O Everestu se sní, i se pro něj umírá

2

Mount Everest, nejvyšší hora světa. Miliony let tu stojí a desítky let dráždí lidstvo. Na jejím vrcholu už stály tisíce lidí, přesto Bohyně hor stále hrozí ze zóny ledové smrti a vybírá životy. Jen už není tak tajemná jako předtím, než na ni vystoupili Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský šerpa Tenzing Norgay. Bylo to 29. května 1953, půl hodiny před polednem.





















Pohled na Everest z kopce Kala Pathar, respektive Kala Pattar (psáno různými způsoby), výška 5545 metrů; Everest je ten tmavší kopec v pozadí, téměř bez sněhu, na pravé straně od něj je masív Nuptse (je blíž a tak vypadá větší).

„Necítili jsme extrémní radost nebo vzrušení,“ řekl o tom okamžiku Hillary. „Byl to pocit tichého uspokojení, a trochu překvapení. Tolik skvělých lezců se pokoušelo dojít nahoru a neuspěli. A teď se to podařilo mně a Tenzingovi. Bylo těžké tomu uvěřit.“


Od začátku minulého století lidé zkoušeli, jak se dostat na vrchol. Nastoupily velké expedice se stovkami nosičů. Tímhle způsobem nakonec uspěl Hillary.


Dodnes však není jisté, jestli nahoře nebyli už v roce 1924 Britové Andrew Irvine a George Mallory. Tehdy zmizeli těsně pod vrcholem, Malloryho tělo bylo nalezeno před čtyřmi lety. Důkaz, že byl nahoře, však neexistuje.


Po padesáti letech od prvního výstupu se na vrchol dostalo přes 1650 lidí. Nahoře byl patnáctiletý mladík i čtyřiašedesátiletý veterán. Vystoupal tam slepec i muž s amputovanou nohou. Na nejvyšší horu světa je dnes možné vylézt za méně než čtyřiadvacet hodin.


„Je doba převratných věcí, virtuální reality. Všechno je možné,“ říká Ladislav Nosek, jeden z šesti horolezců českého původu, kteří na Mount Everestu byli. „Média jsou plná rekordů a nových met.“


Lezci stále o přízeň posvátné hory žádají obřadem, při němž se do kamenné mohyly zapustí stožár s barevnými praporky, na kterých jsou napsány modlitby k bohům.


„Říkáme, že jsme rádi, že nám hora dovolila na sebe vstoupit,“ říká Nosek. „Člověk je velmi malý. Bití se v prsa tady neplatí.“


Pokora k přírodě a k její síle se však vytrácí. V okolí Mount Everesse povalují prázdné kyslíkové lahve, výpravy často musí na hoře nechávat své vybavení. Základní tábor ve výšce těsně přes pět kilometrů nad mořem se v sezoně hemží lidmi.


„Nad druhý výškový tábor už ale jde jen málokdo,“ říká Josef Nežerka, další z Čechů, kteří na Mount Everest vylezli. Přesto se počet úspěšných lezců počítá na tisíce.


Nejjednodušší cestou na vrchol, mezi horolezci nazývanou „normálkou“, se k vrcholu šinou výpravy zkušených horských vůdců s boháči, kteří si cestu na Mount Everest zaplatí. Nejdražší takové výlety stojí kolem dvou a půl milionu korun.  Horolezce běžně expedice stojí kolem půl milionu.


V posledním dvacetiletí se zvyšuje počet výstupů na vrchol, ale přibývá také počet mrtvých, na Everestu dodnes leží 120 těl. „Mezi bohatými turisty jsou úplní blbci. Někdy máte chuť jim dát přes hubu. Na Everestu jde o život!“ říká Radek Jaroš, který má za sebou úspěšný výstup. „Ovšem ať jde nahoru boháč nebo ten, kdo si naškudlí a vypůjčí, plní si svůj sen. Proč by to měla být výsada elity?




















































Rekordy na Everestu


První výprava k Mount Everestu:
1893 – Britská expedice, vedoucí C. G. Bruce, severní hřeben z tibetské strany.


Prvovýstup na vrchol:
Tenzing Norgey Sherpa (Indie), Edmund Hillary (Nový Zéland), 29. 5. 1953, cestou přes J sedlo a JV hřeben.


