Magor jako jinoch aneb Milovat Humpolec. Po stopách humpoleckého dětství a dospí

13

Píše se konec padesátých let a náměstím malého vysočinského Humpolce prochází hubený obrýlený jinoch v černém svetru a v podpaždí si nese knihu.

03740577.jpeg

Píše se konec padesátých let a náměstím malého vysočinského Humpolce prochází hubený obrýlený jinoch v černém svetru a v podpaždí si nese knihu. Mladíkovi je patnáct let, chodí do Střední všeobecně vzdělávací školy, zajímá ho literatura, výtvarné umění a historie, neúspěšně se pokouší hrát národní házenou za místní mančaft a o humpoleckém náměstí tvrdí, že se nedá chodit dokola, protože je do čtverce. Jmenuje se Ivan Jirous.

MILOŠ DOLEŽAL: JISTÝM BODEM POČÍNAJE ANEB JIROUS HUMPOLECKÝ. PO STOPÁCH HUMPOLECKÉHO DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ IVANA MARTINA JIROUSE. V DOKUMENTU VZPOMÍNAJÍ JIROUSOVI UČITELÉ, SPOLUŽÁCI A PŘÁTELÉ.

  • Miloš Doležal: Jistým bodem počínaje aneb Jirous Humpolecký. Po stopách humpoleckého dětství a dospívání Ivana Martina Jirouse. V dokumentu vzpomínají Jirousovi učitelé, spolužáci a přátelé.
0:00
/
0:00

V noci z 9. na 10. listopadu 2011, zemřel v Praze Ivan Martin Jirous, básník, výtvarný teoretik, signatář Charty 77, vůdčí postava českého undergroundu a vězeň husákovského režimu v 70. a 80. letech. Nezaměnitelná osobnost, hluboce spjatá se svým vysočinským rodištěm. Od dětství byl vybaven nesnadnou a nepoddajnou povahou, sedláckou paličatostí i zarputilou vytrvalostí a neodvozeným myšlením.

Už jeho jména Ivan Martin naznačují, s kým máme tu čest a jakou skrytou energii v sobě nesou. Jirousův dědeček, truhlářský mistr, nechtěl, aby se jmenoval Martin, proto jej při křtu „přeskočil“ Ivan, k čemuž se básník vyjádřil lapidárně v jednom ze svých nejranějších textů: „Nerad používám jméno Ivan/připomíná mi že jsem pijan.“ Chceme-li se Jirousově osobnosti skutečně přiblížit, musíme objevit celou řadu jeho vnitřních pater a suterénů, a tisíce protikladných ploch, ze kterých byl básník uhněten. Říká-li vizionář apokalypsy Vasilij Rozanov, že „duše je vášeň“, pak Jirousova duše byla rozhodně žhavá, rozpálená okuj, která dokázala propálit i kriminální zdi.

Ivan Jirous (vpravo nahoře v brýlích), fotografie z povinné školní praxe, v Humpolci v r. 1960

Ivan Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci a pevné, žulové podloží Vysočiny se stalo jeho domovskou „podlahou“.    A pak samotné Jirousovo rodinné zázemí – maloměsto, rodinná knihovna, otec berní úředník, sběratel a tvůrce různých jazykových hříček, jehož rod pocházel z jihočeské Rybovy Lhoty  – odtud básníkův přiznávaný vztah k  husitským předkům-rychtářům a husitství; a maminka dámská krejčová a později učitelka šití, jejíž sestra Josefa Hodačová byla odsouzená v paralelním procesu s Miladou Horákovou k deseti letům vězení. A také sestra Zorka, později Ságlová, nepřehlédnutelná česká výtvarnice.

Čtěte dále:   Píšou o Humpolci: Otevřel nejrychlejší dobíjecí hub v Česku, dnešní vozy ho neumí využít naplno

 Několik „diapozitivů“ z té humpolecké doby: cesty za tetou do kriminálů neboli akce „poznej svou vlast“; matka házející cigarety na náklaďák internovaným řeholníkům; rodičovská rada „Stalin je svině, Gottwald je svině, ale nesmíte to nikdy říkat, protože by tátu a mámu zavřeli taky jako tetu Fínku.“;  v třinácti letech čtenář Dostojevského, Kafky a Balzaka a příznačný posudek výboru humpoleckých žen na studenta místní všeobecné vzdělávací školy, který chtěl jít do Prahy studovat dějiny umění: „Chodí v černém svetru a štítí se práce.“

 Po stopách Jirousova humpoleckého dětství a dospívání se vypravil autor těchto řádků a „potkal“ Jirouse-školáka, Jirouse-házenkáře, Jirouse-matematika, Jirouse-fotografa, Jirouse-plachého jinocha, Jirouse-samotáře, Jirouse-tuláka, Jirouse-textaře, Jirouse-Jirouse. V dokumentu vzpomínají Jirousovi učitelé, spolužáci a přátelé Milan Adamec, Jan Ságl, Jan Zítko, Libuše Adamcová, Přemysl Pech, Jarmila Neomytková, Václav Bareš, Jiří Hájek, Hana  Komrsová  a Zbyšek Sion. A jakže Ivan Martin Jirous pojmenoval svůj vztah k rodišti a domovu? „Aby člověk mohl milovat svou vlast, musí především milovat Humpolec.“

Autor:Miloš Doležal; převzato z www.rozhlas.cz

Petr

13 thoughts on “Magor jako jinoch aneb Milovat Humpolec. Po stopách humpoleckého dětství a dospí

    1. Stále častěji si říkám, že bych komentáře pod články a blogy v zájmu zachování duševního zdraví neměl číst!!

      1. Ale tak ne kazdy magora znal. Byla to zkratka takova mistni kontroverzni , excentricka postavicka.

          1. Už jen Honzla a Hrdličku ! Když tedy pominu současného starostu…..

          2. Pak se tedy nabízí otázka,zda je označení „být magorem“ kladné či záporné či záleží na konkrétní osobě,nebo jak to teda vlastně je …

          3. Jestli myslis starostu tyto zeme, tak to je paradni magor.

  1. Že byl Ivan svůj je snad každému jasné, ale mnohé jeho texty jsou nádherné a vyjímečné. Poznal jsem jej v letech 1970/71a byl to člověk na rozdíl od tehdejších komoušů, se kterým život doslova tekl.

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Next Post

Brzdové kameny hlásily formanům prudké klesání cesty.

Pá Kvě 5 , 2017
Dopravní značky, jak je známe dnes, byly zákonem nařízené ve 30. letech minulého století. To už po silnicích samozřejmě jezdila auta. Jak to ale měli na cestách zorganizované vozkové a formani v 19. století? Měli brzdové kameny. Jeden z mála, které u nás ještě zbyly, stojí u Petrovic na Pelhřimovsku. […]

You May Like

Témata