Po silnicích jezdí vraky. Legálně!

Technické prohlídky by měly být zárukou, že auta kolem nás jsou technicky v pořádku. Podle zákona je musí všechna silniční vozidla absolvovat v předepsaných termínech. Ale je to k něčemu?

K tomu účelu existuje síť stanic technické kontroly (STK), které by měly být
zárukou, že vozidlo s příslušnou nálepkou na registrační značce (SPZ) je z
technického hlediska bezpečné. Ve skutečnosti se však podle odhadů minimálně na
třetině dopravních nehod podílejí částečně i technické závady. Nesouměrně
působící brzdy, velké vůle v řízení, ojeté pneumatiky jsou nejběžnějšími
faktory, které se na dopravních nehodách spolu s chybami řidičů
spolupodílejí.

Jak je to
možné?


Vždyť všechna ta auta, často zabíjející, mají na
značkách nálepky o úspěšném absolvování kontroly. Realitu asi znáte… „Brnkni
Frantovi, za pět set ti technickou udělá.“ Podle některých odhadů až třetina
kontrol probíhá právě dle tohoto scénáře. Kdo si může dovolit připlatit, prý
vůbec nemusí vědět, kudy vede cesta do STK; nálepky i s razítkem ve velkém
technickém průkazu lze vyřídit kdekoliv z ruky do ruky – bez prohlídky vozidla.
Pro všechny je to přece pohodlnější a levnější než technická kontrola. Ale
velice nebezpečné! Tato korupce nikoho nebolí ale jen do okamžiku, než vám
takový jezdící vrak třeba srazí dítě. Neutěšenému stavu napomáhá i situace s
výkonem technického dozoru, který ne zcela odpovídá současnému evropskému
standardu.

ROZHOVOR…názor
autoexperta


Problémem stanic technické kontroly se v poslední
době velmi zevrubně zabývá odborný časopis AutoEXPERT. Jeho šéfredaktor Jaromír
Martinec říká: „Výrazný pokles úrovně kontrol zapříčinilo hlavně přijetí nového
zákona v roce 2001 (zákon č. 56/2001 Sb. – poznámka redakce), který upravuje
činnost STK. Už v době jeho projednávání upo- zorňovali odborníci politiky
zejména na dva klíčové body: v předchozí úpravě bylo zakotveno, že okresní úřad
mohl, ale nemusel udělit žadateli o provozování stanice příslušné oprávnění. To
znamenalo, že stát měl nástroj k regulaci počtu stanic, zpravidla tak, že v
daném okrese jich nebylo více. V novém zákoně však prošla formulace, že okresní
úřad udělí oprávnění… Tedy musí udělit!“

Každému ho musí
udělit?

Kdokoliv, kdo splní předepsané podmínky, si může zřídit
STK. Tím vlastně stát mezi stanicemi vytvořil volné tržní prostředí a prakticky
zahodil možnost dohlížet na technický stav vozidel v této
republice.

Takže poslanci dali přednost tržním
vztahům?


Ano, jenomže „ruka trhu“ působí tak – a u nás
obzvlášť – že lidé hledají ty STK, kde se technici chovají benevolentně a jsou
ochotni nad špatným technickým stavem auta přivřít oči. Stanice s poctivými a
přísnými techniky mají problémy přežít. Je to smutná, ale jednoduchá logika,
kterou bohužel naši poslanci nepochopili. A přitom byli na tuto skutečnost
odborníky upozorňováni. Dalším nepochopitelným ustanovením zákona je paragraf,
kde byla prosazena formulace, že profesní osvědčení technika STK se vydává na
dobu neurčitou. Takže v oboru automobilové techniky, který jde dopředu
neuvěřitelně rychle, stačí českým kontrolním technikům jedno školení za
život…

A nevadí, že je výkon technické kontroly vozidel
svěřen do soukromých rukou? V Evropě to přece není
pravidlem…


Stanice provozovaly do roku 1989 jen státní
podniky nebo družstva. Pak do roku 1995 je začaly provozovat i soukromníci,
zprivatizované a nově zřízené stanice. Stále však byly řízeny centrálně. V roce
1995 jich bylo na území republiky 132. Tehdy vstoupil v platnost zákon, do něhož
už nebyly přejaty zásady centrální koordinace činnosti STK, jejich zřizování
bylo svěřeno do rukou okresním úřadům.

Rozumím tomu dobře:
když budu chtít fajn živnost s povinným přísunem zákazníků, zřídím si
STK?


