Jak se (ne)vyznat v chorvatských restauracích

3

Do který restaurace máme jít? A co si teda máme dát? A co je tohle? Jenže já ty potovory z moře nejim. A co jsou to ty liganě? Jé ryba s měkkym i…

Do který restaurace máme jít? A co si teda máme dát? A co je tohle? Jenže já ty potovory z moře nejim. A co jsou to ty liganě? Jé ryba s měkkym i…

Otázek, nejasností a mýtů kolem chorvatských restaurací je hodně. S tím, co víme a známe, se pokusíme vám udělat ve všem alespoň trochu jasno a odpovědět na základní otázky. Bude to delší…

Dovolená není levná záležitost, takže frekvence návštěv restaurací, je u každého trochu jiná. Obědvat a večeřet tam každý den si může dovolit jen málo šťastlivců, ale jednu nebo dvě návštěvy si rozhodně dopřejte. Nejde přeci jenom o naplnění břicha, ale o tu atmosféru, užít si teplý letní večer, kdy nic nemusíte, bavíte se, ochutnáváte jídla, která běžně nejíte, pijete víno a kocháte se mořem. To je pro mě dílek skládačky skutečného prožití (a užití) dovolené.

Kromě hodů v nějaké restauraci si můžete dát třeba jen pizzu nebo něco ve stánku s rychlým občerstvením. Jak to kde vypadá a co od toho čekat se dočtete právě tady.

Jak to chodí v restauracích

Chorvatské restaurace se vyznačují tím, že jsou de facto všechny stejné :-D. Když vyrážíte na večeři u nás v Čechách, nejdřív proběhne debata na téma „na co máš chuť“ a podle toho se zvolí podnik (česká klasika, čína, indie, burger, mezinárodní, pizzerie…). No, tak to v Chorvatsku odpadá. Tam je podstatné, na co chcete při jídle koukat – na moře nebo na romantickou uličku? Je to strašně srandovní, prostě pořád dokola to samé v malých obměnách, rozdíl je především v kvalitě a cenách.

Další specifikum místních podniků je absence jakéhokoli vkusu v servírování. Většina jich zamrzla hluboko v minulém století. Často dostanete talíř plný zeleninové oblohy, na které se nešetří, skoro se tam nevejde, a to, co jste si objednali, v té hromadě musíte hledat. Když si ještě navíc objednáte zeleninový salát, dostanete zhruba to samé, co máte na talíři a ptáte se Proč? Moc práce si tu nedají ani se studenými předkrmy – dobroty jako dalmátský pršut a pažský sýr jen tak nahážou na talíř nebo se to marně snaží nějak geometricky poskládat. Tím se ale nenechte odradit, zrovna tam, kde talíř vypadá jako když si doma o půlnoci děláte sváču, může být možná nejlepší jídlo! Tohle zkrátka oni moc neřeší, ale najdou se pokrokáři, ne že ne!

Co se týče obsluhy, je příjemnější než u nás. Otrávené obličeje z vaší návštěvy uvidíte málokde. Číšníci i servírky jsou ochotní a snaží se vyhovět, pokud si nevymýšlíte úplné hlouposti. Někdy se můžete stát, že budou zmatení, bude jim to dlouho trvat a na něco zapomenou. Jo, to se stává. Především tam, kde je spoustu brigádníků, kteří mohli přijet i z vnitrozemí a jsou nezkušení. Občas takhle děcka na baru místo přípravy drinků a objednávání víc kecaj, než obsluhujou. Oni jsou takový… žádný spěch.

Taky pamatujte na to, že v sezoně lidi makaj bez přestávky. Žádný krátký-dlouhý týden, žádný víkend. Prostě jedou durch. To se může projevit, jak se sezona blíží ke konci a oni už jsou unavení. Na začátku jsou všichni odpočatí, plní energie a natěšení.

A jak je to s dýškem? Jako u nás. Pokud jste byli spokojeni, vše proběhlo v pořádku a jídlo jste zblajzli i s talířem, standrad je 10 %. Platí se hotově, většinou mají i terminál na karty a často vezmou i eura.

Jak poznám dobrou restauraci?

