Funkcionalistickou vilu v Humpolci si nechal postavit podnikatel Otakar Med. Za války prošel koncentráky, pak mu dům zestátnili komunisté, dožil se však jeho vrácení. Město teď chce vilu upravit na kulturní a společenské centrum.
Návrhem Medovy vily Gočár navázal na své projekty rodinných domů v Praze na Babě.
V rámci Dne architektury na začátku října můžou lidé nahlédnout do budov, které jsou běžně zavřené nebo se otevírají jen občas. Patří k nim i funkcionalistická Medova vila v Humpolci od architekta Josefa Gočára, jedna z nejcennějších staveb doby modernismu na Vysočině. Autenticky zachovanou vilu předloni za necelých 25 milionů korun koupilo město Humpolec. Chce ji rekonstruovat a přebudovat na kulturní a společenské centrum.
Dům je kromě významného architekta spojený i s osudy textilního podnikatele Otakara Meda. Za první republiky patřil k důležitým místním společensky činným osobám. Za druhé světové války byl kvůli odboji vězněn v koncentračních táborech a se štěstím přežil pochod smrti. Po nástupu komunistů k moci, kteří mu zestátnili firmu i dům, pomáhal budovat socialistický textilní průmysl. Ve vile žil až do 90. let, kdy se dočkal jejího navrácení.
Město začalo vloni vilu zpřístupňovat veřejnosti, pořádá v ní komentované prohlídky a různé akce. A připravuje širší využití. „Medova vila není jen architektonicky mimořádná stavba. Je to místo, ve kterém se protínají příběhy zaniklého soukenického průmyslu i každodenního života během turbulentního 20. století. Právě tuto vrstevnatost chceme zachovat a dál rozvíjet,“ uvádí Natálie Brzoňová, koordinátorka projektu Medovy vily.
Den architektury 2026
Letošní 16. ročník Dne architektury se koná od 1. do 7. října 2026. Zaměřuje se na bydlení, ukáže jeho proměny od historických činžovních domů, vil a dělnických kolonií přes sídliště a kolektivní experimenty po dnešní rezidenční projekty a alternativní formy domova. Navštívit lze téměř 500 akcí v Česku i na Slovensku. Většina je zdarma, připraveny jsou komentované prohlídky, přednášky, procházky s odborníky, workshopy či výstavy.
Řada akcí má omezenou kapacitu, rezervace pořadatelé spustili v neděli 13. září. Platí to i o komentovaných prohlídkách v Medově vile, které se konají v sobotu 3. října, se začátkem v 10:30 hodin. Vila se připojí i k festivalu Film a architektura, v pátek 2. října od 19:00 hodin se bude uvnitř promítat film Schindler: Architekt prostoru.
Gočár vystřídal několik stylů
Málokterý český architekt vystřídal tolik stylů jako Gočár. Předního žáka zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry proto mohou lidé znát rozdílně. V každé své poloze přitom dosáhl mimořádné kvality.
Začínal s individuální modernou, stal se významnou osobností kubismu i rondokubismu, až skončil u konstruktivismu a funkcionalismu. Velké zásluhy měl i jako urbanista, za což mu může děkovat hlavně Hradec Králové.
Ve funkcionalistickém období se zapojil do projektu Osady Baba v Praze, kde navrhl čtyři domy. Právě ty zaujaly humpoleckého textilního podnikatele Otakara Meda natolik, že si v roce 1933 u Gočára objednal projekt vlastní vily se zázemím firmy.
Vila na historických snímcích
Foto: Se svolením Medova vila
Architekt sáhl po principech funkcionalismu, jako jsou světlé kubické tvary, hladká omítka, ploché střechy, pásová okna, prosvětlený interiér a propojení domu se zahradou. V budově kombinující železobeton a zděnou konstrukci jsou vidět vlivy Le Corbusiera i školy Bauhaus.
Vila na lichoběžníkovém pozemku na místě, kde se sbíhají dvě ulice, má dvě poschodí. Rafinované odstupňování pater ji opticky zmenšuje a dovolilo vytvořit v prvním i druhém poschodí terasu.
Kombinace světle šedé a červené na fasádě
Přízemí, v němž sídlila Medova firma, bylo odlišené červenou fasádou, červené jsou i okenní rámy. Kombinace světle šedé a červené na fasádě by mohla souviset i s barevným dozvukem Gočárova období národního stylu – rondokubismu. V prvním patře Medovi bydleli, ve druhém měl být pokoj pro hosty, šatna a pokoj pro služebnou.
„Ta ale k Medovým pouze docházela, místnost tedy nebyla třeba. Nakonec tam byl pokoj pro hosty a jeden pokoj, který částečně sloužil jako šatna a technické zázemí – byla tam umístěna expanzní nádrž na vodu, která je tam dodnes, skrytá za skříňovými dveřmi,“ přibližuje Natálie Brzoňová.
Dům v dnešní podobě
Foto: Se souhlasem Medova vila, Kubíček Studio
Textil v Humpolci a Otakar Med
Soukenictví a textilní průmysl měly v Humpolci významnou tradici. Důležité místo v ní zaujímaly i zasilatelské domy, které propagovaly místní textil po celé Evropě. Jeden provozoval i Otakar Med, který pocházel z krejčovské rodiny. Začínal jako účetní a obchodní příručí u manželů Slámových, později si založil vlastní živnost a pustil se i do výroby. Sázel na jednoduchý vizuál a chytlavé reklamní slogany:
- Světa kraj pojedu pro látky od Medů.
- Co tká Med, chválí svět.
- Pro jakost i vzhled = textilie Med.
Interiér byl pojatý funkcionalisticky, ale i s tradičnějšími dřevěnými prvky. Bytu Medových dominuje obývací pokoj osvětlený pásovým oknem přes celou stěnu. V rohu je vestavěná polootevřená pracovna s knihovnou, výrazným prvkem je železobetonový sloup.
