Na začátku trochu obecných řečí

4

této nové rubrice, bych vás všechny rád seznamil s tím nejlepším, co se dá v americké kuchyni najít. Pokud pomineme restaurace typu fast food, s kterým se američané rozhodli dobýt svět, je americká kuchyně velice nápaditá, zajímavá a mnohdy přímo labužnická. Američané milují jídlo. Rádi jedí a proto i dobře vaří. I já strašně rád jím, a proto i rád vařím. I když poslední dobou mi na to nějak nezbývá čas. A jelikož jsem během svého putování po Americe narazil na mnoho lahůdek, které by mi bylo líto nechat si je pro sebe, rozhodl jsem se ty nejlepší jídla a recepty přinést i vám, čtenářům Humpoláka, aby jste si mohli chutné americké jídlo připravit a okusit, aniž by jste za nim museli letět přes „velkou louži“ na druhou stranu zeměkoule.

Budu se snažit vám každý týden přinést alespoň jeden nový recept. Tedy pokud mi to čas dovolí. Ti kdo mě znají vědí, že i když zeleninou někdy nepohrdnu, vyžívám se především v konzumaci masa. A tak mé recepty budou především na těžká jídla masitá a sýrová, i když někdy zcela jistě zavítáme i do lehčích vod mořské a sladkovodní stravy. Ale nebojte se. Ačkoliv se to nemusí zdát, americká jídla jsou poměřně dietní a kaloricky nenáročná. Za to že američané patří mezi jeden z nejobéznějším národů, můžou především všechny ty McDonaldy, KFCčka, Burger Kingové, pizzerie a další fast foody. Pokud zarazíte na jídlo do normální restaurace, máte jistotu, že jídlo je připravováno z kvalitních, nezávadných a pokud možno co nejméně kalorických a škodlivých surovin. To je dneska v Americe vyžadovaný standart.


Americká domácí kuchyně je velice rozmanitá. Stejně jako celá americká země je ovlivněna všemi národnostmi světa, tak i americká kuchyně obsahuje vliv všech možných národností a kultur. Všude samozřejmě najdete několik restaurací s tradiční americkou kuchyní. V každém větším městečku si pak můžete zajít do mnoha restaurací z celého světa. Převažují pak italské, čínské, japonské, mexické a indské restaurace. Samotná americká kuchyně je pak ovlivněna převážně italskou, anglickou, francouzskou a mexickou kuchyní. A tak například těžko budete hledat američana, který vám přikývne na to, že pizza je italské jídlo. Podle američanů je pizza jasně jedno z mnohých amerických národních jídel. (A ať si říká kdo chce co chce, americká pizza je mnohem lepší než italská). Z mexické kuchyně mají největší vliv různé taccos, tortilas a další placky různého původu, které se zde vedle rýže, těstovin a brambor staly zcela běžnou přílohou k rozličným pokrmům. Já osobně mám mexickou kuchyni docela rád, ale moje přítelkyně jí vyloženě nesnáší a do mexické restaurace bych ji nedostal ani párem volů. Z francouzské kuchyně přichází samozřejmě sýry, chléb a víno (stejně jako z italské). Bohužel sýry jsou v Americe nepředstavitelně drahé a američané jim příliš na chuť nepříšli. Americký zákon o velikosti děr v sýru mě třeba přivádí k zoufalství. Americké sýry nejsou také nikterak dobré. Naštěstí se na pultech můžeme setkat s originálními produkty z Francie, Itálie, čí Švýcarska. Z anglické kuchyně je pak největší vliv masových jídel, no a třeba pravá anglická snídaně se tu těší obrovské oblibě. V americké kuchyni se dočkáte také všelijakých podivných kombinací. Američané dokážou skombinovat všechno se vším. A tak zatímco poprvé, když jsme s Hankou viděli chlapíka, co si na talíř nandal hranolky, přelil je šlehačkou a zakusoval k nim jablečný koláč jsme koukali jako vejři, dnes už s náma ani nehne, když si někdo dá zmrzlinu se syrovými žampióny a brokolicí. Jsou to někdy kombinace přímo neuvěřitelné, ale někdy byste se divili, jaká lahodná chuť může s podobné extravagance vzniknout.