Po přijetí nového zákona si opravdu už může zřídit
STK prakticky kdokoliv. Ke konci loňského roku jich tak bylo v České republice
už 207 osobních a nákladních a 70 stanic pro traktory. Dalších přibližně 70
zájemců čekalo na vyřízení žádosti. Průměr využití stávajících stanic je přitom
kolem 70 procent. Dovedete si představit, jakými prostředky mohou stanice
technické kontroly lákat klienty… I novodobí veksláci si tak stanici mohou
zřídit a třeba ve svých autobazarech nabízet auta po kontrole. V inzerátech
často uváděná informace, že vůz je po STK, pozbývá tedy na
autoritě.

A to nikdo neprovádí kontroly kvality práce
STK?

Bohužel, následná kontrola v této oblasti prakticky
neexistuje. Státní orgány totiž nemají kapacity téměř ani na to, aby se zabývaly
stížnostmi na jejich práci, a už vůbec ne, aby preventivně kontrolovaly jejich
činnost. V září roku 2001 sice vznikla profesní komora STK, ale ta se jen snaží
na tuto skutečnost upozorňovat a působit na kvalitu odváděné
práce.

Existuje nějaká statistika z STK, porovnávající
údaje o dopravních nehodách z hlediska zavinění technickou
závadou?


Ne.

A co alespoň
statistika technických závad zjištěná na STK podle modelů aut, známá např. z
Německa… Existuje v tuzemsku?


Pokud vím, také
ne.

Bude mít tento stav vůbec nějaký vývoj, či je do
současné neutěšené podoby zakonzervovaný?


Státní orgány
jsou si vědomy těchto negativních jevů. Jak nám sdělil zástupce ministerstva
dopravy, to vypsalo vývojový úkol k řešení problémů. Připadá mi to ale
kostrbaté.

Jako by se nám vytrácel obyčejný zdravý selský
rozum…

Přesně tak.

Takže jste
skeptik?


S problémem nejspíš pohne až náš vstup do
Evropské unie. To pro nás totiž začne být závazná směrnice Rady EHS o sblížení
legislativy členských států o periodických technických prohlídkách vozidel.
Stanovuje, že prohlídky vykonává stát nebo jím pověřený orgán. To dnes
nefunguje. Ovšem těžko říct, jak se podaří usměrnit stávající situaci. Nezbývá
nám tedy než opět smutné čekání, až u nás vyspělá Evropa zavede konečně
pořádek.

Názor z STK: Trh je omyl
Dali jsme
prostor na vyjádření i druhé straně – zástupci STK, konkrétně Jiřímu Červenému,
předsedovi profesní komory STK.
Je pravda, že jsme jednou z mála
zemí, kde výkon technické kontroly vozidel je svěřen do soukromých
rukou?

Co vím, nejsou případy, kdy stát svěřil provádění technických
prohlídek vozidel soukromým subjektům, úplně výjimečné. Alespoň v evropských
zemích ne. Směrnice Evropské unie výslovně připouští, aby tuto činnost prováděly
i pověřené soukromé organizace, současně však určuje podmínku, aby byly přímo
kontrolované státem, což je u nás ten hlavní problém.
A jak to tedy
je s kontrolou kvality práce STK?

Kvalita práce byla běžně
kontrolována do roku 1995, tedy dokud byl systém technických prohlídek centrálně
řízen. Ústav silniční a městské dopravy Praha z pověření státu přísně
kontroloval činnost jednotlivých STK. Dnes dělá kontrolu Ministerstvo dopravy a
spojů ČR pouze vyhodnocováním statistických údajů. Současná legislativa účinnou
kontrolu státu prakticky znemožňuje.
Shrneme-li to – tedy hodně
neutěšený stav. Vidíte východisko?

Má to bohužel trvale se
zhoršující tendenci. Pro představu pár čísel: v roce 1995 bylo v celé republice
téměř 25 procent vozidel v STK hodnoceno s vážnými a nebezpečnými závadami. V
loňském roce nedosáhl počet takto hodnocených vozidel ani 10 procent. A nejsou
výjimkou ani stanice, ve kterých tento počet vozidel klesá až k dvěma procentům!
K nápravě tohoto velmi vážného stavu nemůže dojít bez rychlého legislativního
opatření; tržní prostředí v systému kontrol vozidel je totiž osudovým omylem.
Nemusí to sice být sám stát, kdo bude vykonávat technické kontroly vozidel,
avšak rozhodně musí přijmout odpovědnost za zajištění podmínek pro kvalitní
provádění prohlídek.

Axl

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Oscara za nejlepší film má Chicago

Čt Bře 27 , 2003
Oscara za nejlepší film získal poprvé po 35 letech muzikál – Chicago režiséra Roba Marshalla.

Témata