Se schodišťovou halou propojují pokoj široké prosklené dveře, což vytváří dojem volného a prosvětleného prostoru. Kontrastují s tím intimnější místnosti – ložnice, dětský pokoj a kuchyně. Část nábytku dle Brzoňové zřejmě navrhl sám Gočár, přičemž mu pomáhal jeho žák Vladimír Maršal. Řešení zahrady s altánem, pergolami a bazénem se ujal zahradník Kliment Hána, kterého architekt doporučil.
Z části pozemku se stalo náměstí
Pozemek byl původně trojúhelníkový a zasahoval až ke spojení ulic, část před vilou měla být zahradou. „Radní ale těch 800 metrů čtverečních chtěli odkoupit, aby tam mohl vzniknout důstojný prostor Tyršova náměstí. Byla to tehdy tak trochu vstupní brána do města, protože tamtudy procházeli lidé, kteří přijeli do Humpolce vlakem. Zároveň tam byl v roce 1931 postaven Okresní úřad (dnes budova České zemědělské akademie – pozn. red.),“ přibližuje Natálie Brzoňová.
Po sporech o cenu Med souhlasil s prodejem, ale vymínil si, aby místo upravil Josef Gočár. Architekt se tak k vile v roce 1937 vrátil, když upravil náměstí a umístil na něj pomník T. G. Masaryka se sochou od Vincence Makovského. Ta měla později složitý osud. Třikrát ji lidé kvůli režimu odstranili a třikrát vrátili zpátky, za války byla dokonce zakopaná.
Gočár a další působení v Humpolci
Medova vila při pohledu z Tyršova náměstí v době, kdy byla zahrada málo rozrostlá.
Pro Humpolec Gočár zpracoval i další urbanistické návrhy. „Humpolečtí radní po realizaci Tyršova náměstí oslovili Gočára i na úpravy Havlíčkova náměstí před poštou, a pak na regulační plány Horního a Dolního náměstí. Úplně to není jak dokázat, ale myslím, že bez toho, že by pan Med Gočára do Humpolce přivedl, by se nic takového neuskutečnilo,“ soudí Natálie Brzoňová.
Dolní (dříve Palackého) náměstí prošlo proměnou, původně jednotný svažitý prostor byl rozčleněn do teras a bloků. Na Horním (dříve Riegrově) náměstí okolo kostela svatého Mikuláše došlo jen k úpravám terénu, víc se z plánů neuskutečnilo. Kolem architekt navrhoval novou funkcionalistickou zástavbu, dominantou se měla stát budova záložny.
V roce 1940 se Gočár ještě zapojil do soutěže na návrh reálky a jeho posledním zdejším dílem je hrobka Chalupových na hřbitově.
Komunisté mu vše vzali, on jim přesto pomohl
Rozvoj Medova podnikání a málem i jeho život zastavila druhá světová válka. Jako člen zakázané sokolské organizace byl v listopadu 1942 zatčen za účast v odboji. Nacisté ho věznili v Kutné Hoře, Kolíně a později v koncentračních táborech Terezín a Flossenbürg v Bavorsku.
V dubnu 1945 nastoupil na pochod smrti do Dachau. Jeho život visel na vlásku, ale měl štěstí – transport osvobodila spojenecká armáda.
Vzpomínky Otakara Meda na transport smrti
Je počátek dubna 1945. Jsme v koncentračním táboře Flossenbürg v Bavorsku… Denně dále zmírá 50-240 druhů, patnácti národností. V kriminále se dále denně věší i po desítkách…
20. duben dopoledne… na transport odešlo 14 500 lidí… V první hodiny pochodu bylo střílení dosti řídké a někdy trvalo dokonce řádku minut, než padla rána a lidský život… Jdeš malátně. Úzkostně si přeješ, aby sis nevymkl nohu. Znamenalo by to smrt. Druh na levém okraji klesne. Prásk. Zase jedna životní tečka…
Kdy ve světě se stalo či stane, aby stokilometrový úsek byl lemován průměrem na každých dvacet metrů mrtvým nebo těžce raněným bezbranným světoobčanem či čerstvým rovem z předcházejících oddílů?…
Nutno se vžíti aspoň trochu do prostředí transportu. Heftlinci (vězňové – pozn. red.) poplašeni nejistotou ze zítřku. Esesáci rozlíceni, že končí jejich příjemný pobyt v lágru, který je chránil před frontou. Mimo prvních několik hodin pochodu stále silně prší. Jedinou ochranou proti dešti je přikrývka, která však po nasáknutí vodou je nejen stále namočená jak houba, ale i velmi těžká. Zásob k jídlu není… hlad byl zoufale veliký. Pochodovalo se jen po nocích, aby americká letadla nemohla sledovati směr…
Před vězněním jsem nikdy nezastonal. V koncentráku prodělal jsem zápal plic, zánět pohrudnice, těžkou žloutenku, poranění ledvin, chronický zánět průdušek, oční a zubní komplikace, revmatismus kolena. Ale věř, že to vše nic není proti duševnímu rozpoložení, do kterého se dostaneš v podobné situaci kriminální, jako je transport smrti, kdy ne za sebe, nýbrž za všechny kolem sebe proděláváš stále nový a nový duševní boj, při kterém ti šednou vlasy ze zoufalé bezmoci…
Palba se přibližuje. Objeví se nad námi americká stíhačka a velmi nízko nalétává. A tu vidíme, že zadní proud se rozestupuje a do středu silnice vyráží ostrým tempem a s hrozným rámusem, který nám připadá nebeský, první tank 3. americké armády generála Pattona… A za ním třetí, desátý, padesátý, jiný bortící tank převaluje stromy při jedné straně silnice jak sirky… A my? Každý podle nátury. Slzíme, jásáme, děkujeme, máváme. Provoláváme anglicky zkomolená slova díků, která jsme kolem sebe pochytili. Objímáme se vzájemně a ptáme se, jestli to není jen sen. Po tolika letech zase svobodní. Zase lidmi.
Zdroj: Medova vila
„Za války bydlela rodina ve vile dál, fungovalo i zasilatelství látek pana Meda. Během jeho věznění firmu vedla velmi zdatně jeho manželka,“ popisuje Brzoňová.