Nepoznáte. Nepozná ji ani Toni, pokud je na neznámém místě. Traduje se taková poučka, že se máte zeptat domorodců. Jasně, budou mít určitě nějaký přehled. Jenže já vám prozradím, že pokud vám nějakou restauraci doporučí, pravděpodobně v ní sami nikdy nejedli, a to jak tam vaří, znají jen z doslechu od jiných turistů, kteří to taky nemusí úplně rozpoznat. Majitelé apartmánů bývají starší lidé, a ti nemají ve zvyku chodit na jídlo ven, většinou se striktně vaří domácí strava. A ani u mladých to není tak běžné jako u nás. Ti si velmi rádi objednávají pizzu z oblíbené restaurace nebo si dají u stánku ćevape. Pokud tedy nějaké jídlo z tamnějsího podniku znají, je to pizza z krabice. Oni mají restauraci doma – každý dům má tzv. komin, velké vyzděné ohniště a velký stůl. Tam se schází rodina a přátelé, pečou se ryby a maso, pije se a kecá. Zkrátka nikam extra chodit nepotřebují. Takže i další poučka, že v dobré restauraci najdete domorodce, taky trochu pokulhává. Přesněji – vy je tam najdete, ale oni tam budou asi jenom pít. A to můžou i tam, kde se vaří blbě. Ale většinou vysedávají v kavárnách, barech a bistrech.

V dnešní době je asi nejlepším ukazatelem internet a hodnocení podniku na něm. I když ani to vždycky nesedí, určitě vám to dá aspoň základní přehled a představu. Prostě si otevřete Google a TripAdvisor, z toho vám něco vyleze, zeptejte se někoho z těch mladších místních, co z vašich tří tipů by vám doporučili a máte aspoň něco.

Jak si tedy vybrat?

Jediná možnost je stejně asi pokus-omyl a zmíněná kombinace hodnocení na internetu a nějakého tipu od místních. Mějte na paměti, že hodně restaurací sází prvotně na kvantinu, ne na kvalitu. Turistů je dost, přijíždějí a odjíždějí a není potřeba si budovat stálou klientelu a na jednotlivci častokrát moc nezáleží. Narozdíl od mnoha našich restaurací, které by měly stát o to, abychom se vraceli co nejčastěji. Tam je jim to celkem jedno, za týden odjedete a přijdou noví. Místní je neživí, proto je jich taky hodně v zimě zavřených – v menších městech a letoviscích vlastně všechny.

S tím horším přístupem počítejte hlavně v restauracích na riviérách a všech exponovaných místech. Nezřídka jsou to jen fabriky bez lidského přístupu, kde na poděkování v podobě panáčka rakije asi zapomeňte. To je jako v centru Prahy, nic moc kvalita za velké peníze a domácí tradiční kuchyně je přivezený polotovar. I když samozřejmě vždy může existovat výjimka, která potvrzuje pravidlo. Já si tam taky občas dám večeři, hlavně ale kvůli atmosféře, užívám si cvrkot a výhled na lodě a žádnou domácí kuchyni od maminky nečekám. Prostě jen tak pro pocit. Toni to nesnáší, stydí se, mluví anglicky a hraje si na turistu. Místní by na tyhle místa normálně jíst nešli, pokud by někam šli.

Samozřejmě jsou i super domácí podniky, kde se zamilujete do všech a do všeho na celý život. Jen nějaký takový musíte v té ohromné nabídce vyselektovat…Zkuste hledat menší, zastrčenější konoby a restaurace, které třeba nemají tak působivý exteriér, ale zase je větší šance, že vaří z místních surovin a tak, jak to umí nejlíp. Můžou být třeba i u silnice, s blbým výhledem, za městem… Říká se, že za zkoušku nic nedáte, což v tomhle případě teda neplatí, každopádně jinak tu pravou restauraci zaslíbenou asi nenajdete.

Na co bacha

U moře je přece všechno čerstvé! Tak to ani náhodou. Nedělejte si iluze, že přímořské restaurace vaří jen z nočních úlovků rybářů a ze zeleniny otrhané ze zahrádky. I tady mají Makro (přesněji Metro), kde vesele nakupují.

