Tip na výlet: Pramen Vltavy – Bučina – Knížecí Pláně

2

V našem dnešním tipu na výlet se opět vrátíme na Šumavu. Tentokráte se vydáme na velice známá a frekventovaná místa. Proto doporučujeme tento výlet absolvovat mimo hlavní sezónu, kdy je tady spousta lidí, popř. pokud je to možné se sem vydat během pracovního týdne a vyhnout se tak víkendovým davům. Přesto tento výlet stojí za absolvování. Je celkem dlouhý, ale dá se zvládnout za jeden den. Doporučujeme ho však uskutečnit jako dvoudenní výlet s přenocováním ve stanu na nouzovém nocležišti, tak jak jsme to udělali my. Případný ranní výhled na Alpy za to určítě stojí.

Na našem výletě se podíváme k pramenu Vltavy, odtud se vydáme na Bučinu kde přenocujeme legálně ve stanu nebo jen ve spacáku na nedalekém nouzovém nocležišti. Druhý den se přes kousek Německa vypravíme na Knížecí Pláně.

Jako začátek cesty jsme si zvolili překrásnou obec Kvilda. Zde můžeme zaparkovat na oficiálním parkovišti automobil. Naložíme na záda krosny s výbavou a vyrážíme směr Pramen Vltavy. Ten patří k nejnavštěvovanějším místům na Šumavě. Leží při
jihovýchodním úpatí Černé hory (1.315 m) nedaleko státní hranice se
Spolkovou republikou Německo. Pramen, který zde vytéká, je
považován za nejzazší prameniště naší nejdelší řeky –
Vltavy. Potůček je od pramene až k Borové Ladě
nazýván Černý potok, dále již nese označení
Teplá Vltava. Již v období před 2. světovou válkou bylo místo hojně navštěvováno
turisty a stávala zde i turistická chata, postavená v roce 1922. Za
války sem byl umístěn pracovní tábor důstojníků sovětské armády.
Dnes je prameniště upraveno pro veřejnost a o zdejší přírodě a
historii informují přehledné informační tabule. Přístup k pramenům
Vltavy
z obce
Kvilda je možný po trase modré značky. Cestou k prameni můžeme na mnoha místech vidět pozůstatky po železné oponě, kde pohraničníci za minulého režimu hlídali hranice. Hlavně často narážíme na široké průseky lesem, kudy kdysi vedly takzvané signální stěny, nebo dráty s vysokým napětím. Těsně před cílem vede značka
starým smrkovým porostem pralesního charakteru. U pramene si odpočineme, pokocháme se zde a odtud dále vyrážíme po červené značce (asi 4 km) k rezervaci
Bučina
, u níž byl vybudován hraniční přechod do Německa pro
pěší a cyklisty. My cestou slyšíme v dálce podivné zvířecí zvuky, které zpočátku považujeme za zvuk jelenů v říjí. Ó jak jsme se mýlili. Můžeme si Bučinu prozkoumat. Komu se zde nechce nocovat a chtěl by se již vrátit, může se vrátit zpět do Kvildy po trase zelené značky, nebo se odsud zpět do Kvildy svést ekoautobusem, který zde v pravidených intervalech mezi Kvildou a Bučinou pendluje.

My si však prohlídku Bučiny necháváme až na druhý den a míříme na nedaleké místní nouzové nocoviště (je hned vedle zastávky ekoautobusu), kde můžete zcela legálně (za zachování podmínek nocoviště) přenocovat pod stanem, nebo jen tak ve spacáku. Můžete tak zažít nádhernou noc uprostřed šumavské přírody pod hvězdami. My jsme takové štěstí však neměli. Když přicházíme k nocovišti zjišťujeme, že to bučení nebyly jeleni, nýbrž krávy sdružující se v ohradách a loukách v okolí nocoviště. Bučí krásně. Moc se nám to ze začátku líbí a bavíme se. To ještě netušíme, že krávy nám budou vyhrávat celou noc. Jak jsme se později druhý den dozvěděli, byly krávám ten den odebrány telata a krávy je hledaly a volaly bučením. Bohužel opravdu celou noc. Nezamouřili jsme oko a vůbec jsme se nevyspali. Navíc se krávám ráno podařilo utéct z ohrady a vydaly se přímo na nocoviště kde jim moc chutnala zelená travička. Takže jsme ráno vylézali ze stanu a slovy klasikla "hleděli krávě z příma do očí". No zážitek strašný, ale zároveň úžasný. Konečně jsme pochopili proč se toto místo jmenuje tak jak se jmenuje. Sedí to dokonale.

Za protrpené ráno jsme ale bohatě odměněni. Když vylezáme ze stanů, koukáme přímo od nocoviště na vrcholky Alp, které se za pěkného počasí rýsují na obzoru. Je to podívaná pro bohy a strašně si to užíváme. Pro tohle stálo za to celou noc přetrpět. Snídáme a kocháme se pohledy na vzdálené zasnežené alpské velikány s dominantním Dachsteinem. Fotíme jako o závod. Když se dostatečně pokocháme tou nádherou, balíme stany a fidlátka a vydáváme se na obhlídku Bučiny. Je zde nově vystavěný a otevřený hotel. Ten nás ale tolik nezajímá, jako výstava pod otevřeným nebem v okolí hotelu, věnována právě železné oponě. Jsou tu informační cedule popisující v krátkosti tuto chmurnou část naší historie a je tu zbudována malá část signální stěny, včetně strážních budek, průchodů a ostnatých drátů. Můžeme si tak udělat představu jak vypadala naše hranice za totality a můžete si vyzkoušet útěk přes železnou oponu. Leze z toho člověku mráz po zádech.