První horolezec, který dosáhl vrcholu podruhé:
Nawang Gombu (Indie), 1. 5. 1963 a 20. 5. 1965, v obou případech výstupem přes J sedlo.


První horolezec, který poprvé vystoupil na Everest ve třech ročních obdobích:
Yasuo Kato (Japonsko), 1. 10. 1973 přes J sedlo, 3. 5. 1980 SV hřebenem a 27. 12. 1982 přes J sedlo a JV hřeben.


První ženské výstupy:
Junko Tabei (Japonsko), 16. 5. 1975, normální cestou přes J sedlo a JV hřeben.
Phantog (Čína – Tibet), 27. 5. 1975, cestou přes S sedlo a SV hřeben.
Wanda Rutkiewicz (Polsko), 16. 10. 1978, normální cestou přes J sedlo.


První přechod vrcholu:
Thomas F. Horbein, William F. Unsoeld (USA), 22. 5. 1963, po prvovýstupu Z hřebenem a sestupu JV hřebenem.


První zimní výstup:
Leszek Cichy, Krzysztof Wielicki (Polsko), 17. 2. 1980, cestou přes J sedlo.


První výstup bez použití kyslíkového přístroje:
Peter Habeler (Rakousko), Reinhold Messner (Itálie), 8. 5. 1978 cestou přes J sedlo a JV hřeben.
Před tímto výstupem byl po 44 let držitelem výškového „světového rekordu“ bez použití kyslíkových přístrojů Edvard F. Norton, který dosáhl v r. 1924 výšky 8.572 m na cestě přes S sedlo.


První sólovýstup:
Reinhold Messner (Itálie), 20. 8. 1980 bez použití umělého kyslíku, po výstupu přes S sedlo a S stěnu s novou variantou cesty.


Nejčastěji na vrcholu Mount Everestu:
Appa Sherpa, celkem 12x s umělým kyslíkem v letech 1990 až 2002, 11x normální cestou od JV, v r. 1999 po výstupu cestou přes S sedlo.
Ang Rita Sherpa, celkem 10x v letech 1983 až 1996, vždy bez kyslíkových přístrojů, 8x normální cestou, v r. 1984 s čs. výpravou J pilířem, v r. 1995 cestou přes S sedlo.
Babu Chhiri Sherpa, 10x v letech 1990 až 2000, vždy bez umělého kyslíku, v letech 1991 a 1993 severní stěnou, v r. 1995 přes S sedlo, ostatní výstupy normální trasou od JV.


Nejrychlejší výstup na vrchol:
nepálský šerpa Pemba Dorje, dne 23. května 2003, čas výstupu ze základního tábora ve výšce 5350 metrů mu trvala 12 hodin a 45 minut.


Nejdelší pobyt na vrcholu:
Babu Chhiri Sherpa, 21 hodin, 21. / 22. 5. 2000


První sjezdy na lyžích:
Hans Kammerlander (Itálie). 24. 5. 1996 cestou přes severní sedlo z podvrcholové části.
Davo Karničar (Slovinsko), 1. sjezd přímo z vrcholu, 7. 10. 2000 přes  JV hřeben a J sedlo.


Nejmladší  osoba na vrcholu:
Temba Tsheri Sherpa, na vrcholu 23.5. 2001, ve stáří 15 let a 18 dní. Měl již svého nepálského předchůdce, který byl po dlouhá léta nejmladším lezcem na vrcholu. Sambu Tamang, dosáhl Mount Everestu ve svých 18ti letech a to 5. 5. 1973 jako 3. resp. 4. Nepálec vůbec (celkově 10.-11. muž na vrcholu). Tento dlouhodobý rekord překonal Francouz Bertrand Roche v r. 1990.


Patnáctiletá dívka Šerpa Mingkipa vystoupila na vrchol 25. května 2003 se svou 30-letou sestrou Lakpou a 24-letým bratrem Mingmou. Pokud bude její rekord uznán, bude nejmladší dívkou na vrcholu Mt. Everestu.

