EKOfarma a nejlepší EKO-zemědělec roku 1999

Rozhovor s panem Křišťanem nejen o ekologickém zemědělství v ČR

EKOFARMA Křišťan a spol., Milotičky 2, 396 01 Pelhřimov, tel. 0366/398021, 398145, 0367/535154


Jedu z Humpolce na Želiv, přejíždím řeku Želivku a u Kocandy řeku Trnávku. Pokračuji na Červenou Řečici a stále dále až do malé vesničky s milým názvem Milotičky, která již spadá pod Pelhřimov. Je začátek února, není moc sněhu, je trochu mráz, ale vypadá to, že se klube hezký den. Dnes jedu autem a mám trochu špatné svědomí, že se nechovám zrovinka moc ekologicky. Před dvěma týdny jsem ale tutéž cestu jel na kole a povšiml jsem si, že vlastně od soutoku Želivky s Trnávkou až sem do Milotiček cesta stále stoupá. Až muž za kterým jsem do této malé vesničky uprostřed lesů, polí a pastvin Českomoravské vysočiny jel, mi prozradil, že nadmořská výška tu je cca 620 m.n.m.

O rozhovor jsem požádal pana  ing. Tomáše Křišťana především v souvislosti s jeho oceněním „Nejlepšího biozemědělce roku 1999“. Pan Křišťan mě o
víkendu pozval na svou farmu do Milotiček u Pelhřimova, kde jsme si v neděli dopoledne mezi rutinními pracemi na farmě a přípravě oběda, při kávě a výborném moučníku povídali o venkově a o životě drobného českého zemědělce.


Humpolák: Pane Křišťane, mnoho lidí z Humpolce Vás zná jako zástupce starosty města, ale již málokdo ví, že se celý svůj život zabýváte ekologickým zemědělstvím a od revoluce v tomto oboru také podnikáte. Nezbývá než se zeptat kdy a kde to začalo?

Křišťan: Pocházím odtud z Milotiček, v této chalupě hospodařili již moji předkové. Na vesnici vždycky každý měl nějaké to domácí zvířectvo a život se tu celý rok točil především kolem hospodářství. Můj otec byl znalý zemědělec, který hlásal: „Zdravá půda znamená zdravé rostliny, ty pak zdravá zvířata a konečně i zdravé lidi! Poškodí-li se metodami konvenčního zemědělství kterýkoli z prvních článků, odskáče si to vždy ten poslední – člověk!“ Jeho zásadami se řídím i já a v tomto duchu řídím hospodářství.

V roc
e 1986 jsem začínal. Od státu jsem odkoupil část svého majetku. V druhé části byl státní statek, který dále fungoval. Pustil jsem se do rekonstrukce odkoupené části. Vše bylo samozřejmě ve velice špatném stavu, nikdo tu totiž nebydlel. V roce 1990 mi vše vrátili v restituci, tedy i tu zbylou část, k tomu cca 32 ha zemědělské půdy a cca 8 ha lesa. Měl jsem kde hospodařit. Nechal jsem si tedy vypracovat projekt, jakýsi podnikatelský záměr, který byl na mléčnou farmu v hodnotě cca tři miliony korun. V té době to bylo neskutečně mnoho peněz, které by byly s největší pravděpodobností nevratné. Rekonstruoval jsem a přemýšlel co dál. Otec si velmi přál, abych na naší farmě zemědělství obnovil.

V roce 1992 jsem si od státu vzal bezúročnou půjčku (mimochodem byla spl
acená až loni) a začal jsem s ekologickým chovem ovcí a ekologickým obhospodařováním půdy s pěstováním brambor. Doplňkem je ekoagroturistika. To mě samozřejmě neživilo a neživí mě to ani dnes. Dál jsem při tomto hospodaření pracoval jako učitel na střední zemědělské škole v Humpolci. V té době tu neexistovaly žádné normy, zákony a vlastně ani informace o takovém druhu hospodaření. Vše bylo v plenkách a v Čechách se vyvíjelo. Když byl například předloni u nás na farmě na návštěvě legislativní výbor vlády, aby se podíval, když připravovali zákon o eko-zemědělství, tak se někteří divili, jak to , že mám traktor. Čekali asi eko-zemědělce, který tahá pluh voly. Představy o eko-zemědělství jsou ve veřejnosti i dnes velice zkreslené. Bohužel jakýsi boom přichází v současné době s nebezpečím BSE tzv.“Nemocí šílených krav“.

Humpolák: Jak by tedy zněla definice eko-zemědělství? Popř. Váš názor na velkovýrobu?


Křišťan: No to je jednoduché, nepoužíváme žádné umělé, chemicky, laboratorně připravované látky. Ve výživě rostlin jen hnojiva na bázi přírodních minerálů, organického původu, mechanickou ochranu rostlin apod. Razíme pouze zdravý přístup ke zvířatům (jejich pohodu), vlastně se snažíme dělat vše tak, jak to funguje v přírodě. Jen silní přežijí, přirozená selekce. Např. dnes ráno jsem odrodil mladé jehně, které šlo na svět s velkými problémy, které bych mohl utlumit antibiotiky, ale to se příčí naší filosofii. Zastávám tzv. střední proud v eko-zemědělství, tzn. žádné extrémy na jednu či druhou stranu. Eko-zemědělství je forma hospodaření, která se hodí do určitých výrobních oblastí např. chráněných pásem vodních zdrojů, podhorských a horských oblastí, ale dnes při tlaku na biologickou hodnotu potravin i do úrodných oblastí. Velkovýroba asi musí být také, protože jedině ta je zatím ekonomicky udržitelná.

Humpolák: Řekněte mi něco o ceně „nejlepší eko-zemědělec“ kterou jste získal v loňském roce.