Čtěte dále:   Kraj Vysočina: tipy na neotřelé výlety s příběhem

Můžete se podívat na krátké video, jak to na Bučině při naší návštěvě vypadalo. Bučení krav a prohlídka železné opony je k vidění na videu na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=ywXfD4AMAc8&list=UUpU23cljUSzFrD17o3fg6WQ&index=8&feature=plcp

V okolí Bučiny je mnoho informačních panelů Národního parku Šumava i Bavorský les, na kterých se dozvíte mnoho zajímavých informací o tomto kousku země. Po ukončení prohlídky se vydáme směrem na Knížecí Pláně. Vyrazit sem můžete po turistické značce na české straně hranice. My jsme však přešli přes turistický přechod do Německa a vydali se do Knížecích Plání po německé straně. Tato trasa je poněkud zajímavější a seznámíte se i s německým turistickým značením a jak se starají o turistické stezky (a o lesy napadené kůrovcem) na druhé straně hranice.

Na místě Knížecích Plání v minulosti stála rozsáhlé
vesnice, jejichž existenci dnes dokazují jen skupinky starých
ovocných stromů. Dnes tu zástala již vlastně jen jedna budova – velice pěkná typická šumavská chalupa, kde dnes nalezneme penzion, kde se můžete občerstvit a dát si něco dobrého k snědku. V jejím okolí se pasou ovce a dlouhostrsté krávy, které jsou jistě zajímavým zpestřením výletu. Uprostřed rozlehlých Knížecích Plání stojí starý
hřbitůvek, ke kterému přicházejí lidé z obou stran hranice, aby
uctili památku předků. A naleznete zde i velký kříž na místě kde kdysi stával hezký kostel. Knížecí Pláně i Bučina byly v historii velice živé obce, kterým přineslo zkázu vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce, zavedení hraničního pásma a následná devastace těchto obcí.

S Knížecích Plání se pak vydáme po turistické značce do Borové Lady, kde můžeme v některém z místních penzionů či restaurací opět zahnat žízen a odkud se pravidelným linkovým autobusem vrátíme do Kvildy.

Náš tip:

Celý výlet je vhodný i pro malé děti na kole – stoupání
jsou jen velmi mírná a na silničky a cesty nesmějí auta. Jako cíl si můžete
dát občerstvení v boudě na Knížecích Pláních nebo
stádo oveček tamtéž.
Krásný okruh pro horská kola (
nebo v zimě běžky) je Kvilda – prameny Vltavy – Bučina –
(Knížecí Pláně) – Kvilda
. Navštívíte nádhernou původní
přírodu centrální Šumavy, z Bučiny možná uvidíte
Alpy a na Knížecích Pláních se v hospůdce pod
velkými stromy můžete posadit a občerstvit.
Pokud Vás zajímá historie železné opony a převaděčů a agentů na přísně štřežené hranici, zastavte se cestou na Šumavu nebo domů v Prachatickém muzeu, kde až do 3. záží můžete navštívit výstavu Králové Šumavy. Výstava na dvaceti panelech připomíná činnost kurýrů a převaděčů, kteří v
prostoru západní Šumavy s nasazením vlastního života pomáhali
československým občanům na jejich cestě do svobodného světa. Výstava kromě osudů některých kurýrů a převaděčů reflektuje také změny
šumavské krajiny a osídlení, které souvisely jednak s poválečnými
událostmi, jednak s politickým uspořádáním po únorovém převratu v roce
1948. Více info: http://www.ustrcr.cz/cs/vystava-kralove-sumavy

Fotogalerie:
(klikněte na fotografii pro velký obrázek)


Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Kvilda – nástupní místo

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Zbytky železné opony – signálky

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Okolí pramene Vltavy

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Pramen Vltavy

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Mezi Pramenem Vltavy a Bučinou

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Bučina

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Alpy v dálce s dominantním Dachsteinem

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Železná opona

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Bučina – turistický přechod do Německa

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Německá strana hranice

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Kříž na místě bývalého kostela v Knížecích Pláních

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Krávy u penzionu v Knížecích Pláních

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Knížecí Pláně – penzion

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Tip na výle: Pramen Vltavy - Bučina - Knížecí Pláně

Axl

2 thoughts on “Tip na výlet: Pramen Vltavy – Bučina – Knížecí Pláně

  1. A víš, že mi už dneska zpětně přijde to bučení šílených krav náramně romantický? :)))

    Díky za vzpomínkový článek a krásné foto!

    1. Díky. 🙂 Taky se mi stejská! Zase by jsme měli nějaký vícedenní přechod Šumavy uskutečnit. Moc hozké nocoviště je v Novém Údolí. To by byla romantika!

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Next Post

Nervy až do samého závěru

Po Srp 20 , 2012
Fotbalisté Humpolce se v 2. kole krajského přeboru poprvé v této sezóně představili doma svému publiku. Čtěte dále:   PŘEDRAŽENÁ BÍDA NA ČESKÝCH HORÁCH. JAK DLOUHO TO JEŠTĚ VYDRŽÍME?

You May Like

Témata