Dnes je pátek 13. listopadu 2026. Podle studie z roku 1960 měl být dnešek dnem, kdy se lidská populace blíží nekonečnu. Svět je v pořádku. Stojí za to se zeptat, co nám tento omyl říká o „vědecky jistých“ závěrech a o tom, jak snadno se zjednodušuje pojem vědecký konsenzus.
Komentář: vyjadřuje názor redakce, nejde o zpravodajský text.
Studie, která se mýlila
V roce 1960 otiskl časopis Science text Soudný den: pátek 13. listopadu 2026 našeho letopočtu. Rakousko-americký kybernetik Heinz von Foerster se dvěma studenty v něm z odhadů světové populace za dva tisíce let sestavil rovnici. Podle ní měl počet lidí k dnešnímu dni růst nade všechny meze a lidé měli vymřít prostě proto, že už se na Zemi nevejdou.
Text měl data, rovnice a klidný vědecký tón. Psaly o něm The Times a The New York Times a desítky let se rovnice objevovala v učebnicích genetiky, ekologie a demografie. Podle historika Alana MacEacherna, na kterého se odvolává dnešní zpráva Jaroslava Krupky [denik.cz], její projekce dlouho předčily odhady většiny demografů.
Zmýlila se ale proto, že předpokládala, že se svět bude chovat stále stejně. Jenže svět se změnil: porodnost klesla zhruba na polovinu a předpověď nevyšla, křivka nebyla lineární.
Konsenzus bývá jednodušší, než byl
Studie v roce 1960 žádným konsenzem nebyla. Matematici a demografové ji označovali za směšnou a autoři své závěry spíše zdvojnásobili. Přesto snese srovnání s dneškem: zkuste v jistých kruzích říci, že vliv člověka na změnu klimatu je malý, nebo neprokázaný. Vědeckých výstupů velmi podobných té jistotě o konci světa 13.11.2026 dostanete přehršel. Až zpětně se ale zdá, že jde o jasný případ, protože my dnes víme, jak to s přelidněním dopadlo.
Dávná i zcela nedávná doba ale znají i opravdové konsenzy, které se nakonec ukázaly jako omyl:
- Země jako střed vesmíru. Po staletí obecně přijímaný pohled, který změnil až Koperník v 16. století.
- Kontinentální drift. Alfred Wegener s ním přišel v roce 1912 a většina geologů ho desítky let odmítala. Přijat byl až v 60. letech 20 století.
- Žaludeční vředy. Podle dlouho převládajícího názoru je způsoboval stres a kyselina. Až Barry Marshall a Robin Warren prokázali roli bakterie Helicobacter pylori a za to v roce 2005 dostali Nobelovu cenu.
Také další tvrzení, že stroje těžší než vzduch létat nebudou, se objevovala, ale šlo o výroky jednotlivých osobností, například lorda Kelvina.
Inženýři mezitím na letadlech pracovali.
Také příběh „placaté Země“ je zase z velké části pozdější mýtus, Řekové o kulatosti Země věděli už před naším letopočtem.
Společné mají tyto případy to, že lidé v dané době nevěděli všechno. Znali tehdejší měření, tehdejší metody a tehdejší otázky. To, co přišlo později, tedy nové přístroje, jiné proměnné nebo jiné chování lidí, zatím znát nemohli.
A co dnes?
Stejné omezení platí i dnes. Ptát se, zda klimatologové dnes přesně vědí všechno, by bylo ne fér – to nikdo neví. Klimatické projekce vycházejí z fyziky záření a z řady nezávislých měření teplot, oceánů a ledovců, ale jejich výsledek závisí na proměnných, které teprve přijdou: kolik skleníkových plynů lidstvo vypustí, jaké technologie vzniknou, jak se zachovají mraky nebo oceánské proudy. A další proměnné, které dnes buď neznáme, nebio je neumíme ke klimatické změně vztáhnout. Odborníci se přou o rozsah nejistot a o realističnost nejpesimističtějších scénářů.
Jenže uznat nejistotu neznamená uznat, že pravdu má opačná strana. Foersterova studie selhala, protože se jedna křivka neprodloužila lineárně. Klimatická věda se opírá o jiný druh důkazu, a proto se na ni dá odpovědět jen důkazy. Nejistota navíc míří oběma směry: dopady mohou vyjít menší, ale i větší, než se čeká.
Dnes se zpochybnění klimatické změny obvykle odbývá jako hloupý názor, protože „vědecký konsenzus je jiný“. Odvolání na konsenzus samo o sobě ale není argument. Je dobrým důvodem k důvěře, ne důvodem, proč se neptat. Foerstera, Wegenera i Marshalla opravila nebo potvrdila reálná data a kritika.
Debata vyžaduje dvě věci. Kdo konsenzus zpochybňuje, musí přinést důkazy. Kdo ho hájí, má na otázky odpovídat fakty, ne posměchem.
A všichni bychom si měli připomenout, že vědění, které máme dnes, je stejně neúplné jako to, které měli naši předchůdci.