První otec se syn na vrcholu:
Jean-Noel Roche a Bertrand Roche (Francie), 7. 10. 1990 po výstupu přes J sedlo.
První manželské páry na vrcholu:
Gerhard Schmatz (1. 10. 1979) a Hannelore Schmatz (2. 10. 1979), z Německa, výstup přes J sedlo.
Andrej a Marija Štremfelj (Slovinsko), 7. 10. 1990, cesta přes J sedlo.

Nejstarší muži na vrcholu:
Juichiro Miura (Japonsko), na vrcholu 22.5. 2003 ve věku 70 let 
Tomiyasu Ishika (Japonsko), na vrcholu 16. 5. 2002 po výstupu přes S sedlo a SV hřebenu, věk 65 let.
Sherman Bull (USA), na vrcholu 25.5.2001 ve věku 64 let.
Toshio Yamamoto (Japonsko), na vrcholu 19. 5. 2000, stáří 63 let
Lev Sarkisov (Gruzie), na vrcholu 12. 5. 1999, stáří 61 let.

Nejstarší žena na vrcholu:
Tamae Watanabe (Japonsko), 16. 5. 2002, J sedlo a JV hřeben, stáří 63 let.
První slepec na vrcholu:
Eric Weihenmeyer (USA, věk 32 let), na vrcholu dne 25. 5. 2001 po výstupu přes J sedlo.
Nejmasovější výstup na vrchol:
61 osob stejnou cestou ve stejný den, dne 16. května 2002 vystoupilo na vrchol po JV hřebenu celkem 61 osob, z toho 31 Šerpů a 13 Američanů. Také Tashi Wangchuk Tenzing, vnuk Tenzinga Norgeye, žijící v současné době v Austrálii.
První Čechoslováci na vrcholu:
Zoltán Demján, Jozef Psotka, 15. 10. 1984, bez kyslíkových přístrojů, Polská cesta J pilířem.
První Čech na vrcholu:
Leopold Sulovský, 17. 5. 1991, bez použití umělého kyslíku, severní stěna – Nortonův kuloár.
První žena českého původu na vrcholu:
Renata Chlumská, trvale žijící ve Švédsku, 5. 5. 1999, normální cestou přes J sedlo.

Mount Everest: přehled čs. a později českých expedic

Zdroj informací: Jiří Novák, předseda
ČHS



Češi na Everestu: Leopold Sulovský (1991), Josef Nežerka (1996) – kyslíkový přístroj, Vladimír Nosek, Radek Jaroš (1998), Miroslav Caban (2002). S výjimkou Nežerky všichni bez umělého kyslíku a všichni ze severu. Sulovský ale náročným Nortonovým kuloárem (2. výstup s vlastní variantou).
V r. 1999 dosáhla s kyslíkovým přístrojem vrcholu ( z jihu) Renata Chlumská, Češka tč. žijící ve Švédsku.



1980
Mount Everest
(8848 m), podzim, I, NP, A, YU, CS (Jiří Novák), vedoucí Francesco Santon, Kumar Karki, 46 účastníků, JV hřeben, max. 8760 m + Lhotse (8516 m), Z stěna, max. 7800 m


1984
Mount Everest
(8848 m), podzim, CS, vedoucí František Kele, 24 účastníků, Polská cesta, na vrcholu Z. Demján, J. Psotka, Ang Rita (NP), (15. 10.)



1987
Mount Everest
(8848 m), jaro, CS, vedoucí Ivan Gálfy, 22 účastníků, Boningtonova cesta, max. 7900 m + JZ stěna – prvovýstup, max. 8300 m



1988
Mount Everest
(8848 m), podzim, F, I, CS, USA vedoucí Benoit Chamoux, 7 účastníků (též Josef Rakoncaj), S stěna, max. 8.600 m


Lhotse (8516 m), podzim, CZ, NZ, vedoucí Ivan Fiala, 16 účastníků, Z stěna, na vrcholu J. Just, D. Becík (28. 9.)
+ Mount Everest (8848 m), Boningtonova cesta, 2. výstup, na vrcholu J. Just (17. 10.)



1991
Mount Everest
(8848 m), jaro, A, D, CS (M. Štěrbová), vedoucí Marcus Schmuck, S stěna


Mount Everest (8848 m), jaro, I, D, CS, vedoucí Oreste Forno, 9 účastníků, S stěna – 2. výstup Nortonovým žlabem s variantou, na vrcholu L. Sulovský, B. Bonali (I), (17. 5.)



