STŘÍPKY Z AMERIKY: Voladores: létající Indiáni

Volar znamená ve španělštině létat. Volador pak letící, létající, či létavý.





























Začátek letu voladores 




A nebo
také kolovadlo, zoologicky létající ryba a mnoho dalších významů. Nyní ovšem
bude řeč o indiánských voladorech. Dnes je potkáte po celém Mexiku a části
Spojených států, když předvádějí své umění na trzích, jarmarcích či
slavnostech.


Dříve tento ceremoniál, či lépe řečeno vrcholný artistický výstup,
představoval čistě náboženský rituál. Smyslem jako skoro ve všech případech byla
poklona bohům a žádost o jejich přízeň, jež měla být vyjádřena dobrou úrodou a
dalším rokem bez přírodních katastrof či epidemií.


A co je zvláště sympatické, nejednalo se o krvavé oběti, i když výkon sám je
značně hazardní a podle slov samotných voladores občas dojde i ke smrtelným
úrazům.


Rituál se stal obživou
V současnosti, kdy původní smysl
rituálu je potlačen do pozadí, slouží tyto výstupy převážně k obživě indiánů. O
jejich oblibě a úctě , která je k nim chována, svědčí mimo jiné i to, že každý
výstavní areál ve větších městech má ve svém vybavení vysoký ocelový
stožár, byť by byl využíván jednou, nebo dvakrát do roka.


Samozřejmě dříve byly tyče ze dřeva a možná méně bezpečné. Ale na druhé
straně ocel dovolí vystoupat do větších výšek a představení se stává delším a
efektnějším.


Jsem na výročním  jarmarku, který každý rok trvá pouhých dvacet dní.
Voladores začínají stoupat po stožáru. Jeden, dva, tři, čtyři, pět. Nějakých
deset minut trvá příprava – sedí na vrcholku na čtvercovém dřevěném rámu a
smotávají lana. Člověku se vtírá podobnost s přípravou padáku parašutistů.










Začátek
rituálu



A pak jeden z nich začne na rozšířeném vrcholku stožáru tančit, uklánějíce se
do všech čtyř světových stran. Přitom bubnuje na malý bubínek a píská na flétnu.
Přihlížející ztichnou, aby byli schopni vnímat zvuky přicházející z výšky.
Stožár se ve větru houpe, zraky všech jsou soustředěny  na jedno místo.


Jako ptáci…
Voladores jsou nade všemi, nad celým
městem, jsou výše než kostely, jsou blízko Bohu, jsou jako ptáci, jsou
voladores. Z této výšky se lidé dole podobají velkému pestrobarevnému koberci. A
pojednou dav zahučí: „Už letí!“


Voladores přepadávají zády dozadu do volného prostoru. Pomalu, pomaloučku se
roztáčí čtvercový rám a oni hlavou dolů začínají klesat opisujíce ve spirále
stále větší a větší kruhy. Cvakají fotoaparáty, točí se videa. Po uražení
poloviny svého letu začínají někteří z nich předvádět různé figury. Odstředivá
síla je natolik velká, že poslední z nich, tanečník, do tohoto okamžiku stále na
vrcholku, se za aplausu spouští po jednom napnutém lanu, aniž ovlivní
voladora.


A za pár chvil přistávají, hodnou chvíli běžíce po zemi, aby byli obklopeni
přihlížejícími. Nyní je vhodná chvíle vyfotografovat hrdiny předchozích momentů
zblízka. A ti jsou svolní a využívají situace k získání peněžních příspěvků a
zároveň nabízejí k prodeji repliky bubínku a flétny.


Říká se, že se schopnostmi k létání se musí člověk narodit. Dále se říká, že
tento „sport“ provozují i děti, pro něž  je údajně hrou. Já sám jsem viděl
mnohokrát dorostlé chlapce a muže a byl jsem nadšen.


Kde se lidé-ptáci vzali?
Rituál samozřejmě spadá do
předšpanělské doby. Ačkoliv se neznají přesně časové údaje, ví se, že při
příchodu kolonizátorů zapsali jejich věhlasní kronikáři tento „létající tanec“
jako hru na ptáky. Snad proto, že v té době neměli voladores konfekční obleky,
ale byli ozdobeni pravými péry z orlů, sov, havranů, papoušků, skřivanů a
dalších ptáků…










Jako pták


Legenda: modlitba na vrcholku stromu
Jako vždy v případech
velmi zajímavých zvyků, i zde existuje legenda. A ta praví, že před mnoha 
a mnoha lety přišlo velké sucho do Totonacapanu (což je oblast mezi nynějšími
státy Veracruz a Puebla) a způsobilo velké utrpení a smrt mnoha obyvatel.