V čem se hřeší asi nejvíc, jsou oblíbené smažené kalamáry nakrájené na kroužky. Jen opravdu málokde nakrájí skutečně ty originální. Často to budou kroužky vyndané ze zmrazeného pytle ze zmíněného Metra nebo ze sámošky, prodávají se tam běžně, jenže původem budou úplně odjinud. Za prvé je to levnější, za druhé jim přijde škoda takhle plýtvat těmi pravými. Pokud je mají, nechají je radši pro úpravu na grilu. Bývají jeden jako druhý, kdežto kroužky z kalamárů domácích jsou každý jinak velký. Každopádně, když je chuť na nějakou tu prasárničku k vínu, i já to baštim, i když vim, kde to kámoška koupila (byla jsem u toho) Stane se vám celkem prd, jen si nesmíte nic nalhávat.

Taky třeba inčuni (ančovičky) by se měly připravovat tak, že se vyfiletuje čerstvá rybka a namarinuje s olivovým olejem a červeným vinným octem. V restauracích ale často na předkrm, v kterém ančovičky jsou, dávají tu šíleně slanou ze sklenice. A pak není divu, že lidi ty ančovičky nesnáší, přitom je to fakt pochoutka.

Další vtipná záležitost je hodně oblíbená salata od tune (tuňákový salát). Zatím jsem všude viděla jen hromadu salátu, rajčat, vajec na tvrdo a tuňáka z konzervy. Kvůli tomu nikdo nemusí chodit do restaurace a udělá si ho bez problémů za pár šupů i minut na apartmánu sám. Kvůli tomu nakonec nemusíte jezdit ani do Chorvatska Ale věřím, že se někde najde i podnik s čerstvým tuňákem.

Je mražené vždycky špatné?

Není. Mražené a mražené je rozdíl. Chorvati si běžně část nakoupených ryb připraví hned, zbytek dají do mrazáku. Nejde tedy ani tak o to, jestli jíte právě vylovenou rybu nebo byla chvíli u ledu, jde o to, kde jí pořídili a jak jí upravili. A to platí hlavně pro kalamárySezona kalamár je po konci léta, kdy se hromadně naloví a pak zamrazí do zásoby. Principiálně špatně je to ve chvíli, kdy ten zamražený produkt není z Jadranu, ale odněkud z Kalifornie nebo Patagonie zakoupený v krabici ve velkoobchodě. Takže takové to machrování o tom, že kalamáry musí být jen právě z moře vytažené, je kravina. V létě je většinou ani nikde na trhu nedostanete, protože prostě nejsou. A díky zmražení jsou následně i chuťově lepší. Originál jadranské poznáte podle toho, že jsou pevné a trochu tuhé, kdežto ty dovezené takové patlavější.

Kalamáry v létě uvidíte na trhu jen výjimečně

Lepší mražená než čerstvá je podle Toniho, který je zkušený rybář, například taky chobotnice. Maso je po uvaření křehčí a není tak žvýkavé. Chobotnicový salát miluju a často si ho tam dávám, nikde jsem ale zatím nenarazila na takový, jaký dělá Toni doma. On tu potvoru prostě vaří dlouho a pořádně, a je to lahoda, kdežto tam se to dělá honem honem a pak je to tvrdý.

Nám se stala docela vtipná historka, která vyvrací jakékoli mýty o tom, že místní poznají dobrou a špatnou restauraci. Vyrazili jsme si s Tonim, jeho nejlepším kamarádem a jeho manželkou do blízké Rogoznice, kde je restaurace na restauraci. Je jich tam tolik, že vybrat si jednu, je fakt oříšek. A tak pánové, machři chorvatský, vybírali. No netrefili se :-D. Servírky se zeptali, jestli jsou kalamáry místní nebo mražené z dovozu. Ona, že z dovozu, ale že ručí za to, že jsou tak skvěle připravené, že to není k rozeznání. Bohužel bylo, k tomu tak strašné mušle na buzaru, jaké jsem ještě nejedla. Takže asi tak

Co bude snad 100% čerstvé vždy, jsou mušle. Chorvatské moře je jich plné, takže u těch žádné nástrahy nehrozí a odnikud se sem ani nedováží.

