Vodní dílo na Želivce u Sedlice

z hlediska energetiků

Vodní dílo na Želivce u Sedlice Díky
laskavosti majitele vodního díla Želivka u Sedlice pana Bártíka jsme měli
příležitost prohlédnout si tuto nádhernou stavbu a trochu nakouknout pod
pokličku, jak se vaří želivská elektřina. Jelikož jsme však viděli současnost,
trochu jsem se popídila i po minulosti a rozhodla se, že je natolik zajímavá, že
by si Želivka zasloužila větší popularitu.
Dochovaný projekt ing. Josefa
Řeřichy a ing. Františka Fissmanna z roku 1928 mi umožnil vrátit se do období
výstavby elektrárny.
Řeka Želivka pramení v Českomoravské vysočině a spadá do
povodí Sázavy. Sama řeka nepatří mezi veletoky a řadí se mezi toky málo
vodonosné.
Již na počátku 20. st. se začalo uvažovat o výstavbě gigantické
vodní elektrárny. Bohužel vhodných podmínek pro takovou stavbu se v jižních
Čechách moc nedostávalo. Uvažováno bylo několik lokalit, které by využily vodní
síly Sázavy, Trnávky i Želivky. Pohled se nakonec obrátil na Želivku a Trnávku,
protože pouze tyto dva toky poskytovaly geograficky nejvýhodnější podmínky pro
výstavbu hydroelektrárny. V té době se největší měrou dbalo na ochranu proti
přílivovým vlivům. Využití vody, která se v nádržích Želivky a Trnávky
nahromadila, bylo až druhotné. Tento zájem však zesílil až v roce 1914, kdy byly
zahájeny zemské elektrizační akce.
Vodní dílo na Želivce u Sedlice
Zajímavá je úvaha o umístění želivské nádrže. První variantou byla nádrž s hrází
u Nové Valehy, kde by se mohlo uvažovati o spádu 11 – 26 m a se zásobou vody až
10 mil. m3. Druhou možností bylo postavit nádrž s hrází u Sedlice, kde by však
zásoba vody mohla být pouze 2 mil. m3, ale spád by se pohyboval od 26 – 36 m.
Byly vypracovány podrobné studie a analýzy, které hodnotily dané varianty. Díky
těmto studiím bylo zjištěno, že právě spád hraje velmi silnou roli a že vzhledem
ke kolísavému spádu pod hrází u Nové Valehy by nebylo možné postavit elektrárnu
akumulační. Bylo spočítáno, že varianta u Sedlice poskytuje celkovou výkonnost
asi o 1/3 vyšší.
Hráz byla postavena z velmi kvalitního lomového žulového
zdiva. Byl použit ještě o 10 % silnější profil zdiva, než bylo třeba, poněvadž
výpočty statiků počítaly se stoprocentní kvalitou materiálu. Šířka hráze v patě
činí 84 % výšky, což vyhovuje i nepříznivým podmínkám případného působení
vodního vztlaku.
Tlačná štola vedoucí od nádrže do elektrárny měří 882 m. Při
jejím vrtání bylo použito elektrického proudu a dynamitu, kterého bylo zapotřebí
10200 kg. Spád štoly je na
takovou délku pouze 1 % a štola je ukončena
šoupátkovou uzavírkou.
Vodní dílo na Želivce u Sedlice V případě kontroly štoly je nutné zastavit průtok vody. To zajišťuje
spuštění zvedacího soustrojí, které mně připadá jako starodávné obří hodiny.
Toto soustrojí je původní a díky pravidelným kontrolám a preventivním prohlídkám
je ve velmi dobrém stavu.
Následuje tlačné potrubí až k turbínám, kde
příchozí silný proud vody roztáčí lopatky.
Z počátku zde byly pouze dvě
turbíny typu Francis. Menší generátor o výkonu 0,36 MW, větší 0,72. Po třech
letech, v roce 1928, bylo přidáno třetí soustrojí o výkonu 1,1 MW. Každý
generátor je opatřen voltmetrem, ampérmetrem, dvojitým wattmetrem, elektroměrem
na třífázový proud a ampérmetrem na stejnosměrný proud. Pro snadnější orientaci
v rizikové situaci si pracovníci elektrárny své tři turbíny pojmenovali.
Nejmenší je Emilka, prostřední Jirka a třetí je Anka silák.
Vodní dílo na
Želivce funguje už téměř sto let a prakticky bezproblémově. Můžeme tedy říci, že
práce 70 zedníků, 50 lamačů, 90 nádeníků, 4 strojníků, 4 kovářů a 6 tesařů byla
velmi kvalitně provedena. Stavební náklady činily přibližně 17 mil. Kč.
Do
poloviny 90. let minulého století byla majitelem vodních elektráren na území
jižních Čech JČE. Po privatizaci získaly elektrárny nové majitele. Vlastníkem
želivské elektrárny u Sedlice je 1. elektrárenská, s. r. o. a v současnosti má
smlouvu o dodávce energie vyrobené v této vodní elektrárně právě s Jihočeskou
energetikou.
Dodávka v MWh
Dodávka energie od roku 1999 stále roste. Její množství závisí však především na
množství spadlých srážek.
Vodní elektrárna Želivka je po Lipně největší vodní
akumulační elektrárnou v jižních Čechách. I když její výkon se nevyrovná výkonu
teplárny, pomáhá nám možností okamžitého spuštění vody při částečném vyrovnávání
odchylek. K upřesnění, kdy a jak dlouho má VE Želivka „jet“, je domlouváno
telefonicky mezi dispečery. Každé ráno před šestou hodinou dochází k prvotnímu
jednání, kdy se předávají meteorologické informace a upřesnění, na kolik hodin
má Želivka vodu. Dispečer JČE orientačně zažádá o spuštění na určité hodiny,
popř. o operativní režim, tedy režim v případě potřeby.
Spolupráce s 1.
elektrárenskou, s. r. o., je na vynikající úrovni. Už jen proto, že její
jednatel pan Bártík je Želivce silně oddaný. Nedivím se. Vodní elektrárna
Želivka je totiž nádhernou a propracovanou stavbou, na kterou se rádi podívají i
ti, kteří elektrickou energii vnímají již jen jako každodenní samozřejmost. Lidé
zde dokázali skloubit tři funkce najednou, a to: rekreaci s rybolovem a
houbařením, zachycení vody při povodni a výrobu elektřiny.


Zpracovala: Jana Skoblíková, odbor obchodování s energií


Podle měsíčníku akciové společnosti Jihočeská energetika (SRPEN
– ZÁŘÍ 2002) – Jihočeský
energetik

olaf

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

STŘÍPKY Z AMERIKY: SuperBowl

So Led 25 , 2003
z hlediska energetiků Díky laskavosti majitele vodního díla Želivka u Sedlice pana Bártíka jsme měli příležitost prohlédnout si tuto nádhernou stavbu a trochu nakouknout pod pokličku, jak se vaří želivská elektřina. Jelikož jsme však viděli současnost, trochu jsem se popídila i po minulosti a rozhodla se, že je natolik zajímavá, […]

Témata