Zasedala rada starších a přikázala skupině mladíků, aby našli nejvyšší rovný
strom, porazili ho a  použili ho při ceremoniálu společně s hudbou a
tancem, přičemž smyslem měla být prosba k bohům, aby seslali déšť a vrátili
úrodnost půdě.


A modlitba měla být provedena na špičce kmene, aby mohla být lépe vyslyšena.
Protože pak skutečně zanedlouho přišel déšť, bylo rozhodnuto opakovat tento
rituál každý rok na začátku jara.


Přestože dnes můžeme vidět toto vystoupení téměř po celém Mexiku, voladores
pocházejí pouze z jediného místa, regionu, který se nazývá Papantla. Tanec,
či let voladorů, který zná většina lidí, je však pouze závěrečnou, i když tou
nejefektnější častí celého obřadu.


Indiánské obřady
Původně začínala slavnost na místě, kde
se nacházel vhodný strom. Tančením, pitím pálenky, hudbou a modlitbami  se
prosili bohové za odpuštění, že se strom bude kácet. Při odvětvení a přepravě
kmenu se dělo totéž, bylo zakázáno šlápnout na něj, nebo jej překročit. Vůbec
nejhorší znamení pro voladory by bylo, kdyby se kmene dotkla nějaká žena.


Po příchodu na místo vztyčení stožáru se kolem něj pletly „schody“ z liány,
později z lana, aby na něj bylo možno vystoupit. Potom se obětovalo bohům, buď
jeden kohout, nebo sedm kuřat společně s tabákem, pálenkou a tamales. To proto,
aby nedocházelo k smrtelným úrazům.


Symbolika oblečení
Také oblečení voladores je jednoznačně
určeno a je v něm mnoho symboliky. Tak například kónická čepička, která je
zakončená malým vějířkem. Tento představuje ocas ptáka a také sluneční paprsky.
Různobarevné pentle vzadu na čepičce, které při letu vlají a jejich barvy se
snaží napodobit duhu, symbolizují požadovaný déšť.. Zbytek pokrývky je pokryt
pestrými květy, symboly úrodnosti půdy.


Hudbu v tomto tanci obstarává pouze náčelník a to za pomocí malého bubínku, z
obou stran potaženého kůží a připevněného na zápěstí a malé flétny pouze se
třemi otvory. Umírněnost hudebních nástrojů není vůbec na škodu, naopak
zvýrazňuje hlubokou lidovou tvořivost totonaků.


Vlastní ceremoniál začíná příchodem voladorů, v jejichž čele kráčí „caporal“,
přičemž všichni mají hlavy skloněny na jednu stranu, čímž vyjadřují pokoru a
respekt před bohy.










Náčelník
voladores



Po výstupu na vrcholek stožáru se posadí voladores na dřevěný rám zády k
publiku a náčelník  začíná tančit a hrát na své hudební nástroje. Když
dokončí svou část vystoupení, také on se posadí, ale nepřestává hrát.. A ve
chvíli, kdy zazní jeden speciální tón, beze slov a bez výkřiku se voladores
vrhají zády do prostoru, hlavou dolů, roztahujíce paže jako křidla ptáků.. A
letí. Je to prostě nádhera.


Ačkoliv vystoupení je relativně krátké, tvrdí se, že příprava jeho
účinkujících je dlouhá, komplexní a oni musí dodržovat řadu pravidel. Dále se
tvrdí, že v současnosti je mezi spoustou zásad i sexuální a alkoholická 
abstinence, jejíž původ tkví ve víře, že tento ceremoniál poprvé uskutečnilo pět
nevinných mladíků…

Pro Humpoláka exlusivně – Roman Vošický, Harrisburg,
USA

Axl

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Přijde po vstupu do EU zdražení?

Čt Bře 20 , 2003
Stejně velký nákup je dnes možné v Rakousku pořídit o sto procent dráž než v Česku. Přesně toho se bojí více než čtyři pětiny obyvatel republiky – až vstoupíme do EU, budeme nakupovat za „rakouské“ ceny. Jejich strach však není zcela oprávněný.

Témata