Co určitě ochutnat

Vykašlete na kuřecí řízky, které si můžete udělat sami, a zmíněné tuňákové saláty a zkuste dalmátské speciality. Pokud prostě potvory z moře nedáváte, zkuste aspoň pečenou rybu, a pokud ani tu ne, dejte si teda pljeskavici nebo naloženou krkovici. Ta by měla být marinovaná jen v olivovém oleji s domácími bylinkami – například s rozmarýnem. Čím je jídlo jednodušší, tím je lepší.

Co je co

Některým pojmům v jídelním lístku rozumět budete (např. ta riba s měkkym), některé jsou ale specifické a pojmenovávají tradiční pokrmy, které jinde nenajdete. Tak se pojďme seznámit s tím nejdůležitějším, co uvidíte na jelovniku (jídelním lístku) nejčastěji. Plus přidávám velmi orientační ceny, alespoň pro hrubou představu.

Něco NA BUZARU

  • buzara je jednoduchá omáčka z cibule, česneku a bílého vína, což je verze na bílo. Dělá se i na červeno, kdy se tam přidává trocha rajčatového koncentrátu a červené papriky.
  • připravují se tak dagnje/mušule (slávky, mušle), škampi (garnáti – něco mezi velkou krevetou a rakem) nebo kozice (krevety)
  • Cena: od 70 do 130 Kn, podle toho, co na buzaru vyberete. Nejlevnější jsou dagnje.

Co vybrat?
Na buzaru si dejte rozhodně dagnje. A jestli vám zachutnají, můžete si je udělat i doma podle Toniho domácího receptu, najdete ho tady.

Něco NA ŽARU

  • na žaru znamená na grilu
  • na žaru bude vždy nějaká riba (ryba, podle nabídky orada – pražma, brancin – mořský vlk, škarpina – ropušnice atd., lignje (kalamáry a čte se to ligně), kozice (krevety), ale na žaru se dělá i meso (maso) nebo povrće (zelenina)
  • Ceny: ryby se dělí podle kvality – I. klasa (vrsta) okolo 350-380 Kn/kg a II. klasa 250-280 Kn/kg (ryba průměrně váží 300 g, samozřejmě jak která), lignje a kozice cca 90-120 Kn

Co vybrat?
Na žaru si určitě dejte lignje. Pokud je dobře připraví a polijí olivovým olejem s česnekem a petrželí, zamilujete si je! Pokud jste milovníci krevet a zvolíte ty, počítejte s tím, že je asi budete loupat. Zmíněný olej s česnekem tak většinou zůstane na vašich prstech.

Něco PRŽENO/frigano

  • prženo znamená smažené a v Dalmácii můžete narazit i na pojem frigano. V Chorvatsku se většinou smažené pokrmy před vhozením do oleje obalí v mouce nebo i ve strouhance, je to jak kde.
  • pržene si můžete dát opět lignje nebo kozice, ale i rybky pod názvem giricegavuni či sardele
  • Ceny: pržene lignje okolo 90 Kn, rybičky okolo 60 Kn

Něco POD PEKOM/IZPOD PEKE

  • připravuje se tak hobotnica (chobotnice), ale i maso – nejčastěji teletina i janjetina (telecí a jehněčí), ale může být i svinjetina (vepřové)
  • peka je speciální poklice ve tvaru širokého zvonu na široký a nízký hrnec, kam se dá maso nebo chobotnice, brambory, mrkev a někdy další zelenina, bobkový list a jiné bylinky, podlije olivovým olejem, přiklopí a zahrne žhavým popelem
  • příprava je delší, proto se tyto pokrmy dělají na objednávku 1 den předem a připravují se minimálně pro 4 osoby, ale jsou i restaurace, kde peku připravují a prodávají po porcích!
  • cena: maso cca 200 Kn/kg (zhruba 100-130 na osobu), chobotnice o něco víc, kolem 140 na osobu

