Pouť okolo humen přes 700m vrcholy

2

Tip na pěší nebo cyklovýlet. Deníček Humpoláka z jedné cesty okolo Jiřic. Den čtvrtý až šestý …

Středa 8.5.2019 (4.den cesty)
https://mapy.cz/s/3skJZ

Vstávám v 5,30 hod. jako doma, ještě před budíkem. Balení raz-dva a do vysušené,
smradlavé sady oblečení na cestu se mi opět moc nechce. V 6,30 hod. už
odcházím na vlakové nádraží. V sedm jedu vlakem do Obrataně, pěkných 10km
a dvě hodiny ušetřené, dnes musím zvládnut největší úsek. Z nádraží
kousek po kolejích úzkokolejky ven z obce a pak nastupuji na silnici
k zastávce Nechyba. Pomyslím si, že bych mohl ještě ušetřit tuhle dlouhou
a nudnou silnici v polích, kdy by mě někdo svezl, ale nestopuji. Sotva se
rozejdu, zastavuje naložený osobák a řidič se mě ptá, jestli chci svézt nebo
trvám na chůzi… zázrak! Ušetřená další hodinka. Pak už po ŽTZ a ČTZ stoupám na
Svidník (739 m.n.m.). Na vrcholu je mnoho lomečků (zarostlé díry v zemi
s vodou na dně), neudržované, ale pořádné jámy v terénu. Na vrcholu
je stavba věže stejná jako na Melechově. Na stěně je cedule s informacemi
o trigonometrických bodech. Krásné vysvětlení, co to vlastně hledám těch na
kopcích. Více na: https://bodovapole.cuzk.cz/vyznamneTB.aspx
Dávám si na vrcholu snídani a je teprve chvilku po osmé hodině… Je čas jít dál,
sem do Moudrova – tady bych chtěl chvilku bydlet – samota, ale krásný název.
Odtud Vrchy (716) lesní cestou, vrchol kopce je tak plochý, že ani jeden
nejvyšší bod nehledám. Pak lesem dolů k rybníčkům (krásně upravené) a
polem zase nahoru do Svatavy. Odtud krásnou polní cestou do kopce a pak lesem
po super cestách na vrchol Bohutín (710). Chvíli se opět trápím, ale nakonec
bod nacházím kousek od perfektní asfaltky pro kolo/brusle. ŽTZ. Na samotě u
Eustachů, kde má chatový tábor ministerstvo vnitra doplňuji vodu od místního
domorodce, co štípe dříví. Je teplo, ale fouká, tak se potím a voda do mě jen teče.
Ještě jdu kousek po perfektní asfaltce uprostřed lesa, pak uhýbám na jinou
lesní cestu do Těmic. Každý den potkávám dřevorubce s těžkými stroji, jak
těží smrky. Zůstává po nich v lese binec, že se nedá projít. Hlavně větve
a zbytky kmenů. Harvestory udělají těžkou práci, ale zůstává po nich celkem
spoušť. Z Těmic do Babína po silnici. Pak krásnou polní cestou do
Pravíkova, kde jsou nějaké divné meditační zahrady. Odtud po silničce kolem
hektarových, lesních školek do resortu Johanka. Super luxus, ale pivo Bernard a
jídlo … sedám si venku na sluníčku, protože už smrdím i sám sobě. Za tři 11°a
chřestový krém s lanýžem, vč. dýžka 250,- Kč, to se vyplatilo, jsem
uspokojen. Bylo to super! Odsud mám dvě varianty, zvolil jsem horší, protože
musím přes Pelec do Částrova po silnici, ale zase mám nejvyšší kopec
v okolí Pelecký (719) místo měkoučkých, lesních cest a třech malých vrchlů
(700, Sbělovka-700, Troják-704) na které jsem se díval přes údolí shora
z Peleckého. Mám už nohy akorát hotové a silnice do Částrova je nekonečná.
Penzion nacházím podle fotek na webu, že je hned vedle kostela. Paní domácí je
trochu překvapená a zmatená, ale ubytuje mě. Penzion je docela velký,
z bývalého stavení. Dostávám pokoj v patře, hned vedle je koupelna
s teplou vodou, vše je velké a čisté. Platím docela dost, protože za jednolůžák je příplatek… Mohu
si i zatopil el. kamny, tak si opět suším pochodové oblečení v koupelně. Bohužel hospoda v obci není,
večeřím tedy ze svých zásob. Ráno si dojdu koupit do COOPu dobrou snídani a
další jídlo na 2 dny, obchod je hned vedle, ten naštěstí ještě nezrušili.
Usínám kolem jedenácté, ještě neprší.

