Dejte žábě šanci

7

V těchto dnech se po setmění na většině silnic v kraji Vysočina můžete setkat s putujícími obojživelníky. Začalo jejich každoroční jarní stěhování na místa rozmnožování. I když víkendové ochlazení začínající tah prakticky zastavilo, teplé počasí obojživelníky přimělo vydat se opět na cestu. Skokani, ropuchy, čolci a další druhy putují každý rok ze vzdálenosti i několika kilometrů do stále stejného rybníka, ve kterém se sami narodili. V případě, že jim jejich cestu překříží silnice, dochází k mnoha malým tragédiím pod koly projíždějících automobilů. „Záleží hodně na ohleduplnosti řidičů, zda dají žábám šanci silnici překonat a dostat se do rybníka,“ říká ochránce přírody Pavel Koubek. V nocích, kdy je tah obojživelníku největší stačí i jediné projíždějící auto na jinak nepoužívané cestě a zůstanou za ním desítky mrtvolek. Pavel Koubek uznává, že na hlavních silnicích se putujícím obojživelníkům vyhnout nelze a samozřejmě je důležitější bezpečnost lidí, ale právě na menších silnicích a asfaltových cestách s malým provozem je možné se o to pokusit.

Míst, na
kterých ochránci přírody stavějí zábrany, aby se obojživelníci na silnici
nedostali, je na Vysočině pouze několik.  Jedním z nich je Smrdov u Humpolce, kde
zábrany stavějí od roku 2000 ochránci přírody ze sdružení Zelené srdce. „Jakmile
teplota v noci neklesne pod čtyři stupně, 
začínáme lokalitu  sledovat a
s první putující žábou je čas postavit podél silnice 100 m dlouhou zábranu
na nejkritičtějším úseku,“ vysvětluje Pavel Koubek.   Putující obojživelníci nemohou zábranu
překonat a padají do zakopaných kbelíků, ze kterých je po dobu cca 14 dnů  dvakrát za noc přenášejí dobrovolníci do
rybníka. Za tuto dobu bylo v prvních letech  přenášeno cca 1 200 ropuch obecných a dalších
obojživelníků. V současné době je však i na této lokalitě patrný pokles
počtu obojživelníků zaviněný změnami životního prostředí a je přenášeno pouze
cca 400 kusů.   Když se první ropucha
vydá na cestu z rybníka na pevnou zem, tak je nutné zábranu odstranit, aby
nebránila v návratu na suchozemská stanoviště. Ropuchy obecné  se zdržují ve vodě pouze po krátkou  dobu nakladení vajíček a po většinu roku žijí
na souši.

A proč
vlastně obojživelníky chránit? „Asi nikdo nemá rád pisklavé bzučení komárů a
právě obojživelníci jsou přirozenými regulátory tohoto hmyzu a naopak
obojživelníci jsou potravou pro mnoho dalších živočichů. Například pro lidmi
oblíbené čápy,“ vysvětluje Pavel Koubek.    

Dejte žábě šanci

Dejte žábě šanci

Axl

7 thoughts on “Dejte žábě šanci

  1. Kdyby někdo měl chuť a čas se stěhováním obojživelníků ve Smrdově pomoct, tak budeme moc rádi. Pavel Koubek – sdružení Zelené srdce

  2. http://www.novinky.cz/domaci/264702-zabrany-a-prenaseni-zab-jsou-nesmysl-tvrdi-odbornici.html

    Zábrany a přenášení žab jsou nesmysl, tvrdí odborníci

    Ještě před pár lety zjara řadu silnic ve Zlínském kraji lemovaly umělohmotné zábrany se sběrnými nádobami pro migrující žáby. Nyní je ale vše jinak. Odborníci radí nestresovat tato zvířata a nechat je volně přecházet přes silnice. I za cenu úmrtí desítek jedinců v dané lokalitě. Ochránci přírody od sběru a přenášení obojživelníků při okrajích komunikací upouštějí. Žábám to podle odborníků více škodí, než prospívá.

    Přenášení žab je nesmysl. Obojživelníci na kyblíkovou metodu doplácejí zhoršeným zdravotním stavem, ztrátou rozmnožovacích schopností a někdy životem. Ve stísněném prostoru mezi sebou vedou i chemickou válku, tvrdí odborník na obojživelníky Ivan Zwach.

    Na svou ochranu totiž vypouštějí množství toxinů, které mohou způsobit zdravotní problémy jinému druhu. Například kuňka vypouští jed téměř permanentně při jakékoli drobné známce nebezpečí. A ve chvíli, kdy se dostane do nádoby s několika ropuchami, které po ní šlapou, tak ropuchu i sebe přiotráví a pak nedojdou na svá stanoviště, vysvětlil Zwach.
    Ušlapaní čolci

    Žáby přenášejí ochránci přírody v lokalitě u Březolup na Slovácku a už i na Valašsku.

    Dříve jsme to dělali na třech lokalitách. Do nádob, které jsme několikrát denně vybírali, padali skokani, ropuchy, kuňky i čolci. Čolky přitom žáby mnohdy ušlapaly. Občas tam totiž bylo pětadvacet třicet obojživelníků různých druhů najednou, přiznal valašskomeziříčský ochránce přírody Miroslav Dvorský.

    V lokalitách, kde si ochránci pomáhali ochrannými zábranami, se během několika let počet obojživelníků proti jejich původním předpokladům rapidně snížil. Sběrné nádoby se rovněž stávaly krmítkem pro predátory.

    Je otázka, čím to mohlo být způsobeno. Vlivů je více. A jeden z nich může být i ten, že zvířata jsou stresována pádem do pastí a v dalších letech volí jiné trasy, aby se jim vyhnula. Dříve jsme třeba během jednoho víkendu přenesli asi tisíc žab z lokality u rybníčka u Hutiska-Solance a za dva roky jich tam bylo mnohem méně, potvrdil Dvorský.

    Podle odborníků je třeba hledat jinou formu pomoci. Jde například o budování podchodů při stavbách nových silnic v místech, kde je migrace obojživelníků nejmasovější.

    1. Ano, také jsem to četl. Bohužel k mizení obojživelníků dochází i na místech, kde se nestěhuje. Problém bude tedy asi někde jinde, Pavel Koubek

        1. A proto je lépe nedělat nic a nechat žáby přejíždět na silnici? Každá žába, která se dostane do rybníka a naklade vajíčka ze kterých je další generace pulců se počítá. Každý pulec je naděje pro zachování druhu. Až vám bude bzučet v ložnici komár, nebo slimák sklízet zahradu, tak myslete na to, že žába která leží dneska placatá na silnici jich mohla pár sežrat. Nemůžu změnit svět, ale pro tuhle žábu něco udělat můžu. Pěkný den přeje Pavel Koubek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Pěvecké sdružení Tucet vystoupí na Zelený čtvrtek v Humpolci

Čt Dub 5 , 2012
V těchto dnech se po setmění na většině silnic v kraji Vysočina můžete setkat s putujícími obojživelníky. Začalo jejich každoroční jarní stěhování na místa rozmnožování. I když víkendové ochlazení začínající tah prakticky zastavilo, teplé počasí obojživelníky přimělo vydat se opět na cestu. Skokani, ropuchy, čolci a další druhy putují každý […]

Témata