Humpolec (VI, VII)

1

od Vladimíra Staňka

Humpolec (VI) – Dálnice, pův. Libice: Dva na jednoho

O20.jpg (14503 bytes)Tento křížový kámen stával původně u vozové cesty
z Vystrkova do lesů Libických, v místě, kde došlo k tragedii. V 70. nebo v
80. letech tohoto století byl přenesen do rohu trojúhelníkové zahrady domu čp. 214,
který se nachází v části Humpolce zvané Pod dálnicí, kde byl postaven, ale
v současnosti je téměř povalený. (Přední strana je směrem nahoru.)
Kamenná deska je částečně poničená – je ulomený pravý horní roh a písmo je
již také velmi zvětralé a těžko čitelné.
Celkově lze říct, že se jedná o jeden z největších kamenů na
Humpolecku. Jeho výška (nad zemí) je 112 cm, šířka 71 cm a síla 17 cm.
Přestože je kámen poničený a ulomený právě v místě, kde byl vytesán
letopočet události, pochází ze 16. století. Proč? Pokud tento kamenný kříž
porovnáme s jinými kříži, a to nejen na Humpolecku, tak je stylově podobný
(ne-li totožný, samozřejmě mimo obsah textu na sobě nesoucího) s datovanými
kameny jakonapř. z Kletečné (1507), ze Sedlice (1571) nebo z Pelhřimova
(1538) a z Lipice u Pelhřimova (1566).
Přes celou kamennou desku se nachází vystouplý jetelový kříž, vyrůstající
z vodorovného podélného pásu. V levém horním poli je (též vystouplý)
našikmo situovaný tkalcovský člunek, který je dlouhý 30 cm a široký 8 cm.
Celá plocha kamene (mimo kříž a člunek) je popsána vyžlabeným gotickým
písmem. Nad člunkem je vytesáno: “Letha”. Text – letopočet pokračoval na pravé
horní straně kříže, ale ten je uražený, takže se letopočet už nemůžeme
dozvědět. Dále se v této části kamene nachází: “Z(d)e místo (kde) zahy”,
text pokračuje dále na levé straně pod břevnem kříže: “nul ……. z Libic
Pakosta”. Text dále pokračuje napravo pod břevnem a dozvídáme se, kdo že to
vraždil: “od Krczmarze z Kleteczny a Ji(ry) zra(dně) zabit”. Podle pověsti se
zde mohl odehrát následující příběh: Libické lesy získaly své jméno podle
vesnice Libice, která zde původně existovala. Vesnice zanikla, ale přece jenom
z ní něco zůstalo – pomístní název lesa a tragický příběh jednoho
z jejích obyvatel. Byl jím tkadlec Pakosta.
Pakosta byl šikovný řemeslník a nějaké peníze si vždy dokázal svojí živností –
tkaním látek – přivydělat. Byl šetrný, ale ne lakomý. Prostě šetřil, aby byl
zaopatřený a mohl se dobře oženit, aby měli spolu se svou nastávající něco
do začátku. Do hospody nechodil, peníze zde tedy nemohl utratit. To bylo divné těm,
kteří se nějaké menší krádeže nebáli a často pili v hospodě na dluh. Slovo
dalo slovo a jeden takový holobrádek zvaný Krčmář z Kletečné se domluvil
s jakýmsi, jemu podobným, Jírou. Dohodli se, že až Pakosta půjde z trhu
z Humpolce, že ho přepadnou a okradou. Na tento ďábelský plán si
pořádně připili pivem.
Den trhu se přiblížil a Pakosta se vydal do Humpolce na trh, aby prodal poctivě
utkané plátno. Měl také v plánu nákup nějakého nářadí do hospodářství,
a tak si vzal pro jistotu nějaké peníze navíc, kdyby náhodou neprodal dobře
své plátno. Věděl to i Krčmář s Jírou, a tak noc předtím
“navštívili” dílnu humpoleckého řemeslníka, s kterým měl Pakosta
dojednán nákup nářadí, a toto nářadí ukradli. Proč? Aby Pakosta neutratil
peníze za nářadí a měl je u sebe, až bude přepaden. Zloději tak získali
nářadí, které mohou prodat a ještě získají, jak doufali, peníze od Pakosty.
Pakosta ve městě dobře prodal, ale byl zklamaný řemeslníkem, že mu nedodal
objednané zboží, ale dokázal to pochopit a nezlobil se na něj. Vždyť ho
potkalo neštěstí ztráty výdělku a tedy obživy. Pakosta jde domů. Na cestě ho
přepadne maskovaná dvojice. Nemají v úmyslu mu ublížit tělesně, “jen” ho
chtějí okrást. Pakosta si věří, chce se bránit a začela strkanice. Ubránil
by se, dokonce poznal jednoho z útočníků. Když oba útočníci leží na zemi,
tak se pokusil utéct, útočníci vědí, že byli poznáni, a tak se jeden
z nich odhodlal k osudovému skutku. Stačil ještě podtrhnout Pakostu, který
okamžitě padá. Padl hlavou přímo na ostrý kámen. Z hlavy prýští krev,
nebylo mu pomoci. Křik zápasu přivolal lidi z vesnice. Dva hříšníci se
nebránili. Byli polapen >i, odsouzeni a oběšeni. Život Pakostovi nikdo
nevrátil, a tak alespoň pro vzpomínku na něj a jisté usmíření museli
pachatelé na svůj náklad nechat vytesat krásný velký pamětní kámen, který byl
zasazen na místě, kde zbytečně zhasl nevinný lidský život.

