Jak být naprosto mimo

Já bývám někdy úplně mimo, když poslouchám rozhovor Kapíka s Axlem. To je samé NEWSLETTER – UPGRADE – FIREWAL – GROUPWARE – mně to připadá, jak když spolu hovoří dva ufoni. Dost dlouho jsem také nechápala, když ti dva ve vzájemné komunikaci používali sloveso „pípni“. Nešlo mi na rozum, proč se dvě rozumně uvažující bytosti vybízejí k projevu nějakého ptačího citoslovce. Až postupem času jsem zjistila, že se nejedná o sloveso, ale o název webhostingové společnosti.

Kdysi jsem také byla hodně mimo, když jsem na internetu v různých diskuzích a příspěvcích četla směsici písmen ve tvaru IMHO. Stále mi vrtalo hlavou, co to znamená, a „dle mého skromného mínění“ mi všichni pisatelé užívající tuto zkratku připadali jako blázni. No, člověk se stále učí.

Taky bývám dost mimo, když s Axlem zrušíme láhev skotské whisky, ale to sem nepatří, to nebudu ventilovat.

Úplně mimo byla jedna moje známá, která naprosto nepatřičně uspokojovala potřeby svého manžela. Vařila mu každý den teplé večeře, tahala domů v taškách lahvové pivo, dokonce, aby byl páníček spokojený, tak mu nosila do práce svačiny, přičemž on ji neopomněl pokaždé seřvat – buď že jsou rohlíky gumové nebo salám zasmrádlý.

Ta byla tak mimo, že jí ani nevadilo, když ji manžílek zahrnoval lichotkami typu: „Jsi na světě úplně na ho…, akorát vydejcháváš ostatním lidem kyslík.“ Byla naprosto mimo, když jí poklad jejího srdce oznámil, že odchází ke své milence, a ještě dalších pět let si myslela, že se jedná pouze o fázovou nevěru a že se drahoušek vrátí.

Dost mimo byl také jeden můj kamarád, kterému odjela manželka na šest týdnů do lázní. Paní domu znala schopnosti svého partnera, a tak aby dokázal přežít a udržet domácnost v relativně zachovalém stavu, napsala mu takové lístečky s pokyny. Takže například v koupelně visela cedule: NEPER  PRÁDLO  V  PRAČCE !  NEPOUŽÍVEJ  BĚLÍCÍ  PROSTŘEDKY !!   NEPOUŽÍVEJ  HORKOU  VODU !  NEPOUŽÍVEJ  TEPLOU  VODU !   NEPOUŽÍVEJ  ŽÁDNOU  VODU !!!!!

V kuchyni na parapetu zase ležela cedulka: PETÚNIE  ZALÉVEJ  DENNĚ !  FUKSIE  ZALÉVEJ  OBDEN !  FÍKUS  ZALÉVEJ  JEDNOU  TÝDNĚ !   UMĚLOU  KYTKU  NEZALÉVEJ  NIKDY !!!

Ten můj kamarád byl z toho úplně hotový. Do toho dne vůbec netušil, že existuje nějaká fuksie nebo petúnie, natož aby věděl, co to je. Asi po 14 dnech odloučení od hospodyňky mi volal, jestli bych mu nemohla přijít najít v lednici vajíčko, protože mu žena na ledničku nepřipíchla návod, jak postupovat při hledání potravin. Při té příležitosti mě také požádal, abych mu pomohla určit, která z kytek v domácnosti je ta umělá.

Jednou byl mimo také náš pes, taková krvelačná bestie, která pokousala asi dvacet lidí a čtyři už sežrala. Kromě svého pána vrčí na všechny, včetně mě, když mu dávám žrádlo do misky. Jednoho dne tenhle pes připomínající značně přerostlého kance poprvé v životě spatřil žábu. No žábu – spíše žabičku velikosti ping-pongového míčku.  Očividně zaujatý tím zjevením, přiběhl k žabičce a asi půldruhého metru od ní se s němým úžasem zastavil. Chvíli se oba pozorovali, načež to žabku přestalo bavit a udělala skok směrem k psovi. Ten se v naprostém zděšení otočil a rychlostí vystřeleného šípu uháněl domů, kde zalezl pod stůl a tam se až do večera klepal. Nejen, že ten den na mě nevrčel, ale dokonce ani vůbec nežral.

Hodně mimo byl jeden dobrodruh podnikající výpravu po Aljašce ( ne – nebyl to Axl). Někdo mu nakukal, že v noci musí veškeré potraviny zavěsit mezi dva stromy, aby mu je nesežral medvěd, a navíc, aby odpudil divou zvěř, tak že má kolem svého nočního příbytku rozmístit použité ponožky. Tento člověk učinil vše podle dobře míněné rady a spokojeně usnul ve svém stanu. Když se ráno vzbudil, zjistil, že zmizela nejen veškerá potrava a ponožky, ale dokonce i jeho jediné kožené boty, které neprozřetelně zanechal před stanem. Pouze v náhradních ponožkách a bez bot pak ušel značný kus cesty, než narazil na srub, který obýval starý Indián. Poté, když mu vylíčil, co ho potkalo, dal se Indián do hurónského smíchu (aniž by to byl Hurón), přičemž ze sebe v jednom sledu vyrážel stále to samé slovo – „glutton“ (žrout – nenasyta). Nakonec, když se uklidnil, vysvětlil udivenému greenhornovi, že o jídlo i obuv ho s největší pravděpodobností připravil rosomák, ten starý lišák, který sežere vše na co přijde (i kožené boty) a hlavně pro něj není problém obstarat si potravu i nejdůmyslněji ukrytou, byť by třeba byla zavěšena mezi stromy.

No a co vy – kdy vy jste byli naposledy „mimo“ ?