Valí se to na nás ze všech sdělovacích prostředků. Ať otevřete noviny, časopis nebo si pustíte televizi, všude se dozvídáte o tom, jak má podzimní deprese právě svoji sezónu. Sákriš, ještě že ta média máme, jinak bych ani nevěděla, že se momentálně nacházím ve vážném psychickém stavu, ze kterého se dostanu jedině díky serotoninu. Taky jste dosud nevěděli, co to je?
Tak jsem si tuhle pustila televizi a tam se mě ptali: “Máte pocit, že spolu s podzimním listím na vás všechno padá? Zdá se vám, že vám okolí a partner křivdí, ačkoliv se v podstatě všichni chovají pořád stejně? Nechce se vám vstávat a cítíte se, jakoby z vás někdo vysál všechnu energii? Nemůžete se na nic pořádně soustředit, nedokážete dotáhnout věci do konce a k tomu všemu se přidává ta nepřekonatelná chuť na sladké?”
Chvíli jsem se nad tím zamyslela, a pak jsem si řekla: “No jóóó, vlastně jóóó. Všechny tyhle příznaky já mám. Co to znamená? Umřu?”
Odpovědi se mi dostalo vzápětí: “Stala jste se adeptkou na diagnózu – podzimní deprese.” Dále jsem se dozvěděla, že je to přirozený stav způsobený nedostatkem denního světla, projevující se právě únavou, poruchami spánku, změnami nálady a potížemi s příjmem potravy. Odborně se podzimní deprese nazývá sub-syndromální sezónní onemocnění a znamená menší dávku hormonů štěstí serotoninu a endorfinu. Naopak nedostatek světla podporuje zvýšenou produkci hormonu melatoninu, který tělo za běžných okolností “vyrábí” především v noci. Pokud však není ve dne příliš mnoho světla, zůstává zvýšená hladina melatoninu i přes den. A spolu s touto látkou bohužel i špatná nálada, ospalost a malátnost.
No co vám mám povídat. Strašně jsem se vyděsila. Sice jsme dosud netušila, že nějakou podzimní depresi mám (veškeré uvedené příznaky mě provázejí po celý kalendářní rok), ale teď mi bylo zřejmé, že jsem absolutně v řiti. A jestli s tím něco neudělám, tak tam v ní ještě hodně dlouho zůstanu, v horším případě až do jara. Ale naštěstí jsou tu naše média. Ta nezklamou a pokaždé dají naději na záchranu. Jsem těm sdělovacím prostředkům opravdu moc vděčná. Vždy mě dokáží včas a zasvěceně informovat, tedy především pak v oblasti mého zdraví. Ať už se jedná o zhoubné nádory, encefalitidu, únik moči, předčasnou ejakulaci nebo o ptačí chřipku, pokaždé se dozvím, co mám udělat, abych se uvedených problémů vyvarovala a účinně jim předcházela. Nejinak tomu bylo i s podzimní depresí. Vyčetla jsem tucet moudrých rad, jak se tohoto sžírajícího trápení zbavit. A jsem natolik dobrák, že se o tyto rady s vámi podělím.
Návod, jak si poradit s podzimní depresí
- Nepodléhejte tísnivým stavům, neutápějte se v něm a nelitujte se. Dle rad odborníků je lepší podlehnout mladé milence (či milenci) a utápět se v její (jeho) náruči. Nevěříte? Opravdu! Dobrý sexuální život je jedním z důležitých faktorů, jež udržují vaše tělo a mysl v pohodě a rovnováze. Navíc právě při kvalitním sexu dochází k tvorbě toho životodárného serotoninu, hormonu štěstí. (Tady musím ovšem poznamenat, že k tvorbě serotoninu dochází stejně tak při pojídání čokolády, což mě přivedlo na myšlenku, zda to nebude lepší varianta, než si díky depresi už tak dost svízelnou životní situaci komplikovat ještě nějakým milencem. Navíc si vybavuji, jak mě již dříve média informovala o všech možných poruchách, které se mohou vyskytnout při sexuálním styku. Ne-ne, kdepak, všechny ty starosti s nedostatečným ztopořením či pevnou panenskou blánou přenechám lidem, kteří se současně nemusí potýkat ještě s podzimní depresí.)