Chorvatské peky můžete koupit na: https://www.hr-eshop.cz

BRUJET/BRUDET, GREGADA

  • tradiční rybí specialita
  • někde brujet, někde brudet/brodet se dělá se v širokém hrnci, do kterého přijdou kousky různých ryb, může tam být i kus chobotnice, kalamáry, slávky, raci, zkrátka všechno možné s cibulí a petželí, může být i trošku protlaku, zalije se olivovým olejem a trochou vody a vaří na ohni. Za hodinu je hotovo.
  • pokud se přidají i brambory a česnek, případně další zelenina, říká se tomu gregada
  • cena: zhruba 130-150 na osobu, záleží na tom, jaké ryby a mořské plody tam konkrétně budou

MESNA JELA (Pokrmy z masa)

Je jasné, že odpůrci ryb a mořských potvor to nemají v Chorvatsku úplně jednoduché, přesto ale o hladu nebudou.

  • pljeskavica – chorvatský (i když ne úplně chorvatský) evergreen, který je velmi oblíbený. Je to placka z mletého masa, do které základně patří česnek a cibule a podává se s ajvarem, což je dip z pečených paprik a lilku. Vše o tomto pokrmu se dočtete tady.
    Cena: přibližně od 70 do 90 Kn
  • ćevape – všichni znáte pod názvem čevapčiči – válečky z mletého masa, ke kterým se ale snažte nežádat hořici, tenhle náš zvyk tady vůbec nechápou. Ćevape se často podávají ve speciálním placatém chlebu zvaném lepinja, a ani u nich nesmí chybět ajvar. Dáte si je v restauracích i u stánků nebo si je už ochucené a vytvarované koupíte u každého mesara (řezníka).
    Cena: přibližně od 70 do 90 Kn
  • ramsteksvinski vrat a pileći odrezak – ramstek a odrezak jsou výrazy pro steak nebo u kuřecího (piletina) řízek na přírodno. Vrat je zase krkovice a můžou se dělat na různé způsoby (jména budou především podle určitého místa, ze kterého daná úprava pochází). Ale nezřídka najdete i náš oblíbený wiener schnitzel, kterému tady říkají bečki odrezak (Beč = Vídeň).
    Cena: podle druhu masa 60-130 Kn.
  • pašticada – něco mezi naší svíčkovou a gulášem se sladkokyselou chutí. Nenarazíte na ní asi v každé restauraci, ale pokud jí na jídeláku uvidíte, rozhodně vyzkoušejte. Hovězí maso se nakládá do vinného octa, pak dlouho dusí s kořenovou zeleninou na dezertním víně Prošek, z čehož vznikne tmavá omáčka, podávaná s domácími noky nebo těstovinami. (Recept na ní najdete už brzo tady na blogu, tak nás sledujte). Cena: okolo 90 Kn
  • janje na roštilju – jehně (může být i sele) na roštu. Hodně oblíbené jídlo a zároveň zábava u Chorvatů, rožní si je sami, ale jsou na to i specializované restaurace, které nepřehlédnete. Jehně se většinou rožní (vrti) tak, aby bylo vidět nebo bude u restaurace veliký nápis.

V restauracích najdete i různé těstoviny a saláty – buď velké jako hlavní jídlo nebo jednodruhové jako doplněk k hlavnímu chodu. Hodně frčí obyčejný zelený salát, který se ochucuje olivovým olejem a červeným vinným octem. Ty míchané jsou často podle tradice jen na hromadu nakrájená zelenina.
Cena: většinou podle druhu od 60 do 80 Kn

Priloge – přílohy

  • nejčastější přílohou je krumpir (brambory) na různé způsoby. Překvapivě oblíbený (člověk by tu čekal stravu zdravou) je tu pomfrit (hranolky), které se k těm zdravým a lehkým pokrmům hodně často kombinují. My ale rozhodně k rybám a mořským plodům doporučujeme vyzkoušet tradiční blitvu/špinat sa krompirom (mangold nebo špenát s vařeným bramborem). Bramborová kaše se řekně pire od krumpira (nebo prostě pire krumpir), v nabíce bývají i pečeni krumpiri
  • pokud jste rýžoví, vyzkoušejte tradiční đuveč (džuveč). Je to riža (rýže) připravená se zeleninou – na cibuli s paprikou, rajčaty, cuketou a lilkem. Připravuje se i s masem jako hlavní jídlo.
  • Ceny: od 20 do 40 Kn, ale většinou jsou už v ceně jídla