Humpolec (VII) – kostel sv. Mikuláše: Smrt zvoníků

O15.jpg (10569 bytes)S tímto kamenným křížem jsem si dlouho nevěděl rady. Je totiž
velice netypického tvaru – v Česku se podobný kámen už nikde jinde nenalézá
a je tedy tohoto tvaru jediný mezi doposud známými kříží. Také jeho
umístění – zazdění do zdi kostela mohlo vyvozovat různé asociace, jako např. to,
že se jedná o náhrobník. Když docházelo k opravám a úpravám kostelů (v
19. století), tak náhrobky hrobů významných obyvatel obce původně umístěné
v kostele se často vynášely a zazdívaly do venkovních zdí kostelů. Toto
můžeme vidět u mnoha kostelů. Naprosto nádherný příklad nalézáme
například v nedalekém Pacově, kde se takovýchto náhrobních desek, a
to velice nádherně zdobených (i s erby a “legendami” o majitelích),
nachází. Nutno je také říci, že tento náš kříž nebyl v kostele, ale byl
původně postaven v zemi, jak napovídá pouze hrubě opracovaná spodní část,
kterou byl kámen zasazen v zemi.
Pro tento kamenný kříž platí pořekadlo, že pod svícnem bývá největší tma.
Přesto, že se jedná o kříž nacházející se ve středu města a je
nádherně, ale zároveň netypicky proveden, nesetkal jsem se s jeho popisem
v žádném místním natož celozemském soupisu pamětních křížů.
Přes tuto tvarovou zvláštnost můžeme tento kamenný kříž považovat za typický
pamětní kříž, protože upomíná na tragickou událost, která se stala roku 1743 na
kostelní věži, kdy: “ Na sv. Marii Magdalenu (roz. 22. 7.) byla bouře nesmírná.
Blesk udeřiv do věže farního kostela zabil tři zvoníky a jiných čtyř
poranil.”
Co se tedy před více jak 250 lety stalo, již víme. Jak vypadá tento kamenný kříž?
Kámen je upraven do tvaru připomínajícího svou siluetou lidskou bustu. Výška
kříže nad zemí je 141cm, šířka “hlavy” je 76,5 cm (a její výška 55,5
cm), nejužší místo (“ krk”) má šířku 40 cm. Spodní pás vysoký 10 cm, který
je zčásti s textem je opět rozšířený na 145 cm. “Hlava” je olemována
vystouplým, 9 cm širokým pásem. Přes kámen se nachází vystouplý latinský
kříž. Síla desky je v horní části, kde kámen vystupuje z podezdívky
kostela 10,5 cm .
Vyžlabený, v gotickém písmu psaný text, pokrývající téměř celý kámen, je
rozdělen do třech základních kategorií: Text nacházející se na lemu “hlavy”
nám podává základní údaje o tom, co se vlastně zde stalo. Je zde vytesáno:
Skrze Nesstasny Padov hromobiti tito : 3 Osoby zde w Panu Odpocziwagicy. Druhou
část tvoří “medajlonky” jednotlivých zemřelých osob. Tyto nápisy se
nacházejí kolem kříže ve všech čtyrech polích. Všechny tyto začínají slovy
“dokonal život svůj ..” V horní části mají popis dvě osoby – každá
v jednom poli. V levém horním poli je tento nápis: “dokonal Ziwot swug
Matieg ….. Starzy Wieku Sweho 38…. Manzelku Z…..”. V pravém horním poli :
“dokonal Ziwot Swug Panicky Ssimon Przyborsky Starzy Wieku 18 leta”. Poslední,
třetí osoba, má text sama napsaný ve dvouch polích pod vodorovným břevnem:
“dokonal Ziwot svug Panicky Waczlaw Kristufek Starzy Wieku swé(ho) 26 leta. Poslení
kategorií je nápis na dolním pásu, kde se vyskytuje přesné datum události, opět co
se stalo a poručení klidu za zemřelé: (1. řádek): (Le)ta Panie 1743 dne 22
July. Tyto trzy Osoby nassly (2. řádek): a od Smrti Zabiti byly Pan Buch gim deg lechke
Odpoczinuti (3. řádek): Slawne z Mrtwych Wzkrzisseni.
Tento kamenný pamětní kříž nám tedy vypráví o tragédii, při které
přišli skrz přírodní živel (blesk) o život tři lidé. Dva z nich byli
velice mladí 18 (Šimon Příborský) a 26 let (Václav Kryštůfek) a ještě
nebyli ženatí (…život svůj panický..). Třetí osobou byl již o něco málo
starší Matěj A…, který byl 38 roků stár a byl již ženatý. Další
důležitou informací k tomuto případu je, že se mi podařilo nalézt zápis
o této události také v humpolecké matrice úmrtí. Nečitelné příjmení
 Matěje A. je August. V zápisu se dál dočteme potvrzení pověsti ke kameni,
neboť jmenovaní …. “qui a fulmine tacti in fueri camparatoria” zemřeli – tedy: ..
kteří od blesku úderu do prostoru zvonice zemřeli. Pochoval je místní kurátor
páter Václav a doplnil zajímavou poznámku : “In una tumula requiescunt” (Do
jednoho hrobu položeni).

Tento kříž byl zasazen na místo, kde se tato událost odehrála a můžeme
říct s určitostí také to (a to u skoro žádného kamenného kříže u
nás tvrdit nemůžeme), že postižení byli pohřbeni v místě svého
památníčku. Jak jsme si již řekli, býval zde totiž hřbitov a velice málo
lidí umírá na hřbitovech a to ještě takto tragicky.

Autor: Vladimír Staněk

olaf

One thought on “Humpolec (VI, VII)

  1. Vsechny clánky o Humpolci jsou nejen poucné, ale krásne lící ty historické památky.
    Dekuji autorovi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Rusalka v řece

So Říj 27 , 2001
od Lydie Junkové

Témata