Britové jsou chytří jako lišky. Vědí, že ve filmu umějí dvě věci nejlépe, špionážní bondovky a komedie; spojili tedy oba žánry dohromady ve snímku Johnny English.
Britové jsou taktéž lišky podšité. K jejich národním pokladům patří vedle Jamese Bonda a Mr. Beana i královská rodina, tudíž není vděčnější cesty než ďábelská kombinace, kde si Beanův něžný představitel Rowan Atkinson hraje na tajného agenta v bondovské akci, aby zachránil monarchii.
|
Před kým? Volba je jasná, Ameriku už slavný komik pokořil v celovečerním filmu Bean, teď přišla na řadu Paříž. Přesněji jeden zlosyn coby výlupek všech francouzských ctností, kterého John Malkovich hraje s neskonalou grácií, od stříbřitých vln umného účesu po legrační angličtinu s drnčivým ráčkováním.
Lišácká britská taktika měla nadto vyzkoušeno, že Atkinson coby špión-velkovýrobce katastrof spolehlivě zabírá. Stejnou roli totiž už před časem vytvořil v sérii reklam pro kreditní karty.
Zdálo by se tedy, že impérium špionážního smíchu nic neponechalo náhodě. Jenže: scénář psali tři lidé, dva z nich jsou autory dvou bondovek, chyběli však Atkinsonovi dvorní spolupracovníci. Také režisér Peter Howitt, tvůrce děl Elita či Srdcová sedma, není vyloženě komediograf.
Možná proto se stává, že některé situační gagy či typicky beanovské etudy, jakkoli báječně baví, nejsou rozkošnicky vyhrány až do posledního drobtu. V zájmu další akce skončí mnohé Atkinsonovo sólo dřív, než si je divák stačí labužnicky vychutnat. A pokud jde o zápletku, ta je sice křiklavě kostrbatá, jak zákony bláznivé komedie kážou, ale k opravdu groteskní absurditě jí krůček chybí.
Což však neznamená, že by Johnny English nerozesmál. Naopak, od úvodního ostrého nástupu, kdy Bean celý v černém podniká noční výpravu, odláká krvežíznivé psy gumovými hračkami a vůči krásné dámě předvede neodolatelného svůdce, řehot téměř neutichá. Vždy, když agent nešika předstírá ležérnost, nedbalost, eleganci, blahosklonnou noblesu, salonní vtip, kočičí mrštnost, mužný sex-appeal, zkrátka všechny znaky Jamesů Bondů, je Atkinson ve svém živlu.
Nadto mu postava nadělila i druhý plán s možností něžných dohrávek: Johnny English je sice rozený zmatkář, smolař, pitomec a velmistr bezděčných trapasů, ne však totální buran. S jistým odstupem vždy vycítí, spíše instinktivně než rozumově, že asi provedl něco nepatřičného – a pohled na jeho tvář, když se snaží vymyslet ústup ze scény, pokud možno se zbytky pochroumané cti, stojí opravdu za to.
V těch okamžicích, kdy se z nabubřele bodré nadřazenosti domnělého vítěze narychlo musí přehrávat do situace človíčka, jenž zoufale hledá, kde nechal tesař díru, je Atkinson nejbeanovitější a jeho hrdina nejsladší.
Film byl očividně vystavěn tak, aby se prodával jako Atkinsonova velká benefice, nicméně jeho partneři mají též prostor důstojný. Nejen Malkovich, ale i Ben Miller coby synovsky oddaný Englishův pobočník, svěží Natalie Imbruglia, která se hrdinu pokouší svést, dokonce každý z těch anonymních strážníků, kteří v pozoru s mlčenlivým úžasem přihlížejí jeho eskapádám.
Leckomu může zprvu vadit, že mlčenlivý Bean tentokrát mluví. A mluví dost. Naštěstí Atkinson i se svým hluboko posazeným hlasem čaruje a pak, jeho blízkým spojencem se tady stává slovní humor v onom pověstném ostrovním duchu, suchý jako troud. Nejvíce jiskří, kdykoli těží z odvěké britsko-francouzské rivality. Jako malý závdavek: v den, kdy má na britský trůn usednout Francouz, rádio hlásí: Zavolejte nám deset věcí, které máte na Francouzích nejraději. Pravda, zatím nikdo nevolal, ale nevadí…
Johnny English | |
| režie | Peter Howitt |
| scénář | Neal Purvis Robert Wade William Davies |
| kamera | Remi Aderarasin |
| hrají | Rowan Atkinson John Malkovich Ben Miller Natalie Imbruglia Douglas McFerran |
| hudba | Edward Shearmur |
| původní název | Johnny English |
| délka | 110 minut |
| žánr | Špionážní komedie |
Johnny English – premiéry | |
| kina | 17. dubna 2003 |