1992
Mount Everest
(8848 m), jaro, CHIL, CS, CH, R,  vedoucí M. Purta, 5 účastníků, čeští účastníci M. Šmíd a Dina Štěrbová, JV hřeben, na vrcholu M. Purta (CHIL).


1994
Mt. Everest, podzim, CZ, I, vedoucí J. Rakoncaj, 6 osob, S stěna, max. dosažená výška 7.200 m.


1996
Mt. Everest
(8848 m), jaro, NOR, I, CZ, vedoucí J. Gangdal, 7 účastníků, klasická cesta ze severu, na vrcholu 5 účastníků a 3 výškoví nosiči ve dnech 17. a 18. 5 (též J.Nežerka)    


Mt. Everest (8848 m), podzim, CZ, SK, UK, vedoucí V. Suchel, 15 účastníků, klasická cesta ze severu, max. dosažená výška:  8200 m.



1998
Mount Everest (8848 m), jaro, CZ, severní žebro a SV hřeben, vedoucí Zdeněk Hrubý, počet účastníků 8, na vrcholu dne 19. 5. Radek Jaroš a Vladimír Nosek (oba bez kyslíkových přístrojů).


2002
Mount Everest, jaro, mezinárodní výprava, klasická cesta ze severu, účastníci M. Caban, M. Palacký, na vrcholu Miroslav Caban , dne 17. 5.,  (bez kyslíkového přístroje).

Noc hrůzy na Mount Everestu

Z vrcholu Mount Everestu si můžete zatelefonovat, poslat e-mail i vysílat přímý televizní přenos. Jenže hora má stále moc zabíjet. Před sedmi lety na ní zahynulo osm lidí během jediného dne, je to nejhrůznější příběh historie lidského dobývání nejvyšší hory světa. A přitom ten den začal téměř kouzelně.


10. května 1996 byl krásný den; jasná obloha a lehký větřík stály na začátku smutného dramatu.


V ten den se k vrcholu vydaly tři výpravy z jižní, nepálské strany. Čekal je výstup ze čtvrtého výškového tábora, který byl ve výšce 7986 metrů, k vrcholu ve výšce 8850 metrů.


Dvě další výpravy šly nahoru ze severní, tibetské strany. Zkušení horští vůdci, Rob Hall z Nového Zélandu a Američan Scott Fischer, vedli na jihu výpravy svých zákazníků, kteří za výlet na Everest zaplatili kolem 65 000 dolarů, téměř dva miliony korun.


Hallovu klientovi Seabornu Beckovi Weathersovi se při výstupu začínal horšit zrak a rozhodl se, že počká, až se ostatní vrátí z vrcholu. „Rob mi říkal, že by měl zkažený den, kdyby na cestě zpátky zjistil, že už jsem odešel,“ říká Weathers. „Bohužel, Rob se nikdy nevrátil.“


Celkem 22 lidí se v ten den podívalo na svět z nejvyššího místa. Ale osm z nich už se nevrátilo. Nebezpečí přišlo náhle. Začalo sněžit a vítr získával na síle. Základním pravidlem při výstupu na Mount Everest je být na vrcholu nejpozději v jednu odpoledne. Pak je reálný návrat do setmění.


V ten černý den ale měli horolezci časovou ztrátu. Bylo příliš pozdě. Lezci sestupovali dolů, unaveni výstupem, sužováni nedostatkem kyslíku a vysilováni sílící bouří a mrazem. Viditelnost byla téměř nulová. Hallův asistent Andrew Harris zmizel u stěny Lhoce. Předpokládá se, že spadl do propasti, jeho tělo se nikdy nenašlo.


Sám Hall zůstal ve smrtelné výšce 8750 metrů se svým americkým klientem Dougem Hansenem, který trpěl omrzlinami a nemohl chodit. Přečkali spolu noc, Hansen nepřežil a Hall byl příliš zesláblý, aby se vrátil zpátky. Těsně před smrtí ještě po telefonu mluvil se svou manželkou na Novém Zélandu.


