Lidé, kteří se opravdu jmenují Humpolec – II.
Pan Pavel Humpolec mi poslal objemnou obálku
plnou „své práce“, tzn. skvělých obrázků a zajímavých textů, ale také dosti
poučných informací ke jménu Humpolec z hlediska historického a také z pohledu
kultury nám bohužel dosti vzdálené. Pokusím se zde vybrat to nejzajímavější a
slibuji, že se pokusím s panem Humpolcem domluvit nějakou akci přímo ve městě
Humpolci.
Všechny obrazy na této stránce jsou pracemi pana Pavla
Humpolce.
Pavel
Humpolec člen Sdružení pražských malířů
* 1956 v
Pekingu, Moravák, žije v Praze (studia UK Praha – prof. Z. Sýkora,
L.Leitgeb)
Pracoval jako výtvarník, fotograf, kameraman, učitel, výtvarné
výchovy, instruktor parašutismu, ředitel galerie, v současnosti jako
výtvarník ve svobodném povolání. Kromě malování – volné tvorby, se věnuje užité
grafice a fotografii, většinou pro reklamní účely.
Humpolák: Jak jste
přišel ke svému jménu?
Pavel Humpolec: Se jménem Humpolec jsem se
setkal v historických zprávách pouze několikrát:
10. stol. Gumpoldova legenda
o sv. Václavu
13. stol. Vám jistě známé okolnosti, kdy královský lokátor
Gumpolds jménem krále českého zakládal nová města a jedno z nich nazvali po něm.
Ve 14. stol. nastala v češtině změna G na H a z Gumpolds se stal Humpolec. A
tak lidé, kteří někam přišli z tohoto města byli pro upřesnění zváni … z
Humpolce. Např. Václav z Humpolce byl jeden z konšelů, kteří byli při první
pražské defenestraci vyhozeni z okna Novoměstské radnice do dnešní Vodičkovi
ulice a bídně zamordováni.
Dále jsem narazil na Oldřicha z Humpolce z
Prostiboře na Lochkovicích, pražského erbovního měšťana, který byl v letech
1545-1552 místopísařem Českého království. Zemřel v roce 1552. (erb
č.1)
Mikuláš Humpolec z Tuchoraze (erb č.2) byl rytíř, rožmberský úřadník,
regent Viléma z Rožmberka, starosta komorniční u českého zemského soudu.
Dále
se několik rodů nižší šlechty (zemani, rytíři) psali Humpolečtí z Nelechova,
Humpolecký z …, např. Humpolečtí z Leveče nebo Humpolečtí z Rybenska. (erb
č.3)
Humpolečtí z Rybenska, původně český rod sídlící poč.16.stol. v Čáslavi,
přesídlili na Moravu. Roku 1610 Jan Jiří, místopísař Markrabství moravského,
získal Osovou, Dolní Loučky a další místa a psal se Jan Jiří Osovec Humpolecký z
Rybenska. Rod zchudl za třicetileté války.
Humpolák: Máte nějaké
historické prameny o původu ve Vaší rodině apod.?
Pavel Humpolec: Co
se týká naší rodiny – pochází z Jižní Moravy, děda se narodil v Dolních Loučkách
a po letech ve Vídni, kde se narodil i můj otec, se vrátili zpět na Moravu do
Tišnova. Dědův bratr odešel kamsi na západ.
Humpolák: Byl jste někdy
v Humpolci? Máte nějakou zajímavou historku spojenou s Vaším jménem,
kterou jste sami zažil nebo někdo z Vaší rodiny?
Pavel
Humpolec: Do Humpolce jsem dojížděl v době mých studií, neboť zde bydlí tři mí
spolužáci. Při první návštěvě jsem od jedné spolužačky volal dalšímu, který však
nebyl doma a telefon vzala jeho matka. Představil jsem se, optal se na syna a
ona se zeptala kdo volá. Znovu jsem jí řekl své příjmení, padlo pár vět a ona
dobrá ženase mě znovu ptala kdo volá. Potřetí jsem řekl své jméno a po pár
dalších větách jsme zavěsili. Výsledný vzkaz údajně zněl asi takto:“Volal ti
nějaký spolužák z Prahy, ale vůbec se, nezdvořák, nepředstavil.“ 
My Evropané jsme stále vychováváni v duchu tradic, vycházejících z
názorů počátků křesťanského středověku. Podle nich jsme my nejchytřejší,
nejkrásnější, nejušlechtilejší a vůbec ve všech ohledechnejdokonalejší ze všech
živých bytostí na celé planetě i v širokém okolí. Naše „západní“ kultura,
zahleděná sama do sebe, je tou nejlepší ze všech, co kdy a kde byly, jsou, či
budou. Ve škole se učíme jen o evropských dějinách, evropské kultuře, evropských
vynálezích (často věcí, které se už dávno používaly jinde), evropském umění,
evropských zámořských objevech, aniž by nás zarazilo, že „objevitele“na břehu
čekalo přátelské přivítání lidmi, kteří tam byli dávno před nimi (za což
zpravidla byli objeviteli brzy vyvražděni). Teprve na konci tohoto století se
stále více lidí z USA a západní Evropy začíná zajímat i o jiné oblasti, studují
jazyky, historii, kulturu nebo lékařství a jsou uchváceni hudbou, výtvarným
uměním nebo přírodou těchto zemí. Přitom z údivem zjišťují, že například v Asii
a nejen tam, došli moudří už před více než dvěma tisíci lety k poznání, že vše
se netočíjen kolem vlastního JÄ, ale že člověk je pouze drobná součást života
této planety, že je partnerem všem tvorům a rostlinám a existence jeho vlastního
druhu je přímo závislá na schopnosti žít s přírodou v rovnováze a
harmonii.
P.S.
Podle Murphyho zákona se lidé začnou chovat podle zdravého
rozumu teprve tehdy, až vyčerpají všechny osotatní možnosti.
Murphy ovšem
neříká, zda to lidstvo ještě stihne.
To, že my lidé jsme nejdokonalejší
životní formou a vrcholem vývoje, je pouze náš názor.
Bohužel, není dosud
potvrzen z žádných jiných, nezávislých
zdrojů.
Pavel Humpolec
A na závěr ještě jedna lahůdka
zaslaná panem Pavlem Humpolcem:
