Rodný dům G.Mahlera – vzkříšení 1998

1

Tato reportáž ze slavnostního otevření rekonstruovaného domu v Kalištích je převzata ze staré verze Humpoláka. Myslíme si, že by neměla zapadnout a má své místo i v aktuální verzi.
Hlavně proto, že se splnilo mé přání a letos před letní sezónou byla dokončena i druhá část rekonstrukce.

V sobotu 19. září 1998 ožily Kaliště u Humpolce nevídanou slávou. Oficiálně se zde otevíral zrekonstruovaný rodný dům Gustava Mahlera.
Ty tam jsou časy, kdy jsme přišli do staré hospody domu číslo popisné myslím osm, kde se topilo jen ve velkých kamnech. Paní hospodská Kratochvílová nám v klidu, beze spěchu natočila pívo do poctivých, buclatých půllitrů. Půllitry postavila na stůl, který by o hostech mohl vyprávět, na staré, keramické tácky. Výběr sortimentu nebyl nikdy velký, nějaká oplatka, cigarety a dole v pultu několik láhví kořalky.
Byla to moc fajn hospoda v které se nejen zastavil čas, ale když se do ní vstoupilo, dýchla na vás doslova historie.
Na těchto stránkách má tato událost své místo, protože i když se mluvilo především o hudbě, jedná se o zrekonstruování bývalého zájezdního hostince, kde se Gustav Mahler, tento velikán světové hudby, narodil.
Rekonstrukce domu započala 24. 4. 1998, 19. 9. 1998 je zrekonstruován původní hostinec a zbývá ještě zhruba polovina, dostavět zadní část – penzion. Na dokončení potřebuje Nadace Musica noster amor, (resp. dnes: Občanské sdružení Mahler 2000, společnost Gustava Mahlera – pozn. autora v roce 2003), ještě sedm milionů korun, číselně vyjádřeno: 7.000.000,- Kč.
Oficiální reportáže, zprávy a komentáře uvidíte určitě v televizi nebo si budete moci přečíst v tisku. Dovolte mi, abych vám nabídl své postřehy, jak jsem celou tuto slavnost viděl já – obyčejný Humpolák.
Od půl jedné odpoledne se začali sjíždět hosté. Luxusní auta s pražskými nebo cizími značkami. Všichni mapu v ruce a obavu v očích , jestli do těch Kališť vůbec trefí. Povětšinou samí zajímaví lidé – členové diplomatického sboru a osobnosti kulturního života, které jsem bohužel všechny neznal. Vnučka skladatele paní Marina Mahler, literát pan Zdeněk Mahler, znalec mahlerovské topografie v Čechách a především humpolák pan Rychetský, kterého si pamatuji ještě jako ředitele ZŠ Hálkova v Humpolci. Pozván byl i pan Koten, starosta Humpolce. Na mě jednoznačně nejvíc zapůsobil pan nejen kytarista Lubomír Brabec a jeho žena. Nejenže pan Brabec všechny svou rozcuchanou hlavou převyšoval, ale působil velmi uvolněně a na všechny se stále usmíval. Vážím si ho pro jeho dobrodružnou povahu, všem byla zima a on postával jen tak v obleku s rukama v kapsách. Ve stejnou dobu pan Jirků organizoval a ladil své žáky. Ve 13,00 hod. totiž bylo vystoupení dechového orchestru ZUŠ G. Mahlera v Humpolci. Během koncertu se stále sjížděli další a další hosté. Kdo šel někdy v Praze do kina, ví, že je normální chodit pozdě, ale když jsem viděl šťastné obličeje řidičů, že to snad opravdu našli, tak jsem jim to rušení odpustil. Mrzelo mě, že všichni ti hosté přijeli kvůli někomu jinému a mladým muzikantům to nechtěně dávali najevo. ZUŠce tleskali v podstatě pouze místní obyvatelé Kališť.
Ve 14,00 hod. bylo slavnostní zahájení slavnosti, kterou s profesionálním přístupem uváděla paní Skarlandtová v českém a anglickém jazyce. Pak následovaly krátké projevy osobností spjatých se jménem Mahler a celým projektem rekonstrukce. Osobní dopis se svým poselstvím poslal také prezident Václav Havel. Poté následovalo sázení růží. Takové víceméně divadlo, velmi atraktivní pro fotografy a kameramany. Je to tradice, že se při každém setkání v Kalištích vysazují před budovou školy růže. Tentokrát je vysadil pan Thomas Hampson a paní Gabriela Beňačková. Jak to tak bývá, přihlížející skoro pošlapali ostatní vysazené růže.
Ve 14,30 hod. začínal koncert v sále rekonstruovaného domu.
Recitál – skladby Gustava Mahlera
Thomas Hampson – bariton
Wolfram Rieger – piano
Bohužel dovnitř byli vpuštěni pouze pozvaní, ostatní zůstali venku a mohli naslouchat skvělé hudbě a zpěvu před školou, kam byl zvuk přenášen. Obloha byla sice zatažená, ale odpoledne vyšlo slunce – bylo dost těch, kteří celý koncert vyslechli v sedě či ve stoje venku pod lipami …
Po koncertu byl pod základní kámen v sále uložen tubus s materiály o rekonstrukci a vzkazy významných světových osobností, kde bude uložen dalších sto let.
Koncert se protáhl do půl páté odpoledne, ale lidé z Kališť, Humpolce a okolí trpělivě čekali, až se dům otevře také pro ně. Všichni byli zvědaví, jak to uvnitř vypadá.
Myslím, že dům je zrekonstruován velmi citlivě. I přes velké množství lidí na mě dýchla historie, kterou jsem popisoval v úvodu. Dřevěná podlaha z poctivých fošen, trámy ve stropě, dobová malá restaurace, chodba s kamennou dlažbou, příjemné toalety, včetně těch pro vozíčkáře, vstup na dvorek a především velmi příjemný, řekl bych komorní sál, decentně upravený s malým podiem. Na toto podium věnuje paní Beňačková své piano.
Když jsem se procházel a kochal zvenku, mé uši nechtěně zaslechly nějakého pána, tvářícího se velmi důležitě, jak říká své přítelkyni: ”…co se mě týče, já bych k té rekonstrukci přistoupil méně fabulovaně …”. Naštěstí jsem tomu nerozumněl a tak doufám, když stojím uvnitř, že paní Beňačková sežene těch těch sedm milionů, aby mohla dokončit tento projekt, který mi vůbec nepřipadá účelový.
Bylo to velmi nezvyklé, vidět na návsi světové osobnosti v drahých šatech a vedle nich obyvatele malé vesničky Kaliště na Českomoravské vysočině. Místní se mezi nimi vůbec nemuseli stydět, protože pan Mahler se narodil tam co oni a všechny tyhle dámy a pánové přijeli kvůli němu. Byla zde opravdu příjemná atmosféra. Jak to tak vypadá, tak podobné události budou v Kalištích čím dál více obvyklé.