Med se vrátil do Humpolce, pokračoval v podnikání a ještě ho rozšířil. Po únoru 1948 však přišel konec svobodného trhu, humpolecký textilní průmysl včetně Medovy firmy prošel znárodněním a sjednocením pod národní podnik Sukno. Med se přitom stal jeho prvním ředitelem.
„Na začátku potřebovali někoho schopného, kdo dokáže různé provozy sloučit do jedné firmy. Je to něco, co mu mnoho lidí z Humpolce dlouho nemohlo zapomenout. Pan Med v koncentračním táboře přilnul k sociálním demokratům a ti byli v roce 1948 sloučeni s komunisty,“ vysvětluje koordinátorka. Nicméně už v roce 1951 byl z politických důvodů z ředitelské funkce odvolán. V oboru dál zůstal.
Místo firmy dětští lékaři
Otakar Med přišel také o vlastnictví vily, i když v ní dál mohl bydlet. „Vilu poprvé znárodnili v roce 1948, pak se ale několikrát vrátila do majetku rodiny, někdy třeba jen na pár měsíců. Probíhalo tam neustálé odvolávání ze strany pana Meda,“ říká Brzoňová.
Definitivně byl dům zestátněn v roce 1961. To už byl tři roky kulturní památkou. Medovi platili poměrně vysoký nájem a úřady do domu nastěhovaly další nájemníky. V horním patře byl po posunu příčky vybudovaný malý byt, což byla jediná stavební změna, kterou vila prodělala. Další byt vznikl v suterénu.
„V jednu chvíli v domě bydlelo až 14 lidí. Například paní Strašilová, dcera pana Meda, měla udělaný byt z ložnice a dětského pokoje,“ říká koordinátorka.
Prostory v přízemí se změnily na ordinace dětských lékařů, sídlily tu až do konce 80. let. Podle Brzoňové lidé při prohlídkách často vzpomínají, jak tam chodili v dětství nebo se svými dětmi.
„Je neuvěřitelné, že tam neproběhly žádné větší stavební zásahy a původní dispozice byla zachována. Nezachovaly se ovšem na míru dělané skříně a regály, které tam byly původně v zasilatelství látek pana Meda,“ podotýká.
Vizualizace návrhu na rekonstrukci
Foto: ORA
Osud v rukou Norských fondů
V roce 1992 získala rodina vilu zpět v restituci, pustila se do oprav a volné prostory začala pronajímat. Svůj ateliér tu měl i malíř Milan Med, syn stavitele domu. Otakar Med v domě bydlel až do své smrti v roce 1996, kdy mu bylo 95 let. Stal se tak jedním z mála prvorepublikových podnikatelů, kteří se dožili vrácení znárodněného majetku.
Když dům koupilo město, začalo zde hlavně přes léto pořádat prohlídky. Konají se tu i přednášky, workshopy, akce pro děti či filmové projekce. Vila se účastní akcí, jako jsou Den architektury a Noc literatury.
Do budoucna chce město dům využít jako společenské a kulturní centrum. Architektonickou soutěž na rekonstrukci vyhrál ateliér ORA, jeho tým už pracuje na projektové dokumentaci. Zahrada se bude upravovat podle návrhu Ateliéru Za Mák.
„V příštím roce chceme žádat o Norské fondy a na jejich výsledku bude záležet další postup. V případě, že je nezískáme, nejsem nyní schopná říct, jak bude rekonstrukce pokračovat. Bude to záležet na zastupitelích,“ popisuje Brzoňová. Než obnova začne, program v domě bude pokračovat jako dosud.
Zážitkové ubytování, kavárna i videosál
Rekonstrukce má vrátit byt do původní podoby, dál se počítá s prohlídkami a komorními akcemi. „Ložnice by se měla dát pronajmout i na přespání, mělo by jít o zážitkové ubytování,“ předestírá koordinátorka. V horním patře se plánuje expozice věnovaná Otakaru Medovi a rodině i Gočárově práci v Humpolci.
V přízemí vznikne kavárna s místnostmi pro akce, přednášky, kroužky a edukační činnost. Vše doplní prostor pro výstavy a informační pult s prodejem propagačních předmětů. Suterén bude patřit expozici humpoleckého soukenictví s video místností. Do zahrady, která bude přes den volně přístupná, se vrátí pergola či altán.
Chybějící nábytek chtějí architekti doplnit o dobové kusy, které se vyráběly na Vysočině ve 30. letech. Další nábytek sami navrhli s čalouněním, jež připomíná sortiment Medova obchodu s látkami. „Prvky, které jsou z principu nepůvodní, jako jsou pulty a nábytek v zázemí, by byly řešeny v současném střízlivém designu a sjednoceny barevným odstínem. Cílem je, aby byly i laikem odlišitelné od Gočárovy práce,“ popisují autoři v návrhu.
Chtěl bych poprosit o informaci ohledně „architektonické soutěže“, protože tento výraz, v případě Medovy vily, považuji za zavádějící.
Město oslovilo napřímo tři vybrané architektonické ateliéry (kdo vybíral a proč zrovna tyto?) za účelem vypracování předběžné tržní konzultace a konceptu studie – á návrh 80 tisíc.
Následně vybralo jako „vítěze“ atelier ORA (kdo, kdy, jak?) a uzavřelo smlouvu za 1,48 mil bez DPH na studii a dokumentaci pro povolení záměru. Zakázka měla spadat do VZMR III, ale z časových důvodu (argumentace Norskými fondy) se odsouhlasila výjimka, aby mohla spadat do VZMR II., tedy s přímým oslovením vybraného dodavatele.
Tímto příspěvkem netvrdím, že nebylo postupováno dle zákona, popř. podle směrnic města, popř. že je návrh nekvalitní – za mne ORA patří momentálně rozhodně k tomu lepšímu, co lze v republice vidět.
