Gymnazisté z Humpolce spouští novou aplikaci na vyhledávání brigád pro studenty a studentů pro firmy. V nejbližší době ji začnou využívat středoškoláci na Vysočině, později by se mohla rozšířit do celé země. První nápad na vytvoření systému vzešel ze soutěže JA Czech v roce 2024. Na vývoji středoškoláci pracují zhruba poslední rok.
Vývojář Hassan El-Hady rozklikává webovou aplikaci se žlutým motivem, kam se přes e-mail a heslo přihlašuje a ukazuje, co musí uživatelé vyplnit, aby mohli dál pokračovat. „Firma nebo student si musí doplnit svůj účet, informace, kde studují, co mají vystudované, případně telefonní čísla a další kontaktní informace,“ vysvětluje.
Kontaktní údaje ale firma o uživatelích získá až ve chvíli, kdy se spolu propojí a se vzájemným kontaktem budou obě strany souhlasit. Podle zakladatele projektu Jakuba Pavlase je systém inspirovaný populární seznamovací aplikací.
„Hodně se inspirujeme Tinderem, to znamená, že pro lidi už je to prostředí, které znají. Když vám přijde nabídka, v mobilu se objeví karta, kde máte srdíčko a křížek. Když chci s firmou dál spolupracovat, chci jim poskytnout své kontaktní údaje, které do té doby nemá, dám srdíčko. Když nechci, dám křížek.“
Pohodlí na prvním místě
Oproti obvyklým portálům pro hledání práce nebo brigády se aplikace Workfinder liší především tím, která ze stran dělá první krok. „My jsme hodně digitální generace, a že by generace Z někomu volala přímo, to je prostě něco nereálného, je to opuštění komfortní zóny,“ tvrdí Pavlas.
Aplikaci proto tvoří tak, že první krok by měla učinit spíš sama firma. Ta si v aplikaci bude moci studenty vybírat podle různých kritérií, například podle oboru studia nebo věku. Samotný student počká na nabídku. Aktuálně už tým, který za aplikací stojí, chystá spuštění ve školách na Vysočině.
Nejdříve začne testování na humpoleckém gymnáziu, domluvené už má ale i další střední školy. „Střední průmyslovou školu v Třebíči, v Jihlavě gymnázium a průmyslovku. A máme potenciálně prvních 15 firem, které software chtějí užívat. Jeden z asi největších úspěchů – máme podepsaný letter of intent (dohoda o společném záměru, pozn. red.) se společností Siemens,“ popisuje Pavlas.
Na vývoji aplikace pracují gymnazisté aktivně od loňského dubna. Aktuálně už má jejich tým osm členů, včetně mentora.
Poslechněte si podcast iROZHLAS.CZ: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/chci-s-firmou-spolupracovat-dam-srdicko-po-roce-otestuji-humpolecti-gymnaziste_2601200727_dci
Jistě, generace Z nikomu volat nebude. Oni vyhladovi, až jim dojdou data…
Beru brigádníky z generace Z na manuální práci. Zkušenost z praxe z Humpolce.
Z pěti domluvených lidí dorazí jen jeden. Neumí pořádně vzít koště do ruky, lopatu vidí poprvé. Bez přesných instrukcí stojí a čeká. Práce je domluvená od pondělí do pátku, ale už v pondělí v půlce dne oznámí, že v úterý a ve čtvrtek nemůže, protože jede na výlet. Domluva nemá váhu.
Pracovní boty má poprvé v životě, tlačí ho a fyzická práce je pro něj šok. Déšť, zima, horko nebo špína jsou problém. Každou chvíli kontroluje mobil a rychle ztrácí soustředění.
Zapomněl si jídlo i pití – prý nevěděl, že bude pracovat tak dlouho. Peníze nejsou hlavní motivací, protože má finanční zajištění od rodičů.
Má problém s autoritou, očekává neustálou zpětnou vazbu a bojí se odpovědnosti. Kvůli nejistotě nezapadá do kolektivu a je spíš pasivní pozorovatel než součást týmu.
Neříkám, že takoví jsou všichni. Ale ti, kteří přijdou včas, vydrží, respektují domluvu a chtějí se učit, jsou dnes velkou výjimkou.
Umělá inteligence, e-shopy, reality, finance… to všechno je fajn. Jen se nabízí otázka, kdo tu manuální práci vlastně bude dělat.
Můj syn si brigádu našel sám. Sám si obešel zaměstnavatele a sám se tam dohodnul.
No za obavy či neochotu vzít lopatu do ruky u mladých lidí mohou tak trochu rodiče i systém. Bohužel, v 90.letech nastoupil trend, kdy se pojem dělnická či manuální práce zašlapal do země. Manuálně pracující je na žebříčku stále někde daleko za podnikateli, průmyslníky, lékaři. Nikdy nedosáhne stejného uznání. A to přetrvává. I když dnes lidé chybí, nejen v manuálních profesích.
Kdo tu dobu debadesátkovou šílenou prožil, tak si pamatuje ty nářky v médiích že máme málo vysokoškoláků a pod. Dnes VŠ chrlí tisíce absolventů, ale republiku to na žebříčku nikam neposouvá a dál nás válcují asijští tygři.
Chybí důsledná propagace řemesel, kolikrát v televizi vidíte nějakou reportáž o šikovné firmě truhlářské, stavební nebo vůbec třeba svářečské a jiné? Lidé od tzv černého řemesla přes všechny režimy tvořili hráli významnou roli. Dnes nevím, kdo bude stavět další bloky v Dukovanech. Čeští zedníci a stavaři zmizeli. Bohužel chybí i personál střední, jako stavbyvedoucí a pod.
Tímto nebrečím nad systémem do roku 89, ale přiznejme si, že jsme to s výukou mlasých v moderní době, tak trochu přešvihli.