- Nezůstávejte doma sami a stýkejte se pokud možno s co největším počtem přátel. Obklopujte se ale lidmi, kteří jsou veskrze pozitivní. Narazíte-li totiž na kamaráda či kamarádku s ještě větší depresí než máte vy, může vás tato skutečnost uvrhnout do ještě těžšího splínu. Pokud mezi vaše kamarády patří lidé, kteří si neustále stěžují, že v létě je moc velké horko, na podzim příliš sychravé počasí a v zimě zase zima, najděte si jiné přátele. (Tato rada mě poněkud zaskočila, neboť mi připomíná radu: máte-li syfilis, neprovozujte pohlavní styk s lidmi, kteří mají také syfilis. Podle mě už je to teda jedno. Ale i jinak tu shledávám trošku zádrhel. Vezmeme-li v úvahu, že na podzim mají téměř všichni lidé podzimní depresi, a že neznám nikoho, kdo by se radoval nad pětatřiceti stupni ve stínu, anebo naopak jásal ve sněhové vánicí s dvacetistupňovým mrazem, nabízí se otázka, s kým se mám vlastně stýkat, nemám-li zůstávat osamocena. Napadá mě jeden jediný člověk a tím je můj bratr Axl, který se tuhle za mnou zastavil – venku bylo pošmourno až šedo, ponurá mlha zahalila vše ve svém dosahu, mrholilo, foukal vítr, zima jak na Uralu – a s rozzářeným úsměvem idiota mi řekl: “To je dnes venku ale krásně, viď?” Nejsem si však jista, zda odborníci z médií měli na mysli kamaráské posezení zrovna se slabomyslnými.)
- Zvolte jídelníček bohatý na vitamíny a minerály. Jezte převážně celozrnné potraviny a zeleninu, které napomáhají produkci hormonu štěstí. (I u této trady se musím pozastavit a ne až tak zcela souhlasit s renomovanými odborníky ze sdělovacích prostředků. Nedávno jsem si dle jejich dobře míněných rad dala k obědu takový černý kvádrovitý chléb /co jako chléb vůbec nechutnal/ a dušenou kapustu, přičemž ta obrovská zrna obsažená v chlebu mi vlezla do všech mezizubních otvorů a po kapustě jsem byla nadmutá jak koza po mokré píci, o doprovodných efektech ani nemluvě. Při odstraňování obilí a plev z ústní dutiny jsem si odplombovala tři zuby a mohu zodpovědně prohlásit, že návštěva stomatologa nepatří zrovna mezi nejlepší postup, jak se zbavit podzimních depresí. Tedy aspoň u mě to tak nefunguje, ale co já vím, třeba to má kýžený účinek na pána se zkratkou “pck”, který o tom psal v jednom nejmenovaném časopisu.)
- Věnujte se pouze činnostem, které vás baví. Pozitivní vliv má také dostatek spánku. (Za tuto radu jsem odborníkům ze zpravodajských prostředků obzvláště vděčná. Když pominu fakt, že mezi činností, která mě nejvíce baví, a spánkem mohu udělat rovnítko, je nezpochybnitelné, že se již od narození celkem úporně snažím dělat pouze to, co mě baví. Leč okolnosti tomu chtějí jinak a zatím ještě ani jednoho redaktora nenapadlo, jakým způsobem mám přesvědčit svého zaměstnavatele o tom, že pokud mě nenechá v práci spát, nezvratně mě odsuzuje k pobytu v psychiatrické léčebně. Navíc je výše uvedené v rozporu s poučkou, která zní: “Je dokázáno že podzimní deprese doléhá na lidi nejvíce v okamžiku, kdy nemají co dělat!” Rozumíte tomu? Tak nejdříve nám jsou předkládány informace o tom, jak nadměrný stres a přespříliš práce škodí, abychom se posléze dozvěděli, že nečinnost také není to pravé ořechové. Nevím tedy, jak jste na tom vy, ale mně se ještě nestalo, že by mě nedostatek práce nějak deprimoval. Pokud by za mnou přišel nějaký žurnalista (odborník přes psychiku) a řekl mi: “Ukažte, já za vás ty tři koše prádla vyžehlím a vy si zatím bežte zalelkovat,” určitě bych se z toho nezhroutila.
- Oblékejte se do světlých a veselých barev – určitě zvednou vaši náladu. (Mám doma opravdu moc veselý svetr. Je kanárkově žlutý a má na sobě takové roztomilé růžové, červené, modré, fialové a zelené puntíky. Je tak veselý, že kdykoliv si jej ve svém šatníku všimnu, dostávám záchvaty smíchu. Koupil mi jej manžel, když se po týdenních oslavách narození syna vracel domů a zmíněný hadřík uviděl ve výloze tehdy ještě socialistického obchodu. Nutno podotknout, že v té chvíli bylo jeho estetické cítění značně ovlivněno požívanými nápoji – červenou griotkou, žlutou becherovkou, zelenou peprmintkou a podobně. V rámci boje proti depresi jsem si tuhle manželův dárek ve veselých barvách oblékla, přičemž se mě dcera zeptala, zda nemám nějaký psychický problém. Když jsem na ni vyjela, jestli není poněkud drzá a že by taky mohla chytnout pěkných pár přes ústa, řekla: “Ty máš teda náladu.” Vida! Oblékáním veselých barev lze určitě nějaké nálady dosáhnout, ať už je jakákoliv.)