Upozorňuji pouze na to, že se nejedná a nejednalo o výsledek klasické architektonické soutěže, protože ta má zcela jiná pravidla – min. soutěžní podmínky, soutěžní porotu, pravidla nezávislosti, ceny, odměny, přezkoušení, protokol apod. – ani jedno z toho, dle mého, v případě Medovy vily neexistuje/ lo.
Dtto projekt zahrady za 950 tis. – Atelier Za Mák s.r.o. – opět porušení zákona a předpisů to není, za výsledek soutěže bych to ale nevydával. Maximálně tak obchodní, ale to nebude znít pro PR dost „sexy“
frrrr
Původce utrácení městské kasy duo Petr Machek, toho času starosta, a Natálie Brzoňová, „správkyně vily“, bývalá hugna, dosazená opět tím samým.
Inu, správně nastavená soutěž je klíčová…
Správné nastavení soutěže
je klíčové, často to ušetří
spoustu času a ve finále
i poměrně dost peněz…
Velmi známým a dobrým příkladem je
město Liberec, jehož cesta k novému stylu byla
poměrně klikatá. Po dvou vyhlášených a zrušených
soutěžích našlo město svoji novou vizuální
identitu až po správném nastavení podmínek
v otevřené designérské soutěži, kterou pro
něj zorganizoval CZECHDESIGN. Do soutěže
se tehdy přihlásil rekordní počet 160 návrhů.
Dalšími městy jsou například Uherské Hradiště,
Frýdek-Místek, Ostrava či Nymburk, který
počtem obyvatel a velikostí odpovídá Humpolci.
Místostarosta Nymburku Ing. arch. Jan Ritter
vysvětlil, proč se město rozhodlo pro soutěž.
„Město naší velikosti by mělo disponovat kvalitním
a sjednoceným stylem vizuální komunikace.
Přípravě soutěže na jejího zhotovitele byla
proto věnována maximální pozornost a využita
spolupráce profesionálů v tomto oboru. Při
výběru vítěze pak nehrála roli pouze cena, ale
především praktická využitelnost, kreativita
zpracování a dostatečná originalita. Komunikace
města tak získala sebevědomou, sjednocenou
a nadčasovou tvář, která dokáže solidně prezentovat
město i jeho instituce po mnoho následujících
let. Doufáme, že se občanům i široké
veřejnosti bude líbit a stane se jednou
z věcí, která nás spojuje
a na kterou jsme hrdí.“
Správné nastavení soutěže je klíčové, často to
ušetří spoustu času a ve finále i poměrně dost
peněz, i když se to na první pohled nemusí tak
zdát. Jde o to, aby se do soutěže přihlásili renomovaní
designéři a grafici, což přinese nespočet
kvalitních výstupů, ze kterých odborná porota
a rada města vyberou to pravé. To stejné by si
zasloužil i Humpolec, který má návštěvníkům
i obyvatelům tolik co nabídnout.
Natálie Brzoňová
A jaká je ekonomika této koupě paní Bartoňová?
To je citace NB z předvolebního plátku Hugen 4 roky zpět (aby Voplakal zase neměl ujímání, že to není přesně). K dohledání zde na Humpoláku.
Na konfrontaci s jejich vlastníma PR slintama je myslím ideální doba.
Je celkem symptomatické, že už úplně zmizeli ti morální narcisté co tu vedli sáhodlouhá kázání jak se má všechno veřejně soutěžit – čehož jsou neposkvrnění andělé z Hugo jedinou zárukou. A už ani pod příspěvky TV nikdo nepíše, jak jsou geniální aby mohl pod to se vší skromností odpovídat, že jsou, ale to je u něj normální, co se dá dělat. To mi chybí, vždycky jsem se nasmál.
Dobrý večer, jsem tu vždy rád podobným stylem „povolán“ do diskuze. 🎙️
Začnu nejprve drobným historickým zádrhelem: Natálka B. před čtyřmi lety za HUGO! vůbec nekandidovala. 🛑 Pokud je tedy uvedený text skutečně citací z našeho předvolebního materiálu, budu rád, když sem dáte jeho fotografii nebo odkaz. Rád se na něj podívám.
A k soutěžení: ano, jsem jeho zastáncem a dlouhodobě nadále budu. Zejména když nakládáme s veřejnými penězi. Současně ale existují situace, kdy standardní postup z objektivních důvodů použít nelze, nebo by mohl městu způsobit určitou škodu než přiměřená výjimka – například při mimořádném časovém tlaku nebo neočekávané příležitosti. 🟢
To je i případ, který zde zmínil pan frrr (zřejmě Martin Franěk). Rada města skutečně rozhodla o výjimce. Podstatné ale je vysvětlit proč, v jaké výši a s jakým výsledkem. Důvodem tehdy byla možnost získat pro město až desítky milionů korun z Norských fondů. Pro podání žádosti je ale třeba řada dokumentů (včetně projektu), které se ovšem nepřipraví ze dne na den. Podle pravidel RM činí příslušný limit pro danou kategorii VZMR 1,5 mil. Kč bez DPH a výsledná nabídka se nakonec dostala dokonce pod tuto částku. Byla kolem toho tehdy i diskuze na pracovním setkání ZM a dále i na veřejném zasedání ZM – můžete si dohledat. Výjimka z pravidla není popřením pravidla. Podstatné je, zda pro ni existuje rozumný, doložitelný důvod a zda ji ten, kdo o ní rozhodl, dokáže veřejně obhájit. 🙋🏼♂️
A jinak mě velmi těší, že mé komentáře a vyjádření pozorně sledujete. 🤝 Zastupitelům se má dívat pod ruce, mají se kontrolovat a mají vysvětlovat svá rozhodnutí. Kontrolujte proto i mě. ✍🏻
A jen když už kontrolujeme, kontrolujme stejně pečlivě i vlastní tvrzení. ➡️ Takže prosím ještě ten čtyři roky starý plakát. 😇
Děkuji.