Čtvrtek 9.5.2019 (5.den cesty)
https://mapy.cz/s/3skK2

Ráno se zase budím kolem půl šesté, ale jsem odpočinutý. Venku leje jako z konve,
pouštím trochu topení a válím se v posteli. V tomhle nemůžu nikam jít
a COOP otevírá stejně nejdříve v sedm. V půl osmé koukám na
meteoradar a možná to v devět přestane, tak si chci jít koupit tu snídani,
abych se v klidu najedl na pokoji. Do 18ti hodin musím být na Křemešníku,
kvůli ubytování. Chci si otevřít barák, ale zjišťuji, že nemám klíče. Volám
paní domácí, ta je opět chvilku popletená, než pochopí, že mi ty klíče opravdu
omylem nedala. Mám jít zaklepat na ubytované v přízemí, ale že si rádi
přispí … klepám, ale bez výsledku. Mám jedinou šanci vylézt oknem. Jdu se tedy
rychle sbalit, déšť/nedéšť, jdu pryč. Vylézám oknem na dvorek a když se ho
snažím nějak zvenku zajistit, otevírá pán vstupní dveře. Naštěstí, protože mi půjčuje
klíče, abych si otevřel i vrátka z dvorku ven, jinak bych musel přes zeď.
Hustý začátek dne. Běžím v dešti do krámu, nakupuji jídlo a jdu si sníst
snídani do altánku naproti, kde neprší. Asi kolem půl deváté vyrážím. Nakonec
to dobře dopadlo, za pětikilo bylo uklizeno, ne jako pavučiny v Pacově.
Meteoradar se trochu spletl, leje pořád vytrvale, že jsem za hodinu skrz.
Barborka je krásná stavba, asi bývalá hájovna, opravená, všude kamery, tak se
přestávám schovávat a radši jdu. MTZ a z rozcestí hledám vrchol Nádavku
(700), pak bezejmenného (702) a až Kameňák (710) mě dostane. Brodím se větvemi
a najednou ohniště s posezením na vrcholu a na stromě přání pro poutníka!
Škoda, že leje, zdržel bych se, takhle píšu jen vzkaz spolku, co to tu udržuje.
Kopaniny (711) vynechávám. V lese se nedá projít přes těžbu a v dešti
mě to ani nebaví. Jdu dále loukou k rybníčkům Týnava. Zátěžový test nepromokavosti
nových bot, konec konců v podstatě celý den. U rybníčků jsem si udělal
z vyvrácené lísky hůl. Správný poutník má mít hůl. Moc s ní neumím,
je relativně těžká, jak je mokrá, to byl zase nápad, teď abych se táhl
s dalším krámem. Vybral jsem si jí, tak teď se o ní musím starat, alespoň
si mám ským povídat. Janovice – Ostrovec, krásná, zavřená zastávka,
škoda, že nepřišla dříve, mohl jsem se pěkně schovat. Rohovka (do ní nádherná
alej, unavená, ale krásná). Železniční zastávka Nová Buková je evropské rozvodí
Labe-Dunaj. Vida, vida, co já všechno neuvidím! Vítkův kopec (706) jsou na něm
vysílače, ale žádný bod. Jdu přes pole na kopec naproti (717) a tam bod je.
Sejdu dolů a jdu souběžně s ŽTZ lesní cestou k vrcholu (739) kousek
od hájovny Hutě. Vrchol je krásné a magické místo s mohylou z kamenů,
okolo samé buky. Bývalá hájovna je nádherné místo na samotě a bydlí tam mladá
rodina s dětmi. Je tam i posezení od lesů ČR, tak obědvám. Čejkov a kousek
po ŽTZ a pak přes elektrické ohradníky na bezejmenný kopec (716). Nechci dostat
ránu, jako před Vítkovým kopcem. Tady je oplocená hrozná plocha, ale nakonec to
díky holi dávám bez defibrilace. Vrchol není, určil jsem si skalku
v bordelu lesa. Jdu souběžně s ŽTZ po cestě loukou do Sázavy. Jdu
s žízní jako trám. Nemám už vodu. Vychází sluníčko a já se v tom
mokrém zvenku i zevnitř slušně maceruji, už abych byl alespoň v lese.
Nechce se mi, Čihadlo (711) znám, ale když už jsem si to vzal do hlavy, tak
neuhnu, jdu na něj a stejnou trasou zpět. Vedle Křemešníku je blbost hledat
výškový bod, ale pařez na staré křižovatce cest byl nejvýš. Zpět na silnici a
nahoru na Křemešník (765). Jdu k vrcholové skalce s křížem, kolem
slunečních hodin vedle kostela nejsvětější trojice. Rozhlednu jako nejvyšší bod
nepočítám. Skála je mokrá a já jsem unavený, dnes nahoru nelezu. Žízeň mě
dotlačí do restaurace a poutního hotelu, milá slečna mi dává klíče od pokoje a
ráno dostanu od osmi i snídani! Dvě piva a obědo-večeře (masová směs Poutník) dokud
funguje kuchař mě zachraňují. Jdu se zkulturnit, abych do šesti, než zavřou,
stihl ještě doplnit nějaké tekutiny. Hotel má pořád své kouzlo. Nádherné je
schodiště do pokojů v centrálním traktu, skvělé, že ho zachovali
v původním vzhledu, je to tu jako v pořádné, horské boudě. Když jsem
přišel a obcházel kostel zase mrholilo, ale po páté hodině se udělal krásný,
sluneční večer. Přišel jsem po 16 hod. Byl jsem tu mockrát, pěšky, na kole, i
autem. Kráčet ale nahoru do ambitů u kostela po kamenné, štětěné cestě, když
mám v nohách přes 100 km má něco do sebe, to už jsem trochu opravdický
poutník. Já jsem na své pouti, je neuvěřitelné, že sem chodily stovky, možná
tisíce poutníků v 18. a 19. století z celých Čech, Moravy, Slezska,
Bavorska, Rakouska. Víra to je pane síla. Po 18 hod. jdu na pokoj a vypadá to,
že jsem tu ubytovaný sám. Poslouchám ptáky, je tady božský klid.

