CESTY: Trak, já a Amerika (17)

Tohle povídání bylo počato jako několik příběhů a pak se z toho stala knížka, dá-li se to knížkou nazvat. Vše, v podobě trochu obsáhlejší, jsem zveřejňoval před pár lety na mé stránce.

Policejní vůz

Policie

Každý stát má svou státní silniční policii vždy v černých autech, ti ovšem nejezdí po celém státě ale mají svá území působnosti. Potom má každá county (okres?) svou policii (ve slangu county-mounty). Ti mají jinak barevná auta a většinou, pokud zrovna jejich město nutně nepotřebuje peníze, nejsou na dálnicích nebezpeční. Zato když z ní sjedete je třeba se mít na pozoru. Je mnoho malých městeček, jejichž rozpočet stojí na vybraných pokutách a bez toho by neměl starosta a šerif na výplatu. To se potom nainstaluje „speed trap“ (rychlostní past?), na místo kde by to nikdo nečekal se dá naprosto nelogická značka snížení rychlosti a už se vybírá. Ale to znáte z domova. Až na to, že tady to všichni místní vědí, protože ta past je tam roky, truckers si to řeknou po rádiu (někdo toho policajta vždycky uvidí) a patří ke vzdělání takovou past poznat. Takže to odnesou turisti a těm to patří.

Dva roky jsem jezdil každé úterý po silnici číslo 20 skrz Oregon na západ. Silnice kličkuje, než se truck rozhýbe abych předjel, je tu další zatáčka. Přede mnou osobní auto, jede si svých 70kmh, silnice snese 100, ale jim je to fuk. Když ho konečně předjedu, vjedem do městečka kde je rychlost 55, já zpomalím, ale oni si jedou svých 70, předjedou mně a celý ten cirkus se opakuje. Potom je speed trap pravé požehnání a policajt si zaslouží přátelské zamávání.

Když jsem začínal jezdit, byli truckers jako divoká cháska desperádů z filmů. Tenkrát byli policajti praví nepřátelé, byla to válka kdo s koho. Pochopitelně vyhráli policajti, ale nečestně. Změnily se zákony, změnily se zkoušky na řidičské průkazy a tihle prosťáčci řidiči už na to nestačili. Kdysi dávno měli řidiči sbírku řidičáků z různých států, když jim jeden sebrali vytáhli jiný. Dnes hlídá federální vláda, commercial (teď jsem se musel kouknout do slovníku, protože překlad obchodní není přesný, ale je to tak) řidičský průkaz může mít každý jen jeden.

Změnily se vztahy mezi policií a řidiči, bere se to víc na profesionální bázi. Ty děláš svou práci a jezdíš, já dělám svou práci a hlídám dodržování zákona. V praxi to znamená, že mám povoleno určité procento přes limit, můžu přidat na předjetí a v tom okamžiku mně policajt nechá na pokoji, je li to auto co předjíždím evidentně pomalé. Honička ve 160kmh za hodinu se neodpouští. V tom případě je to ale zase v klidu, něco jako „Hele, nemyslíš žes to přehnal?“ Slušné chování ze strany řidiče, „Jo, jel jsem rychle a tys mně chyt, dneska mám halt smůlu“ a pokuta je menší, někdy i žádná.

