Oč vlastně kráčí v našem věku?

Krátké zamyšlení od Lydie Junkové

Motto: Rozumná budiž duše má, je-li možná…

Média, jednotlivci, politici a další věru obdivuhodní odvážlivci nabízejí
nejroztodivnější výklady toho, co se v září 2001 stalo.
Jest však vůbec někdo s to podat již nyní reálnou výpověď o ovoci,
které jsme právě sklidili jako ránu do vazu?
Zkusme se zamyslet.
Lze především poměrně snadno usoudit, že nejde výlučně ani o ryze náboženské
či ideologické, ani pouze o mocensko-politické cíle: nelze ignorovat pozůstatky
archaické nenávisti, která tkví v lidském genomu, nenávisti organicky
spojené se snahou přežít: nenávisti k cizímu kmeni, který ohrožuje
mé území, mé zdroje potravy atd.
Toto pralidské předznamenání nacházíme v některých světových náboženstvích,
v křesťanství i v islámu.
Kdo není se mnou, je proti mně, oznamuje Ježíš Nazaretský. Islám tuto myšlenku
přejímá do koránu , ač bez Ježíše, kterého neakceptuje. Není ho
ani třeba. Mohamed, chudý člověk, zakladatel islámu, považuje za své předchůdce
židovské a křesťanské proroky . Vytyčuje pět pravidel pro život dobrého
muslima, pět pilířů islámu: víru v to, že není jiného boha kromě
Alláha; věřící mají konat modlitbu pětkrát denně; povinností je odevzdávání
almužen státu, čímž očišťujeme svůj majetek (což se arci nehodilo
bohatým); dodržování půstu a konečně pouť do Mekky. Žádná proklamace
násilí, naopak.
Bojovnost, rovněž převzatá z biblických textů, které však vyžadovaly
hlásání skutečné víry v míru, je tu něčím navíc a postupně se
prosazuje u některých skupin radikálních vyznavačů islámu. V praxi však
tento rozdíl nehrál roli, vzpomeneme-li způsobů zavádění křesťanství a
podmaňování si jiných národů.
Leč vraťme se k archaickým tradicím. Připomeňme si, že na území
dnešního Afganistánu žily kmeny, které uplatňovaly krevní mstu, které
samy zabíjely své děti, jež by nebyly mohly uživit…Z těchto kořenů, na
tomto podhoubí se rodily náboženské představy a zásady. .Jejich fatálním
projevem byl v určité fázi příslib Mohameda, že za smrt v boji
čeká muslima – což mělo být jakousi útěchou pro chudé – ráj. (Dlužno
podotknout, že boj za prosazení islámu nebyl o nic krvavější, než
prosazování tzv.křesťanských tradic.)
Nelze předpojatě vylučovat, že mnozí bojovníci za islám neměli a nemají
dosud na mysli i ušlechtilé cíle (viz korán.) Možná, že někteří skutečně
věří na “svatou válku” proti Americe. (Přitom vůbec nejde pouze o
Ameriku., je otázkou, zda jde hlavně o ni.)
Podstatné je, že ušlechtilého cíle NIKDY nedosáhneš špatnými prostředky,
neboť samy prostředky do cíle postupně a nevyhnutelně vstupují, stávají
se jeho součástí. (Což zdaleka neplatí jen pro politiku některých muslimů,
ale pro politiku obecně. )
A v tomto smyslu sklízíme dnes více než trpké OVOCE svých činů: oné
nelítostné, egoistické honby za ziskem, za prosazením moci, vedoucí až k k prodeji
zbraní těm, kterým prodány , z hlediska nejen míru, ale zájmu
lidstva, být neměly, k podpoře těch nepravých, kteří mohli zneškodnit
či oslabit konkurenty v nejširším slova smyslu (např.podpora, kterou
USA poskytovaly těm, kdo bojovali proti ruským snahám pokořit Afghanistán,
tedy i tehdy těch bojů se účastnivšího bin Ladena , který je idolem
fanatických muslimů), k prosazování hrubé komerce včetně většiny médií,
k pardonování rasismu a divokého nacionalismu, k slepému
technokratismu, podceňujícímu morálku, právo a vzdělání. Konkrétních případů
tohoto druhu je až příliš. Nelze uvést všechno to sebezáhubné konání,
provázející lidstvo až do dnešních dnů.
Poučení?
Žádné nemám.
Snad jenom: memento mori.
17.září 2001

Autor: Lydie Junková

olaf

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Autosalon Frankfurt 2001

Pá Zář 21 , 2001
obrázky z prestižní evropské výstavy

Témata