Ani Fischer nepřežil. Byl nalezen mrtev, zřejmě zůstával zpět, aby jistil své klienty. Weathers se probudil v osm hodin ráno, hodinu a půl cesty od čtvrtého výškového tábora. Japonka Yasuko Nambaová, s níž sestupoval, byla mrtvá.


Weathers přežil. Vyvázl s omrzlinami, za týden už byl zpátky ve Spojených státech. Na severní straně tři Indové odmítli poslechnout příkaz z tábora, aby se vrátili. Místo toho vyrazili na vrchol. Všichni v bouři při sestupu zahynuli. „Když se neotočili, Šerpové v základním táboře říkali, že to nepřežijí,“ vzpomíná Josef Nežerka, který se tehdy teprve chystal na výstup.

Češi na Everestu


Nejvyšší horu světa zvládlo šest Čechů. „Everest nezajímá, cos dělal poslední měsíc, ale celý život,“ říká Leopold Sulovský, první Čech, který byl na vrcholu.


1991: LEOPOLD SULOVSKÝ
Za pět minut půl čtvrté, 17. května. První Čech je na Mount Everestu. Leopold Sulovský se rozhlíží kolem a hlavou mu víří: „Mám radost, že jsem tady a nikde jinde a hrozně rád bych si foukl jednu petru. Ale už došly a nikdo jiný nekouří.“


Sulovský se dostal nahoru lehkým stylem, prvovýstupem kuloárem Norton v obtížné severní stěně. Bez kyslíkového přístroje. Spolu s ním vylezl nahoru Ital Battista Bonali. Na vrcholu ve čtyřicetistupňovém mraze zůstal Sulovský něco málo přes 40 minut. Pak se s Bonalim vraceli stejnou cestou dolů.


„Jsem hoře vděčný, že mě pustila tam i zpátky,“ říká Sulovský, který vyznává alpský styl lezení. A kritizuje komerční výpravy, kde horští vůdci táhnou na vrchol lidi bez kondice a zkušeností. „Na normálních trasách je to na Mount Everestu jako ve frontě. Ale když si zvolíte náročnější cestu, jste na ní pořád sami.“


1996: JOSEF NEŽERKA
Jít na vrchol a dýchat umělý kyslík? Nebo bojovat bez něj, ale riskovat, že se nahoru nedostane? Josef Nežerka, trápený zdravotními problémy, se na vrchol vydal s kyslíkovými lahvemi. Nakonec ho však místo pomoci tížily.


„Po návratu z vrcholu jsem v táboře zjistil, že lahev s kyslíkem byla skoro plná. Šerpa mi lahev vyměnil, ale už nezapnul,“ vzpomíná Nežerka. „Říkal jsem si, že se mi špatně dýchá. Kdybych tu lahev odhodil, šlo by se mi líp.“


Pravověrní horolezci tvrdí, že použití umělého kyslíku snižuje hodnotu výkonu o 2000 metrů. Nežerka však s jeho pomocí ušel jen 400 výškových metrů. „To rozhodování o umělém kyslíku bylo snadné,“ vzpomíná Nežerka. „Měsíc před odjezdem jsem si uhnal zápal plic a nebyl jsem v kondici. Kolegové z norské expedice mě soustavným tlakem donutili se výstupu bez kyslíku vzdát.“


1998: RADEK JAROŠ A VLADIMÍR NOSEK
Padesát výškových metrů pod vrcholem se Radek Jaroš obrátil zpátky. „Zjistil jsem, že jsem si vůbec neuvědomoval, co se dělo v posledních minutách, měl jsem výpadky paměti,“ vzpomíná Jaroš. „Vzpomněl jsem si na své dvě děti a začal jsem sestupovat.“


Došel na skalní plošinu, kde si odpočal. Tam potkal Vladimíra Noska, který byl na cestě nahoru. „Zjistil jsem, že tam nejsem sám. A nakonec jsme šli nahoru spolu,“ říká Jaroš. „On by to možná bez mě dokázal, ale já bez něho určitě ne.“


1999: RENATA CHLUMSKÁ
Když se Renata Chlumská vrátila do základního tábora, krajané jí blahopřáli jako první Češce na vrcholu Mount Everestu. Chlumská žije od narození ve Švédsku, mluví však česky. Na vrchol došla s kyslíkovým přístrojem a se svým švédským přítelem.


