Never more pro Umučení

V humpoleckém kině jsme konečně mohli zhlédnout film, o kterém se diskutuje nejen mezi fandami filmu, ale i mezi teoretiky a praktiky křesťanství. Přestože patřím ke čtenářům Písma, nemohu se zbavit pocitu zděšení nad přehlídkou surovostí, která nám zde byla předložena a nad absolutním opomenutím skutečného význámu a poselství Krista pro lidstvo. Nebo nás tato stránka už fakt nezajímá?

„Co se narodilo z těla, je tělo. Co se narodilo z Ducha je duch…“
stojí v evangeliu podle Jana a asi je to přesně ta věta, kterou autoři filmu přehlédli nebo zapomněli, přestože si na filmu jinak opravdu! dali záležet. /Už jen v tom, že donutili chudáky herce mluvit těmi zákeřnými mrtvými jazyky, z nichž jsem s určitostí identifikovala jen latinu, v době, kdy je Bible přeložena do všech světových jazyků./ S duchem nemá film společného vůbec nic…
Děj začíná ježíšovým zatčením v zahradě Getseman a samotný tento začátek film předurčuje k tomu, aby se místo výpovědi o křesťanství stal jen prostým krvákem. Pravý obsah křesťanství a morální příklad leží totiž v Bibli dříve, jsou to hlavně Kristovy skutky, které máme následovat, na kříž nás /snad/ nikdo nepřibije.
Je psáno, že Ježíš v zahradě trpěl úzkostí a strachem před smrtí. Prosil otce, aby od něj „odňal tento kalich“, pak k němu sestoupil anděl a Ježíši se ulevilo – „staň se vůle tvá, ne má“. V pojetí filmu se zde zjevila androgyní příšera /asi satan/, která už se ani nepokoušela jej pokoušet, jen se samolibě dívala na jeho utrpění. Proč se zde objevil taky ten starozákoní had je mi záhadou. Vnucuje se mi však myšlenka, že poselstvím této scény je ono křesťansko-iracionální „za vším hledej ženu“.
Podle Písma Ježíš věděl, co se stane, proto při zatýkání přivítal velitele stráže takto „…Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mě ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy..“ Pochybuji, že by předpokládal, že se octne v harému homosexuálního Heroda. V Bibli scénu, kdy se Pilát snaží postoupit zodpovědnost za Ježíšovu smrt izraelskému králi, líčí jen evangelium Lukáše. “ …Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi. Toho dne se Herodes a Pilat stali přáteli…“
Co se týká faktu ježíšova bičování, přistupují k němu evangelia podstatně lakoničtěji nežli režisér. V ev. podle Marka se píše „..propustil jim Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.“ Jan se omezuje na „..tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat…“ Tuto jedinou větu nechal režisér zmutovat do dvacetiminutového masakru, z kterého vychází Syn člověka jako lidské torzo, obalené již pouze zbytky kůže. Část, kdy matka Marie a Marie Magdalena otírají z podlahy Kristovu krev, je už zcela uměleckou licencí, neboť v Bibli není o tomto ani slovo.
Mám pocit, že ve filmu je bičování významem postaveno nejen nad křížovou cestu /oběma je zde věnováno stejně času/ ale hlavně přichází pro samou krev hodně zkrátka duševní bolest, kterou Kristus prodělával a ponižování, kterého se mu dostávalo. „…navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu a začali ho zdravit: ‚Buď zdráv, židovský králi.‘ Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem…“ S jemnými psychologickými nuancemi se filmaři nezabývají, nahrazují jej názornými ukázkami, jak fungují důtky. 
Přiznám se, že když kati přiložili hřeb na Kristovu dlaň zbaběle jsem odešla.
Tento příběh nemá s Biblí nic společného. Mučení a bytí jakýchkoli zajatců není nic zvláštního v žádné době a starověk byl podstatně méně humánní než je 21. století. Kristova mučednická smrt nebyla podle tehdejších zvyklostí netypická, víme, že s ním byli ukřižováni ještě další dva „zločinci“. Proč je zde to, co je na křesťanství nejpodstatnější – tedy láska k bližnímu – nahrazeno pouhou krvavou podívanou nevím. Jedná se snad zase o to „přiblížit se průměrnému divákovi“?

Doufám, že se krvelačným průměrným divákem nikdy nestanu a s nadějí končím článek tímto citátem:
„Ještě jen na malou chvíli, je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, aby jste se stali syny světla.“
Kratochvílová P.

Karel Kratochvíl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Kauza sterilizace

Po Srp 30 , 2004
V humpoleckém kině jsme konečně mohli zhlédnout film, o kterém se diskutuje nejen mezi fandami filmu, ale i mezi teoretiky a praktiky křesťanství. Přestože patřím ke čtenářům Písma, nemohu se zbavit pocitu zděšení nad přehlídkou surovostí, která nám zde byla předložena a nad absolutním opomenutím skutečného význámu a poselství Krista […]

Témata