Pěkný večer, Tomáš
Je mi líto, že neumíte použít Google -https://www.humpolak.cz/zarijove-hugo-noviny/ dost to totiž degraduje vaše argumenty o rozumných a objektivnich důvodech.
také by našel že na bazén nebyla studie ale projekt
Dobrý večer ještě jednou, tak to je ono. Váš odkaz totiž vede na HUGO noviny z roku 2019. Dnes přitom máme září 2026. Tady patrně platí, že čas je relativní a každému plyne trochu jinak. 🙂
Jinak si troufám říct, že Google docela používat umím. 😇 Právě proto jsem se ptal na Vámi zmíněný „předvolební plátek HUGO 4 roky zpět“. Za odkaz tedy děkuji – alespoň jsme si ujasnili, o jaký materiál skutečně šlo. A vlastně toto vše pěkně ilustruje pointu předchozí debaty: ďábel tkví v detailu. A ve veřejném sektoru obzvlášť. Rok 2019 není rok 2022, noviny nejsou plakát a domněnka není fakt. 💡
Proto mám detaily rád a proto také nemám žádný problém s kontrolou. Naopak. Jen má smysl kontrolovat vždy nad přesnými informacemi. 🙂 Hodinky také nejsou holinky… 😁
Mějte se, Tomáš
Dobrý večer.
Je bezvadné, že máte rád detaily, já také. Takže to výsledek architektonické soutěže nebude, že?
frrrr
Pane Voplakal, vy si tady mažete ty anonymy na chleba jako Grolich Schillerovou. Hezky pěkně. Vám u voleb letos hlas dám a Hugnám a pirátům taky. Ať to tu žije!!! 🏴☠️
Martine, dobré ráno. Ano, souhlasím s Vámi. 🙂 Seznam Zprávy píší, že ORA „vyhrála architektonickou soutěž“, a to je skutečně nepřesné. Architektonická soutěž ve smyslu, o kterém píšete, neproběhla. V tom Vám dávám za pravdu. Stalo se tak zejména z časových důvodů, protože by se soutěž nestihla zrealizovat v lhůtách, které by byly v souladu s celkovým harmonogramem pro zvládnutí termínu podání žádosti ke jmenovaným fondům.
Nicméně si nejsem úplně jistý, proč tuto poznámku směřujete na mě. 😇 Článek jsem nepsal, jeho formulaci jsem neautorizoval, informace k Medově vile jsem novinářům nepředával a členem redakční rady Seznam Zpráv také nejsem. Nezříkám se přitom odpovědnosti za to, že jsem pro koupi Medovy vily nakonec jako zastupitel a pro podmínky dané VZMR jako radní hlasoval, i když oběma bodům předcházela poměrně obsáhlá diskuze s předkladatelem. Pokud Vám jde o to, zda s označením „architektonická soutěž“ souhlasím, pak je má odpověď snadná: ne, takto bych ten postup nenazval. 😉
Tomáš
Proč ho tedy nepoužíváte, když ho ovládáte je mi záhadou. Na klíčová slova Natálie Brzoňová Hugo Humpolák vše bez problémů najde. Ale zřejmě máte jiný Google a nebo nutkání svoji neschopnost rozžvanit.
Ano, datum je starší, to jsem uvedl nesprávně. Že jde o předvolební plátek je fakt (označovat noviny jako plátek je zcela běžné). Jestli se vám toto označení nelíbí z toho nedělá doměnku. Klidně můžete použít synonymum slint, canc nebo jiný příhodný výraz. To že napíšete dlouhý slovní salát neznamená, že byste snad měl pravdu.
Dobrý dopoledne, děkuji za reakci. Výborně, posunuli jsme se. Google funguje, materiál jste našel a rok byl uveden nesprávně. Ověřování tedy přineslo výsledky. 🤝
A jestli novinám budeme říkat noviny, plátek, canc, slint nebo třeba literární almanach, nechám na vkusu každého čtenáře. Původně jsem se Vás ptal proto, že rok 2019 mi nevycházel jako „před čtyřmi lety“, neboť ani Natálka v roce 2022 nekandidovala. Kalkulačka je tedy v tomto ohledu stejně neústupná jako Google. 🙂
Celé je to poučné. K ověření jednoho údaje bylo zapotřebí zapojit Google, několik komentářů a nakonec i drobnou debatu o literárních žánrech. Přitom původně stačilo málo – nemotat vozy a kozy. 🚙🐐 A přesně proto mám detaily rád…
Mějte se, Tomáš
Dobré poledne. První komentář se mi neuložil, zkusím „prorazit“ se zkrácenou verzí.
např.:
tisková zpráva města
https://humpolec.cz/radnice/funkcionalisticka-medova-vila-od-josefa-gocara-znovu-oziva/
radniční listy
https://humpolec.cz/wp-content/uploads/2026/05/Radnicni-listy-kveten-2026.pdf
Když už jsme u těch detailů, tam už by nějaký Váš zásah být mohl?? A dotaz směřuji na Vás, protože zde zkrátka reagujete.
frrrr
Omlouvám se za náš WordPress. Musel jsem odkliknout, stejně jako Tomáše Voplakala ráno.
Spadlo to do SPAMu 🙁
Dva odkazy v komentáři už systém vyhodnotil jako nekalost. Koment z 8:21 schvalovat nebudu, jen by se to duplikovalo.
pořád nevíme dotazované:
Město oslovilo napřímo tři vybrané architektonické ateliéry (KDO VYBÍRAL A PROČ ZROVNA TYTO?) za účelem vypracování předběžné tržní konzultace a konceptu studie – á návrh 80 tisíc.
Následně vybralo jako „vítěze“ atelier ORA (KDO, KDY, JAK?) a uzavřelo smlouvu za 1,48 mil bez DPH na studii a dokumentaci pro povolení záměru.
Dobré ráno, Martine, předně se omlouvám za pozdější reakci, včera jsme měli poslední zasedání zastupitelstva, takže jsem se sem už nedostal.