2002: MIROSLAV CABAN
Z Mount Everestu se vrátil o patnáct kilo lehčí, ale na vrcholu stál. Při pětidenní expedici nepoužil kyslíkový přístroj. „Rok předtím mi manželka říkala: Už nebudeš lézt osmitisícovku, viď? A já na to: Mamko, chci zkusit Everest. To jsem chtěl celý život.


——————————————————————————————-

Co hrozí na Everestu


* Omrzliny: Pevné studené bílé plochy na obličeji, uších a končetinách. Hrozí odumírání tkáně a následná amputace.

* Podchlazení: Začíná se projevovat nemotorností, svalovým třesem, podrážděností. Následuje zpomalení funkcí těla, letargie a smrt.

* Vysokohorská nemoc: Vzniká z důvodu sníženého množství kyslíku. Vážnějšími formami jsou otok plic a otok mozku. Kóma a smrt nastávají během několika hodin.

* Vrcholová horečka: Horolezec je otupělý a nepozná okamžik, kdy by se měl vrátit dolů. Místo toho pokračuje na vrchol.

Patnáct cest na Mount Everest


V současné době vede na vrchol nejvyššího štítu naší země celkem 15 základních cest, částečně se však jedná o kombinace různých cest a varianty. Přesto i v tomto směru, tedy v počtu výstupových tras,  je Mount Everest mezi osmitisícovkami jedničkou.


Přehled prvovýstupů:


1. Normální cesta, ledopád Khumbu, Z stěna, JV hřeben
Britská expedice s účastníky z Nového Zélandu a výškovými nosiči z Nepálu a Indie, vedoucí John Hunt, celkem 14 účastníků a početná skupina výškových nosičů, na vrcholu dne 29. května 1953 Edmund Hillary (NZ) a Tenzing Norgay  (NP).


2. Severní cesta – severní sedlo, S a SV hřeben
Čínská expedice, vedoucí Shin Chan-Chun, 214 účastníků, na vrcholu dne 25. května 1960 Wang Fu Chou, Kombu, Chu-Yiu-Hua.


3. Americká cesta, ledopád Khumbu, Z hřeben, Hornbeinův kuloár
 Expedice z USA, vedoucí Norman  Günther Dyhrenfurth, 19 účastníků a výškoví nosiči, vrchol: 22. května 1963 Thomas Hornbein a William Unsoeld.


4. JZ stěna, J předvrchol a SV hřeben
Britská expedice, vedoucí Chris Bonington, 18 účastníků, výškoví nosiči,  na vrcholu dne 24. září Doug Scott, Dougal Haston, Peter Boardman, Pertemba Sherpa, během vrcholového útoku zahynul Mike Burke, zda dosáhl vrcholu není známo.


5. JV hřeben ze sedla Lho La
Jugoslávská (slovinská) expedice, vedoucí Tone Škarja, 24 účastníků, vrchol: 13. 5. 1979 – Andrej Štremfelj, Nejc Zaplotnik, Stane Belak, Stipe Božič, Ang Phu Sherpa.


6. Severní stěna, Hornbeinův kuloár
Japonsko – čínská výprava, vedoucí Hyoriko Watanabe, na vrcholu 10. 5. 1980 Tsuneo Shigehiro, Takashi Ozaki.


7. Jižní pilíř, J předvrchol, JV hřeben
Polská expedice, vedoucí Andrzej Zawada,  11 účastníků, na vrcholu 19. 5. 1980 Andrzej Czok, Jerzy Kukuczka.


8. Messnerova cesta, S sedlo, Velký (Nortonův) kuloár, SV hřeben
Jednočlenná italská akce Reinholda Messnera, 1. sólovýstup a 1. výstup v alpském stylu na Mount Everest s variantou přes kuloár, Reinhold pochopitelně lezl bez použití kyslíkového přístroje, navíc se jedná o první výstup na vrchol v letním – monzunovém období, na vrcholu dne 20. srpna 1980.