Děkuji všem zainteresovaným za vzkříšení …




Pan Lubomír Brabec s manželkou při rozhovoru.


Pan Jiří Rychetský – vlevo.




ZUŠ Gustava Mahlera z Humpolce.



Slavnostní zahájení.



Poselství prezidenta Václava Havla.


Růže sází Gabriela Beňačková a Thomas Hampson. Věřte nebo ne ani se neušpinili a to to brali poctivě!


Jednu chvíli to vypadalo, že růže z minulých sázení vezmou za své …


To je groteska! Jeden ležel na zemi a ostatní na něm, zajímalo by mě co nafotil báječného…


Rozhovor Thomase Hampsona pro ČT.


Trpělivé čekání na zahájení koncertu.


Opravdu skvělá, útulná, stylová, původní, hospůdka!


Dvorek všem připomněl, že ještě není hotovo…


Koncertní sál, malý, ale velmi komorní.


Interiér kostelíka v Kalištích.



Původní pamětní deska na vnější zdi domu.




Podrobné aktuální informace o restauraci naleznete po kliknutí. 

Podrobné aktuální informace o pensionu naleznete po kliknutí.

olaf

One thought on “Rodný dům G.Mahlera – vzkříšení 1998

  1. …jen malé doplnění – penzion zažil v dokončené podobě už Silvestr 2002 , teď už chybí jen úpravy dvora a vstupní partie dvora

    petr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Dny evropského dědictví 2003

Pá Zář 5 , 2003
Tato reportáž ze slavnostního otevření rekonstruovaného domu v Kalištích je převzata ze staré verze Humpoláka. Myslíme si, že by neměla zapadnout a má své místo i v aktuální verzi. Hlavně proto, že se splnilo mé přání a letos před letní sezónou byla dokončena i druhá část rekonstrukce. V sobotu 19. září […]

Témata