Chápu, na co uvedenými odkazy narážíte. A máte pravdu. V obou materiálech města je použit termín „architektonická soutěž“, přestože přesnější by bylo označit postup tak, jak jste jej popsal Vy. ✔️
Nechci se vůbec vymlouvat, ale u tiskové zprávy Vám k tomu mnoho zajímavého nepovím. Novinky na městský web nevkládám ani neprovádím jejich korektury, takže jsem text před zveřejněním nekontroloval a následně mě tato formulace ani netrkla. Město má na externí komunikaci tiskového mluvčího. Škoda ale, že jste se u TZ neozval už tehdy, v čase uveřejnění. Byl bych býval navrhl opravu. Teď erratum už to postrádá podle mého smysl.
U Radničních listů je moje ovšem odpovědnost větší. Jsem jedním ze sedmi členů redakční rady a – ač není mou povinností – každé číslo před vydáním čtu v návrhové verzi. Formulaci o architektonické soutěži jsem přehlédl, resp. správně nedohlédl. Zjevně nejen já, ale to samozřejmě není omluva. Jde přitom o stejnou autorku článku jako u TZ. Takže tady bez vytáček: měl jsem si toho všimnout. 😇
Pěkný den, Tomáš
Takto samostatně si dovolím ještě krátce zareagovat na dotazy položené v anonymním komentáři z 23. 9. 2026 (12:16).
Koncepčním záměrem čerpat zdroje z Fondů EHP/Norska a související nezbytnou VZMR na studii a projektovou dokumentaci se zabývala rada města na své 68. schůzi. Doporučuji pročíst návrh usnesení a obě přílohy – vše je dostupné veřejně na https://radnice.mesto-humpolec.cz/public/PodkladyRM/2022-2026/podklady%20z%20p%c5%99edchoz%c3%adch%20jedn%c3%a1n%c3%ad/68-RM-14-01-2026/navrhy-usneseni/navrh-usneseni_193712.html. Především v dokumentu Harmonogram PD je vidět timeline, aby se vše včasně stihlo. Můžete se dočíst i jména hodnotitelů, když vás zajímá, kdo přesně vítěze vybral.
A právě kvůli omezenému času na celkovou přípravu (vizte harmonogram v docx) rada na své 69. schůzi následně schválila usnesení k výjimce, kterou tu Martin Franěk stručně uvedl. Doporučuji přečíst si i zápisy z obou schůzí, které jsou veřejné a shrnují klíčové poznámky z rozpravy radních. Výjimka sloužila de facto ale jen pojistka, pokud by nabídky náhodou překročily 1,5 mil. Kč bez DPH. To se nestalo a tato VZMR se vešla do standardního limitu dle pravidel Rady města Humpolec pro VZ (i tato jsou lehce veřejně dohledatelná na webu města, můžete si ověřit).
A závěrem v návaznosti na dostupnost a veřejnost relevantních podkladů – z registru smluv lze snadno zjistit, kdy, za jakou částku a s jakým scopem práce byla smlouva s vybraným uchazečem podepsána.
V případě jakýchkoliv dalších dotazů mě zase klidně anonymně kontaktujte. 😀
S pozdravem Tomáš
Ano, dostali jsme se k literárním žánrům a teď dokonce skončíme u slov a jejich významu. Označil jste toto jednání jako „přiměřená výjimka“. Budiž. Slovo výjimka je obvykle definováno jako situace, která nezapadá do běžných pravidel. Připomeňme si tedy, že doslova přes ulici od vily roste budova, kde taktéž žádná architektonická soutěž neproběhla. Dokážete tedy vyjmenovat alespoň 10 architektonických soutěží v Humpolci na akce/budovy podobného významu za poslední 3 roky aby bylo možné je výjimkami nazývat oprávněně? Pokud jste výjimku myslel tak, že proběhla alespoň nějaká soutěž a nebylo přímé zadání z ruky, pak se omlouvám, takový výklad je samozřejmě také možný.
Dobrý den,
protože se v diskusi objevilo několik dotazů a komentářů, které se týkají nejen Medovy vily, ale také přímo mé osoby, dovolím si na ně všechny reagovat sama za sebe. Pokusím se postupně a co nejkonkrétněji.
Výběr architektonického ateliéru
Začnu tím, v čem s kritikou souhlasím: v případě Medovy vily neproběhla klasická architektonická soutěž. Označení použité v článku na Seznam Zprávách je v tomto směru nepřesné. Sama jsem tento proces jako architektonickou soutěž neoznačovala a redaktor ode mě dostal přesný popis toho, jak výběr probíhal.
Proč jsme nezvolili klasickou architektonickou soutěž? Hlavním důvodem byl čas. Medova vila se chce ucházet o podporu z Norských fondů a harmonogram přípravy projektu je i při zvoleném postupu velmi napjatý. Zároveň jsme ale nechtěli rezignovat na odborné posouzení a kvalitu výběru. O vhodném postupu jsme proto poměrně dlouho diskutovali s několika odborníky.
Výsledný postup byl následující: Společně s městským architektem Františkem Štáfkem jsme připravili širší seznam architektonických ateliérů, které už měly zkušenosti s obdobným typem projektu – tedy s obnovou historických staveb a vil a jejich novým využitím.Tento seznam následně nezávisle hodnotili tři přizvaní odborníci: Doc. Ing. arch. Marek Tichý, Ing. arch. Lukáš Ehl a MgA. Ondřej Synek. Na základě jejich bodového hodnocení vzniklo pořadí ateliérů, podle kterého byly postupně osloveny kanceláře s nabídkou účasti.
Pro úplnost doplním, že Marek Tichý, jehož kancelář má zkušenost mimo jiné s obnovou Volmanovy vily, byl původně osloven také jako možný účastník. Z kapacitních důvodů účast odmítl, následně ale přijal nabídku zapojit se jako odborný hodnotitel.Nakonec své koncepční návrhy zpracovaly tři týmy: ORA – originální regionální architektura, Ing. arch. Petr Všetečka a Ing. arch. Karel Prášil / Sborwitz architekti.
