V těchto dnech se po setmění na většině silnic v kraji Vysočina můžete setkat s putujícími obojživelníky. Probíhá jejich každoroční jarní stěhování na místa rozmnožování. Skokani, ropuchy, čolci a další druhy putují každý rok ze vzdálenosti i několika kilometrů do stále stejného rybníka, ve kterém se sami narodili. V případě, že jim jejich cestu překříží silnice, dochází k mnoha malým tragédiím pod koly projíždějících automobilů. „Záleží hodně na ohleduplnosti řidičů, zda dají žábám šanci silnici překonat a dostat se do rybníka,“ říká ochránce přírody Pavel Koubek.
V nocích, kdy je tah obojživelníku největší, stačí i jediné projíždějící auto na jinak nepoužívané cestě a zůstanou za ním desítky mrtvolek. Pavel Koubek uznává, že na hlavních silnicích se putujícím obojživelníkům vyhnout nelze a samozřejmě je důležitější bezpečnost lidí, ale právě na menších silnicích a asfaltových cestách s malým provozem, je možné se o to pokusit.
Míst, na kterých ochránci přírody stavějí zábrany, aby se obojživelníci na silnici nedostali, je na Vysočině pouze několik. Jedním z nich je Smrdov u Humpolce, kde zábrany stavějí od roku 2000 ochránci přírody ze sdružení Zelené srdce. „Jakmile teplota v noci neklesne pod čtyři stupně, začínáme lokalitu sledovat a s první putující žábou je čas postavit podél silnice zábranu na nejkritičtějším úseku,“ vysvětluje Pavel Koubek. Putující obojživelníci nemohou zábranu překonat a padají do zakopaných kbelíků, ze kterých je po dobu cca 14 dnů dvakrát za noc přenášejí dobrovolníci do rybníka. Za tuto dobu bylo v prvních letech přenášeno cca 1 200 ropuch obecných a dalších obojživelníků. V současné době je však i na této lokalitě patrný pokles počtu obojživelníků zaviněný změnami životního prostředí a je přenášeno pouze cca 400 kusů. Když se první ropucha vydá na cestu z rybníka na pevnou zem, tak je nutné zábranu odstranit, aby nebránila v návratu na suchozemská stanoviště. Ropuchy obecné se zdržují ve vodě pouze po krátkou dobu nakladení vajíček a po většinu roku žijí na souši.
A proč vlastně obojživelníky chránit? „Asi nikdo nemá rád pisklavé bzučení komárů a právě obojživelníci jsou přirozenými regulátory tohoto hmyzu a naopak obojživelníci jsou potravou pro mnoho dalších živočichů. Například pro lidmi oblíbené čápy, kteří jsou dokonce v letošním roce vyhlášeni za ptáky roku“ vysvětluje Pavel Koubek.
Pěkný den Pavel Koubek – sdružení Zelené srdce
———————————————————————-
Heslem občanského sdružení Zelené srdce je: „Každý může pomáhat“. I ta nejmenší pomoc může pomoci zachránit kousek přírody, ohroženou památku a nebo lidské štěstí. Děkujeme, že nám pomáháte pomáhat. Více na našem webu www.zelenesrdce.cz. Informace o přírodě Humpolce naleznete na www.prirodnihumpolec.cz
Uvádíte že počty klesly z 1200 na 400. Četl jsem, že toto přenášení nemusí být tak pozitivní záležitost, jak ochránci prezentují. Ta Vaše čísla by tomu plně nasvědčovala.
Pokud je ten trend zřejmý, nebylo by fér přiznat že to byla chyba a upustit od dalšího vraždění žab? Nebo jde o to pomáhat za každou cenu? Proč nenapřete energii třeba do zalesnění pruhu mezi dálnicí a městem? Několik kilometrů je město zcela napospas prachu, hluku a chemickým zplodinám dálnice.
http://www.ceskapozice.cz/domov/ekologie/nestresujte-zaby-prenasenim-radeji-je-prejedte
Krásný den, byl bych moc rád, kdyby obojživelníky nejen ve Smrdově zachránilo to, že je tam nebudeme přenášet, jenže ono to tak jednoduché není. Přenášení je jenom jeden kamínek v obrázku, který samozřejmě může uškodit, ale může také pomoci. Jak jinak mi vysvětlíte, že snižování počtu ropuch a dalších obojživelníků je i v lokalitách, kde se nikdy nepřenášelo a naopak na jiných lokalitách, kde se přenášejí se jejich početnost zvětšuje? Ono sem patří také hospodaření na zahradách a na polích v okolí a stav vodních ploch a hospodaření na nich a kvalita vody v nich atd. To jsou ty ostatní kamínky které společně tvoří obraz přežití. Co se týká zalesnění pruhu kolem dálnice u Humpolce. Máte úplně stejnou šanci se to pokusit prosadit jako my. Proč to neuděláte? Přeju dobrou noc. Pavel Koubek
OK, nebudu vám radit co máte dělat. Vraťme se ale k žábám a smyslu článku. Chcete zřejmě apelovat na řidiče. Jak se tedy mám chovat, pokud pojedu podobnou lokalitou? Na podobných silnicích se běžně jezdí rychlostí 60-70 km/h. Měl bych zpomalit? Na jakou rychlost? Přejedu méně žab když pojedu rychlostí 30 km/h? Nebo jich naopak přejedu více?