Další speciality

  • studené předkrmy – určitě vyzkoušejte dalmatinski pršut nebo paški sir – to je vyhlášený sýr z ostrova Pag, kde ovce spásají zdejší trávu a bylinky pokropené solí z moře, kterou přinesla bura. Je drahý, ale stojí za to. Pršutu zase hodně sluší žlutý meloun, takže hledejte kombinaci pršut s dinjom/lubenicom.
    Cena: porce každého okolo 50 Kn
  • salata od hobotnice (chobotnicový salát) – další vynikající záležitost, podáváná jako předkrm. Pokud s mořskými plody teprve začínáte a celá chobotnice vás ještě trochu děsí (jako mě), v salátu je pěkně na kousky. Existují varianty s bramborem a bez. Někde jsou to jen kousky vařené chobotnice s rukolou, kapari a cherry rajčátky nebo je chobotnice zamíchaná s vařeným bramborem, červenou cibulí a rukolou. Ochucuje se olivovým olejem, červeným vinným octem a česnekem.
    Cena: 70-80 Kn
  • crni rižot (černé rizoto) – rizoto obarvené sépiovou černí s kousky sépie, vařené v rybím vývaru. Vypadá hodně divně, ale chutná skvěle.
    Cena: 80-90 Kn
  • tartufi (lanýže) – vyhlášená specialita Istrie, ale pokrmy s nimi nabízejí i restauracích jinde. Pokud budete chtít ochutnat, lanýž určitě cenu každého pokrmu o dost zvýší. Často se z něj připravují těstoviny nebo se strouhá na steaky.

Chorvatská pizza

Chorvati jsou velcí milovníci pizzy a fakt jí jedí vždycky, když náhodou nikdo neuvařil. Jenže mají jiný vkus a tuhle italskou specialitu si upravili trochu po svém. Kdo v Chorvatsku nikdy nebyl, může být překvapen. Kdo to tam zná, určitě ví, že jejich pizza není tenká a nadýchaná, ale těsto je hutné a celkem tlusté. Nejoblíbenjší je určitě Margarita, které tam často říkají mješana. A místní si na ní dávají majonézu a kečup. Tak, bum, teď to víte. Když k tomu nebudete přistupovat jako k italské pizze, ale prostě chorvatské tradici, tak si jí určitě oblíbíte. Nesmí se to brát moc vědecky a rejpavě, ale jako fakt. Moje oblíbená byla pizza sa kozicama s restaurace Coccolo v Trogiru na hlavní silnici.
Takže pokud se vám nebude chtít vařit a do restaurace taky ne, v tomhle vám domácí poradí stoprocentně. Telefonní číslo na nějakou dostavu (dovoz jídla) budou mít v mobilu na prvním místě.
Cena: podle velikosti a náplně 50-80 Kn, pokud je nabušená i víc

Chorvatské fastfoody a stánky

V každém větším letovisku u pláže nebo ve městě na trhu najdete stánek nebo bistro s rychlým občerstvením. Dát si tu můžete zmíněnou pizzu, čevapi v lepinje nebo různé teplé sendviče – topli sendvič.

Nenechte se zmást slovem hamburger. To, co dělají tam, nemá s klasickým americkým burgerem, kterých jsou u nás plné restaurace, nic společného. Houska bude lepinja – tradiční placatý chleba, ve kterém se servírují zmíněné čevape nebo sendviče. A burger bude pljeskavica, což je taky placka z mletého masa, ale na balkánský způsob.

Pljeskavice a čevapi budou asi kupované, ale i ty tu mají kvalitní, takže si je klidně u řezníka kupte taky. Chorvati milují čevape – tedy po našem čevapčiči, ale jedí ho s ajvarem, což je dip z pečených paprik a lilku. Já zas miluju topli sendvič, kde je šunka, sýr, kečup, majonéza, salát, kukuřice a další zelenina. Žádnou velkou gastronomii samozřejmě nečekejte, ale jestli spěcháte a nechce se vám nikde vysedávat a moc utrácet, tak je to určitě v pohodě.
Ceny: Najíte se v pohodě cca od 20 Kn.

