bylo z něho cítit kamarádství, i když mě viděl poprvé v životě.
Naučil jste se tehdy od hlavy církve něco, co jste si třeba přenesl do Česka?
Asi zájem o druhé. Na té koleji, kde jsem bydlel, byli studenti od Indie přes Austrálii až po Kolumbii.
Poznal jsem tam, jak jsou lidé různorodí a že to, co je pro nás normální, je pro ně nemyslitelné a naopak. Naučil jsem se tam respektovat jiné národy a mít trpělivost.
Vybaví se vám nějaká historka s papežem Františkem?
Historka přímo ne, ale to, co dělal, určitě ano. František byl hodně otevřen lidem a za jeho pontifikátu například rezonovala otázka, zda-li rozvedení lidé mohou přistupovat ke svátostem. Podle kanonického práva, kterého se musí kněží držet, nemůžou.
Na jedné veřejné přednášce ale papež řekl, že ano. Papež František rád mluvil o věcech, které nebyly v církevním světě jen tak a změna trvala dlouho.
Jak je to dnes?
Má to různé podmínky a pravidla, ale dá se říct, že ano.
Byl papež František usměvavý i mimo veřejnost?
Ano, byl vždy usměvavý a na každého si našel čas. Častokrát vycházel mezi lidi a turisty a naslouchal jim.
Jednou se mu dokonce rozbily brýle a papež František vyrazil do Říma k optikovi si je vyměnit. Byl z toho poprask, papež ve městě, řešilo se, že ho ochranka pořádně neuhlídala. Navíc šel ze státu do státu. Jednou jsem ho potkal v Římě.
Čekal jsem jako chodec na semaforu. Najednou tam zastavil Ford s vatikánskou poznávací značkou a na místě spolujezdce seděl František, tak jsme na sebe mávali.
Co říkáte na novou hlavu církve Lva XIV.?
Budí úspěch, vážnost a respekt, což je dobře, i když teď o něm bylo méně slyšet.
Církev si každopádně zvolila dobrého papeže s mladým duchem, což je ve 21. století dobře.
Bude svými hodnotami odbočovat od Františka, nebo bude podobný?
Myslím, že bude trochu jiný v učení církve. Bude trochu konzervativnější než František, ale bude to schopný vysvětlit moderní řečí.
Setkal jste se už s novým papežem?
Osobně ještě ne, i když jsem už v Římě byl po jeho zvolení.
V Česku věřících neustále ubývá. Čím to zvrátit?
Myslím, že to je moderní dobou. Lidé nepotřebují Pána Boha, mají se dobře. Navíc jim místo toho stačí sociální sítě, internet, hodně materiálních věcí. Mají dojem, že církev nepotřebují.
Na Slovensku chodí do kostela lidí víc, v Česku méně, já si ale myslím, že na Slovensku je to tradice, v Česku spíš přesvědčení. Ale všimněte si, že se lidé modlí, a to i ti nevěřící. I nevěřící lidé říkají věci jako: „Pane faráři, pomodlete se za mě, protože jsem nemocný.“
Před pár lety jste působil na Letní žurnalistické škole. Jak jste se tam vzal?
V Římě jsem před lety studoval žurnalistiku. Podmínkou bylo mít někde šest týdnů praxi.
Udělal jsem si tedy stáž v dnešním Českém rozhlase Vysočina, kde jsem potkal kolegy z českých médií. Když před jednadvaceti lety začala Letní žurnalistická škola, oslovili mě, abych vedl právě rozhlasovou skupinu.
Prý jste dělal také nějaké pirátské vysílání?
To pravda, dokonce jsem byl snad nejdéle vysílajícím pirátem v Česku. Vysílal jsem čtyři roky ve Vilémově, když jsem byl farářem u Golčova Jeníkova na úpatí Železných hor.
Měl jsem vysílač, připojil jsem počítač a vysílal od tři do jedenácti do večera. Měl jsem i rubriku písniček na přání.
Převzato z: https://www.jihlavske-listy.cz/clanek/55389-z-rima-do-humpolce-aneb-knez-z-vysociny-vzpomina-na-papeze
(Autor je absolvent Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského 2025)