V noci jezdim kolem rybníku po okreskách tak rychle, abych žáby viděl, mohl se jim pokusit vyhnout a nespadl přitom s autem do škarpy. Nikdy se nedá vyhnout všem, ale obvzlášť je důležitá každá samička (kterých je tak desetkrát míň jak samečků) plná vajíček, která se dostane do rybníka. Pěkný den, Pavel Koubek
Dobrý večer, pane Koubku, zajímalo by mne jak moc v noci kličkujete, abyste přejel spíše samečky než samičky…To už si pomalu říkáte o hysterickou reakci stoupenců gender studies:-). Ale vážně – vždycky, když se dozvíme, že někde klesá populace nějakého druhu, nastoupí zarputilá snaha plánovačů regulace přírody. Nemám vůbec nic proti „zpřírodňování“ a snahu o navracení přírody rostlinám či živočichům, jenž tu byli dřív než my, ale celou tou propagandou se vine jedna nevyřčená věc – kolísání populací JE v přírodě přirozené a je to jeden z neměnných zákonů stability. Bylo by fér učit zachránce přejetých žabiček, pošlapaných kytiček a lištiček, ze kterých surovci dělají kožichy, i tuto pravdu. Spoustě procesů, které se v přírodě dějí, navrch ani za mák nerozumíme, tak se je nesnažme vždy a za každou cenu interpretovat jednoznačným způsobem a bít na poplach, kde to nemusí být třeba. Byť netvrdím, že je to zrovna Váš případ.
Kličkuju úplně stejně, protože jsou to všechno živí tvorové. Jen jsem se snažil říct, že v případě ropuch má na jejich další osud větší vliv přejetá samička plná vajíček, než sameček, kterých je tam dalších devět. Souhlasím, že kolísání populací je přirozený jev a do přírody patří. Jen je otázkou jak moc příroda počítá s negativními zásahy člověka a jak moc je schopná se s tímto vyrovnat. To, že bude každý rok X% ropuch na placku pod koláma aut na silnici určitě příroda ve svém kolísání nemá. Pěkný den. Pavel Koubek
Dobrý den pane Koubku, nedá mi to se nezeptat. Považuji Vás za jednoho z rozumných ochránců přírody, ne fanatika a demagoga, jak už to tak u ekologů and spol. bývá.
Pokusím se tedy otázku zformulovat co nejjemněji, neberte ji prosím jako napadení. Odpověď mne opravdu zajímá.
Kde berete jistotu, že „zásah člověka“ je špatně. Kde je ten bod, kdy člověk přestal být součástí přírody?
Děkuji.
František Čech
Dobrý den, děkuju za uznání. Na vaše otázky by vám spíš odpověděl nějak Ekolog a to já, jak sam píšete, nejsem. Jistota je i v dnešním světě stále jenom jedna a to, že všichni jednou umřeme. Jiná jistota není. Nemyslim si, že člověk někdy přestal být součástí přírody. On tou součástí je stále, protože přírodu ovlivňuje a ona ovlivňuje jeho. Jen třeba tím, že sami sebe označujeme za pány tvorstva to popíráme. Když nás přepadne nějaká nemoc, nebo se zraníme, tak neříkáme ono si s tím tělo poradí, ale hned sáhneme po nějakém léku. Na přírodu se ale velice často díváme tak, že ona si se všemi nemocemi a zraněními poradí sama a žádný lék nepotřebuje. To je podle mě chyba, ale jistoto v tom nemám. Pěkný den. Pavel Koubek
Člověk si ve své lidské nadutosti myslí, že on řídí přírodu.
Člověk je ale nedílnou součástí přírody a dělá jen a pouze to co mu příroda dovolí. To že pod koly aut řízených člověkem zahyne jakýkoliv tvor či rostlina je možné jen proto, že příroda svým vývojem dovolila člověku auto vyrobit a řídit.
To, že se na silnici vyhýbám všem živým tvorům, je pro můj dobrý pocit. Na vývoj řízený přírodou to ale vliv nemá.
Krásný den a plodný život nejen žábám.
JK