Je tu i spousta stánků s pečivem – slaným i sladkým. Burek s masem, záviny se sýrem nebo štrůdly s jablky nebo višněmi. Koláče. Ideální k bezpracné snídani.

Kavárny – kafiće

Protože jsou Chorvati kávový národ, kavárny jsou naprosto všude. Jsou pořád plné, chodí se sem před prací, protože ráno se zkrátka pije kafe. Káva je tu vcelku levná, záleží na místě a na variantě, kterou si objednáte.

Běžně se pije bijela kava, tedy káva s mlékem a není nic neobvyklého, když vám ji tak rovnou donesou. Tedy žádné ohřáté mlíčko zvlášť. Pokud to takhle rádi nemáte, jako já, musíte dopředu křičet, že chcete kávu bez mlijeka.
Ceny: Káva je tu levná jako u nás pivo, takže cena začíná někdy i na 7 Kn, ale většinou je 10-12, podle toho, jakou úpravu zvolíte

A jestli jste zvyklí dát si ke kafíčku i nějaký ten dortíček nebo toust, když přijde malý hlad, tady nepochodíte. Kavárny jsou výhradně o kávě, pivu, nealku a tvrdém alkoholu. Pokud chcete i něco zobnout, musíte do slastičarne (cukrárny) nebo bistra.

Sladkosti, zmrzka a palačinky

Dezert s kávou si tedy můžete dát v cukrárně. Bude tam určitě velký výběr dortíků a zákusků a nebude chybět ani sladoled (zmrzlina). Tu si samozřejmě můžete dát nejen v cukrárně, ale i stánků, kterých není málo. Jadranská zmrzlina je vyhlášená a je skvělá snad všude. Jedinou hnusnou jsme si dali v Dubrovniku, kde prodávali obarvenou zmrzlou vodu, zato přiměřeně předraženou.
Cena: kopeček se pohybuje od 10 do 14 Kn podle místa (v Dubrovniku si ke všemu přidejte tak 18 nul :-D)

Celé to zakončíme národní mňamkou, kterou jsou palačinke. Chorvati je naprosto zbožňují a s oblibou si na ně patlají Nutellu. Palačinkové stánky jsou často u pláží, ale navštívit můžete i specializované palačinkárny, kde nabízejí nepřeberné množství různých náplní a jejich kombinací.
Ceny: 20-30 Kn

převzato z webu: https://nemaproblemablog.wordpress.com/

 

Chorvatské produkty zakoupíte na http://www.hr-eshop.cz

 

Petr

3 thoughts on “Jak se (ne)vyznat v chorvatských restauracích

  1. Hezký a zajímavý článek. Škoda že až tak moc dlouhý …. To spousty lidí odradí od jeho čtení, nebo dočtení. Bývalo by bylo asi lepší ho rozdělit na dvě části.

    Ale jinak fajn. A moje jedna osobní zkušenost. Já ty lignje prostě nemůžu jíst. Už jsem to zkusil 100x na různých místech, i v restauracích u moře, a nikdy mi prostě nechutnali. Vždycky to bylo hnusné gumové ble, co jsem nakonec ani nikdy nesnědl. To prostě není pochutina pro mě.

    1. ja mam co se tyce Chorvatska jiny problem. A to jsou Chorvati. Nevim proc, nic mi neudelali ale nemam je rad… a tak radeji do Italie

  2. A jeste mi tam chybi svinski odrezak a tim je nabidka chorvatske gastronomie vycerpana. Pak jiz jedine vlastni zasoby. Veprove ve vlastni stave, chaluparsky gulas, lansmit a majka. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Vydejte se na výlet se zastávkou v pivovaru

Čt Čvc 16 , 2020
Do který restaurace máme jít? A co si teda máme dát? A co je tohle? Jenže já ty potovory z moře nejim. A co jsou to ty liganě? Jé ryba s měkkym i… Do který restaurace máme jít? A co si teda máme dát? A co je tohle? Jenže já […]

Témata