9. JZ pilíř, Z hřeben
Expedice z SSSR, vedoucí Jevgenij Tamm, 17 účástníků, 8 výškových nosičů, na vrcholu dne 4. 5. 1982 Eduard Myslovskij, Vladimír Balyberdin, Michail Turkevič, Sergej Berškov, Valentin Ivanov, Sergej Jefimov,  dne 8. 5. Kazbek Valjev, Valerij Chriščatyj, Jurij Golodov, Vladimír Puškov a Valerij Chomutov.


10. Východní stěna „Kangshung“
Expedice USA, vedoucí James Morrisey, 14 účastníků, na vrcholu dne 8. října 1983 Carlos Buhler, Kim Momb, Louis Reichardt, Jay Cassel, George Lowe, Daniel Reid.


11. Severní stěna – Velký kuloár
Australská expedice, vedoucí Geof Bartram, 9 účastníků z Austrálie a Nepálu, vrcholu dosáhli Tim Mc-Cartney a Greg Mortimer dne 3. října 1984. V r. 1991 realizovala italská výprava vedená Oreste Fornem odlišný nástup do Nortonova kuloáru, na vrcholu dne 17. 5. Leopold Sulovský (ČR) a Battista Bonali (I).


12. Severní stěna z ledovce Rongbuk, západní hřeben, Hornbeinův kuloár
Kanadská expedice, vedoucí paní Sharon Wood, na vrcholu dne 20. 5. 1986 Sharon Wood, Dwayne Congdom, první prvovýstup ženy na Mount Everest!


13. Východní stěna, Jižní sedlo, JV hřeben
Americko-britská –kanadská výprava, vedoucí Robert Anderson, 5 účastníků, na vrcholu Stephen Venables (VB) dne 12. 5. 1988.


14. Severovýchodní hřeben
Japonská expedice, vedoucí Tadeo Kanzaki, 8 účastníků, 25 výškových nosičů, cesta hřebenem o který se poprvé pokusila britská výprav vedená Ch. Boningtonem v r. 1982 a to bez použití kyslíkových přístrojů a bez služeb výškových nosičů. Při tomto pokusu zahynula legendární dvojice Boardman – Tasker. Vrchol dosáhli dne 11. 5. 1995  Kioshi Furuno, Shigeki  Imoto a výškoví nosiči Dawa Tsering, Lhakpa Nuru, Nima Dorje, Pasang Kami.


15. Severovýchodní stěna, SV hřeben
Ruská expedice,vedoucí Sergej Antipin, 14 členů,  na vrcholu 20. 5. 1996 Petr Kuzněcov, Valerij Kaganov, Grigorij Semikolenkov. 


Letmý pohled na data svědčí o tom, že většina prvovýstupů byla dosažena v jarním předmonzunovém období. Prudký nárůst úspěšných lezců na Mount Everestu, stejně jako na druhé nejlezenější osmitisícovce Cho Oyu, byl však v devadesátých letech především v podzimním období. Ale v současné době se na Everest leze opět více na jaře!!!!


Další výstupy a akce, které lze nazvat prvovýstupy, resp. prvosjezdy:


– 1963, první přechod Mount Everestu, kdy vrcholové družstvo Hornbein – Unsoeld, sestoupilo normální cestou JV hřebenem a Z stěnou.
– 1975, první ženský výstup, na vrcholu dne 16. 5. Junko Tabei z Japonska
– 1978, první výstup bez použití kyslíkových přístrojů – Peter Habeler (Rakousko) a Reinhold Messner (Itálie), 3. května
– 1980, první zimní výstup, polská expedice,  na  vrcholu 17. 2. Krzysztof Wielicki, Leszek Cichy
– 1988, první výstup ženy bez použití kyslíkového přístroje, bez povolení přes JV hřeven, Lydia Bradey (Nový Zéland), 14. října
– 1996, první sjezd na lyžích severní cestou, Hans Kammerlander (Itálie), 24. 5.
– 2000, první sjezd na lyžích normální cestou přes JV hřeben, Davo Karničar (Slovinsko), 7. 10.  

Jen Messner byl s Everestem sám

Je na dně sil a současně na vrcholu své slávy. Rok 1980. Italský horolezec Reinhold Messner sedí na vrcholu Mount Everestu, nejvyšší hory světa. Právě jako první v historii vylezl nahoru sólovýstupem bez použití kyslíku. „Nikdy jsem nebyl tak unavený jako v ten den na vrcholu Mount Everestu,“ vzpomínal Messner později.


