Advent 4/4

O darech a dávání, kdo a kdy dárky nosí a jak to s těmi dary vlastně je … od P. Mariana Sokola – faráře humpoleckého

Advent – ono přibližování, příchod vánočních svátků charakterizuje v naší vlasti sháměmí dárků pod stromeček.
Odkud se vlastně vůbec vzal ten zvyk, že zrovna na oslavu narození Ježíše Krista se dávají dárky? Některé jiné národy užívají k obdarování ne 24. prosinec, nýbrž až 6. leden, den Tří králů. Oni totiž tři králové, podle MAtoušova ebangelia vlastně mudrci z východu, přinesli novorozeňátku v Betlémě dary.
Představte si: vydali se podle hvězdného úkazu odkudsi zdaleka neznámo kam, opustili své domovy, aby obdarovali jakési chudé dítě v jesličkách, nadto dítě zcela pro ně cizí, z jiného národa a rasy. Přinesly dary. „Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou, padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“
Jaké to dary! Porozumněli, že půjde o osobu rodu královského – a zlato symbolizovalo toto porozumnění. Že však to bude král nad krále, král božské důstojnosti – to naznačovalo kadidlo, vždyť se užívalo také při náboženských obřadech. A konečně že tento božský král překoná smrt – myrha se používala k balzamování mrtvol a tedy k uchránění těl před rozpadem.
Mudrcové podle evangelijní zprávy nic neřekli – jen padli, klaněli se a obdarovali. Věděli či tušili, že proslovy nejsou namístě, že k oslovení lidí je předurčeno ono obdarovávané dítě. Jací to byli mudrci!
Dary tedy nejsou cosi opomenutelného a zbytečného, co by se mělo z vánočních oslav vynechat. Mají však něco znamenat, mají být znamením porozumnění. Znamením láskyplného vztahu. Nebyl jsem vždy bezvadný a bezchybný, omlouvám se, promiň, dar dávám ne, abych si tě koupil, ale abych beze slov vyjádřil: jdu s tebou, mám tě rád, odpusť a budeme spolu.
Tři králové manifestovali další důležitou vlastnost. Dáváme bez účtování. Vydáváme se a nečekáme na odměnu. Nezištný vztah k druhému nekalkuluje. Druhé největší přikázání praví, abychom milovali svého bližního a neomezuje to podmínkou – pokud i on miluje mne! Žádné účetnictví.
Obdarovat z čisté lásky a umět i přijmout dary z čisté lásky, jak dodával sv. František z Assisi – to je asi jedno z nejhlubších vánočních poselství. Teprve zcela nezištně skýtané dary mohou dojít ocenění u onoho nejvyššího tribunálu, na jehož naprostou sparavedlnost musíme spoléhat.
Velikost obdarování není v počtu a nákladnosti daru, nýbrž ve štědrosti. Štědrý den se naplní štědrostí naší odevzdanosti druhým.
Životní příběh Ježíše, jehož narození hodláme oslavit i prostřednictvím dárků pod stromečkem, nám to přehluboce předvádí: darování od kolébky až po ten kříž na Golgotě.
Děti se většinou ptají: Dárky nosí skutečně Ježíšek? Snad i pro nás může být taková odpověď: Ano, dárky přináší skutečně Ježíš a dobří lidé mu při tom pomáhají. Dávat a dávat se, je hlubokým znamením křesťanské spirituality. Slovo spiritualita má v naší souvislosti označovat zakotvenost duše v těle. Vše, co v životě dáváme, je nějak tělesné: ať to jsou dárkyzabalené do úhledných přebalů nebo přispění v nejrůznějších situacích nebo útěšná slova, vyřčená ústy či psaná na papír.
Čisté vánoce vyžadují nejen čisté domácnosti, ale především čisté dary. A ty zase čistá srdce.

Kostel sv. Mikuláše v Humpolci.


Autor: P. ICLic. Mgr. Marian Sokol, farář humpolecký

olaf

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Rekonstrukce s kaprem

St Pro 22 , 2004
O darech a dávání, kdo a kdy dárky nosí a jak to s těmi dary vlastně je … od P. Mariana Sokola – faráře humpoleckého Advent – ono přibližování, příchod vánočních svátků charakterizuje v naší vlasti sháměmí dárků pod stromeček.Odkud se vlastně vůbec vzal ten zvyk, že zrovna na oslavu […]

Témata