Vlak, který šplhá přes Alpy

1

Vyhlídkový vlak Bernina Express spojuje Chur ve Švýcarsku s Tiranem v Itálii. Nezastaví ho ani závěje jako panelák.

























 




Landwasser viadukt, jeden z nejslavnějších železničních mostů světa, sdílí zatím nepříliš známý Bernina expres na trati mezi Churem a Svatým Mořicem s populárnějším Ledovcovým expresem.

Autor: Rhätské dráhy




Ve švýcarských Alpách jezdí vlak, který nezastaví ani závěje sněhu vysoké jako osmipatrový panelák. Není to proslulý Ledovcový expres ze Svatého Mořice do Zermattu, ale jeho méně známý bratr, Bernina expres. Jezdí na trase z Churu do italského Tirana.


Kalamita přišla v zimě před dvěma lety, když masa navátého sněhu na některých místech dosáhla čtyřiadvaceti metrů.


„Přesto tenkrát nenastal ani jediný den, kdy bychom museli úplně zastavit provoz,“ chlubí se Peider Härtli, jeden z manažerů Rhätských drah, úzkorozchodné železnice na východě Švýcarska.


Pohled z jasně červeného vláčku na vrcholu trasy, v okolí průsmyku Bernina, který leží výš než dva tisíce metrů nad mořem, tehdy turistům nenabízel nic než jen bílou stěnu. Bernina expres se prokousával zmrzlou masou, v níž neuvěřitelně hlubokou rýhu dokázaly spolehlivě udržovat silné drážní frézy.








Bernina Express se prokousává závějemi


Vítězství nad sněhem bylo dobrou reklamou
I když je to vlak vyhlídkový, netrpěl, ani když byl „utopen“ ve sněhu. Jezdil totiž. Dokonce se ukázalo, že to zafungovalo jako dobrá reklama, lístky se nyní prodávají čím dál lépe.


„Vypadá to jako úžasný byznys, ale stejně nejsme soběstační,“ přiznává Härtli. „S penězi nám pomáhají jako jiným železnicím politici, i když méně než třeba Švýcarské spolkové dráze. Náš hlavní úkol je dostat místní lidi i večer z práce, to pak vozíme v celém vlaku třeba jen tři pasažéry.“


Ledovcový expres, Bernina expres – ve skutečnosti je to jen slovní hříčka. Vždyť oba vlaky jsou stejně pomalé úzkokolejky. Na trati sdílejí jeden z nejslavnějších, třebaže nikoli zdaleka nejvyšších ani nejdelších železničních mostů planety – Landwasser viadukt – fotografy mimořádně oblíbenou řadu kamenných oblouků vedoucí do tunelu vysoko ve skalní stěně poblíž Filisuru. Tady však podobnost končí.









Kreisviadukt


Bernina šplhá přes Alpy i v zimě bez pomoci zubačky, což ten proslulejší vlak, Ledovcový expres, neumí. A taky jezdí po dalším slavném mostě – kruhovém – pod nádražíčkem v Brusiu u italských hranic. „Kreisviadukt“ je podivuhodná stavba v jižním svahu, kde hodně dlouhý vlak zdolává prudké klesání tak, že v jednom momentě podjíždí sám sebe. A uvnitř kruhu pobíhají fotografové, kteří nestíhají.

Zapomenutá silnice se stala rájem sáňkařů
Jsou tu i jiné atrakce. Třeba silnice na Albulapass, která přes zimu patří sáňkařům. Tady, daleko před italskými hranicemi, koleje ve svahu několikrát křižují zasněženou cestu, záměrně opomíjenou četami silničářů.


Dopravu tu v zimě zajišťuje dráha, a tak se pětikilometrová komunikace mezi obcemi Bergün a Preda (výškový rozdíl přes 400 metrů) mění v ráj sáňkařů. Nesmí sem bobisté ani skibobisté. Večer se tu sáňkařům dokonce svítí. Za 30 franků (asi 600 korun) dostanete celodenní permanentku i s jízdným na vlak.


Sníh leží na trati Berniny dokonce i v tunelu. Koleje v podzemí neohrožuje, ale naopak chrání, je tam záměrně navezen.









Ve vagonu Bernina Expressu


„Sníh je skvělá izolace, aby tající a znovu namrzající voda netrhala skálu,“ vysvětluje strojvůdce Rada Franco. Je to mladý tmavovlasý Ital ve značkových slunečních brýlích, tuhle trať s lokomotivou projel nejmíň stokrát. Potahuje z dýmky a nevypadá ani v nejmenším otráveně. V práci se dobře baví, aniž by flirtoval s turistkami, na ruce má ostatně masivní snubní prsten.


Nahoře v Alpách, v průsmyku Bernina, vyskočí od řízení, mašina jede a on, místo aby hleděl na trať, pátrá očima ve skále vlevo nad tratí.


„Klid, tenhle vlak řídí počítač,“ chechtá se Franco a nadhodí: „Už jsi někdy viděl živého kozoroha?“ „Ne,“ odpovídám. „Támhle bývají. Jsou dvakrát větší než kamzíci.“ Nejsou tam. „Pojeď zítra, třeba budou. Tady se to každý den mění, nikdy nejedu po stejné trati,“ říká s úsměvem.


Další den už Franco vezl jiné turisty, přesto ještě téhož dne večer cestou zpět do Churu to bylo úplně jiné. A nad Alpami zrovna vycházel měsíc…








MŮŽE SE HODIT


Jak se tam dostat
Přímý noční spací vagon jede z Prahy (18.17) přes Tábor (19.41), České Budějovice (20.32) do pohraničního Buchsu (5.00), odkud je to do Churu asi 30 minut. Zpět lze jet z Buchsu (0.01) přes České Budějovice (8.39) a Tábor (9.26) do Prahy (10.51). Zpáteční jízdenku lze koupit od 98 eur (asi 3100 korun).


Noční autobusy Praha – Curych jedou tam a zpět těsně pod 3000 korun, víkendová letenka na téže trase stojí zhruba 10 000 korun. Na Bernina expres platí turistické předplatné Swiss pass (od cca 3000 korun na čtyři dny v Čedoku), bez něj stojí jednosměrný lístek Chur – Tirano do 2. třídy 58 franků (asi 1200 korun).

Kdy jet
V létě bývá Bernina expres, místenkový vlak, beznadějně vyprodaný, v zimě místenku nepotřebujete. Pouze v létě lze ovšem pokračovat vyhlídkovým autobusem z konečné v italském Tiranu do jihošvýcarského Lugana.


Kde hledat další informace:
www.rhb.ch
www.MySwitzerland.com

Axl

One thought on “Vlak, který šplhá přes Alpy

  1. Já jsme tím vlakem už dvakrát jel. A je to super. Doporučuji každému, kdo miluje mašinky i hory současně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Je znám viník havárie v pivovaru

Út Bře 25 , 2003
Na konci ledna letošního roku se zřítil střešní podhled na stavbě výrobní haly humpoleckého pivovaru. Nyní je jasné, že na vině je stavební firma.

Témata