Jejich návrhy posuzovala šestičlenná komise. Za město v ní byli Petr Machek, František Štáfek a já, odbornou část tvořili Marek Tichý, Lukáš Ehl a Ondřej Synek. Na základě předem stanoveného zadání a posouzení předložených návrhů byl vybrán ateliér ORA.
Velmi podobný postup jsme následně použili také při výběru návrhu obnovy zahrady, protože i její rekonstrukce má být součástí žádosti do Norských fondů. Návrhy zpracovali Ing. Zdeněk Sendler, Ateliér Za Mák a Ateliér Divo. Hodnocení se účastnili Petr Machek, František Štáfek, Jan Veisser (ORA) a já, odbornou část tvořili Ing. arch. Lukáš Ehl., Ing. arch. Mikoláš Vavřín a Ing. Jana Pyšková. Vybrán byl Ateliér Za Mák.
Tolik tedy k otázkám „kdo vybíral, proč právě tyto ateliéry a kdo rozhodl o výsledku“. Kritiku nepřesného pojmenování celého procesu jako architektonické soutěže přijímám. Zároveň ale považuji za fér popsat, že nešlo o situaci, kdy by si jeden člověk jednoduše vybral konkrétní ateliér a zadal mu zakázku. Výběru předcházel několikastupňový proces a posouzení několika nezávislými odborníky.
Moje osoba a „dosazení“ do funkce
Protože se část diskuse stočila přímo ke mně, dovolím si uvést na pravou míru i několik věcí o sobě.Za HuGO jsem naposledy kandidovala v roce 2018. V komunálních volbách v roce 2022 jsem nekandidovala a nekandiduji ani letos – za HUGO ani za žádné jiné politické uskupení. Moje poslední kandidatura tedy byla před osmi lety.
Ano, s nabídkou práce koordinátorky projektu Medovy vily mě oslovil starosta Petr Machek. Nikdy jsem to netajila a nemám důvod to tajit ani dnes. Do funkce jsem ale nebyla „dosazena“ rozhodnutím jednoho člověka – mé působení schválila Rada města Humpolec.
Zároveň naprosto respektuji názor, že na tuto pozici mělo proběhnout otevřené výběrové řízení. S odstupem času bych ho vlastně uvítala i já. Ušetřilo by mi totiž opakované dokazování, že za mou prací nejsou osobní nebo politické vazby, ale moje vzdělání, předchozí pracovní zkušenosti a především práce, kterou na projektu odvádím.
Kritika mojí práce je samozřejmě naprosto legitimní. Stejně jako otázky, jestli jsou jednotlivá rozhodnutí správná, kolik projekt stojí nebo jakým způsobem město postupuje. Pokud se ale kritika přesouvá od konkrétní práce k osobním narážkám a tvrzením o „dosazení“ založeným především na mé osm let staré kandidatuře, považuji za fér se proti tomu ozvat a uvést věci na pravou míru. Zároveň uvítám konstruktivní zpětnou vazbu na moji práci pro vilu.
Otakar Med
A nakonec ještě krátce k osobnosti Otakara Meda. Nemyslím si, že by měl být – nebo že by z naší strany byl – prezentován jako černobílá postava či bezchybný hrdina. Jeho životní příběh je mnohem komplikovanější a právě tak k němu chceme přistupovat.
Víme o jeho působení po roce 1948, o jeho roli v národním podniku Sukno i o dalších skutečnostech, které jsou v diskusi zmiňovány. Stejně tak známe jeho předválečný život, odbojovou činnost, věznění v koncentračních táborech i pozdější vývoj jeho vztahu k režimu. Nesnažíme se z něj vytvářet bezchybnou postavu.
Naopak. Historii vily i rodiny se snažíme postupně skládat z dostupných pramenů a ověřovat ji v archivech a dalších zdrojích. Na tomto bádání se mnou intenzivně spolupracuje také pan Staněk, který byl v diskusi zmíněn. Pramenů k některým obdobím života Otakara Meda není mnoho a o to důležitější je pro nás nepřebírat automaticky ani rodinnou legendu, ani tradované historky, ale jednotlivá tvrzení pokud možno ověřovat.
Pokud další bádání ukáže skutečnosti, které obraz Otakara Meda doplní, zkomplikují nebo v něčem změní, patří podle mě úplně samozřejmě do příběhu vily a budeme s nimi pracovat.
Medova vila je veřejný projekt placený z veřejných peněz, takže považuji otázky, kontrolu i kritiku za naprosto legitimní. Stejně legitimní mi ale připadá odpovědět konkrétními fakty tam, kde se diskuse týká mé práce nebo přímo mé osoby.
Protože zde bohužel není možné jednoduše přiložit všechny související dokumenty, ráda je případným zájemcům poskytnu přímo – například zápisy z výběru architektonického ateliéru pro vilu i zahradu. Stejně tak pokud má kdokoliv z diskutujících další otázky nebo si chce některé informace ověřit či doplnit, může se mi ozvat na 776 627 556 nebo natalie.brzonova@gmail.com. Ráda cokoliv vysvětlím, ať už osobně, po telefonu nebo e-mailem.
no jasně. Viz. https://8smicka.com/kontakt/ a ostatní si už může spojit každý.
Úplně nejlepší řešení by bylo, kdyby celý tento Hugoměstský projekt odkoupil věhlasný patriot a filantrop. K tomu ale bohužel nedojde.
Ať si k tomu rovnou vezme i spolkáč. To je budova k ničemu.
a právě proto se jí Vaněk chytře zbavil
On ho chtěl. Město mu ho neprodalo. Chtěl tam tu slavnou školu.
Dobrý den, děkuji za odkaz. Ano, posledních osm let pracuji pro 8smičku. Stejně jako jsem předtím dva roky pracovala pro Bernard. Obojí jsou informace, které jsem nikdy netajila a které jsou ostatně veřejně dohledatelné. 🙂
Co přesně si z toho ale mají „ostatní spojit“, už z Vašeho komentáře bohužel nevyplývá. Pokud tím chcete něco konkrétního říct o mé práci pro Medovu vilu, budu ráda, když to napíšete otevřeně. Pokud máte pochybnost o nějakém mém konkrétním rozhodnutí, postupu nebo případném střetu zájmů, pojďme se bavit právě o něm. Ráda na něj odpovím.