Pátek 10.5.2019 (6.den cesty)
https://mapy.cz/s/3skK7

Snídani mám na stole připravenou opravdu v půl deváté, čekal jsem vajíčka, ale kuchař
ještě není, tak proto jen studená, ale stejně vynikající. Do restaurace jsem
šel už zabalený, tak si užívám snídani, nová slečna mi vaří čajíček, nechce se
mi, ale je čas jít a dorazit tenhle výlet. Platím i s dýžkem 1.100,- Kč za
vše. Bylo to opravdu pro poutníka v poutním hotelu nejlepší z celé
cesty, o to krásnější, že to bylo nakonec. Do Branišova po MTZ. Z pole před
Branišovem je krásně vidět Melechov. Pak do Vyskytné. Tady funguje obchod!
Kupuji od Vietnamky džus, už mám zase žízeň. Jakmile jsem vyšel z hotelu
poprchávalo, ale přestalo, pěkné osvěžení, zdálo se. Za Vyskytnou prší, když vidím
meteoradar, bude to asi celý den samá, slušná přeháňka. Krásnými polními
cestami jdu do Dudína a stoupání loukou do Branišova. Opět jsem po kolena
mokrý, ale šel jsem krásnou, zapomenutou cestou, po které možná chodila i má
babička, která pocházela odsud. V jednom domku vyžebrávám vodu do prázdné
lahve. Krásná procházka po vršku k přírodní rezervaci. Vidím černý mrak a
než dojdu ke stoupání na Strážník (713), leje jako z pořádné sprchy.
Schovávám se pod stromy, ale nemá to smysl, jsem mokrý skrz a tak jdu na
vrchol, kde se zase chvilku schovávám pod stromy. Jeden vysílač jen na vrcholu,
druhý na kraji lesa trochu níže. Když už jdu definitivně domů (další 700 už mě
nečeká), tedy zpět na Kalhov, svítí sluníčko. Ve Velešově rozdávám pečivo
z COOPu ovečkám a jehňatům. V Mikulášově se krčím pod stříškou na
mapu regionu, protože přišla a odešla blesková průtrž (cca 10 min.) a během ní
padají kroupy velikosti hrachu. Úsek po ZTZ podle dálnice je hnus, neslyším ani
údery hole o asfalt. V Cípku už se těším na Prazdroj a jídlo u Kotyzy.
Konečně Humpolec-náměstí, v restauraci U Kotyzy si sedám raději na bar a
dopřávám si za odměnu, na co jsem se těšil. Výborné jídlo a Prazdroj. Poslední úsek do Jiřic se mnou jde
opět fena Ronja. Start i cíl je u lípy v Jiřicích, polední fotka a jdu
doplnit tekutiny do Sedláckého dvora. Přichází i sousedi a tak se večer trochu
protáhne. Trochu jsem se bál posledního dne chůze a paradoxně se mi šlo
nejlépe i přes rychlé změny počasí, asi už si tělo zvyklo.
Bylo to nádherných 6 dní cesty. Díky za ní.

2 thoughts on “Pouť okolo humen přes 700m vrcholy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

KONCERT krásných melodií a instrumentálních skladeb

Čt Čvn 13 , 2019
Tip na pěší nebo cyklovýlet. Deníček Humpoláka z jedné cesty okolo Jiřic. Den čtvrtý až šestý … Středa 8.5.2019 (4.den cesty) https://mapy.cz/s/3skJZ Vstávám v 5,30 hod. jako doma, ještě před budíkem. Balení raz-dva a do vysušené, smradlavé sady oblečení na cestu se mi opět moc nechce. V 6,30 hod. už […]

Témata