Americký steakCo se týče masa, tak se v Americe jí všechno. Nejméně zastoupené je snad vepřové, které tu není příliš v oblibě a moc často se s ním v jídelních lístkách nesetkáte. Samozřejmě se tu jí ryby, mořské plody, tisíce a tisíce kuřat. Velké popularitě se tu těší krůtí a krocaní maso. Nejvíce oblíbene a nejkonzumovanější maso je však hovězí. Což se nám čechům může zdát divné. Ale věřte že za to může kvalita hovězího masa. Kdyby se v Čechách prodávalo tak kvalitní hovězí jako tady, věřte že by na vašem jídelníčku bylo mnohem častěji. A kdybych vám vyprávěl, že když si dáte steak z argentýnské krávy, že se dá krájet vydličkou, nebudete mi to věřit.


A co uzeniny? Uzeniny jsou v Americe dost rozdílné od uzenin našich. Sehnat dobrý párek je tady problém. Většina zde prodávaných párků jsou typu hot-dog a nejsou příliš chutné. Připadají mi takové chemické. Takže pokud si neuděláte pravý americký hot-dog a párek si pouze ohřejete, nebude vám vůbec chutnat. I když tuhle jsem konečně po dlouhém pátrání narazil na vídeňské párky, které byly alespoň trochu těm našim podobné. Jinak se tu prodávají různé klobásy (sausages). Některé se dají, některé ne. Hodně dobré jsou ty přímo určené na grill. Pokud toužíte po klobáse podobné těm našim, nezbývá něž si koupit polskou klobásu. Ta je hodně chutná (a hodně pálivá). Na něco podobného jako český špekáček hned zapomeňte. Jinou kapitolou jsou šunky. Pro ty z nás, kdo šunku milují je Amerika opravdovým rájem. Když si zde koupíte totiž šunku, dostanete pravou lahodnou šunku od kosti, ne žadnou lisovanou „břečku“ chemické chuti, jaké se prodávají u nás. Můžete si koupit různě tlusté plátky šunky. Vždy obsahuje i kost. Můžete si dokonce koupit i celou šunku s kostí domů, zavěsit do ledničky a pěkně po večerech odřezávat. To je pak ráj na zemi. Samozřejmě, pokud máte zájem, můžete si koupit šunku i bez kosti, popř. dokonce i lisovanou šunku. Ta je pak ovšem mnohem lepší než naše české produkty. A není nic lepšího než pečená pravá šunka k snídani. Slanina se zde prodává v syrové podobě, a musí být vždy tepelně upravena.

Co se týče příloh, nejvíce se prosazují brambory. A to hranolky, bramborová kaše nebo pečené brombory (jedna velká pečená brambora). S vařenými brambory se v Americe nesetkáte, a kdybyste se jich v restauraci dožadovali, budou na vás koukat jako na blázna. No ale když budete hod
ně naléhat, tak vám je samozřejmě připraví. Ale nejdříve jim budete muset vysvětlit postup. Dále jsou to těstoviny a rýže. Poslední dobou se stále více jako příloha prosazují mexické placky, jak jsem již psal. Ke většině jídel se podává nějaké pečivo. Obvykle jsou to toasty různých druhů, (já osobně miluji česnekové), různé houstičky a setkáte se i s takovými bláznovinami jako je třeba banánový, nebo dýňový chléb. Hodně se tu konzumují nasladlé muffiny anglického typu. Klasický český styl chleba tady nenajdete, i když takzvaný německý chléb je mu docela podobný. Ten ale v restauraci těžko dostanete a seženete ho pouze v obchodech.