Samotná informace o tom, kde ještě pracuji, podle mě žádnou výtkou k mé práci není. Nechme tedy raději stranou náznaky ve stylu „ostatní si spojí“ a bavme se o konkrétních věcech. Přesně k tomu jsem ostatně v předchozím komentáři nechala i své kontaktní údaje.
No, pokud vím, původní teze byla o „dosazení“ do funkce. Tam bych hledala ten význam …. ostatní spojí…. Opravdu to není těžké, nabýt v Humpolci s těmito vazbami určitá podezření. Nehledě na to, jak zde rezonují „veřejně“ zadávané zakázky páně bývalého starosty.
Pokud vezmeme Jiřinu Zábranovou a Otakara Meda, tak neznám nikoho kdo by nevěřil tomu co napsala ve své knížce vzpomínek „Ohlédnutí“. Neměla důvod lhát.
Iveta Randová, autor diplomové práce na níž vedou dva odkazy ze článku mimo jiné zmiňuje zajímavou informaci. A to, že cituji: „O životním příběhu Otakara Meda máme k dispozici jen velmi málo pramenů. Bohužel jeho rodinní příslušníci, se kterými jsem se kontaktovala, a jejichž vzpomínky by
byly nejcennějším zdrojem informací, nemají zájem spolupracovat s badateli.“
Omylem pak z Jiřiny Zábranové dělá Janu (a na dalším místě textu diplomky i Evu), když píše: „Jediným zdrojem k získání povědomí o osobnosti Otakara Meda, jsou střípky informací nacházejícími se v okresním archivu v Pelhřimově a útržky vzpomínek Jany Zábranové, která byla Medovou současnicí a tyto vzpomínky zaznamenala do knižní podoby. Všechny výpovědi v knize obsažené však není možné brát jako seriózní zdroj, protože některé podrobnosti mají až bulvární charakter (Viz. například tvrzení, že jedna z dcer Otakara Meda se narodila porostlá srstí, či že sám Otakar Med
sympatizoval s fašizmem). Jiné jsou ale historicky doložitelné, proto není možné informace z této knihy paušálně zavrhnout.“
Ti, co nám tu horlivě blahořečí osobu Otakara Meda, by se měli hlouběji věnovat jeho kariéře a okolnostem za jakých pořídil vilu. Mezi lidmi v Humpolci se traduje mnoho informací, které rozhodně nejsou pro Meda lichotivé. Bylo by dobré znát pravdu, za jakých okolností vila vznikla. V době, kdy v Československu zuřila světová hospodářská krize, bylo tu v republice přes milion nezaměstnaných a soukenické firmy ve městě bojovaly o přežití.
Další velmi zajímavý úsek je poválečný. Poválečná politická aktivita Otakara Meda v sociální demokracii, postoje během znárodňování humpoleckých továrníků a jeho role prvního ředitele komunisty zřízeného Sukna. Připomeňme si fakta, že údajně politicky perzekvovaný Med žil nepřetržitě ve své vile až do konce komunistického režimu. Humpolečtí továrníci o vily přišli a byli stěhovaní z jednoho bytu 4. kategorie do dalšího, jejich děti nesměly studovat. Medův syn Milan trpěl na Akademii Výtvarných Umění v Praze…
Otakar Med v šedesátých letech prokazatelně publikoval autorské články v komunistickém tisku.
Suma sumárum – už nějaký ten rok jsme krmeni pohádkami, bylo by na čase uvést vše na pravou míru. Jen tak lze vnímat vilu bez pachuti účelových PR manipulací.
Souhlas, všem stejným metrem.
A proč by nemohl publikovat tehdy? Šedesátá léta byla uvolněná, jezdilo se i na stáže do zahraničí. Nechápu proč je za to že publikoval nebo pracoval v Suknu kritizován.
Nechápete protože neznáte poměry za komunistů. Ředitelovat Suknu nemohl někdo kdo byl komunisty perzekvován. Rodiny továrníků byly v té době tvrdě trestáni. Říkalo se tomu třídní boj.
Továrníci byli v nemilosti to nikdo nepopírá,ale pokud byl Med odborník, proto byl na místo ředitele asi vybrán. Ono ne vše se muselo vnímat hned třídním bojem. A Sukno byl poměrně kvalitní a zavedený podnik. A je mi jedno jestli ho řídil muž dosazený tehdejším zřízením nebo zlatý svatý. Je trochu úsměvné vytahovat tuto tzv kritiku z minulosti, když všichni víme, jak se Suknem zatočili v období po převratu soukromí vlastníci a tentokrát novodobí továrníci.
Med byl převážnou část kariéry obchodní zástupce u Slámů – zasilatelská firma J. Skorkovský. Poté prodával nějaký čas samostatně. Nikdy nevedl velkou továrnu se stovkami zaměstnanců. Proč byl vybrán, ví jen soudruzi co ho jmenovali. Bude dobře, když vše řádně zdokumentují historici z dat nacházejících se v archivech. Vy si evidentně neuvědomujete ten rozpor, když je nám Med líčen jako mučedník komunistického režimu a skutečnými událostmi. Mučedník nemohl ředitelovat, nemohl bydlet celý život ve své vile a nemohl publikovat v komunistickém tisku. Prostě to žádný mučedník komunistického režimu nebyl. Kdo skutečně Med byl nám musí odkrýt historici jako třeba pan Staněk.
jediny ANo /parta budizknicemu / ma na meste billboardy. jiny strany si je dovolit asi nemuzou. rada bych prispela lidovcum , hugu a piratum, ponevadz se mi libi jejich kampane a aktivita kandidatu. kam muzu poslat ?
Musíte poslat pouze na transparentní účet který mají strany vedeny na centrální úrovni. To v případě lidovců a pirátů. Hugo je uskupení nezávislých kandidátů nikloliv strana