Milan Kopic si vybral dobře

Už jako malý žáček místního fotbalového klubu se vydal za štěstím i lepší perspektivou do světa. Protože vyrazil po správné cestě, dnes stanul na prahu fotbalové společnosti, o které se mu možná ani nesnilo. Ještě ne dvacetiletý humpolecký rodák Milan Kopic, jeden ze tří pokračovatelů tradice fotbalové rodiny, se připravuje s prvoligovým kádrem FC Vysočina.


Kdy vás poprvé napadlo, že vaše fotbalové kroky nemusí souviset pouze z humpoleckým prostředím?

Ještě v mladších žácích jsme hráli s Humpolcem na jakémsi
vánočním turnaji, kde si mě všiml můj pozdější první jihlavský trenér
Novický. Tam to asi všechno začalo.

Co všechno to obnáší, prosadit se v tak ambiciozním klubu?

Je to těžké. Člověk na sobě nesmí přestat pracovat, a to nejenom
při tréninku, za samozřejmost se bere rovněž individuální příprava. Moc
si cením toho, že jsem se propracoval takhle daleko, zároveň ale
doufám, že mohu dělat další pokroky.

Nezdá se vám ale odchod z Humpolce s odstupem času až příliš brzký? Nelitoval jste někdy tohoto kroku?

Možná jsem tehdy mohl alespoň rok, dva počkat, nicméně od
starších žáků už to byla holá nutnost. Přece jenom tam panují úplně
jiné podmínky, soustředí se tam ti nejlepší hráči i trenéři. Vyloženě
krizi jsem naštěstí neměl, nicméně když jsem se nedostal do ligového
staršího dorostu, určitě mě napadlo, zda by nebylo lepší vrátit se
zpátky do Humpolce. Dokonce jsem tak na půl roku učinil, poté mi však zavolal trenér Jansa a já cestoval zase do Jihlavy.
Zároveň mám pevný vztah ke svému mateřskému klubu, pokud to vyjde,
chodím se koukat téměř na každý zápas, občas zajdu i na trénink. Líbí
se mi tu a rád se sem později třeba zase vrátím.

Čemu vděčíte za svoji ligovou přítomnost a snad i budoucnost?

K fotbalu mě přivedl táta, který hrával krajský přebor za
Humpolec, hodně mě však naučili především jihlavští trenéři Novický,
Jansa, Vrzáček, Březina a nyní také Karel Večeřa.

Pozorujete zásadní změny v souvislosti s vaším přesídlením do prvoligové kabiny?

Hlavně se ještě více zkvalitnily tréninky, zvětšil se i jejich
objem. Trénujeme ráno, občas i odpoledne, všechno je na profesionální
úrovni. Zvládnout se to ale nechá, s tím já problém nemám.

Už jste přemýšlel o své budoucnosti? Zřejmě byste ji rád spojil s fotbalem z povolání.

Určitě ano. Nyní se hlavně potřebuji udržet v kádru jihlavského
áčka. Uvědomuji si, že v současné době to na základní sestavu nevypadá,
mohu být rád, pokud naskočím na několik minut a budu pravidelně hrát
třetí ligu za béčko. Pokud ale na sobě nepřestanu pracovat, třeba
postupem času dostanu příležitost ukázat se i v mistrovských zápasech.

Čemu se věnujete ve svém volném čase? Nelitujete třeba toho, co vám vaším vlastně již zaměstnáním uteklo?

Pokud zrovna nehraji fotbal, trávím čas s kamarády doma v
Humpolci, občas zajdeme s Radkem Váchou do posilovny. Společnost ani
popíjení nijak zvlášť nevyhledávám. Vůbec ničeho nelituji, myslím, že
jsem si vybral dobře.

Převzato z krajského tisku

Axl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Free On Board Cup 05

Po Srp 15 , 2005
Už jako malý žáček místního fotbalového klubu se vydal za štěstím i lepší perspektivou do světa. Protože vyrazil po správné cestě, dnes stanul na prahu fotbalové společnosti, o které se mu možná ani nesnilo. Ještě ne dvacetiletý humpolecký rodák Milan Kopic, jeden ze tří pokračovatelů tradice fotbalové rodiny, se připravuje […]

Témata