Kdysi jsem jel z Los Angeles domů do San Diega, bylo mezi druhou a třetí ráno, dálnice poměrně prázdná. Já si jel a myslel na své věci a pomalu, aniž bych si to uvědomoval jsem přišlapával pedál plynu, až byl na podlaze, tak jak jsem jel s truckem přes ameriku. Dojel jsem několik aut, předjel je a najednou to za mnou bliká modře a červeně. Zajel jsem na krajnici a zastavil, otebřel okno, ruce na volantě aby je policajt viděl a čekám. Přišel ke mně, pozdravil a požádal o řidičský průkaz. odpověděl jsem, že je v peněžence v kufříku vedle mně na sedadle a že ho vyndám pravou rukou. On na to že dobře a ať to udělám pomalu. Dal jsem mu řidičský průkaz a ptám se co jsem udělal špatně. „jel jsem snad rychle?“
„Hmm“.
„Víte, já jsem truck driver a byl jsem šest týdnů na cestě a teď jedu domů. Asi jsem byl už v duchu s rodinou a nedával pozor. Moc se omlouvám“.
„Kolik si myslíš že jsi jel?“. To je ošemetná otázka, protože mezi Los Angeles a San Diegem byla povolená rychlost 55 mil za hodinu ale ve skutečnosti tam platil jediný zákon o rychlosti: Nepředjíždět policii. Já ho evidentně porušil. Odpověděl jsem „Šedesát pět?“ s hmatatelným otazníkem na konci.
„To bych tě nezastavoval, měls tam přes sto“. (160 km/h)
Já na to: „A doprdele, to bude drahý“.
Jak mně překvapil slovy „Jeď domů, ale pomalu a pozdravuj rodinu“.
Rád jsem mu to slíbil a skutečně jel až do San Diega 55.
Docela jiná kapitola jsou DOT, tedy inspektoři Department Of Transportation. Ti mají v náplni práce být zlí a znepříjemňovat řidičům život jak to jde. Patří taky k policii, ale jsou to zcela zvláštní jednotky, co mají na starosti jen nákladní auta. Jsou posádkou na váhách kde také mají odstavnou plochu ale často i zvláštní budovu kam truck zajede a oni zkontrolují vše. Technický stav, doklady, přepočítají řidičovy hodiny. Blízko je oplocený kus parkoviště a když řidič nedodržel hodiny služby naženou ho tam i s truckem a zamknou za ním na osm hodin vrata. Samozřejmě přidají pořádnou pokutu. Osm hodin je zákonem předepsaný odpočinek, po nich už je řidič v limitu a může jet.

Nářadí sebou nikdo nevozí, klíč 9/16 palce na brzdy je jediný potřebný a dnes už vlasně ani ten ne. Nové trucky a trailery mají samoseřizovací brzdy a na ně smí sáhnout jen mechanik. Se vším se jezdí do servisu, kdepak sada nářadí, svíčky a žárovky. Když mi něco nesvítí, policajt mně na to upozorní, jako že bych si to eventuelně měl dát spravit. V mém vlastním autě najdete jediný kus nářadí a to je klíč na kola. Mnoho lidí nemá ani ten, ani hever. Ten mají policajti a pokud píchnete na dálnici a neumíte to vyměnit, nebo nemáte čím, vymění vám tu pneumatiku sami a zadarmo. Hlavně abyste byli pryč.

Pokud je závada na trucku taková že ho uznají jako nezpůsobilý další jízdy, dají na okno rudou nálepku zvíci plakátu s nápisem „out of service“ a tu smějí sundat zase jen oni. Až si zavoláte pojízdnou dílnu, ti poruchu opraví a oni to skontrolují, pochopitelně. To jsem ale nikdy neviděl, nevím co by to muselo být, co by zasloužilo takovou pozornost. Já si vždy vystačil s „Nojo, hele to jsem rád žes mně na to upozornil, viš co by se mohlo stát? Na příštím truckstopu jedu do dílny. Kde je ten nejbližší?“. Pak už mně tam přímo poslali.

Teď si uvědomuju, že tyhle zkušenosti z poslední doby jsou tady ze severozápadu, ne z celé Ameriky. Washington, Oregon, Idaho, Montana a Wyoming jsou státy zvané stručně severozápad, Northwest. Je tu všechno trochu jinak než na zbytku Ameriky, lidi jsou k sobě hodnější a to se musí projevit i na silnici. Snad i proto se mi tu tolik líbí, a jestli se budu kdy muset vrátit na silnici, chci jezdit jen tady.

Správce webu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Do Humpolce míří výrobce kompresorů

St Dub 24 , 2002
Tohle povídání bylo počato jako několik příběhů a pak se z toho stala knížka, dá-li se to knížkou nazvat. Vše, v podobě trochu obsáhlejší, jsem zveřejňoval před pár lety na mé stránce. Policie Každý stát má svou státní silniční policii vždy v černých autech, ti ovšem nejezdí po celém státě […]

Témata