Křišťan: Jedná se o putovní pohár Nadace rytíře Františka Horského, zvaný též Bartákův hrnec (podle zakladatele nadace a mimo jiné bývalého náměstka zemědělství). Tento původně „sádelňák“ (hrnec na sádlo) je předáván plný zlaťáků. Zlaťáky představují úplně nové desetikorunové mince v celkové hodnotě 1500,- Kč čerstvé ražby v umělých sáčcích, které vydrží zlaté jen do doby než začnou oxidovat. Na hrnci je poklička s usmívající se krávou a kolem dokola hrnce má každý z nositelů na věčné časy svou jmenovku. Má jmenovka je na „putovním poháru“ v pořadí osmá. Z této krátké historie se stalo toto ocenění poměrně známým i mezi laickou veřejností, především díky sdělovacím prostředkům. Je to dobře, čím dál více lidí si uvědomuje závažnost ekologického zemědělství a možnosti nenásilného hospodaření ohleduplného k přírodě. Tento způsob přímo (lepší kvalitou bioproduktů) i nepřímo (starostí o životní prostředí a nepoškozenou přírodu) podstatně přispívá ke zlepšení lidského zdraví. Já jsem toto ocenění získal za svou činnost ve svazu PRO-BIO a za to, že se mi podařilo prorazit s dodávkami bioproduktů velkoodběratelům. Osobně si velice vážím, že jsem jedním z držitelů této ceny.


Humpolák: Zmínil jsme organizaci PRO-BIO, možná bychom mohli vysvětlit o co se jedná.

Křišťan:
Profesní svaz byl založen v Šumperku jen  několik týdnů po konferenci IFOAM (Mezinárodní asociace ekologického zemědělství), která se konala 16.-18.1.1990 ve Velké Bystřici u Olomouce. Všichni členové nadšeně podnikali vše co připadalo jako důležité pro rozvoj ekologického zemědělství v ČR. Navštěvovali jsme různé mezinárodní kongresy. Hlavním
koordinátorem byl Richard Barták. Hledali jsme informace a možnosti. Dnes máme vlastní kontrolní organizaci, certifikaci, ochrannou známku, vnitřní trh s bioprodukty, funguje poradenství, , můžeme naše bioprodukty bez problémů vyvážet  do EU, daří se realizovat různé projekty. Plocha ekologických zemědělců v ČR je dnes 2,7% podílu zemědělské půdy. Náš svaz sdružuje 440 ekologických zemědělců.

Humpolák: Jak se vlastně žije takovému ekologickému zemědělci v ČR? Mám na mysli celkovou situaci např. v porovnání se zahraničím.

Křišťan:
Ekozemědělec to nemá jednoduché. Zemědělec je vždy závislý na přírodě, na počasí, na tom zda se urodí či nikoliv. Už tato skutečnost je velice stresující. Jedna věc je ekologicky něco vyrobit či vypěstovat a druhá věc je toto zboží prodat minimálně tak, aby vám to pokrylo náklady. Např. brambory se dnes prodávají za 3 -3,50 Kč/kg což jsou de facto výrobní náklady. Pšenice se cca před dvaceti lety prodávala za 300,- Kč dnes je tato cena stejná. Vstupní náklady jsou mnohem vyšší. Exis
tují určité dotace, zelená nafta atd., ale prakticky to funguje jen u někoho. Vyplnit složité formuláře zemědělec nedovede nebo na to nemá čas. Odborný poradce stojí hodně peněz. Nevyplatí se to. Má farma uživí sotva jednu osobu. Když si představím, že např. v Rakousku či Německu pár hektarů uživí čtyřčlennou rodinu …

Humpolák: Co byste na závěr řekl těm, kteří by třeba také chtěli začít s eko-zemědělstvím?

Křišťan:
Ze zemědělství za posledních deset let odešlo cca 60%lidí, obdobný skok v resortu nezažilo žádné odvětví, bylo to např. nevhodnými
novelami zákonů o restitucích („pole dostanou jen ti, kteří budou hospodařit“ – novelou všichni !!!). V poslední době se začíná blýskat na lepší časy, je přijat nový zákon a já se optimisticky domnívám, že se situace nejen eko-zemědělců bude stále zlepšovat. Máme určitý projekt na zachování vesnice, aby z vesnice neodcházeli mladí lidé. Podívejte se okolo např. u nás na Vysočině. Chalupy skupují měšťáci pro víkendovou rekreaci … alespoň je ale opravují, ale na vesnicích vymírá život. Určitou cestou je také tzv. eko-agro-turistika, ale opět narážíme na problémy s legislativou. Není podchyceno a především dotaženo. Takže v současné době je to stále hledání a především každodenní boj. Kdo ale podlehne tomuto způsobu života je šťastným člověkem. My jsme se svou ženou tady na farmě svobodní a tedy i šťastní.

Humpolák: Děkuji Vám za rozhovor, příjemné dopoledne a pozvání k Vám na farmu, velmi rád zase někdy přijedu.


V rozhovoru byly použity informace z Decennia – 10 let svazu PRO-BIO a ekologického zemědělství ČR.

PRO-BIO, Nemocniční 53, 787 01 Šumperk, 2000, tel.0649/214586, www.pro-bio.cz

Axl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Expedice Špicberky 2001

Ne Dub 15 , 2001
Rozhovor s panem Křišťanem nejen o ekologickém zemědělství v ČR EKOFARMA Křišťan a spol., Milotičky 2, 396 01 Pelhřimov, tel. 0366/398021, 398145, 0367/535154 Jedu z Humpolce na Želiv, přejíždím řeku Želivku a u Kocandy řeku Trnávku. Pokračuji na Červenou Řečici a stále dále až do malé vesničky s milým názvem […]

Témata