Ohledně dalších ingrediencí, najdete v americké kuchyni téměř vše co se kdy na světě do jídel mohlo přidávat. Stejně jako v Itálii se často a hodně používá česnek. Hodně se používá zelenina a v každé restauraci povětšinou dostanete vynikající zeleninový salát jako předkrm (zahrnutý již v ceně hlavního chodu). Z různých dochucovadel se používá hořčice (úplně jiná než ty naše) a hlavně kečup, který si američané patlají na všechno. U nás velice oblíbená tatarská omáčka se tady velké přízni netěší a podává se pouze v některých restauracích k mořským plodům. Pokud by jste si začali tatarskou omáčku nalévat na hranolky nebo brambor, budou na vás američané koukat jako blázen. Na přichucení brambor se většinou používá máslo nebo tzv. „sour creme“ – máslovo mléčná hmota bez chuti – která mě osobně nijak nechutná. Problémem v Americe zůstávají naše zavařované okurky. Ty tady opravdu neseženete. Teda seženete, ale jsou tak odpudivé chuti že se nedají jíst. Většinou jsou v nasládlém nálevu. Zkusili jsme jich již několik a pokaždé jsme je musely vyhodit. Nejvíce se těm našim blíží židovské košér okurky, které se dají alespoň použít do salátů a na vaření. Ale pokud chcete pravé české zavařované okurky, nezbývá vám, než si je dovést z domova.


Kapitolou samotnou pro sebe jsou dezerty. Američané milují sladké. A to hodně sladké. Většina amerických dezertů je neuvěřitelně sladkých, pro středoevropana nepoživatelných. Ale pozor, cukru v nich moc nenajdete. Většinou jsou slazeny náhradními sladidly. Americké „donuts“ (něco jako naše koblížky), které v amerických filmech tak rádi konzumují američtí policajti, jsou hodně sladké. Jsou vynikající, ale sníte tak jeden, dva a jste nacpaní na celý zbytek dne. Další velice sladkou bombou, která je ale nesmírně dobrá, jsou různé „cheescake“ – tenké piškotové těsto, pokryté vynikajícím tvarohovo-smetanovým krémem, završeným jahodami nebo jiným ovocem. Těm se velice těžko odolává. Našim zákuskům je nejvíce podobný asi „apple pie“, něco jako náš jablečný koláč a štrůdl. Nebývá tak sladký. Stejně tak „danish“ deserty nejsou tak sladké a jsou chutí podobné našim koláčům. Vynikající jsou pak především horko-chladné zákusky. Zmrzlina politá horkou čokoládou, horkými jahodami a horkými borůvkami je chuť pro kterou by jste mohli umřít a při její konzumaci se blížíte Nirváně. Nebo horký jablečný koláč se zmrzlinou – to je prostě lahůdka. A to já osobně si na sladké nijak nepotrpím.


Co mě překvapilo je, že v Americe se hodně jedí polévky. A překvapivě se jedná o velice dobré polévky, velice podobné těm našim. Takže žádné podivnosti typu anglických polévek. V každé restauraci povětšinou najdete těstovinovou kuřecí nebo zeleninovou polévku. Každá restaurace pak podává tzv. „soup of the day“ – to jest že každý den připravuje jinou polévku.


No a to by bylo o americké kuchyni obecně tak všechno. „Nakecal“ jsem toho dost a tak se raději rovnou vrhneme na jednotlivé recepty. Již zítra se zde objeví první recept, který patří mezi klasiku americké kuchyně. Doufám že vám se mnou bude v budoucnu chutnat.


Pokud máte jakékoliv dotazy k americké kuchyni, zeptejte se mě v diskuzi pod článkem. Rád vám na vaše dotazy odpovím.

Axl

4 thoughts on “Na začátku trochu obecných řečí

Napsat komentář: frantisek Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Pozor na maily z @microsoft.com

So Zář 20 , 2003
Už delší dobu kolují Internetem emaily s různými přílohami vydávající-se za něco zcela jiného.

Témata