FILM: Jak si Bean hraje na Bonda

Britové jsou chytří jako lišky. Vědí, že ve filmu umějí dvě věci nejlépe, špionážní bondovky a komedie; spojili tedy oba žánry dohromady ve snímku Johnny English.

Britové jsou taktéž lišky podšité. K jejich národním pokladům patří vedle Jamese Bonda a Mr. Beana i královská rodina, tudíž není vděčnější cesty než ďábelská kombinace, kde si Beanův něžný představitel Rowan Atkinson hraje na tajného agenta v bondovské akci, aby zachránil monarchii.
















Před kým? Volba je jasná, Ameriku už slavný komik pokořil v celovečerním filmu Bean, teď přišla na řadu Paříž. Přesněji jeden zlosyn coby výlupek všech francouzských ctností, kterého John Malkovich hraje s neskonalou grácií, od stříbřitých vln umného účesu po legrační angličtinu s drnčivým ráčkováním.




Lišácká britská taktika měla nadto vyzkoušeno, že Atkinson coby špión-velkovýrobce katastrof spolehlivě zabírá. Stejnou roli totiž už před časem vytvořil v sérii reklam pro kreditní karty.


Zdálo by se tedy, že impérium špionážního smíchu nic neponechalo náhodě. Jenže: scénář psali tři lidé, dva z nich jsou autory dvou bondovek, chyběli však Atkinsonovi dvorní spolupracovníci. Také režisér Peter Howitt, tvůrce děl Elita či Srdcová sedma, není vyloženě komediograf.




Možná proto se stává, že některé situační gagy či typicky beanovské etudy, jakkoli báječně baví, nejsou rozkošnicky „vyhrány“ až do posledního drobtu. V zájmu další akce skončí mnohé Atkinsonovo sólo dřív, než si je divák stačí labužnicky vychutnat. A pokud jde o zápletku, ta je sice křiklavě kostrbatá, jak zákony bláznivé komedie kážou, ale k opravdu groteskní absurditě jí krůček chybí.

Což však neznamená, že by Johnny English nerozesmál. Naopak, od úvodního ostrého nástupu, kdy „Bean“ celý v černém podniká noční výpravu, odláká krvežíznivé psy gumovými hračkami a vůči krásné dámě předvede neodolatelného svůdce, řehot téměř neutichá. Vždy, když agent nešika předstírá ležérnost, nedbalost, eleganci, blahosklonnou noblesu, salonní vtip, kočičí mrštnost, mužný sex-appeal, zkrátka všechny znaky Jamesů Bondů, je Atkinson ve svém živlu.




Nadto mu postava nadělila i druhý plán s možností něžných dohrávek: Johnny English je sice rozený zmatkář, smolař, pitomec a velmistr bezděčných trapasů, ne však totální buran. S jistým odstupem vždy vycítí, spíše instinktivně než rozumově, že asi provedl něco nepatřičného – a pohled na jeho tvář, když se snaží vymyslet ústup ze scény, pokud možno se zbytky pochroumané cti, stojí opravdu za to.


V těch okamžicích, kdy se z nabubřele bodré nadřazenosti domnělého vítěze narychlo musí přehrávat do situace človíčka, jenž zoufale hledá, kde nechal tesař díru, je Atkinson „nejbeanovitější“ a jeho hrdina nejsladší.


Film byl očividně vystavěn tak, aby se prodával jako Atkinsonova velká benefice, nicméně jeho partneři mají též prostor důstojný. Nejen Malkovich, ale i Ben Miller coby synovsky oddaný Englishův pobočník, svěží Natalie Imbruglia, která se hrdinu pokouší svést, dokonce každý z těch anonymních strážníků, kteří v pozoru s mlčenlivým úžasem přihlížejí jeho eskapádám.


Leckomu může zprvu vadit, že mlčenlivý „Bean“ tentokrát mluví. A mluví dost. Naštěstí Atkinson i se svým hluboko posazeným hlasem čaruje a pak, jeho blízkým spojencem se tady stává slovní humor v onom pověstném ostrovním duchu, suchý jako troud. Nejvíce jiskří, kdykoli těží z odvěké britsko-francouzské rivality. Jako malý závdavek: v den, kdy má na britský trůn usednout Francouz, rádio hlásí: Zavolejte nám deset věcí, které máte na Francouzích nejraději. Pravda, zatím nikdo nevolal, ale nevadí…



































Johnny English
Velká Británie 2003

režie Peter Howitt
scénář Neal Purvis
Robert Wade
William Davies
kamera Remi Aderarasin
hrají Rowan Atkinson
John Malkovich
Ben Miller
Natalie Imbruglia
Douglas McFerran
hudba Edward Shearmur
původní název Johnny English
délka 110 minut
žánr Špionážní komedie

Johnny English – premiéry

kina 17. dubna 2003

Axl

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Next Post

HISTORIE: Enigma podruhé: Spojenci získávají repliku stroje

Po Dub 21 , 2003
Po první světové válce pokračovali britští kryptoanalytici v Kanceláři č. 40 v luštění německých komunikací. Roku 1926 začali zachycovat depeše, jež je zcela zmátly.

You May Like

Témata