To, co tehdy dokázal, je jedinečný výkon, který zřejmě už nikdo nedokáže zopakovat.


Messner se nahoru vydal zcela sám v srpnu, uprostřed monzunové sezony, kdy je Everest plný hlubokého sněhu. K vrcholu šel ze severní strany ve stopách George Malloryho, který na Everestu zůstal v roce 1924 a jehož tělo našli až na konci století.


I Messner měl blízko k tragickému konci. Osmimetrový pád do ledové průrvy však přežil, zůstal nezraněn a vyškrábal se zpátky. „S trochou štěstí a umu jsem to dokázal. A hned jsem na to přestal myslet,“ vyprávěl Messner.


Dva roky předtím si lidé ještě nedokázali představit, že by člověk mohl na Mount Everest vylézt bez podpory uměle dodávaného kyslíku. V posledních několika stech metrech leží zóna smrti, kde je třetinový atmosférický tlak, a člověk tak dýchá třikrát méně kyslíku.


Messner spolu s rakouským horolezcem Peterem Habelerem v polovině sedmdesátých let začali prosazovat myšlenku tzv. alpského stylu. To znamenalo lézt v Himálaji za stejných podmínek jako v Alpách. Tedy bez kyslíku, bez pomoci nosičů a bez předem připravených jisticích lan.


V roce 1978 oba poprvé zkusili dostat se nahoru bez kyslíku. Během výstupu zůstali dva dny uvězněni ve vánici ve výšce 8000 metrů. Messner však sebevědomě hlásil do základního tábora: „Nemějte strach, dostaneme se z toho! Přežití je moje největší umění!“


Oba horolezci se nakonec dostali nahoru a také v pořádku zpátky. Zatímco Habeler se rychle vrátil, Messner na vrcholu dlouho seděl, fotil a natáčel videokamerou.


Dva slavné úspěchy na Everestu zdobí Messnerovu bilanci. Jako první na světě zlezl všech čtrnáct osmitisícových hor světa. Po svých přešel Antarktidu i Grónsko. Pracuje jako poslanec Evropského parlamentu. Snaží se rodné Tyrolsko i Himálaj chránit od nájezdů turistů.


O Mount Everest se letos pokouší 65 expedic. „Chápu tu nostalgii a do jisté míry i Messnera, který si na turisty stěžuje. Himálaj už není, čím byl,“ říká Radek Jaroš, který Mount Everest také zlezl. „Jenže to byl Messner, který tam ty lidi dostal. Vydal spoustu knížek a vydělal miliony.“

Reinhold Messner na osmitisícovkách

(narozen: 17. září 1944 v jižním Tyrolsku)

1970: Nanga Parbat
1972: Manaslu
1975: Gašerbrum I
1978: Mount Everest, Nanga Parbat sólo
1979: K2
1980: Mount Everest sólo
1981: Šiša Pangma
1982: Kančendženga, Gašerbrum II, Broad Peak
1983: Čo Oju
1984: Gašerbrum I, Gašerbrum II
1985: Annapurna, Dhaulágiri
1986: Makalu, Lhoce











Názvy:
* Mount Everest (v angličtině Hora Everest)
* Sagarmatha (v nepálštině Bohyně nebes)
* Čomolungma (v tibetštině Matka Bohyně vesmíru)
Stáří:
60 milionů let
Výška:
8850 metrů (v roce 1999 se podle satelitního měření zjistilo, že původně udávaná výška 8848 metrů nebyla přesná, hora každým rokem o několik milimetrů roste)

Poloha:
27o 59′ severní šířky, 86o 56′ východní délky, hranice Nepálu a Tibetu

Axl

2 thoughts on “O Everestu se sní, i se pro něj umírá

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Referendum o EU

Čt Kvě 29 , 2003
Mount Everest, nejvyšší hora světa. Miliony let tu stojí a desítky let dráždí lidstvo. Na jejím vrcholu už stály tisíce lidí, přesto Bohyně hor stále hrozí ze zóny ledové smrti a vybírá životy. Jen už není tak tajemná jako předtím, než na ni vystoupili Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský šerpa […]

Témata