- Radujte se z maličkostí. Prožívejte vděčnost za každou zdánlivě drobnou radost života. (Vědoma si toho, že tato rada je obzvláště fundovaná, začala jsem tuhle přemýšlet, jaké drobné radosti během dne mě potkaly. Opravdu jsem si nemohla nic vybavit. Hned ráno, jak jsem vstala, tak jsem stoupla do něčeho mokrého mazlavého. Sice to bylo osvěžující, ale později jsem zjistila, že se mi před postel vyzvracela naše kočka, a to nebylo zrovna dvakrát radostné zjištění. Pak jsem si při snídani vylila do klína kafe, což způsobilo víc jak drobnou radost mým škodolibým dětem, nikoliv však mně. Při obouvání se mi ulomil podpatek u mé nejoblíbenější obuvi, kterážto skutečnost ovšem potěšila psa, který si měl s čím hrát. Když jsem si kupovala svačinu do práce, prodavačka mě lupla o 7,50 Kč a ještě mi vrazila rohlíky z předešlého dne. Věřím, že jí to způsobilo radost, já však zase nic. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, přičemž bych při večerním resumé zjistila, že všichni se díky mé osobě vyhrabou ze svých depresí, zatímco mně se nedostane ani té pidimaličké radosti, za kterou bych mohla být někomu vděčná – nepočítám-li grilované kuře k večeři, kterému bych mohla být vděčná za to, že se nebránilo a nechalo se ode mě celkem odevzdaně sežrat.)
- Sportujte. Podle amerických vědců z Univerzity Duke v Durhamu je pravidelné sportování účinnější než jakákoliv antidepresiva. Ideální je pak pohyb na čersvém vzduchu. (Pokaždé mě ohromně překvapí, když si uvědomím, jaké různé dosud neznámé skutečnosti se nějakým vědcům z různých univerzit podaří odhalit. Zajímalo by mě akorát, zda tato převratná fakta zjistili na univerzitní půdě, či v nějaké jiné lokalitě. Ať už je to jakkoliv, k tomuto konkrétnímu poznatku mohu uvést, že můj bratr /ano, ten s tím idiotským úsměvem/ mě pravidelně motivuje k pohybu na čersvém vzduchu. Každý víkend mě vytáhne do opuštěných končin, kde nejezdí žádná auta, autobusy ani vlaky, kde nejsou žádné /ŽÁDNÉ!/ hospody a nutí mě, abych se naprosto nesmyslně klopotila po nějakých kopcích s maximálním možným převýšením, kde se před námi mohla pohybovat snad jen zatoulaná veverka či Král Šumavy. Ze stavu naprosté fyzické a psychické vyčerpanosti se dostávám celý následující pracovní týden a při představě dalšího víkendového maratónu mě postihují deprese toho nejsilnějšího kalibru. Přičemž si nedělám iluze, že při takovém – dejme tomu – aerobiku bych zažívala odlišné pocity.)
- A na závěr to nejdůležitější! Čerpejte denní světlo, co možná nejvíce to jde. Dopřávejte si také dostatek světla umělého. Rozsviťte všechna elektrická svítidla v bytě, popřípadě užívejte fototerapeutickou kůru, což je ozařování jasným bílým světlem, které je asi desetkrát silnější než světlo denní. (Tady se ovšem odborníci zapomněli zmínit, jak léčit doprovodný efekt, tj. jarní depresi vzniknuvší při shlédnutí vyúčtování za odběr elektrické energie. Já vím, oni odborníci také radí, že můžeme zvyšovat světlost místností zápalením různých svící. Jenže jiní odborníci zase říkají, že při hoření svíček dochází k úniku karcinogenních látek, a tak jsem na pochybách, co je pro mě vlastně menší zlo.)
Předložila jsem vám tady všechny dobře míněné rady z různých informačních zdrojů. Jak s nimi naložíte, je jen a jen na vás. Pokud si myslíte, že zrovna vás se podzimní deprese netýká, jste na omylu. Podle renomovaných psychologů a psychiatrů se jedná o jev, který postihuje většinu dnešní populace, způsobený klimatickými podmínkami, zrychleným životním tempem, každodenním stresem a navršením nejistot. Možná jste velcí bojovníci. Možná si depresi nepřiznáváte a kráčíte neochvějně dál jako buldozer. Ale svůj organismus neošálíte. Deprese vám dříve či později podrazí nohy. Takže se s chutí pusťte do léčby vašich potíží (ať už je máte či nikoli – odborníkům z médií nelze odporovat) a nám všem pak v anketě na hlavní humpolákovské stránce sdělte, který z léčebných postupů na vás nejvíce zapůsobil. Přeji vám krásný a ještě lepší podzim!
